středa 23. září 2015

Třetí rodič a změny



Už jsem byla macechou nějaký ten čásek a podřimovala na vavřínech. Věděla jsem, že s jedním je dobré jít něco dělat na zahradu a s druhým zase probrat něco vysoce intelektuálního. Když přijela hlasitá třetí, uměla jsem s ní pohovořit, najít něco k ocenění.

Dokázala jsem balancovat mezi vztahy, věděla, které z mých dětí lze bez rizika nechat vyblbout s kterým z jeho a naopak jaké dvojice jsou výbušná „týentýčka“, řečeno jejich majkraftí mluvou.

No a pak přišla puberta a já mám pocit, že jsem úplně mimo mísu. Jestli pánbů daroval rodičům pubertu, aby se jim snáze oddělovalo od těch sladkých uzlíčků, které tolik milují, pak vážně nevím, proč ji daroval třetím rodičům.

úterý 22. září 2015

Božínku, už za tři dny!!!

Skoro nedejchám, aby se to nějak nepokazilo. Že pojedu na dva dny, dvě noci a jedno dopoledne SAMA PRYČ. Jako jela bych kamkoli, fakt kamkoli, ale navíc je to do Brna, na včelařskou akci PSNV a na mejdánek s kámoškama.

Píšu Hospodářovi manuál na mimino, rozmýšlím si, jestli bude počasí na džíny nebo šatičky, maluju si poklidné časy na cestách a veselé časy na místě určení.

středa 16. září 2015

Koníčky

Ruda někde před prázdninami zahlásil, že chce hrát fotbal. Rudo, jasně, ty chceš bejt brankář, že jo. Ne, já chci dávat góly!

Tak jsme ho tam přihlásili a on fakt dává ty góly, teda aspoň to u večeře říkal. Z fotbalu se vrací zpocený a šťastný.

Erik si vymyslel box. Chvíli jsem se snažila hrát podporující matku, ale nakonec jsem mu to zatrhla. Kluk je chytrej, netřeba mu ten mozek z hlavy vymlátit hned zamlada.

Náplast v podobě freestylové koloběžky s pegy, dostatečně "epické" helmy (a nejspíš i nového skejtu, jasně, mám na chechtáky tiskárnu) ho nechala zapomenout během hodiny. Dnes se vrátil z ramp, otlučený, zpocený a šťastný.

Rudu někdo chce.

Erik se vždycky domluví s nějakým kámošem, pak si zavoláme my maminky a kluci se navštěvují. Pěkně si tak obohacují slovník, rejstřík koníčků, oblíbená jídla. Třeba tak, jako je Erik zvyklý jídat u Honků, já prostě nikdy neuvařím. Nemám z toho mindrák, jsem velká holka.

A Ruda pak doma huhlá, že chce taky za nějakým kámošem. Tak se ptám, jestli nějakého má. Prej ne. Hm, tak to máš blbý, končívám hovor.

Jenže dneska na areále řekl Kristiánek, že chce, aby si za ním Rudík přijel hrát s autíčky. Rudík souhlasil. Tak jsme to s maminkou domluvily.

Božínku, bože, tetelím se radostí za synka. Tak on to zas až takovej asociální matla nebude!

úterý 15. září 2015

Jabkobraní jednoho unaví






čtvrtek 10. září 2015

(S) láskou rozbitá ženská těla

Tuhle pracuji po boku jednoho bližního svého, v onom stavu, jejž ženám netřeba popisovat, trochu jsem se vyspala, tancuju tak nějak kolem všeho, ne, na józe už jsem pár let nebyla, ale funguju, je to dobrý, funguju. Protáhnu se a vzdychnu, že bych potřebovala nový záda a vůbec stabilizační systém. Tři kila dolů by taky bodly.

Bližní povídá, že je to jen o lenosti, že kdybych cvičila, jezdila na kole, plavala a takový ty věci, neměla bych se zády ani systémem vůbec problém.

Milý bližní, vyser si voko. Když je někdo pořád tak pevnej, jak si to udělá, a neprojde si dvakrát třikrát hormonálně podmíněným rozvolněním vazů, chrupavek, kostí a kdoví čeho ještě, tomu se to mluví. A to vím, že mám máslo na hlavě, protože tomu cvičení v posledních letech opravdu moc nedám.

A sešly se tu týden na to ženy, jako na zavolanou. Některé takové asi jako já, jiné i disciplinovanější, štíhlejší a o něco lépe garážované. Ohýbaly jsme se pro svá přetěžká dítka, nosily je na vytrčeném levém boku, aby se pravicí dalo něco dělat, normálka dennodenní. A nějak to tak vyšlo a trampolínu jsme si netroufly ani jedna.

Altered state of conciousness

Jak teď poslední dobou moc nespím, tak se mi dějí zajímavé stavy. Standartní řvu-po-všech-dejte-mi-všichni-pokoj-bolí-mě-hlava netřeba popisovat, ale dneska kupříkladu přišel záchvat vděčnosti za úplně vše. Naházím nádobí do myčky, tableta, šup, už to jede. Převezmu od Erika náš příšernej lux (Erik vzápětí usedá ke stolu napsat petici za vysavač lepší), šoupu s ním po podlaze a raduju se, že prach a drobky do něj lítají sami. A to má kamarádka vysavač, takovej ten čmuchací, co běhá po pokojích sám bez přihrbené asistence majitelky, to je, co. Z koupelny se vyloženě radostně ozývá otáčení pračky v poslední fázi, jupíííí, ono to ždíme, a já se můžu rozhodnout, jestli pověsím nebo přeházím o padesát čísel výš do sušičky. O kus dál na poli soused odhání svou matku s motykou domů, že jí ty brambory vyorá traktorem.

Bože můj, žiju v požehnané době! :-)

sobota 5. září 2015

O aktivním odpočinku

Je to imperativ. Always. U nás doma se jen tak neflákalo. Provozovala se hudba, četlo se, hodně, ale opravdu hodně se plelo, naučila jsem se háčkovat, drhat, jánevimcoještě. Nepamatuju se, že bych někdy jen tak lelkovala, aspoň oficiálně ne.

A teď se to na stará kolena chci naučit a dost to teda drhne. Momentálně jsem ve fázi přesvědčování se, že se to smí. Hospodář je vcelku dle očekávání překvapen a vůbec nechápe, proč je to pro mě tak důležitý. :-)