Vesmírný objednávkový servis

Tak se jmenuje knížka, co mi půjčí Agáta, abych si urputně zapřála to, čeho se mi má dostat, a vzápětí to dostala. Ne, že bych momentálně úplně přesně věděla, co si přát. Tedy, já bych věděla, ale dovolit si to, že.
Ať už to s těmi velkými přáními dopadne jakkoli, dnes ráno jsem si přála, aby se Erýsek spřátelil s koni. Aby se jich nebál jako jeho maminka a (ne)jednou si u Šmídky pořádně zajezdil. Vygooglila jsem dětský jezdecký klub ve Zmrzlíku a dočetla se, že až od šesti let. Střih.
Dorazil Kuzma a vydali jsme se na klasický okruh obrubník ulice Souběžná III - zkratka k švestkošpendlíkům - ovečky. S mužnou oporou jsme se troufli na netradiční návrat z velikého kopečka horempádem dolů do ulice Na Pomezí. Tam si Kuzma všiml, že v zahradě se pase poník. U poníka (a nebyla to kouzelná babička, nýbrž...) šestačka Monika a deváťačka Verča a jestli si ho chceme pohladit. Během čtvrthodinové projížďky bez sedla, kdy se Erýsek nonšalantně držel hřívy a házel úsměvy na Moniku, jsme se dozvěděli, že koník je jejich, jmenuje se Tonda a můžeme si přijet zase zajezdit. Prostě vesmírný objednávkový servis.

Nedělní procházka

Nemusím neděle. Takové ty typické rodinné dny, kdy po Jinonicích křižují kočárky a pyšné matky zavěšené do pyšných otců. Doma už jsme ale pomalu začínali zasmrádat, tak jsme se přidali. Erýsek se vlekl a k rychlejšímu pohybu ho nepřinutila ani perspektiva oveček, ořechů, raných kradených jablek a pozdních kradených švestek... Maminka v depresi pojídala kradená jablka, ořechy, švestky... Erýsek říkal na všechno "neci" a nouze byla nejvyšší. Když tu se objevila pomoc nejbližší. Pejsek EMAN. Ve skutečnosti to byla fenka, ale prý EMANcipovaná. Erýsek za ní běžel na zahradu, kde říční kapitán s kamarádem jak z Metalliky opravovali fiata. Nasmála jsem se a třeba nás někdy svezou na lodi.

Obávám se porodu a šestinedělí.

Čtu si svou oblíbenou knihu Zdravé těhotenství, přirozený porod od Ingeborg Stadelmannové a zoufám si. Inge je slušná ženská. Její klientky jistě také. Asi proto je kniha prošpikovaná dojemnými příběhy o tom, jak partneři těhotných a rodících žen vnímají tyto tajuplné procesy, jak se s nimi vyrovnávají a snaží se být svým ženám ve všech okamžicích oporou. Když jim to hned nejde, pohovoří si se svou ženou, popřípadě s koalicí tvořenou ženou a porodní asistentkou a pak jim to jde líp. Ne že by společenský tlak byl neúnosný, ale poslední dobou se přestávám cítit jako slušná ženská.
(Ještě to tedy může být ten bořivý vliv Uranu, který mi prý v současné době stojí v opozici já už nevím k čemu a chystá se zmizet v březnu. Jako by se stalo, milý Urane, jako by se stalo.)

Mluvič

Je to čím dál horší. Nezavře zobák, jak je den dlouhý. Samozřejmě se dmu pýchou, ale přijde mi přehnané, aby ani ne dvouleťák posuzoval své bližní stylem: "Soused... řídí... je malej." A na mou otázku: "Soused že je malej?" se zadostiučiněním odvětil "Jo." (Soused samozřejmě JE malej, ale co je komu do toho, no ne?) A ještě u toho šišlá. (Erýsek.)

Monogamie

A je po idylce. Vrátila jsem se do Prahy a zas je tu jen jedna žena a celkem žádný muž.

(Ale snažím se, po měsíci chystání se jsem konečně uklidila stůl s počítačem a prošla věci na zimu. Je tu uklizeno a částečně i uvařeno. Ať žije www.flylady.com!)

Polygamie

Stačila by maličká. Dvě ženy na jednu domácnost jsou ideální. První žena do noci žehlí. Druhá žena dá ráno dětem snídani a donutí je obléci se. První spí do půl osmé (a to je kruci luxus!!!). První žena vymyslí dětem zábavu a páruje ponožky. Druhá žena vymyslí, co k obědu, a užívá si relativně klidné pracovní plochy v kuchyni. Čtyři děti si hrají a druhá žena respektive první žena jim občas vysvětlují, že lidi se nebijí, že házíme jen míčkem, protože je měkký, kostičkami určitě ne. Druhá žena otevře papiňák dříve, než by měla. Kuchyně se nachází kdesi dole pod vrstvou vývaru. První žena chápavě podává kýbl s hadrem. Operativně zabraňuje čtyřem dětem ve vstupu do kuchyně. Druhá žena uklízí kuchyň, dochucuje jídlo o dvouapůl chodu a usedá k počítači, aby toto napsala, zatímco první žena odvádí čtyři děti na písek, chápe se kolečka a vozí v něm střídavě písek na pískoviště a čtyři děti od pískoviště k hromadě písku. Druhá žena čeká a nosí páté dítě. Idylka.

PS: Jsem na návštěvě u Cífky.

Image

V poslední době pocítilo několik mých bližních potřebu si na mě otevřít hubu. Nic nedělám, pořád někde rajzuju a bavím se, o peníze a domácnost se nestarám a neustále si nechávám hlídat dítě.

Usoudila jsem, že půjde o špatnou sebeprezentaci. Svým bližním totiž obvykle vyprávím o tom, co hezkého se mi stalo, jaké půvabné končiny české země jsem navštívila, co pěkného jsem si koupila a jak krááásně jsem se vyspala, když mi sestřenka pohlídala Erýska.

Asi bych měla upřesňovat, že o tom vyprávím právě proto, že jsou to hluboké zážitky v rámci každodenní rutiny, která začíná budíčkem kolem šesté ranní a končí likvidací hory nádobí kolem desáté večer. Měla bych se častěji zmiňovat o tom, že bývám strašně unavená, že už čtvrt roku nutně potřebuju masáž, protože mě kvůli jednostranně zatěžovaným svalům kolem páteře obden bolí hlava, že mi praskají nervy a nevýchovně řvu na Erýska. Že jsem po několika měsících vyrazila s kámoškou na večeři v 6pm a v 8pm jsem se musela omluvit a jít spát.

Neupřesňuju proto, že se mi nechce přiznávat, že mi něco nejde a nejsem ve všem svém činění úspěšná tak, jak bych si přála. Moje vztahy s bližními nejsou idylické a zhruba ve stejné míře, jak se raduju, se i trápím.

Asi tak jako každý druhý, ne?

Jak mě vyhodil

S důvěrou jsem se ve dvanáctém týdnu těhotenství obrátila na svého gynekologa MUDr Starého. Jako vzdělaná skorodruhorodička notně máznutá alternativním přístupem jsem informovaná o rizicích používání ultrazvuku, obzvlášť v prvních měsících těhotenství. Poprosila jsem proto pana doktora, aby nám utz nedělal. Bránil se, vysvětloval mi, jak moc se mýlím. O bodech za použití sona pochopitelně ani ň. Mimo jiné pronesl i větu: "A jak mám bez toho poznat, jak je to staré?" Navrhla jsem mu starý dobrý výpočet dle data poslední MS či data početí. Odpověď: "Copak vy můžete vědět, kdy jste počala?" Divný, ale vím. :-)

Vypočítal a přistoupil k vnitřní prohlídce. Měl vztek a nebylo to právě šetrné. Perličku si ale schoval nakonec. Přestože "bez toho nepozná, jak je to staré", usoudil, že velikost dělohy neodpovídá dvanáctému týdnu a prohlásil, že se mu to nezdá. "Dítě může být mrtvé nebo poškozené, hrozí potrat, musím udělat ultrazvuk." Ne že bych nečekala jistou manipulaci, ale tohle bylo trochu moc. Ultrazvuk jsem s díky odmítla, úsměv statečně potlačila. Asi málo, můj pohledný mladý gynekolog zrudl až po kořínky načesaných kučer a pak mě vyrazil. "A dejte mi padesát korun za jednorázové zrcátko." (Mmch, pochybuji, že mu je pojišťovna neproplácí, v životě jsem od něj na tuto platbu nedostala doklad.)

Ještě jsem si vyslechla dobře míněnou masáž od sestřičky, která dospěla k názoru, že mi výpis  z dokumentace pro nového lékaře dělat nebude, protože stejně za týden přijdu s prosíkem...

... za týden jsem spokojeně vycházela z ordinace sympatické starší gynekoložky, která i bez utz usoudila, že je všechno v pořádku a můžu si užívat krásy druhého trimestru. Tak si užívám.

Rejkjavík

Pořizujeme si s chlapíkem miminko. Objednávka je na začátek dubna. Bude-li to holčička, pak Ronja, bude-li to chlapeček, pak nevíme. Asi něco od R.

Přitvrzuji

V rámci mých snah o respektování synovy jistě křehké povahy se mladík jen tak mimochodem odnaučil plavat. Maminka ho přeci nebude nutit, když se mu do vodičky nechce. Dnes mi došlo, že se při plácání do kanálku kolem bazénu drobet nudím, čapla jsem chudinku, obdařila ji křidélky a nechala pořvávat uprostřed bazénu mamí, mamí, respekt nerespekt. Po čtvrthodince, kdy ho utěšovali snad všichni, kdo kolem plavali, Erýska zaujal míček a pak spadla lžička do kafíčka. Mohutně se tomu všemu smál a když si zase vzpomněl, že chtěl vlastně brečet a spustil nanovo, mamí mamí už mu to nesežrala. Příště znovu a déle.

Zázraky přírody, hehe.

Jestli mám s přírodní medicínou něco spojeného, pak je to trpělivost. Jako že po třech šálcích bylinného čaje nevyléčíte týden se vlekoucí chorobu a tak podobně. O působení vyvážené stravy na organismus ani řeči - všude píší, že výsledky se dají očekávat nejdřív po třech měsících.
Poslední měsíc mi praskaly koutky úst. Na www.ekozahrady.com mají vpravo dole odkaz na pestré a rozlehlé stránky o stravě, má to spoustu podkapitolek a je fajn se v tom občas pohrabat. Hrabu se tak a dočtu se tam někde (nebo je taky možné, že jsem se to dočetla v nějaké knize autorské dvojice Strnadelová/Zerzán, dost mi ty zdroje splývají :-)), že na to pomáhají ječné kroupy. Uvařit, sníst.
A teď to přijde: V poledne jsem uvařila velké kroupy v papiňáku, chutná to jako taková oslizlá rýže, podusila si na ně zeleninku a nacpala si bříško. Zbytek jsem pomlela a dala péct jako sekanou na večeři, aby přísun toho onoho důležitého z krup byl zachován.
Večer jsem si při čistění zubů už navyklým opatrným pohybem strčila do pusy kartáček a zjistila, že mě nic nebolí, protože koutky jsou vcelku. Podivné, leč děkuji.

Poraďte nám...

... kam na švestky?