Zubaté Vánoce a Lesní muž

Kdepak konec světa, 21. mě rozbolel zub, co mi ho v úterý paní zubařka z elektrárny vyvrtala. Měla dovolenou, tak jsem vyrazila za její zástupkyní do Lužce. Mají tam krásné zdravotní středisko, kde se všichni usmívají. Paní zubařka zástupkyně si taky vrtla a předepsala antibiotika, že kdyby to prý bolelo i druhý den.

Oslavili jsme s dětmi v předtermínu a odeslali je k alternativním rodičům. Dneska ráno jsem nasadila atb a vyrazila s hospodářem do lesa. Před třemi lety to mezi námi v podobných scenériích začínalo a já zase žasla, jak je ten Hospodář moudrý a lesumilovný a vůbec Velký Muž. (Jsou ovšem i dny, kdy bych ho zabila, prchám k sousedům na panáka a lamentuju, proč já hloupá si nevzala Pištu Hofnágla.)

Jinak tu vyju se zubem a Hospodář se shání po kleštích.

Rybovka

Ledčický příležitostný sbor mě podruhé překvapil. Rybovku znám jen v ukníkaných regionálních provedeních, nepostrádající lokální půvab a vůni svařáku. Ale že znovu přijeli a podpořili nás ti umělci z Prahy, tak to byla taková krása, že jsem zase při zkoušce zaslzela dojetím. A měli jsme moc krásnýho dirigenta, co nás chválil.

http://tmp.honznet.com/ledcice_2012-12-15/10-S_radosti.mp3

Z besídky

Besídka byla dojemná. Nejmenší děti si našly značku, zatančily na místě a oběhly pódium. Našly značku, zatančily, oběhly. Rozhodně nápaditější než choreografie "do kroužku z kroužku" z dob mého mládí.

Ruda si našel značku. Spustila hudba, Ruda zatančil na místě, oběhl pódium a hledal značku. Děti tančily a Ruda stále hledal značku, pak se zase oběhlo pódium a Ruda hledal značku. Smíchy řval celý kulturák a já s Hospodářem nejvíc.

Erik byl pirát a tvářil se podle toho. Měl to promakaný do detailu. Vedle něj jeho nejlepší kamarád a nedaleko jeho láska. Silná muzika z pirátů spolu s pocitem, že kluka mají rádi a užívá si to, ze mě vymáčkla první slzy.

Jára a Kája fakt dobře tančili. Při poslední dojemné o maminkách s prvoplánovým textem typu "první rok - první krok, naše láska - věčná páska", kde Jára choval jakéhosi plyšáka a máchal obrovskou kytkou, jsem už bulela jak želva. Jára a Kája nespustili oči ze své opravdové maminky, která na besídku tradičně každý rok jezdí, a mně to přišlo líto. Ne že bych to chtěla pro sebe, ale upřímně to nepřeju jí. Nic z toho, o čem tam zpívali, jim nedává, ale kluci nevypadají, že by po tom někdy hodlali přestat toužit.

Papírovej Ježíšek

Jako kdysi v Jinonicích, zase nás navštívil tajemný Ježíšek. Za oknem nechal igelitku plnou pečlivě složených autíček z ábíčka. Nádhera.

Kluky to úplně strhlo, vrhli se na ně a obávám se, že v tomhle počtu dychtivých zájemců a přitom, jak dynamické jsme společenství, nevydrží výstavka dlouho v plném počtu, vydrží-li vůbec v jakém. Každopádně, chlapi jsou šťastní a doufám, že o to neznámému dárci taky šlo. Ze srdce děkujeme.

Přeci jen něco...

... z těch vědomostí mi v hlavě uvízlo zřejmě natrvalo. Lope de Vega, El perro del hortelano (pamatuju z přednášky Anny Houskové, dej jí pánbů to nejlepší, co pro ni kde má). Zahradníkův pes. Ten, co zelí nežere, ale nedá ho jíst ani jiným.

Setkávám se s tím fenoménem v posledních dnech často. Počínaje Rudou, který si sice s modrým autíčkem nehraje, ale Járovi ho nepůjčí. Konče mnou, která sice vím, že jeden pěkný nový plán bych sama nezvládla ani smykem, ale zároveň se mi bolestivě nechce k jeho realizaci v mých výsostných vodách povolávat jiné. To budou ty pozůstatky starého konkurenčního myšlení. A já na ně seru, tohle už přece nepatří do mého brave new world (ha, druhý útržek vědomosti, pro změnu z přednášky Anny Houskové, dej jí pánbů ale fakt to nejlepší, co pro ni kde má).

Zjednodušeně

Prý kdysi mladý muž prahl po štěstí a klidu v duši. Nějak ne a ne to najít, vzdělával se v různých věrách a myšlenkových proudech, už z to byl celej tumpachovej a pak zase někde narazil na charismatického gurua a ten mu povídá: "Zjednoduš se."

Takže to není tak, že hloupnu, když mi závažné procento mých druhdy rozsáhlých vědomostí tiše a nenápadně opuští kedlubničku a uvolňuje tak místo pro hodinové debaty na témata domácí udírna, sláma stokrát jinak a kapusta na karí taky stokrát jinak.

Zjednodušuju se.

Večírek

V pátek přiváží babička páté zlatíčko od maminky a rozjíždí se večírek. Babička nezavře dvě hodiny v kuse pusu a cpe věci do ledničky i pusinek. Některé dobroty dětem trháme od úst, vytahujeme z ledničky a vracíme babičce do batohu, většinou ty s obsahem od čtyř éček výše.

Děti toho musí babičce hodně ukázat. Jedno přes druhé, rozjíždí se konkurenční boje a tak. Když babi odjede, uvolní se pomyslný akustický prostor pro ještě hlasitější projevy všech pěti, kteří si zvykají na změnu rovnováhy sil.

Je to jako dětská narozeninová párty v normálních rodinách. Vy, kdo jste taky normální, buďte rádi, že to u vás bývá jen jednou do roka.

Hovořivší

Ruda: "Hehehe, deda, hehe."
Erik: "Jdu čurat, respektive kakat."

Ne/vychovávám je zhruba stejně.


A opět reklamní koutek: Feng shui, co necinká, feng shui, co voní vlnou: www.fler.cz/Fazole

Soumrak kohouta

Dostala jsem chřipku. Co už s ní, léčená trvá sedm dní, neléčená týden nebo déle. Třetí den jsem zatoužila po židovském penicilínu. Surovin běhá po dvoře dost, živé důsledky našeho líhnutí kuřat. To jsem na jaře koupila třicet násadových vajec, vylíhlo se jedenáct kuřátek a z nich vyrostlo devět kohoutů. Ve vejcích se zřejmě ještě nějakou dobu topit nebudeme.

Nebylo, kdo by kohoutky dostal do vývaru, tak jsem dva chytila, zabila a oškubala za vydatného povzbuzování Rudy a vegetariánského záchvatu Erika, který si je chtěl nechat za mazlíčky, jíst že je NIKDY nebude.

Tak jako brojleři to nejsou. Stehýnky jsme večer nasytili potomstvo, včetně Erika, který stehno okousal i s chrupavčičkou, miniprsíčka jsem naložila do opravdu malé misky na čínu. Když se do toho nasype hodně zeleniny, najíme se všichni, nebojím se. Ovšem ty kostry, z těch byl plný papiňák výtečné polévky s domácími nudlemi a plnými hrstmi petrželky.

A trocha reklamy na závěr, horečnaté stavy jsem kreativně přetavila v nové brože, k vidění na www.fler.cz/Fazole.