Ta děvka
Jaro dělá divy. Zapalují se lýtka, žhavé pohledy se propalují textilem, včelstva se rojí. Mazec. Na internetu vyskakují články na téma, jestli je lepší velký výstřih a minisukně, nebo decentní naznačení polorozepnutými knoflíčky a splývavým hedvábím šustícím kolem kotníků.
A já jsem děvka.To není coming out, to se o mně jen říká. Ne tedy všude, mám pro ně souhrnnou nálepku "liga katolických matek", ale stejně mě to zaujalo. Když se takovou věc dozvím, vedu pak s dotyčnou ženou dialog, ať už skutečný nebo jen v mojí hlavě. Samozřejmě se obhajuju, jak jinak, protože já si to o sobě nemyslím a tak by přece neměla ani ona. Ale ať už hlasitý nebo vnitřní, dialog nikam nevede.
Bodejť by vedl. Jsem totiž úplně stejná. Taky mám ve svém okolí mladou ženu, u které mi úderné pojmenování naskakuje na jazyk naprosto automaticky.
Zajímavé je, že ona mladá žena vůbec není promiskuitní. Dokonce mi ani nedělá do mého legitimního. Takže proč?
Ona je úplně jiná než já. Má špatné hodnoty, víte? Já to mám přece v hlavě srovnané, i když jsem hodně tolerantní, tak vím, co se ještě sluší a kudy vede hranice, za níž se nacházejí lvi. Lvice. Zatímco ona dělá věci, které já nesmím. Nikdo mi je nezakázal, jsem sama sobě soudcem i katem. Některé bych dělat nejspíš ani nechtěla, jiné mě dráždí na mé nesvobodě. Na strachu.
A jsme doma. Dokud kolem mě chodí mé stíny převlečené za "ty děvky", jsem s ligou katolických matek na stejné lodi. Vítr do plachet!
A já jsem děvka.To není coming out, to se o mně jen říká. Ne tedy všude, mám pro ně souhrnnou nálepku "liga katolických matek", ale stejně mě to zaujalo. Když se takovou věc dozvím, vedu pak s dotyčnou ženou dialog, ať už skutečný nebo jen v mojí hlavě. Samozřejmě se obhajuju, jak jinak, protože já si to o sobě nemyslím a tak by přece neměla ani ona. Ale ať už hlasitý nebo vnitřní, dialog nikam nevede.
Bodejť by vedl. Jsem totiž úplně stejná. Taky mám ve svém okolí mladou ženu, u které mi úderné pojmenování naskakuje na jazyk naprosto automaticky.
Zajímavé je, že ona mladá žena vůbec není promiskuitní. Dokonce mi ani nedělá do mého legitimního. Takže proč?
Ona je úplně jiná než já. Má špatné hodnoty, víte? Já to mám přece v hlavě srovnané, i když jsem hodně tolerantní, tak vím, co se ještě sluší a kudy vede hranice, za níž se nacházejí lvi. Lvice. Zatímco ona dělá věci, které já nesmím. Nikdo mi je nezakázal, jsem sama sobě soudcem i katem. Některé bych dělat nejspíš ani nechtěla, jiné mě dráždí na mé nesvobodě. Na strachu.
A jsme doma. Dokud kolem mě chodí mé stíny převlečené za "ty děvky", jsem s ligou katolických matek na stejné lodi. Vítr do plachet!