Erýsek o prehistorii

Dinosauři tu byli, když tady ještě nebyli lidi. To jsme ještě byli mamuti a proháněli jsme se tady.

O smrti smrťoucí

E: "Maminko, proč je dědeček pradědeček mrtvej?"

M: "No, byl starej, tak umřel. To se stává, Erýsku, starý lidi nakonec umřou."

E: "A můžu vidět kosti?"

O lásce naruby

S Hospodářem jsme měli již rekordní dvě rande. Rande je bez dětí, samozřejmě. První bylo to seznamovací. Druhé včera - babička pohlídala a já si udělala výlet do Mělníka, abychom společně vybrali záclony. Nevybrali, ale moc se mi ten kluk, co jsem s ním randila, líbil.

Čerti

Stoprocentně přesvědčený Kája: "Hani, paní učitelka ve školce má číslo na čerta!"
Zděšený Erýsek: "Mami, ta paní na ulici mi říkala, že má ve sklepě čerty!"

Ať s tím jdou laskavě do prdele, jako by toho ty děti měly i tak málo.

Buddhismu mi třeba

Teda ne že bych věděla, co je buddhismus, jako třeba Štěpánka, cheche. Buddhismus říkám soukromě tomu přístupu, kdy člověk bere věci, tak jak jsou, a darmo nebojuje a nevzteká se, to jen abychom měli jasno v termonologii.

Budu muset buddhisticky strávit mamku svých přibyvších dětí. Zatím mě žere pocit nespravedlnosti za mě, za Hospodáře i za děti. Ale nikdo to nemá lehké, že, tedy ani ona ne. Třeba je v hloubi duše taky miluje, jen je k tomu nepotřebuje vidět tak často.

Anatomicky a zoologicky

Zkoumá loket: "Já mám kouli v kůži!"

"Vodní panenka, to je taková panenka ve vodě, víš? Hračka pro chrostíky, co mi ukázal Luboš, víš?"

"A co kdybysme dali muréně plastové autíčko?"

Úplně přestěhovaní

V Jinonicích už není skoro nic, hromada knížek na gauči, hromada zimního oblečení v dětské postýlce. Když jsem odváželi skříně a hračky, zamrazilo mě, že teď je už teda ale vážně nejvážněji. Nechci to za rok tahat zpátky.

Erýsek ve vlaku z Moravy říkal paní, že jedeme domů. Když se ptala kam, nezaváhal: "Do Křivenic, no, my tam bydlíme s Járou a Kájou."

Takže tímto oznamujeme, že už jsme tu doma a přijímáme návštěvy.

Balín

Balín, balín, balín... to je takové zvířátko, maminko, víš? Všechno zabalí. I dárky nám zabalí. To se budeme mít, takových zabalených dárků...

Začala nám sezóna

Začátek sezóny

Odepsal mi nějaký Václav z www.lezec.cz a domluvili jsme si nedělní Dubské skály. Pak mě napadlo přizvat Álu. Prozíravé. V neděli ráno Václav nepřijel, nebral telefony a já vím prdlajz, co se tu kde leze. Ála záchranář však přivezl Honzu Rače znalého a maratonku Hanku. Ta vám měla sílu v nohou, tahle maratonka, od té bych kopanec držet nechtěla.

První lezení venku a hned sedmička na písku. Dvakrát jsem si odsedla, ale hurá. Vyzískané děti okouzleně hleděly vzhůru, jaké jejich macecha dělá zajímavé věci. Pohoupaly se na laně a Jára pak mluvil o lezení i ze sna. Pak všechny, opakuji, všechny, úplně všechny děti zmizely a já se až do večera prokousávala předivem voštin a příhodných bočáků. Zakončeno krásnou myslivou sedmičkou bez odsednutí, já su tak šťastné!

A Rudíček byl poprvé celý den jen s tatínkem.

Cífce

Já tebe taky.

Polsko aneb Erýsek Lubinovi

Jedeme z Mělníka do Křivenic. Blížíme se k ceduli a já si s úlevou (na tím, že to zase jednou bylo bez ztráty jediného bodu) povzdechnu: "Paráda, klucí, jsme doma."

E: "Nejsme doma, jsme v Polsku."
M: "To není Polsko, to jsou Křivenice, miláčku."
E: "Přejelas, to je Polsko, hehehe!" Jiskřičky v očích, strašná sranda, jsme v Polsku, prostě.

Míjíme bagr a cizí země jsou zapomenuty. Řešíme ho, dokud nezaparkujeme před vraty. Náhle Erýsek vzhlédne k chladicí věži, dominantě to našeho nového bydliště a udiveně praví:

"Hele, mami, to je nějaká polská elektrárna!"

Prostor a Quo vadis, domina cum puerís?

Vytváříme ho. Vyklízíme z patra hromady peřin, povlečení, šatstva, prastarých krosniček - místní cikánstvo z nás má radost a jak něco pověsíme na plot, za chvilku jsou tam a vesele si to nesou domů. (O Velikonoce byli taky dobří, nežinýrovali se a poctivě odnesli všechnu tu příšernou čokoládu, co naši chlapci chvíli předtím vykoledovali. Zbytek jim požral Hospodář.)

Dneska se koupí koberec a v sobotu z toho vznikne další patchworkový kloubberaní pokojík. Babička spíná ruce, že na to zase moc spěchám, ať s ním nejdřív rok chodím. No jo, já bych chodila, ale kam bychom přišli?

"Budu inserovati..."

...pravila Jana Eyerová panu Rochesterovi v stařičkém vydání knížky, kterou jsem u babičky milovala.

I já inzeruji. Už jsem si vyinzerovala tři skvělé spolulezce, partnera, postýlku s příslušenstvím pro Rudu, modré dlaždičky (stále sháním bílé a žluté...), a nyní jsem na lovu v novém regionu. Potřebuju spolumatku, spolulezce znalého místních poměrů a pak také kadeřníka. Jdu to lípnout na emimino, babycafé a lezce, ony/oni jistě někde budou.

Muž s vojenským sestřihem...

... po stranách nic, nahoře hranatá čupřina.

"Maminko, ten pán má na hlavě koště!"

Dlaždičky

Urgentně sháním dlaždičky - bílé, jasně žluté a (pokud možno výrazně) modré. Příští čtvrtek budou roztlučeny a udělá se z nich mozaiková cestička na předzahrádku, překvapení pro Hospodáře, který se vrátí ze služebky a bude čubrnět. Máte?

V těsném sepětí s přírodou

"Luboši, pocéééém, v kuchyni jsou mravenci!!!"

"Fakt? To už dorazili?"

Jak se dělají peníze

Albert, fronta na uzeniny, první barevně zmalovaná paní (asi kvůli Velikonocům...), druzí šedá myš kolem padesátky s šedým myšákem (asi kvůli konstrastu...).

Zmalovaná paní: "Dejte mi dva plátky tlačenky."
Prodavačka balí dva plátky a paní se zeptá: "Jaká je?"
Prodavačka hbitě: "Speciální. Je dobrá."
Paní: "Tak mi dejte šest."

Šedí myšovi nakupují u druhé prodavačky půl kila nejlevnějšího točeňáku, šest devadesát za kilo. Zbystří však konverzaci zmalované paní s první prodavačkou a šedá myš praví: "Říkala paní, že je ta tlačenka speciální. Ta bude dobrá. Vezmeme si taky šest plátků. Sníš to?" Myšák pokyvuje, že sní.

Albert na tom vydělal deset plátků tlačenky, jestli se nemýlím, hihi.