Naši chlapci zlobí v družině. Perou se mezi sebou i s ostatními lumpy. Paní družinářka si denně povzdechne, jak to s nimi má těžké. Já ji denně vyslechnu a nevím, jak jí poradit. Kurz respektovat a být respektován jí z vlastního arci nezaplatím. Navíc Kája, ten zlý, si už nepřál nosit ofinku, podle které ho ve škole paní učitelky rozeznávaly. Tak jsem mu ji před 14ti dny ostříhala, stejně vypadal jak debil.
A jeden krásný pátek si děti ze školy vyzvedávala rodná mamka. Paní družinářka s paní učitelkou, které ještě včera říkaly Hospodářovi, že je všechno v pohodě, jí sdělily své výhrady. Když se stavovali doma pro bundy, mamka zuřila. Kája se mě drapl kolem krku a držel jak klíště, slzy na krajíčku. Jára dělal, že vůbec není.
Ofina je prý už od školky pro jejich bezpečnost, aby paní učitelka věděla, jak na ně má ve vyhrocené situaci zavolat. Argument, že Kája si ji prostě nepřeje, není zřejmě dost silný, když učitelky si ji přejí. A že kluci jsou poslední dva měsíce hovada. Jako já mluvím hodně sprostě, ale to jsem se musela ohradit. Kluci se poslední dva měsíce perou, ale nejsou hovada. A že to tak nenechá. Že do té školy bude denně volat, a když budou stížnosti, tak přijede a vyřeší to. No, na to jsem byla vždycky zvědavá. A proč že nejedou na školu v přírodě? (Zeptala se paní, která je na školku v přírodě posílala od dvou a pů a ta traumata mi kluci mají potřebu vyprávět ještě dneska.) Povídám, že nechtěli, tak si je necháme doma, stejně tu jsou Holanďani, aspoň naposlouchají angličtinu. Tak páni prý nechtěli??? Já tady taky musím, co nechci, a oni nechtěli??? Vendulka taky nechtěla a jak se jí tam líbilo! (To jsme si víkend poté vyslechli, jak moc se jí tam líbilo, ehm.)
Rodná mamka s vyklepanými dětmi odjela a já neméně vyklepaná vzala telefon a vysvětlila paní družinářce, jak se věci mají a kdyby byla tak hodná a řešila výchovné problémy s námi. Ono už v knize džunglí se praví, že za jeden průšvih by se dvakrát trestat nemělo, to bysme je za chvíli mohli řezat popořadě všichni příbuzní za to, že ve škole provádějí klukoviny.
No a to by byl ten můj úhel pohledu. Ale kdo má vlastně právo rozhodovat? Máma, co je porodila, (podle mého) poškodila a odešla do světa, ale podle legislativy i Hellingera pořád ta nejdůležitější, Matka, jejich půlka, základ jejich světa. Nebo já, co je mám už druhý rok denně na očích, ale i ten moudrý Hellinger říká, že jejich matce se sluší ustoupit. Vím prd.
