Včera jsme vyrazili na procházku na Cibulka, s námi dvě maminky s holčičími miminky. Děti se střídavě budily, nadávaly, pily, usínaly... My jsme také pily, nealko staropramen. Potkali jsme Haničku Lejsků, Erýsek byl rád, má ji rád. Já byla také ráda, tlačila mi kočárek. (Nejen pro to, samozřejmě :-). ) Potkaly jsme i buddhistu, v lesním tichu chtěl dělat své poklony, když tu ho z kolen zvedly hned tři vychechtané kočárky. Smál se, byl to veselý buddhista.
Ke konci procházky se provalilo, že Erýsek je jediné miminko, které nemá v kočárku zavěšeny hračky. Nakonec jsem to otočila ve svůj prospěch, jakože je to výchovný záměr, protože se alespoň naučil hrát si s ručičkama. Navíc do nich bere deku, tím si ji drží a nepadá mu. Logické, ne? (Noc jsem strávila na internetu hledáním vhodné hračky...)
A dnes ráno měla procházka dohru, probudím se a cítím, jak Erýsek smrdí jak nealko staropramen. Humus, chudinka. A protože jdeme odpo lézt s Kuzmou, dám si raději Stellu, aby se to neopakovalo.