Odstávka

Přestalo mě těšit kojení. Stejně už to bylo jen tak pro radost, moc materiálu Erýsek z maminky nedostal. Dneska večer jsem Erýska před spaním pochovala a vyprávěla mu příběh o malém miminku, které jen sálo a kakalo, pak trošku lezlo a sálo, pak už chodilo a trochu mluvilo a trochu sálo a teď už je z něj veliký kluk, co mluví jak kniha a sát už nebude, protože už si můžeme vyjadřovat i jinak, že se máme rádi. Strašně moc jsem mu vyjádřila, že ho mám ráda a položila do postýlky ke kamarádovi mamutovi, co ho má taky rád. A dobrý.

Spánek

Jakou já měla s Erýskem kliku! Do šestého měsíce včetně jsem spávala na břiše, na zádech, na boku, kdekoli. Pak se to drobet zhoršovalo, ale protože většinu nocí bylo za koho zaháknout nohu, aby se člověk stabilizoval v celkem pohodlné poloboční poloze, prospala jsem celé noci.

Rejkjavík je větší citlivka. A větší. Na břiše nespím už dlouho. Na zádech nesmím - to strašně nadává a kope. Takže noci probíhají ve stylu levý bok-otočka-pravý bok-otočka... Není za koho zaháknout nohu. Kyčle nevěří. Bederka nevěří. Nebudu tu dopodrobna rozepisovat, co všechno ještě nevěří, těhulím to dojde.

Dnes v noci jsem poprvé vyměkla a odebrala se spát do závěsného křesla. Luxus - váha spočívá na zádech a Rejkjavík přesto neprotestuje!

Hlášky u malování

I:

Erýsek si nechá namalovat autíčko a domalovává kolečka a pasažéry. Celkem se trefuje, kolečka jsou pod blatníky, dvě kulaté hlavičky každá ve svém okýnku. Jedna hlavička je prý děda, ten řídí, druhá Erýsek. Děda má fousy, Erýsek bývá holatý. Dneska večer ale přimaloval fousy i sobě. Ptám se: "To je Erýsek?" "Jo." "A odkdy má Erýsek fousy?" "Od dědy!"

II:

"Erýsek namaluje ohýnek. Velikej pod slonem ohýnek."

Koberečka

Ve třetím patře bydlí Sára, co jezdí do školy na koloběžce. Na pořádné, žádný skládací verk na půl nohy. Erýsek chce taky "koberečku". Přírůstek čekáme na jaře, tak přemýšlím o tom, že by nám taková koberečka vyřešila transport mimina a batolete. Mimino do šátku, batole před maminku a maminka by rovnou naposilovala na letní skalkařskou sezónu.

Tímto prosíme všechny mikrouší přátele, aby se ve sklepě podívali, jestli tam není koloběžka s řídítky dost vysoko pro maminku a podnožkou dost širokou pro obě Erýskovy toho času už bohdá třiadvacítky. Může být i ošklivá, my už si ji vyšperkujeme.

Host a ryba...

... prý třetí den smrdívají. Pak mi ale někdo vysvětlete, proč jsme se s Kaťasovic po čtvrtém dni a čtvrté noci loučili s tak těžkým srdcem. I Erýs byl smutný.

Několik předvánočních setkání U Kříže

Nejeli jsme na hory, tak jsme se místo sněhu a zdravého povětří bezuzdně oddávali společenskému životu. 2+kk uvítalo v jeden den rekordních osm dětí s příslušnými maminkami. Některé se u nás vykoupaly, některé i vyspaly v postýlkách, v knihovně jen odpočívaly. Vytvořilo se tu bezpočet adventních věnců, utužily sousedské vztahy, snědlo pár hermelínů a nic nám nechybělo.

Dělba

Emmička vzala Erýskovi balón. Erýsek: "Ona chce domů!"

Ze skypové konverzace

...včera jsem měla depku jak sviňa, nebejt těhotná - tak asi zase nemám tu depku, takže je to pitomost :D

Pamět

Děti si strašně moc pamatují. Ve věku, kdy začínají mluvit, se to dobře pozoruje. Když byl Erýsek malé nemluvně v šátku, několikrát denně jsem mu vyprávěla před spaním: "Povídám, povídám pohádku, že Erik je podoben prasátku. Povídám, povídám druhou, že..." a tak dále až po "Povídám, povídám desátou, že Erik má prdelku holatou."

Po velmi dlouhé době (kdeže je šátek) jsem si na básničku vzpomněla a spustila jsem: "Povídám, povídám..." U třetího verše mi Erýsek nadšeně skočil do řeči : "Že má holatou prdel!"

Děda II

Děda s vnukem tu sobotu již potřetí studují atlas savců: "Erýsku, co to je?" Erýsek: "To je koníšek." Děda: "Zebra! Koníček jako tygr je zebra!"

Děda I

Náš děda byl pískat psí zkoušky někde na slovenském pomezí. Psů bylo hodně, i povolali pány rozhodčí z celé republiky. Někteří se znali, jiní ne. Rozlosovali je do dvojic a na dědu vyšel nějaký pan René Benda čert už ví odkud. Děda zaúpěl: "Ježíšmarjá, tohohle já nechci. Já znám jednoho Reného a ten mi zbouchnul holku." Pan Benda k němu smířlivě přistoupil a navrhl: "Tak mi můžeš řikat Rudolfe."

JBC

Byli jsme v Jablonci, přátelili se, hodně spali a jedli teplé jídlo. Přesně to, co jsem potřebovala. Erýskovi se také dostalo toho, co potřeboval, intenzivní společnosti dobře vychovaných dětí, ke konci už věděl, že když Petrušku sejme, musí ji pohladit a omluvit se (Erýsek ji obvykle pro jistotu objal a zlíbal, až ji tím znovu sejmul). S Míšou dokonce chvílemi spolupracovali na stavbě z kostek, bagrista (E) nakládal a řidič sklápěčky (M) odvážel stavební materiál.
Markéta taky pořád myje nádobí, potěšilo mě, že v tom nejsem sama. Až jednou budu mít toho pána se zahradou, pořídím si k němu i myčku.

Generálka I

V rámci Generální Zkoušky Na Vánoce I jsem poprvé v životě stvořila bramborový salát. Na první ochutnání byl trochu plytký. Zapomněla jsem na cibuli. Na druhé ochutnání byl pořád ještě trochu plytký. Nemám sterilovanou okurku a pepř. Zítra si je vyprosím od sousedů, do obchodu po dnešku ani nepáchnu.

Generální zkouška Na Vánoce II budou řízky. Pak cukroví.

(Pro nenapravitelně optimistické kamarádky - ne, nezahnizďuji a na Štědrý den s námi žádný chlap nebude.)

Pro náhodné kolemjdoucí

Naložili jsme hermelíny.

Zlom

Nikoli v Erýskovi, v mamince. Erýsek pláče, že tyhle kalhoty nechtěl, že chtěl ty kostkované. Maminka ho nepřevlékne, pláč po čtvrthodině (kdy jsou za záminku brané tři čtyři další věci) utichne sám. Erýsek v obchodě pláče, že chce cosi, přestože jsem pro něj už ukradla dalamánek. Maminka dál tlačí vozík, pláč po čtvrthodině (kdy chce ještě tři čtyři další věci) utichne sám.
Asi už jsem unavená.

Nikdy...

...neříkej nikdy. "To až já budu mít děti, tak je nikdy nebudu ukazovat známým jako opičky, nikdy nebudou muset říkat básničky a hrát návštěvám na piáno," atd atd.

Tento týden už stokrát proběhla tatáž scéna: "Erýsku, co dělá pavián?" Erýsek se culí, je hvězda a ví to. "No tak, Erýsku, co dělá pavián?" Erýsek se potěšeně směje, a to už naléhá i návštěva, že by taky moc ráda věděla, co že to dělá ten pavián. Erýsek se uvolí: "Vystrkuje zadek!" Halasný smích, opona.

Vodovky

Odpočatá maminka svolila, rozebrala jídelní stoličku na stolek s židličkou a nalila vodu. Sice toho o čtvrt hodiny později hořce litovala, ale synek se bavil skvěle.

Všichni naši mužní vzorové

Erýsek tento týden promarodil, tj nevytáhli jsme paty z bytu. Zdravý rozum nám zachránili naši muži - velkej, chlapík a děda, kteří maminku vystřídali, když už jí hrabalo nejvíce. Díky jim.

Děkuji, ó mocná Jolmo!

Ono to možná vypadalo jako sranda, ale mě to velké bříško už ve čtvrtém měsíci vážně stresovalo. V duchu jsem si zoufala, jak to bude vypadat v šestém, sedmém... Včera a předevčírem jsem propadala hluboké depresi a žehrala na plodnost svou i chlapíkovu, díky níž se na několik budoucích měsíců proměním v neforemné neohebné cosi.
Než mě Jolma informovala, že jsem se poněkud zasekla v čase a jsem téměř v šestém!!! Jolma je veterinářka, tak jí to věřím a znovunabývám životní rovnováhy. Na pátý měsíc pryč je to bříško docela slušně vychované a už mě čekají jen zbytek listopadu, Vánoce, lednové slevy a únorový Valentýn. Březen nepočítám, v březnu rodím.
Navíc, a to jsem byla úplně paf a nejspokojenější těhule na světě, mě fotil opravdový profesionální pan fotograf do časáku a prohlásil, že to bylo snadné, neboť jsem fotogenická, a na fotky jsem se vešla celá a ještě jsem měla rezervu!

Zmučím tě!

Věty dne

"Vyndat, protože nejde." (Jedna hračka řácky uvízla v druhé.)

"To byla mokrá!" (Dal pusu slonovi modelíny a dost ho oslintal.)

Maminka: "Budeš tu polívku papat nebo s ní dělat kraviny?" Erýsek: "Dělat kaviny."

Nějak moc se prosazuje

Rejkjavík. Objemově. Pozná se to tak, že oblečení, které jsem s Erýskem v pohodě nosila koncem sedmého měsíce, mi v současném 22. týdnu nějak zvlášť pohodlně nesedí. Došla jsem k děsivému zjistění, že Rejkjavíkovi budu muset koupit opravdová těhotenská trička, elasticita mých obyčejných brzy přestane dostačovat. Mám hrůzu z toho, co ze mě ještě vyroste.

Nezasloužil by si lepší matku?

"Erýsku, utřu ti pusinku, seš to... to..." "Upatlanej," doplnil synek.

Lampionový průvod

Už to není, co to bejvalo. Místo co bych každých pět kroků zapalovala chcíplou svíčku, svítila nám v lampionu pokojně dioda. Místo skomírající hraničky (tak si to tedy pamatuju z dětství já) byli v cílovém parčíku tři pánové s loučemi a hořícími koulemi na řetězech a tím vším dovedně točili a tančili a prskali jiskry. Jeden byl naprosto úžasný, jakoby se s ohníčky na konci paží narodil. Hrála jim do toho taneční hudba, Erýsek s vervou tančil. Nejenže kroutil boky, Agáto :-), on dělal i taneční kroky ne nepodobné těm, o jaké se pokoušívala jeho maminka na svých prvních diskotékách, Cífka o tom ví svoje.

Makovec

Hanička nám tu nechala časopis. Byl v něm recept na makovec. Z potřebných surovin jsme měli jen mák a vajíčka, ale velkoryse jsme se rozhodli, že ho stejně upečeme, neboť jsem na něj měla chuť. Mouku jsme nahradili krupičkou, máslo olejem, hnědý cukr bílým, prášku do pečiva jsme našli jen půl. Vejce s tukem jsme neušlehali do požadované bílé pěny, Erýsek je jen trochu promíchal a už chtěl sypat. Sypal a sypal, krupička vypila vlhkost a místo těsta byla drobenka. Mléko jsme neměli, tak jsme tam loupli dva plnotučné jogurty (díky za ně, Martino) a trochu vody. Sníh z bílků jsem poctivě ušlehala já, kuchtíka to kupodivu nebavilo. Vymazávat a vysýpat pekáč se nám nechtělo, tak došlo na pečicí papír. S napětím jsme očekávali výsledek, Erýsek si nosil židli k troubě a kontroloval: "Peče sypal!" Pak to nekonečně dlouho stydlo a... teď jsem si musela vyčistit zuby, aby zbylo na zítra pro návštěvu.

Sousedé

Já mám na sousedy kliku. Všude kolem samí milí lidé, v rámci svých možností a povah nápomocní.
Zato spolumatka Š má teda pech. Právě ji vytopila sousedka odshora, která tvrdí, že když si dole zapnou klimatizaci, má z toho ona nahoře v bytě průvan. Chudera. A když si zapnou digestoř, tak se jí z toho čeří polívka!!!

Maminko, chci kokodálu.

Přišel s tím u dědečka, tak jsem ho oblékla a vzala "k slepicům". Nebylo to ono, opeřence prohnal, ale dál kokodálu vyžadoval. Stále jsem nechápala. Dočkal se až večer, náhodou, když babička otevřela v rámci oslav bonboniéru. Zazářily mu oči: "Kokodála!"

Piju já...

Erýsku, pitíčko! Vodička! - Nulová reakce, při donesení až pod čumák laskavě vypije doušek.

Erýsku, šťávička! - Dohraje si, zvedne se a napije se.

Erýsku, moštík! Od dědečka! - Neuvěřitelné mety přes celý byt, Erýsek si třeba udělá z bříška akvárko, ale nenechá ani kapku.

Hnusné sladké mulťáky jsou na pomyslné stupnici někde mezi šťávou a moštem.