sobota 31. ledna 2015

Mrkev na stole aneb zázraky boží

V kuchyni máme ošlý bílý stůl. Před lety byl ošlejší, natřela jsem ho proto tehdy na bílo, dozdobila červeným srdcem s dvěma písmenky a jedním matematickým znakem (je to plus, holky, je to plus). Jako ne že bych o tom znaménku občas nepochybovala, ale pořád tam je.

Kousek od toho srdce pokládám před Vánoci advenťák. Letos chytl, a od něj ten bílý nátěr, podivně se to seškvařilo, tak truhlář Kája dostal míry a vyrobí nám novou dřevěnou desku.

Ale trvá mu to, tak je ten stůl pořád pošramoceně bílý a na něj jsem si položila mrkev. Kupovanou, ta naše se letos fakt moc nepovedla. Jdu pro struhadlo a pro jabko, že se k svačině neodbydu. Cestou zpátky koukám, jak na mrkev vysvitlo sluníčko od jihu a ta krásná mrkvová oranžová září, odráží se od bílé desky a září ještě víc.

Vzpomněla jsem si na Celestýnské proroctví a Anastázii a jiné ezoterické hitovky, kochala se tou krásou, věnovala jí celou moji pozornost, milovala jsem tu mrkev a ta mrkev zase milovala mě. Hmatatelně.

No a pak jsem ji nastrouhala a snědla. Dík.

středa 21. ledna 2015

Kolečko

Dala jsem si předsevzetí, že v pondělí nepodlehnu stresu. Pondělí bývá nejhektičtější, zkusila jsem ho zpomalit, co to šlo, zrušila jedno dopolední učení, místo něj si uvařila večeři dopředu, pánbů přispěl svou troškou do mlýna a posunul Erikovu angličtinu na méně hraniční večerní hodinu.

Uléhala jsem fakt pyšná, že jsem to dala. Pak nějaká malá dramátka v noci, mléko, bolavé uši a počuraná postel tak různě po dětech. Ranní rutina rozvozů, první pračka a myčka, zase všude bordel, nadstadardně ještě chystání na logopedii, aby tak nebilo do očí, že jsme se na to s Ruďákem úplně vybodli, a tu koukám, že mám asi zase pondělí.

Zaplakala jsem Hospodářovi do telefonu, že nic nezvládám, že si zoufám a odjela do Mělníka s jednou patlavostí, jedním zánětem středního ucha a dokonce i chvíli naříkajícím Václavem. Asi už to muselo být zlý, co z maminky táhlo za energy, Vašík obvykle nepláče, dokud není nejhůř.

Alza, fronta přes celý obchod, polohlasem zanadávám, to mi ještě dneska kua chybělo ke štěstí. Přede mnou stojící důchodkyně se otočí a poprosí, jestli se může na něco zeptat. Hm, mužete, pani, automaticky mi naskakuje pubertální superneochotný ksicht, co jsem se naučila od nevlastní dcerunky.

Víte, mladá paní, já mám doma na počítači tu šipku. A ono se u ní občas točí takové kolečko a já nevím, co to je, tak jsem se šla radši zeptat sem, ale že je tu lidí, co. Víte, já chodím na kurzy pro seniory, je to dobrý, zatím tomu rozumím, jen to kolečko.

Kolečko nebylo těžké paní objasnit, měla strašnou radost, že bych byla tak rychlá, že mě dokonce ani ten počítač nestíhá? Tak to já mu vždycky chvilku počkám, než se to dotočí. Pěkně děkuju a nashledanou!

A pak už to bylo jen dobrý, dokonce se na logopedii stavil Hospodář dát mi pusu a jestli se něco nepokazí, tak další dávka stresu zase až v pondělí.






Plátkový sýr

Na chlapech mě nejvíc baví, jak voní. I Vašíčka si očmuchávám pokaždé, kdy z něj kouká alespoň kousek kůže. Skoro pořád. Skvěle voní za ušima, jinak zase na šešuli.

Po náročném dni na cestách, kdy byl Vašík nabalený v overalu a náležitě opocený, si čichám k tlapičkám, je cítit něčím známým a moc příjemným. Erýsku, pojď si čuchnout, Vášovi bezvadně voní nožičky!

Dost dobrý, mami. Cítím plátkovej sýr!

středa 14. ledna 2015

Boží :-)

Četla jsem jednu z těch moderních sugestivních knížek o Bohu. Jak je pořád s námi a pomáhá nám nést případné břímě, i když prdíme na devatero přikázání. Moc se mi to líbilo, odkládala jsem ji s takovým slavnostním pocitem, že i po cestě autem do Mělníka se mnou někdo pojede a bude mě mít rád.

V autě už jsem začala pomalu vychládat a říkala si, jestli je to možné, že by fakt nějaký takový Bůh byl a miloval mě bez ohledu na to, kudy se ubírám. Bylo by to pěkné, no.

Tak jsem si zapla rádio a tam zrovna Art s Paulem zpívali paní Robinsonové, že ji Ježíš miluje a hej hej hej.

Tak asi jo. :-)

sobota 10. ledna 2015

Pět let

Už je to pět let, co jsem v Jinonicích u metra poprvé naživo potkala Hospodáře a Koniáše. I během prvního rande šnekařil, takže ho má zaznamenané v databázi nálezů a narozdíl ode mne na jeho datum nikdy nezapomíná.

Dneska jsem se nad tím dojímala, bilancovala změny, kterým u mě za tu dobu došlo, a musela uznat, že tu stávající Hanku učící se dlouhodobému partnerství kromě Hospodáře a jeho odnoží formovali i jiní, každý v tu svou správnou dobu.

Takže, děkuju Agáto, Šárko, Petro, Andrejko, Tejo, Stáňo, Evo, Valuško, Bobku, Terezko, Kubo, Míšo a Václave.

A samozřejmě baby-cafe.cz.

úterý 6. ledna 2015

Haminina paprika

Od té doby, co mám doma kilovku maďarské papriky z letošní sklizně, vařím tak dobře, že si panáčkové ještě ani nevšimli, že už týden jedeme na bezlepkové vlně. Dík, Hami.

Máme s Vašíkem stejnou značku druhé brady :-)