sobota 27. ledna 2007

Fauna


A ještě celá naše fauna. Prozatím, možná přikoupíme křečka Karla.

Šátkování


Po několik večerů jsem se učila vázat synka do šátku a dnes to konečně vypadá podobně jako na těch zářivých maminkách na www.dydimos.cz (možná jsem přehodila i/y). Na fotce zářím méně, zato vnitřní spokojenost je veliká. Mimís nic neříká, spí, takže to splnilo účel.

pátek 26. ledna 2007

Zloději!

Předevčírem v noci tu určitě někdo byl a vyměnil nám dítě! Místo rozkošného drobného závisláčka na dudání maminčina přinejmenším malíčku nám tu nechal neméně rozkošného, ale poměrně samostatného jedince s velmi buclatými tvářemi. Naštěstí i to nový miminko už někdo naučil kadit do umyvadla, tak to nechám být...

úterý 23. ledna 2007

Dupačky

Já si říkala, že to dítě má nějaké větší ručičky... Včera jsem ho oblékala do overálku z jeho modré novorozenecké soupravy od letušky ČSA a on se tam nevejde! Takže asi roste.

neděle 21. ledna 2007





pátek 19. ledna 2007

Toaleta

Poučena zodpovědnějšími matkami, které praktikují BKM, neboli bezplenkovou komunikativní metodu (více na www.mokosha.info) jsem dnes dosáhla toho, že se naše třítýdenní miminko vykadilo po obídku na povel do umyvadla, pročež nebude nejmíň hoďku smrdět v pokaděné plence. S jeho frekvencí bych ho tedy nad tím umyvadlem musela držet co hodinu, ale potěší mě, když to vychytám aspoň takhle po jídle. Jsem velmi šťastná a pyšná matka. Jo, a taky dneska cestou k tomu umyvadlu řekl: "Richard Gere", alespoň to tak znělo.

středa 17. ledna 2007

Kuře

Jak je tomu (ne)dávno, co jsem se zapřísahala, že kuře, ten hnus vyhnaný na hormonech a anitibiotikách, mi do domu nesmí? To vám byla mňamka...

pondělí 15. ledna 2007

Jak jsme nakonec nehladověli

Přišel strýček Tom a s ním krůtí prso na sýru. Přišla teta Štěpánka a s ní těstoviny s omáčkou. Teta Vanda přinesla zákusky. A dědeček Václav to nevydržel do víkendu a pod průhlednou záminkou, že stejně musí do Kladna, přijede už ve středu a s ním kulinářské nebe... Do toho musím započítat řídké a husté polévky mé výroby, jak říká Cífka, to samé na tisíc způsobů.

pátek 12. ledna 2007

Hladovění

Čerstvě nabytý status matky v mém životě leccos změnil, například stravovací návyky, prostě není čas jíst bio, tak jak se mi to dařilo v době těhu. (Ještě že existuje www.bioobchod.cz, ti mi suroviny doručí až do domu a za nižší cenu než můj oblíbený biokrámek na Andělu.) Takže žijeme víceméně z toho, co v neděli přivezou šťastní prarodiče, miluju cholesterol, takže mi rodičovská kuchyně naprosto vyhovuje. Když matroš z Krušovic dojde, kupuje Erik mraženou pizzu.
A teď si představte tu jobovku; tenhle týden naši nepřijedou...

středa 10. ledna 2007

procházka

Ač se mám šetřit, neodalala jsem a vyzkoušela terénní tříkolku; přejeli jsme strom, sklouzli se z kopce bahnem, předrncali pole i trať. Hodný správce tohoto blogu nás před dveřmi svého domu občerstvil sklenicí vody a drncali jsme dál. Já jsem na kaši a malej na balkóně. Teda mně tento způsob zimy naprosto vyhovuje.

pondělí 8. ledna 2007

První foto

Blahopřejeme rodičům a chceme se se všemi podělit o foto, které jsme dostali!

neděle 7. ledna 2007

Kojení je mazec

V životě jsem neměla tak zrasený záda, zlatý pletí otrokářských plantáží jahod v Krušovicích, to je proti kojení sladká vzpomínka z dětství. Samozřejmě, že bych si k tomu měla především pohodlně sednout, ale zkuste si to s tím něžným uzlíčkem, co se pořád mele a zaklání a uhybá, aby posledních pět minut teda laskavě sál a vytuhnul. Cífko, any comments?

Narodil se Erik

Ten večer, jak sněžilo, jsem měla pocit, že to v noci začne, a v půl druhý ráno první ministahy, docela snesitelné až do pěti, to už jsem funěním vzbudila milého, samozřejmě po každém třetím stahu jsem mazala na záchod, střeva dělaly prostor mimísovi, to na tom bylo fakt nepříjemný. Počkali jsme do sedmi, abychom pani asistentku (dále PA) netahali z postele, brnkla jsem jí, v osm tu byla a potěšující zpráva - otevřená na sedm centimetrů. Přivolala další PA, chvíli se řešilo, jestli to lehké krvácení je odlučující se placenta (což by vedlo k variantě nemocnice) nebo jen děložní hrdlo, shodly jsme se na tom, že je to maličko, že to bude hrdlo.
Rodíme dál, přesun do vany, tam jsem děsně kibicovala milého, polévej mě, ne tam ne, na zadek, rychlejš, chudák malej polejval, co mu síly stačily, nosil pití, držel za tlapku, hrozně mě sralo, když na mě mluvil nebo mě hladil, ale držení bylo bezva. Ve vaně jsem se dootevřela, přesun do postele (ten zk... bojler prostě nebyl schopnej ohřát vodu na dvě vany) a teď krizovej moment: taková ta přechodná fáze, kdy je stahů málo a tělo na cosi čeká, než začne pořádně vypuzovat, já začala mít nervy, jestli se to nezaseklo, tak jsem dostala kapičky Krizové esence, PA mě uklidnily, že je to paráda, a pak už bylo vypuzování s tlačením.
Měla jsem pocit, že mi to ustřelí zadek, asi jsem netlačila úplně na své maximum, i když jsem si to myslela, PA mě povzbuzovaly, milýho jsem málem rozlámala, jak jsem ho mačkala, a pořád jen šešulka a dál nic. A do toho všeho pořád někdo zvonil na mobil, co jsem měla zapnutý kvůli příjezdu pediatra. A když to zase tak blbě zazvonilo, tak jsem se naštvala, zabrala, lup ho, a hlavička byla venku, ještě jednou, lup ho, a venku byl celej Erýsek.
Dali mi ho na bříško, držel na dost krátkém pupečníku, měl celkem slušnou barvu a hejbal se a klokotal hleníky, tak jsme se všichni drželi a měli radost. A teď ta největší sranda, dostal ho táta a já šla na záchod rodit placentu. Chvíli to trvalo, pak konečně vyplula, samozřejmě tam spadla, za ní krve jak z vola, tak ji PA vylovila, dala do mísy a šla se mnou do koupelny, abych si mohla dát sprchu. Čistá jsem si vlezla do postele, dostala mimíse do náručí, ten koukal, a do toho slyším, jak Erik u dveří s někým mluví. Šílení naši, kteří se nám nemohli dovolat, obvolali všechny porodnice v Praze a přijeli na přepadovku v nejlepší možný moment. Máma, která o porodu doma nic netušila, byla chudák bledá jak stěna, ze všeho nejdřív sprdla milého i asistentky , zkoumala, jestli Erýsek není nějaký fialový (fakt nebyl!) a chtěla se jít vyčurat. Otevře dveře na záchod a tam placenta a krve jak u řezníka. Chuděra.
Tak malého zkoukli, a pak jsem je odeslala pryč, protože milého tam očividně rušili v nejhezčím okamžiku jeho života, a co si budeme povídat, mě taky. Po nich pak s radami odešly i PA, poté, co milému pomohly s papírama.
Technická poznámka: myslela jsem, jak budu rodit vestoje, v dřepu, děsná aktivistka.. . prdlajs, celý jsem to proležela na boku, jen závěr v klekolehu. Jo, a žádnej mysteriózní zážitek plný síly vstupující do mě z vesmíru hlavou a tak, jak to popisují v knihách, to teda nebyl, ale byla to celý taková klidná záležitost, nebudu se bát absolvovat to někdy znovu. Pan pediatr přijel za hoďku, zkontroloval, pochválil a když odešel, tak tátovi tak udiveně říká: "Vy jste tady takový klidný... jen ten pejsek je trochu nervózní..."
K pejskovi - byl bezva, až na to, že mi bral termofor.

Hanka.