Ezotericky na prdel

Čtu fantastickou knížku. Nacházím v ní odpovědi na dosud nevyslovené otázky. Napsala ji paní z Estonska, Luule Viilma, porodní asistentka a léčitelka. Raz, děkuju za zapůjčení, asi ti koupím novou, první díl mám poněkud osahaný.

Zcela mimo závažný obsah zmíním perličku na téma výchova dětí. Není takových dětí moc, ale některé potřebují rákoskou stimulovat šestou čakru, aby se jim otevřela první a druhá. (Pozn. aut. Čakry jsou číslovány odshora dolů.)

Slunce, děti, rakovina

Neopalujte se, nebo budete mít rakovinu!!! Neposlechla jsem a sedla jsem si s knihou na sluníčko, vcelku obnažená. Ruda spal a já se začetla.

Dnes mám na sobě to nejvolnější tričko a velmi jemně se mažu pantenolem ve spreji. Napadla mě i ta rakovina. No, to se přece děje jen těm druhým, na mě zbydou předčasné vrásky.

Můj gyndr arci našel nějaký podivný nález na čípku, prekarcinózní buňky, pravil vážným hlasem. Vzhledem k tomu, že podobný nález našly už před pár lety slovutné kapacity v Praze a nechaly mě dokojit (a otěhotnět a znovu dokojit a pak jsme se stěhováním změnila lékaře a pustila to zbaběle z hlavy), tak mě to ani zvlášť nepřekvapilo. Za půl roku mám jít znovu na testy, což nesvědčí právě o závažnosti problému, říkám si.

Červíček nicméně zahlodal a já zavolala své terapeutce, cože to ty moje buňky zase mají. (Kdo nejste zastáncem teorie, že v těle se děje jen to, co nenecháme vědomě odehrát v hlavě, dál nečtěte nebo se shovívavě usmívejte.) Terapeutka se pobaveně culila, a že prý bych si měla udělat jasno v tom, jestli to třetí dítě tedy chci nebo tak strašně nechci, jak veřejně rozhlašuju. Nebo ať to aspoň odsunu na nějaký daný termín, aby si zatím tělo dalo pohov a nebylo tak třeskutě vždy připraveno.

Takže jsem si problém posunula na vědomou úroveň a až jednou budu mít zvonící cedrový háj, vlčici a medvědici, které se mi o toho sviště postarají a přehryznou pupeční šňůru, tak se k němu vrátím. Vidím to na rok 2013.

Polarity

Je po dešti. Obcházím s dětmi zahradu a házím slepicím hnusné slimejše, co mi žerou fazole a dýně a vůbec všechno.

Erýsek praví: "Smrt slimákům, život rostlinkám a slepicím."

V dobrém i zlém

Děti prý mají radárky, jimiž bezpečně vychytávají z éteru i nevyslovené nálady svých rodičů. Nikdy jsem o tom nepochybovala, ale obvykle to vnímám jen v té negativní formě. Jsem utahaná a podebraná jak bábina pata, děti kňučí. (Taky tedy někdy mívám dobrou náladu, děti kňučí samy o sobě, a já skončím podebraná jak bábina pata.)

Kroužím autem kolem posledního objezdu směrem z Mělníka, když tu zprava najíždí auto s osobou mně obzvláště milou. Poskočí mi srdce radostí a zářím jak měsíček na hnoji. No a vzadu sedící Rudík se šťastně nahlas rozesměje.

Kuchařík

Ubozí rodičové. Tolik peněz a energie do mě nacpali a teď bydlím pod druhým reaktorem a mé vzdělání mě patřičně neživí.

Tak jsem po té masáži pocítila potřebu kývnout na jeden expres překlad s ekonomickou tématikou. To se dá na mateřské přeci hravě zvládnout, upéct u toho chleba, vyprat dvě tři pračky, naučit Rudu konečně na nočník a takové drobnosti. Po druhém odstavci volá Erýsek, ať jdu nahoru, ano, tam nahoru, kde je ten nový světlý vlněný koberec, že se tam Rudýsek posral. A rozťapal.

Když Ruda usnul poo, práci jsem si soustředěně dodělala. Občas přišel Erik a na něco se ptal. Pokaždé jsem mu to odkývla, že ano, můžeš. Takže si mohl dojít ke slepicím pro vajíčko, vzít lžíci cukru, trochu mouky, ještě lžíci cukru. Odeslala jsem výsledek rychlé soustředěné práce e-mailem, šla za Erýskem do kuchyně a šok - už na mě zbylo jen tu palačinku usmažit. Těsto bylo dokonalé.

Auvej juavej, to to krása

Na ženském kurzu se učíme znovupoužívat srdce a nedělat si takové vrásky kolem toho, co by kdo by řekl či ošklivého poznamenal. Co by nám nedal, když nebudeme tak hodné holky. A co si samy do kapsy nalžeme, aby nám to dal.

Některá cvičení jsou někde mezi představivostí a silou podvědomí, jako starý skeptik a necita s tím mám občas problém. Ale když jsem tuhle z myšlené truhly vyndala svoje myšlené srdce, které jsem si prý jako malá vyndala a šoupla ho tam, aby tolik nebolelo, vždyť hlava to vezme za něj, tak ze mě začaly proudem stříkat naprosto nemyšlené horké slzy a letěla jsem z babiččina sklepa na babiččin dvůr a dolů ze dvora kolem skupiny lupin, co tam asi ještě rostou, přece jen je to invazní trvalka, že jo, a letěla jsem přes háj domů a odtud přes les do Strašecí, kde bydlí moje nejmilejší z kamarádek tak už nějak odjakživa a z definice, a v hlavě mi to mluvilo to je krása, to je krása a srdce mě bolelo a bolelo.

Šnečci

Studentka PřFUK podává Erýskovi lahvičku s čtyřmi exempláři. Podívej, chlapečku, šnečci!

Erýsek pohrdavě ohrne rtíky: "Samý páskovky..."

Trhni si

Nepříliš vážná konverzace mezi Bobkem a Jirkou.

B: Já na homeopatika nevěřím. Tak mi to vysvětli, jak to funguje! Ale fakt vědecky.

J: Co je to celé to fakt vědecky? Takhle ti to nikdo soudný nevysvětlí.

B: Tak si trhni čakrou.

Jako od maminky

Přijela kámoška. Zdrbla jsem s ní kdeco, hlavně nevlastní děti. Zrovna mi ten den nějak ležely v žaludku, tak jsem si ulevila. Odjela a já, zoufalá z toho, jak se neustále perou, jsem s nimi šla dělat úkoly. Přepisujeme básničku o maminčiě pohlazení, nad jaké v světě není, kluci nechápou, co ten obrat znamená. No, jakože když vás pohladí máma, tak je to nejlepší, lepší, než když vás pohladí někdo jinej.

Hani, já mám nejlepší, když mě hladíte táta a ty.

Tak jsem si odskočila do chodby pobrečet.

Z obou stran

Z měla nevlastní matku. Obecně neoblíbenou. Započaly jsme dialog, ona mi dává zpětnou vazbu z pozice bývalého dítěte, já jí tu macešskou. Těším se na pokračování. Dala mi do začátku pár jednoduchých rad, jak vyvdané děti příliš nezprudit. Jedna byla nevychovávat je a nesnažit se jim měnit život. U ní se takové snahy absulutně míjely účinkem, vyhověla jen kvůli tátovi, tak trochu citové vydírání. (Velmi zkráceno.) Jedenácté přikázaní pro macechy by zřejmě mělo znít: NEVYNUTÍŠ.

Z. má pravdu, ty děti jsou zvyklé na svá pravidla z doby předmacešské a je pro ně dobré, když se jim do nich člověk nemontuje. To je dobré pro ty děti. Nenapadlo by mě to zpochybňovat.

Ale co je dobré pro macechy? Macecha přece není z definice tvor, který musí pořád ustupovat a slevovat ze svého životního standardu, jen aby bylo dětství vyzískaných svišťů ideální. Když vedle nich vychovává své děti, musí vychovávat i ty druhé. Nebylo by asi v pořádku brodit se kupkami oblečení poházenými po bytě a ignorovat tlamičky žvýkající čokoládu před večeří, zatímco vlastňata by si skládala věci do komínků a vrhala se na ukápnuvší čokoládovou slinu. Macecha má nárok na to, aby žila v pořádku a aby jídlo, s kterým se hodinu vaří, nezůstávalo netknuté na talíři.

Oplátkou za tohle nárokování dává jistou míru své pozornosti, zájmu a citové vazby. Ne takovou, jako vlastním, alespoň v mém případě zdaleka ne, to bych lhala. I když jsem tuhle potkala jednu paní, co mi tvrdila, že ona milovala všechny stejně. Vzhledem k neuspořádanosti jejího osobního života jsem usoudila, že šlo asi o zbožné přání.

A tak vychovávám. Jak říká Kurt - v tomhle počtu to musí šlapat jak švýcarský hodinky, jinak se nehnete.

Další report o chudobě

Být bez peněz je vážně zkušenost. Mimo jiné jsem si vybavila, jak já hloupinká jsem se v duchu strašně divila, proč si lidi nekoupí pořádný auto (jako mně tatínek VW) a cpou pořád prachy do dílů na ty starý rachotiny.

A ta mobilita je vůbec strašně ošemetná věc. Když nemám na benzín do toho stárnoucího VW, tak musím vymýšlet, kdo mě přiblíží na permakulturní sraz tento víkend. Přiblíží mě Hospodář, uf.

Nechám si tu chudobu odčarovat, takže se nebojte, další příspěvky budou už jen o tom, jak se topím v penězích. ;-)

Zrcadlo

Mívala jsem Chlapíkovi za zlé, že žárlil na Erýska. Jakože s kým ten čas teda chci trávit a komu se budeme podřizovat.

Renďo, chápu tě, chápu tě, chápu tě.

Jak proběhl zápas

Na plochu (ustlaná postel) nastoupil zápasník Zvíře (Erik Veselý), zápasník Sumista (Rudolf Kujan) a zápasnice Maminka (maminka). Zápasníci Zvíře a Sumista zaútočili na zápasnici Maminku, ten druhý se vrhal spíše na hrudník a hlavu, má dobrou zkušenost, že když zalehne obličej, málokdo se mu ubrání. Zápasník Zvíře se pokoušel znehybnit zápasnici Mamince dolní končetiny a průběžně informoval publikum (Jára a Kája oblékající se do pyžamek), že je zápasník jménem Zvíře. Zápasník Sumista šťastně řval jako zvíře. Zvíře neméně. Zápasnice Maminka poražena na (zalehnutou) hlavu utekla z bojiště a zápasník Sumista skoncoval se zápasníkem jménem Zvíře a posléze i s příchozím zápasníkem Kájou. Rozhodčí (tatínek) ukončil zápas, poslal všechny do postele a přečetl pohádku.

Vesnická

Slepice snesly hromadu vajec, upeču Míša řezy. Zaskočím za sousedkou T. pro šlehač na bílky. Umíchám těsto. Vymažu plech, vysypu krupicí, naliju těsto. Zjistím, že jsem si s Bridžovnou asi vyměnila plech, tenhle se do trouby nevejde. Zoufám si, přece to nebudu přelévat do jiného. Běžím k sousedce T. a té se do trouby vejde snadno. Po cestě zpátky na mě troubí soused R., co mi před týdnem dofukoval gumy a ptá se, jak to jezdí. Za dvacet minut si dojdu pro upečený plech, zdobím krémem a čokoládou za mohutné asistence všech čtyř. Telefon, dědeček sousedky V. chytil kapra na kukuřici od nás, že nám ho nese. Dozdobím, otevřu sousedce V. se synem J. a kuchám kapra. Děti se synem J. si hrají na honičku, Ruda zkoumá "duši" a hází mlíčí králíkům do výběhu. Jára brečí, že kvůli honičce neviděl, jak to má kapr v bříšku. Mají přijít mrazíky, jdeme přikrýt rajčata slámou.

Obklopený

Jestli si tady někdo nemůže na nic stěžovat, tak je to Ruda. Dopoledne má maminku jen pro sebe. No, dělí se o ni se zahradou a polem, ale i tak. Odpoledne má bratra a dvojčata, s bráchou fungují dost harmonicky, dvojčecí láska je na něj někdy až moc a kluci si pak chodí stěžovat, že je odstrkuje. Pak přijede Bůh-otec a děťátko se vyhřívá v přízni pěti vcelku hodných lidí.

Na stole je košík s ořechy. U něj sedí Ruda. Za ním tvoří řadu Erýsek, Kája a Jára, postupně přistupují a nechávají si od Rudy pustit za výstřih po oříšku, pak ho vyklepou z trika, buch o podlahu, záchvat smíchu a jedeme na novo.

A aby si jisté babičky nemyslely, jak je na to Erýsek špatně, tak toho včera nosili kluci v bedně po bytě, že prý je rytíř Hvězda. Tvářil se neobyčejně svrchovaně.

Zítra je taky (zpěvný) den

Dnes jsem byla líná na ukolébavku. Kluci dvojčata se s tím nehodlali smířit a tu Nohavicovu si zazpívali sami. Sice se u toho striktně nedrželi jedné tóniny, spíše pěti a více, ale řemen nespadl a dotáhli ji až do vítězného "a spát, a spát, a spát."

Rudík pak tenkým hláskem zpíval japonské lidové až do půl deváté.