Lubinovi

Občas mívám potřebu nějakému pěknému klukovi, co hledá ty správné ne/tradiční hodnoty, vysvětlovat, že jsem v jádru velmi citlivá ženská. Jednou, hihi, se mi to dokonce povedlo...

Díky, Lubi, za tu větu, i když jsem ji hned zahrála do autu/a plného dětí. Hýčkám si ji.

Cestujeme vlaky

Přestalo mě bavit jezdit na Moravu autem, od kašlání na děti mám skype, nemusím si to rozšiřovat na dobu strávenou za volantem.

Pendolíno dobrý, ale tu pravou romantiku zažije člověk v kupíčku. Děti nespí, hledí, jančí, já čtu a vyprávím, jak "zamlada s Cífkou" a lituju, že v tomto složení kytaru nepoberu, aby to chlapečci okusili se vším všudy.

Kolín, šrumec v chodbičce, a ob kupíčko kluci spouští Nohavicu, Erýsek pádí za nimi a vyžaduje Mládka, vstřícný P. se mnou dává dohromady akordy na Jóžina, kluci se posunou, ať se vejdeme, a v původním kupíčku s lehce rezervovanými důchodci zůstává jen naše batožina. V prostředním kupé se veze složený kočárek a o poznání méně rezervovaní důchodci. Ruda znavený zpěvem vyžaduje klidnější vody, skládám kočárek a ti skvělí dříve narození se zjevně celí třesou na to, že si to mimínko užijí. Já se celá třesu na to, že si zazpívám bez mimínka na klíně, takže jsme si kvit, proč se třást.

Roztažení po půlce vagonu jsme dorazili k cíli, ani nevíme jak.

PS: Tety jeptišky jsme sice nepotkali, ale tímto je, čtoucí, zdravíme!

Romantika, hihi

Ležím si takhle v lese na zbytcích sněhu a koukám, jak se pěkně rýsují holé větve proti modromodrému. Erýsek leze na lísku. Větve se mírně pohupují. Já jsem naprosto spokojená s průběhem vánoc a sama se sebou a tak nějak i se všehomírem... PRÁSK! Obrovská sněhová koule přímo do brýlí. Tak jsem toho malýho hajzlíka zmučila, protáhla hájkem a proskákala na hromadách balíků slámy.

Štědré dopoledne

Ruda stáhl z jedle kus řetězu a chrastí si, odvážná maminka je lehce rozechvělá, v troubě zlátne kuře a la kachna na jablkách, víně, kaštanech a tymiánu a Erýsek terénním autíčkem přejíždí plastelínové šnečky.

Přejeme

Zraju

(Opět v Lubinově stylu, Lubine, díky za formu.)

Zraju.
Panikařím.
Zraju.
Panikařím.
Zraju.
(Panikařím.)
Zraju.
Zraju.

Abyste si nemysleli...

... že internetové seznamování je suchopár, kdy dívce požadující vysokoškolské vzdělání a sportovní styl života odepisují samí majitelé autolakoven vypínající se na silných čtyřkolkách... Kdepak, už jsem zažila i několik příjemných procházek a mnohokrát jsem se ráno u pošty z celého srdce zasmála, přikládám úryvek:

"Sladká Hana!

Jak se vám dnes i naděje, že každá věc není v pořádku s tebou je to moje pleassure vás kontaktovat po prohlédnutí profilu na seznamka.lide.cz, které opravdu zájem mi s komunikaci s Vámi, pokud budete mít touhu se mnou tak, že můžeme dostat do navzájem lépe poznat a zjistit, co se stalo v budoucnu."

Co se stalo v budoucnu, to asi nezjistím, ale kdybych si někdy měla vzít Araba, tak si počkám, až vyroste sousedovic Omar, toho si totiž pilně formuji směrem k náboženské toleranci.

Dolníček

Erýskův kamarád Dolníček má auto na ovládání. Teréňák. Erýsek doufá v zásah Ježíška a kuje plány:

"Když mi ten teréňák na ovládání, co má Dolníček, ten můj Dolníček, jestli mi ho přinese Ježíšek, tak ten můj, víš, ten teréňák na ovládání, a ten teréňák na ovládání, co ho má Dolníček, ten můj, se spolu srazej."

Schválně, kdo si to víc užije, jestli můj tříletý Erýsek nebo Martiny třicetiletý Dolníček. :-)

Předvánoční

Strojíme stromeček, stojí u zdi vedle knihovny, větvemi bohatě zasahuje do prostoru obývacího pokoje. Nenápadně rozděluji shluky ozdobiček, Erýsek je věší po takových hnízdech, asi aby jim nebylo mezi jehličím teskno.

Dokonáno a Erýsek hlásí: "A teď ho dáme doprostřed obýváku!" Představuju si, jak se o něj přerážíme a vysvětluju, že Ježíšek přijde od dveří chodbou a takhle ho hned krásně uvidí, kdyby byl posunutej, neuvidí nic a nevěděl by, kam dát dárky a třeba by i... nedejbože...

Pochopil a na přesunu netrval. Po deseti minutách se sháním po synovi, je tu nějak divně ticho. Syn stojí namáčknutý u dveří v chodbě a čeká na Ježíška. Po čtvrthodině se mu čekání zdá dlouhé a prosí mě o mobil, že mu radši zavolá. Nemáme číslo?!!

"Já čekám dlouho... Já už jsem se dvakrát vyspinkal, tys to neviděla, to bylo u táty!"

Jak jsme dostali dárek

Liebe P. nám darovala kulturní zážitek. V sobotu ve dvě odpoledne začínalo v Arše divadelní představení (nejen) pro děti. Vyjma knížek a jakžtakž muziky jsem kulturní barbar, být to na mně, tak se synek dostane do divadla poprvé se školou (jako ostatně svého času i já), tak jsem nad příležitostí zajásala.

Navíc ten servis. Dárkyně přišla už před polednem, uvařila oběd a umyla nádobí. Mezitím nevrlý Ruda usnul v posteli tak tvrdě, že jsem se rozhodla mu to nekazit nějakými přesuny a podílela se s ním na formaci nekulturní sekce. Erýs s P. odešli líbat éterické múzy a já se za Rudou složila do velmi hmatatelného kanafasu.

Po třech a půl hodinách (neuvěřitelné, báječné a bezkonkurenčně nejlepší dárek, jaký jsem tento týden mohla dostat!!!) jsme vyspinkaní do růžova vyslechli příběhy kulturní i sněhové, snědli rybu, ořechy, upekli perník a do večera si užívali liebe P., protože je to rozmyslné děvče, s jakým je radost pobýt.

Nepřekonatelné.

Exemplární bratrská péče

Kluci milují společné koupání. Erýs se navíc těší privilegiu, že může zůstat ve vaně o něco déle, když suším Rudu. Je to pro něj důležité, je ten velký bratr, co se může koupat sám, když mimino už musí ven.

Ve středu polil Erik Rudovi hlavu. Ruda nadával a já taky nadávala.

Ve čtvrtek Erik opět polil Rudovi hlavu, ten nadával a já taky nadávala, hodně. Polila jsem Erýskovi hlavu taky, aby viděl, jaké to je. Nadával. Hodně.

Dnes polil Erik Rudovi hlavu, sotva jsem odběhla nachystat pyžamka. Vytáhla jsem ho z vody, za strašlivého řevu ho osušila a pak deset minut v klidu seděla s jogurtem na pračce a odolávala jeho katastrofickým scénářům:

"Maminko, Ruda nemůže být ve vaně sám, je tam hloubka! Maminko, já už jsem se polepšil! Maminko, v tý vaně je divoká voda, Ruda se utopí. Maminko, dej mě do vany, Ruda tam sám umře!!!"

Mimino nevypadalo, že se chystá umřít. Nadšeně štrádovalo po volném prostoru a občas blaženě hýklo.

No jo, zatím je viník vcelku nasnadě, ale jak já to budu dělat, až si budou škodit vzájemně...

Budík a jiné veselé

V 6:50 se ozve z obýváku monotónní ženský hlas: "Je čas vstávat, je šest hodin, padesát minut. Je čas vstávat, je..." Erýsek běží z ložnice k mobilu a volá: "Paní, my už jsme vzhůru!"

"Maminko, víš co na mě platí?" Netuším. "Přece lízátko!"

První výlet

Erýsek se strašně těšil na výlet se školkou. Jeli z Černošic do Vonoklas. Pár minut jsme čekali na řidiče, Erýs pobrekával, že už chce do toho pruhovaného autobusu nastoupit. Pak nesmírně důležitě mával a posílal pusinky, Tádin mu přes hlavu prezidentským gestem kynul rukou, mamky jsme se dojatě upozorňovaly, jak je ten a onen roztomilý. Doják, fakt.

Malinkatý Ruda

Dorazily ke mně fotky z porodnice, tak se o třičtvrtě roku později můžete podívat, jak byl obr malý, když byl malý.

Dneska poprvé...

... vyčural Erýsek srdíčko do sněhu.

Erýsku, pojď se taky pomazlit!

Nechci, maminko, já jsem přemazlenej.

Letadlo nebo peace train...

Erýsek dnes v autobuse řekl arabsky letadlo. Poznám ten zvuk, přepsat jej neumím. Paní se ho ptala, co řekl, i odvětil, že letadlo. Paní řekla, že si roztomile vymýšlí. Překvapeně na mě kouknul, pak jí to vysvětlil.

Taky prý rozumí jednoduchým příkazům typu jdi sem, sedni si tam, jez. Fajn. Snad nám chlapec nekonvertuje k islámu, když maminka věří na tu Ruku. I když takovej Cat Stevenson, alias Yusuf Islám, to byl taky dobrej pařan.

www.youtube.com/watch?v=7sjSHazjrWg

Čí chleba jíš, toho píseň zpívej

S ohledem na dorovnání poslední dobou nevyváženého stavu účtu jsem dočasně přestala navštěvovat Chrám Konzumu za účelem velkého nákupu potravin, chodím do jinonického krámku pro základní věci a vařím z nekonečných mražených zásob. (Už jsou skoro pryč, bohudík.)

V krámku neberou kartu, než vyrážím pro chlebamlíkotvarohmouku, sáhnu do hliněného hrnku od keramika Volfa, vylovím nějaké love a jdu. Je to kouzelný hrnek, už tři týdny v něm pořád něco je. Doplňují ho peníze, které si tam odkládám po hodinách s Omarem a Ahmedem.

Takže si dnes zpívám: Alláh akbar!

Nejhorší

Na Andělu jsem pozvala staršího syna na pečené kaštany. Sobě jsem koupila svařák, tři čtvrtiny jsem ho tam nechala pro bezdomovce, byl hnusnej.

Na pódiu kdosi zpíval, že je v pohodě, v pohodě, po kotníky ve vodě. Byl to Standa Hložek. Nikdo mu netleskal (až na opilého metaře, který po písničkách aplaudoval a během nich stál těsně před pódiem a napodoboval jeho pohyby), lidi na něj jen tupě hleděli od nechutného svařáku a on dělal o to širší gesta, tančil, nakrucoval se, pod ním hrál playback a bylo by to směšný, kdyby mu v té zimě nestékaly z čela čůrky potu. Třeba mu bylo blbě, určitě se cítil trapně, ale nějak se živit musí, no ne? Pro mě zatím bezkonkurenčně nejhorší zážitek téhle zimy a to nejen kulturní.

Nápad!

Vysavač měl problém. Ani zkušený kutil mu nepomohl. Po večeři jsem tomu dala poslední šanci a našla obstrukci hned za prvním ohybem hadice. Tak s tím bojuju a Erýsek se mermomocí chce taky podívat.

M: "Erýsku, potřebuju, abys mi sem nelezl, musím to vyšťourat."

E: "A jde ti to vyšťourat?"

M: "Moc ne."

E: "Já mám nápad! Pustíme tam kocoura?"

Jak je možné...

... že Ruda se plazí úplně stejně, jako kdysi tlustý Erýsek, a přesto u toho zvládá vypadat přesně jako chlapík, když běží.

Lidičky, nelekejte se...

Já nejsem medvěd, já jsem Vašek!

Erik ve vaně dělá na Rudu medvěda. Pak otočí: "Rudo, to není medvěd, já jsem Erik, vydávám jiný zvuky, hele, mluvím, zpívám Z Opavy!"

Vnučku jedný paní od nás ze čtvrti sebrali v Ikea nějací chlapíci, na záchodě ji ostříhali a vyměnili jí šatičky. Naštěstí tam pak vlítla ochranka, tak ji neodvezli. Hnus. Polilo mě, když mi to kámoška téhle paní vyprávěla na ulici.

O deset minut později se Erýsek zastavil před výrazným plotem. Zíral a komentoval. Za chvilku z baráku vylítl starší pán, ať to dítě okamžitě odvedu, že jim ničí plot. Jako ne že by ta zářivě zelená hrůza nestála za zničení, ale na to se náš malý estét nezmohl.

I zastala jsem se ho, ještě celkem vlídně. Pán se začal zavzdušňovat a přitvrdil s argumentací. Pozdvihla jsem svůj sametový alt až do velmi nehebkých obrátek. Otevřelo se okno a přidala se paní. Po tom, co jsem si vyslechla před chvílí o těch hajzlech v Ikea, jsem měla v oběhu kupy adrenalínu. Přiznávám, jsem pavlačový typ, ale obvykle se držím jen toho drbání. Dnes jsem se úlevně rozječela jak siréna, udělala na "babu jedu" dlouhý nos, matesa a vyzývavě jsem se smíchy mlátila do stehen. Taková zešílevší maminka na mateřské.

Pak jsem celou cestu domů vysvětlovala Erýskovi, co to mělo znamenat. Zapomněl i na trauma z čerta.

Muži se s dětmi mění?

Dnes jsem zažívala okamžiky štěstí při výběru růžových brýlí s kytičkami (sponzorský dar od babičky a dědy, díky jim).

Rudu hlídal chlapík, před mým odchodem se dovolil, zda smí v době Rudova spánku využít koupelnu. Jasně.

Byl to ten samý chlapík, který ještě nedávno tvrdil, že děti se mají přizpůsobovat rodičům, nejdřív se přeci v přírodě nasytí (popř utiší jiné potřeby) dospělý jedinec, až pak mládě, a jiná moudra ověřená staletími.

Když jsem se vrátila, utíkal se sprchovat. On Ruda nespal?, ptám se. Spal nějak neklidně, radši u něho poseděl, pro jistotu.

Potěšilo mě to.

Na krátké vzdálenosti...

... se Ruda umí plazit i rychle.

Q.E.D. (položila jsem před něj kukuřičnou křupinku...)

Až bude všechna práce hotová...

... říkal na Samovy návrhy táta farmář (E.T. Seton, Dva divoši).

Když já byla malá, táta zaopatřoval rodinu, dařilo se mu to. Máma se o ni starala, obětavě nás hromadnou dopravou rozvážela po hudebkách a angličtinách, pracovala a pak myla hory nádobí, pěstovala biozeleninu, i když se jí tak tehdy ještě neříkalo, hehe.

Jsem vzdělaná a zaopatřená. Jen mohlo být míň toho POTOM. Jo, přijdu, potom. To by šlo, potom. Plavat půjdeme, potom. Nakonec skoro každé potom znamenalo nejde to. Nebylo to ze zlé vůle, spíš ta vůle byla jinam cílená.

Co se v mládí naučíš... Snažím se omezovat skoro vrozené potom na minimum a zvedat zadek za účelem výroby nádražácké plácačky, výletu do slíbené čajovny, stopadesátého nasazení slunečních brýlí malému pilotovi letadla. Občas mi to dost jde. Často mi to dost nejde. Vono to pude.