pátek 31. prosince 2010

Rodinné rozvraty

Už vím, co za to může. Teplé ložnice. Prekopová tvrdí v souladu se starým příslovím, že nad hádkou by slunce zapadat fakt nemělo, má to končit pevným objetím. Takže dva se pohádají a jdou si naštvaně lehnout, jo. V ložnici je 20 stupňů, každý přes sebe přehodí deku, otočí se k sobě zády... a na rozvrat je zaděláno.

To u nás je to jiné. Dva se pohádají a jdou si lehnout. V ložnici 10 stupňů, kosa jak blázen. Mmmi-llá-čččku, mmně je z-z-zima. Pevné objetí pod jednou peřinou až do rána a je po rozvratu.

středa 29. prosince 2010

Kolem

Napadl sníh a Hospodář neprojede cyklostezkou. Týden jezdil do práce autobusem a pak začal být mrzutý, že prý tloustne. Nabídla jsem mu alternativu běžek. V úterý tedy doběhl s jazykem na vestě a dvacetiminutovým zpožděním. Nespokojen. Prý je to ve srovnání s kolem mizerný dopravní prostředek. A co sportovní zážitek, ptám se. Jaký sportovní cože co? No lidi přece mívají radost, když se zasportují, ne?

Ale Hospodář nemá sport rád. Od té doby, co si někde přečetl pojem "užitečná práce". Takže kolo ano, ale prakticky, do práce, z práce, do lesa jen tehdy, uveze-li kolo motorovku a lahvičku s roundupem na vyřezané akáty. Běžky ano, když kolo neprojede. Kůň ano, když neprojede traktor.

A jak na potvoru jsem se dočetla v Cílkovi, co mi ho dal Hospodář k Vánocům a Velkej taky (naštěstí každý jiný svazek), že Česká republika je v evropském měřítku na špici ve sportovním, adrenalinovém využití bicyklu, zatímco jako dopravní prostředek je u nás kolo na evropském chvostu. A že druhý případ použití kola je známkou chudoby. Vida, a tady u nás jezdí do elektrárny na kole lidí jak much. Asi se jich zeptám, jestli jsou chudí. A zamyslím se, jak si na tom vlastně stojí Hospodář. Sice mi barborka na Štědrý den rozkvetla, ale vzít si za muže nějakou chudobu chudobnou... no fuj. :-)

úterý 28. prosince 2010

Ženská a mužský v jedné osůbce

Erýsek je schopný hodiny si hrát na klokánka, který má v kapsičce klokáňátko, to tam pije mlíčko, ale kromě toho mu lze nabízet taky kousky grepu a šunčičky. Ňuťuťu, tulitulituli.

Pak čapne meč a všechny kolem jako správný voják ztluče do bezvědomí.

Samozřejmě bych měla jako správná matka ustoupit a dát jeho probouzejícímu se mužství prostor, ale když já tak miluju, když kojí klokany...

sobota 25. prosince 2010

Stěhovák

Děti dostaly šnečí hru, když jsou to potomci malakologa, že. Je to na principu člobrda, velmi půvabné, zakoupeno na fleru. Hrací figurky jsou malincí šnečci. Dnes večer je Ruda nenápadně přesunul do papírové tašky s kukuřičným šrotem, co si sypeme do těsta na chleba.

A tak je to se vším. Bohužel ne vždy to hází do té mouky, to by bylo moc snadný.

Nejkrásnější Vánoce aneb něco za něco

Smrad trochu vyčuchl, trochu ho převoněla vůně škvarků. S Vendulkou jsme se před večeří zmalovaly a ozdobily bižuterií, to bylo moc příjemné. Řízky jsem nepřipálila, salát se rozležel akorát. Perníčky ideálně měkké. Děti byly v rámci možností hodné, naprosto mě nadchlo, že starší ocenily darovanou společenskou šnečí hru a nezabily se u ní. Mám je ráda všechny. Dostala jsem pusu pod jmelím a večer jsem se měla ke komu tulit. Oproti loňsku pohádkový pokrok.

Jen jsme si oproti loňsku museli vymýšlet program na Boží hod. Moje rodina se sice jako vždycky sešla u babičky na oběd (já to fakt miluju, to špičkování strejdy s tátou a sestřenky a vzpomínání na staré časy), ale my jsme dostali jasně najevo, že je nás moc a nemáme jezdit. Naivně jsem se snažila vnutit s tím, že přivezu nějaké jídlo a děti vezme Hospodář ven, ale neklaplo to. Objektivní důvody se samozřejmě našly a já přece o Štedrý den brečela jen dvakrát, když jsem to sms vysvětlovala bráchovi a sestřence, tak co.

středa 22. prosince 2010

Smrad Vánoc

Trochu jsem uklidila. Rozvoněl se stromeček a cukroví. Světýlka svítila. Pak přijela Vendulka a nasmradila to tu nějakou levnou voňavkou. A velkoryse. Čím levnější, tím výdržnější, to je takové zlaté pravidlo levné parfumerie. Já osobně mám po Vánocích, dokud to nevyčuchne.

První brigáda

Odvedla jsem Rudíka k Trnkům a jela s dětmi do zařízení. Cestou zpátky jsem ho zahlédla na opačné straně Křivenic, jak s babičkou "roznáší Kaufland". Zvládl ocapkat všechny schránky a pak se prý ještě kouloval s dědou.

Kreveta

Koupila jsem si zmrzlé krevety a udusila je na česneku s olivovým olejem. Ještě z pánve jsem si dávala do pusy první a uviděla jsem Manola. Tlustého cikána, co měl v Albaicínu bar, pilotní jídlo byly gambas al ajillo, na které jsem si měsíčně zašla aspoň čtyřikrát. Pak jsem ucítila psí hovno. Těch tam byly všude hromady. Pak toho hezkýho flétnistu z Málagy, byl tam se mnou na ústřicích, který bohužel mikrouše nečte, takže už ho asi nikdy neuslyším. Pak jsem odložila do komposťáčku poslední ocásek a shlédla na Rudu, jak stojí s otevřenou pusinkou pod kuchyňskou linkou a jistě by si taky dal, kdyby se maminka nezasnila.

Ekologický Hospodář se z těch dovezených ocásků opupínkuje, ale já jsem ženská, takže je zahrabávat pod cuketový šlupky nehodlám. :-)

neděle 19. prosince 2010

Ženy

Chybí mi tu ženy v mém věku. Paní Trnková je fakt fajn, ale... Hospodář má fajn kolegyni, ale tu vídám jen u něj v práci, letmo. Sousedku přes plot nevídám, zapadla mi závějemi.

Tak jezdím jednou za 6 týdnů do Prahy na ženský osobnostně rozvojový kurz. Včera poprvé a bylo to nádherný. Sedm chytrých žen a hovory úplně o všem. I o tom. A samozřejmě o onom.

Nápojová

Do varné konvice nakrájím zázvor a nasypu sušené šípky. Zaleju vodou, dám na kamna a přikryju pokličkou, aby do toho nenapadaly ze sušáku rukavice. První odvar je ďábelský, nic než pure ginger jak noha. Druhák jemní a růžoví. Třeťák je s babiččinou malinovou šťávou to nejlepší, co jsem kdy pila.

Ehm, nealkoholického.

pátek 17. prosince 2010

Dojetí s Koubkem

Koupila jsem Cífce k Vánocům CDčko. Avé. Cífka ho samozřejmě má, protože Koubek jezdí do čajovny. Nazaškodilo, oblíbila jsem si ho já a Erýsek. Usedli jsme k výrobě přáníček a Erýs zahlásil, že by to chtělo nějakou muziku. U písně, co jsem si soukromě překřtila na Konstelační, protože tam Koubek vyzývá "opři se, opři se, opři se", se Erýsek ptá, co tím jako autor myslí. Tak mu to vysvětluju, jak je to opření (fyzický i to druhý, na to třetí božský si aspoň myslím) důležitý a fajn a skoročtyřleťáček povídá: "Maminko, mně je z toho nějak smutno...?" Erýsku, a nejsi ty spíš dojatý? Sice to slovo ještě neznal, ale byl. Tak mě potěšilo, že už to umí.

středa 15. prosince 2010

Miláčku, co jsi tady kua celý den dělala?

Tak jsem to dnes neudělala.

Přání


Hospodář vytvořil přáníčko z jednoho z mála klidných okamžiků první společné letní dovolené.

úterý 14. prosince 2010

Teta Jana

Jára čte slabikář. T-e, te, t-a, ta, teta. J-a, ja, n-a, na. Jana. Teta Jana! Táto, tatínku, tam se o ní píše!!!

pondělí 13. prosince 2010

Zpravodajství

Všichni mají zánět spojivek, Kája průjem. Nad naší soukromou přírodní rezervací Hospodářův ostrov na Labi přelétá orel mořský. Čekáme, zda sedne. Ale zase aby nám nevyplašil bobra, i letos jsme našli ohryzy, asi tam fakt bydlí. Kačka z ČH porodila syna. Ruda plánuje výlet na Homolku, aby mu okoukli těch šest prstíků. Nadělal díry do nové dřevěné podlahy a tak dnes Hospodář chodí dost zasmušilý.

pátek 10. prosince 2010

Včera a dnes

Včera jsme měli hrách. Dneska máme čtyři prděti.

čtvrtek 9. prosince 2010

naucim.cz

Právě jsem se tam zaregistrovala. Může za to ta besídka, když se nějaký učitel flétny může prezentovat na veřejnosti s takovými výsledky, je na čase, abych se zase vrátila do pedagogických vod. Jo, milé děti, já když byla mladá a bezdětná, učila jsem děti majitele Viktorky Žižkov... to byly časy, žádný vlastní na krku a těch peněz.

Měla bych...

... ukončit mateřskou a jít do práce. Dneska jsem napsala "můj čerství zážitek."

Besídka

Doprovodila jsem Hospodáře na besídku, chlapci vystupovali. Erýsek bohužel ne, chořel v teplém náručí paní Trnkové. Škoda, protože školka to měla fakt dobré, krom toho, že byli nápadití a roztomilé, tak tam byl jeden chlapeček předškolák s brejličkami, slušňák suchar od pohledu, a ten předvedl zčistajasna takový breakdance, že celý kulturák mrkal.

Škola, no, chlapci převlečení za šmouly tančili na píseň šmoulí branný den, co dodat. Došlo i na vystoupení s flétnou. Byla jsem napjatá, protože ačkoli jsme za jednoho každého za ty tři měsíce nacpali paní učitelce 900Kč, umí jeden každý níže zmíněné čtyři noty. Nechápala jsem, co tam s nimi jako hodlá předvést. Chlapci ve skupině s děvčaty předvedli variace na čtyři noty s playbackem, jednou pomalu a jednou rychle, chvílemi hrála jen paní učitelka, protože žáci se očividně nechytali. Zazpívali v lese, jó v lese na jehličí na choreografii do kroužku z kroužku a nakonec Ledeckýho, tu o slibech. U toho se alespoň nápaditě (uah) zhaslo a děti držely svíčky. Naši chlapci s nimi dělali lumpárny, různě si svítili na noty ve stojanech a jeden druhému do obličeje, čímž kulturní úroveň celého tělesa o level pozdvihli - alespoň humorná složka, když už kde nic, tu nic. Asi začnu v Počáplích učit na flétnu, myslím, že na to netřeba velkého pedagogického talentu, když vyučující nepochopila ani tak základní skutečnost, jakože mé adoptivní syny není radno stavět vedle sebe k jednomu stojanu.

Jinak to bylo moc hezké, takové pospolité.

středa 8. prosince 2010

Praha, bože!

Tak mi došlo, že bych si měla vyměnit řidičák, nebo nebude. Hospodář si tu informaci strašně moc vzal, tak jsem ještě ani nestihla upadnout do své obvyklé letargie ve stylu ono se to nějak, a už jsem seděla ve vlaku na Prahu. S termoskou a dvěma knihami, vyzbrojená na několikahodinové fronty.

V Jungmance na tom správném odboru čerstvě nainstalovali mašinu, co vám řekne, kolik minut musí vaše číslo na lístečku čekat, než se dostane na řadu. Vycházelo to na 78, tak jsem šla s Tejou a hodnými dětmi do indické vývařovny za rohem. Když jsem se posilněna vrátila, zbývalo osm minut a byla jsem na řadě. Dost dobrý.

Pak jsem si koupila strašně nezbytnou teplou mikinu, protože nemám žádný svetr s dlouhým rukávem, jen dva módní výstřelky pod zadek s krátkým. Je fakt strašně nezbytná, a pak je taky nádherná a originální a teplá jak deka. V obchodě voněly indické tyčinky a kromě dvou prodavaček tam byla ještě zákaznice, která byla jak gejzír štěstí. Brebentila a já řvala smíchy, prodavačky a já jsme jí nahrávaly, jak říká Cífčina tchyně Marta, byla prčovní. Po ní přišel Lábus a ten už prčovní nebyl, nějak to tam zvadlo.

Pak už mě bolela záda, tak jsem koupila belgické pralinky paní Trnkové, co hlídala děti, a šla na vlak.

neděle 5. prosince 2010

Hudební výchova

Chlapci dvojčata chodí na flétnu. Jednou týdně ve skupince sedmi dětí a necvičí. Hospodář dnes odpoledne nebyl doma, tak jsem se pokusila o nápravu. Nejdřív odstranit zlozvyky, že by jim paní učitelka neřekla, jak se to drží a že do krku cpát netřeba? Noty těch čtyř tónů, což už ovládají, kupodivu čtou bez problémů. Po půlhodině byli prohlášeni za pokročilé a založili jsme kapelu. Skladbu s nablblým názvem Snění jsme sehráli ve složení duo zobcových fléten používaných jako zobcová flétna, kytara, zobcová flétna používaná jako bicí (Ruda) a hrnec s vařečkami a nadšený řev (Erýsek). V kapele musí být trsátko, prohlásil Jára a vyrobil mi ho z dvakrát přeloženého pexesa.

Po třech minutách vyvstala potřeba použít pojem pianíssimo. Bohužel za cenu osvětlení jeho kontrastu. Pak jsme si vyměnili nástroje. Bordel jak v židovské škole.

pátek 3. prosince 2010

Podzimní folková se sousedem.

Klid a úklid

S duchovním životem se to má (alespoň u mně) stejně jako s úklidem. Vždycky, když mám pocit, že už je to ono, že jsem se našla a pociťuju klid, tak se něco stane a je nutné hledat zase dál. Vždycky, když se kochám nad tím, jak jsem to tu zase krásně vygruntovala... nemusím pokračovat, že ne.

čtvrtek 2. prosince 2010

Anketa

Když se vracíte z týdenního nákupu, kolik nesete tašek? Já se ustálila na skromných dvou plátěných s uchy. Uvidíme v zimě, až nebude zelený.

O čertech a rumu

Sněhová kalamita. Odvážím děti krokem do školy a školky a těším se z toho, že zpátky je přiveze Hospodář, dnes končí brzy. V deset vyrážím zpátky, Hospodářovi chlapci mají rudé oteklé oči a paní učitelka se obává infekce. Po cestě domů po stopadesáté vyslechnu téma čert.

Já fakt nechápu, co tady v té oblasti pořád mají s tím strašením dětí, denně mi děti vycukaně svěřují, že čert loni měl ve vaku dětskou nohu, že paní učitelka ze starší třídy jim na chodbě říkala, že na ně pošle čerta k nám domů, nějaký debil (a byl to otec dítěte!) v šatně tvrdil Erýskovi, že ten výkop kolem hřiště je na metro pro čerty, aby to měli do školky rychleji... děti už měsíc nemluví o ničem jiném a mně tím kazí advent. Korunu tomu nasadila jedna paní, která jim v dobré vůli vysvětlovala, že děti se strašit musí, jinak by neposlouchaly. Jára na to moudře odvětil, že jim na poslouchání bohatě stačí vařečka, že čertů netřeba.

Vykapávám dvoje oči ophtalmoseptonexem a po stopadesáté prvé vysvětluju, že čerti jsou převlečení lidé a že jim neublíží, že to strašení je pitomý zvyk dospělých, který jim nedokážu uspokojivě vysvětlit, bohužel, děti. Kluci zapomenou na čerty a porvou se o vodovky. Pak o razítko. Pak se Kája přijde zeptat, jestli ho za to razítko odnese čert.

Jedeme bobovat. Erýsek včera plakal, že je mu zima. Zařídila jsem se podle toho, dnes pro změnu pláče, že se v těch vrstvách oblečení nemůže ohýbat. Klekla jsem mu na lyži a máme zase na co šetřit. Doprdele už dneska. Maminko, za tu lyži se na tebe zlobím, ale čerta na tebe nepošlu. Výborně, po stopadesáté třetí.

Rudu zebou ručičky a nasazuje. Řve celou cestu domů, ehm, krokem. To je tady mimochodem normální, že na boby se jezdí do sousední vesnice, tam mají na hřišti umělý kopeček. Holt, Polabí je rovinaté.

Hospodář odchází dělat dřevo. Kluci se rvou o vodovky, razítko, o Rudu. Po hodině zoufalá odcházím za Hospodářem, ať jde domů, že tam všichni řvou a já nejvíc. Hospodář přijde domů a sjedná pořádek, začne tím, že Rudu posadí na kuchyň, kde vařím večeři. Bezmyšlenkovitě mu podávám kousky cukety a v duchu se dmu mateřskou pýchou, jak se způsobně napil z toho malinkatého porcelánového hrníčku s ouškem. Kde jen se tady ten hrníček... Ruda pije rum, co jsou v něm naložené rozinky. Ježišimarjá doprdele už.

Vzpomínám, kolik tam bylo, než se do toho pustil. Soudím, že na sanitku to určitě není a za chvíli začíná veliká legrace. Rudík se směje na celé kolo, nastavuje bříško, pusinku, nožičky k polechtání, políbení, přepadá Hospodáře zezadu a tahá ho za uši a nos. Hahahá. Rudíku, jdeme do vany. Hahahá, hahahá, v koupelně je potopa a pořád spousta legrace. Hahahá, Hospodář čte pohádku, Ruda si bere atlas hub a dělá, že čte taky. Uložte ho, nebo se usměju, z toho kluka bude veselá kopa.