pátek 29. ledna 2010

A je to tu.

Ta zářivá budoucnost. Má pěkný vousy. :-)

středa 27. ledna 2010

Stěny

Tak jsem se dneska rozhlédla po stěnách mého hnízdečka v barvách sisinek (pro nepamětníky - něžně pastelové ovocné karamelky) a do výše metru dvacet je to katastrofa. Kdo by řekl, že tříleté dítě dosáhne tak vysoko. Milí dobrovolníci, chystejte štětce a válečky, na jaře jdeme na to.

Z Opavy, z Opavy...

... ho konečně znudilo. Dnes poprvé zazpíval jinou: "Nebude-li pršet, vůbec nebude, vůbec nebude, koníčky si okšíruju, néééézmóóóóknéééém!"

Díky Bohu, Ruce, Vesmíru, jehož prosíme, a velkému Všeumělovi taky.

úterý 26. ledna 2010

O komunikaci ve vztahu :-)

Prý se na tom dá dělat. No kéž by. Občas ze sebe šílím, když nedovedu ani vyznat lásku tak, aby to dotyční pochopili.

(To jsem se jednou zamilovala do O.Š. a rozhodla se, že mu to na vandru v předvečer štědrého dne řeknu. Byla jsem příšerně nervózní a pila na kuráž. Tak nějak všechno, co tam bylo. Jestli jsem mu opravdu řekla, že ho miluju, si bohužel nepamatuju. Ať už o tom věděl, nebo ne, uložil mě do spacáku, šoupl k ohni a tak jsem to nějak přežila.)

Každopádně věřím v zářivou budoucnost.

Maminky, laskavé maminky

Už se mi to stalo párkrát. Zapnu rádio a tam vypráví nějaký skladatel, filozof či básník o tom, jaké měl nádherné dětství. Roztřeseným hláskem starce se dojímá nad laskavostí jejich maminky, která na ně nikdy, NIKDY nezvýšila hlas a tiše a skromně pracovala pro to, aby ze všech jedenácti sourozenců něco bylo.

To se ti malí géniové nikdy neprali? Netrucovali, že jim nejdou ovázat onučky do roztrhaných botek, že to neumí?

Grrrr.

neděle 24. ledna 2010

Na horách...

... se fakt děly věci. Nic vám ale neřeknu, protože je to děsně tajný.

pátek 15. ledna 2010

Na hory

Co jsme nesehnali, to nemáme, zítra ráno odjíždíme, ve Strašecí nabereme Cífku s family (viz spřátelený Webus Pilatus) a tam se budou dít věci! Cítím to v kostech. Pak vám to napíšu.

čtvrtek 14. ledna 2010

Hovory z vany

E: "Maminko, hele, mám famfulína! Ty nemáš?"
M: "Nemám, Erýsku."
E: "Neboj, třeba ještě nějakýho najdeš!"

Kráska v nesnázích II

Třetí zánět prsu během 14 dnů, no, možná je to pořád ten samej a občas si schrupne.

Ruda lahev nevezme do úst, že ne ode mne, to bych ještě pochopila, ale ani od chlapíka. Vztekle mrská i dosud přijímanými kousky brambor a mrkve. Chce svoje mlíko. Mlíka je dost, ale taky dost bolí.

Jsem jak přejetá parním válcem, přesto si hraju na dobrou matku a beru Erýska bobovat. Chlapík v rámci otcovského dne tlačí Rudu v kočárku za námi. Na svahu Erýsek odmítá bobovat s maminkou, nemám tě rád. Fajn, jdu domů.

Bych se na to...

Kráska v nesnázích

Jela jsem pro Erýse do školky, tak akorát na čas, a cestou do Radotína mi v Řeporyjích uprostřed křižovatky chcíplo auto. Divně mu blikaly kontrolky a nic. Dosud spící Ruda se neomylně probudil a začal řvát. Volám do školky, že problém. Zřejmě na ten problém fakt vypadám, protože ke mně přistoupí šedesátník připomínající strejdu Jendu ze Hředel blahé paměti a zachrání mě. Diagnostikuje nedostatek benzínu. Sestrká mi auto z kopce k parkovišti. Náhodička, je tam servis, tak jdu prosit o pomoc. Benzínem to prý není (uf, uleví se mi, že nejsem tak blbá, že bych přehlédla hladový oko), je to baterkou. Pán to má za deset minut vyřešené a nic za to nechce. Erýse vyzvedávám už oblečeného před školkou.

Cestou zpátky jsem pánům na dílnu hodila aspoň pár klobásek, snad nebudou vegetariáni. Ale nevypadali na to. ;-)

středa 13. ledna 2010

Sáňky s ohrádkou...

... na transport mimina na sněhu bychom na týden potřebovali, nemáte, bližní moji?

Viděla jsem...

http://www.earthlings.com/earthlings/video-full.php

... a vůbec nevím, co s tím. Asi na to zapomenu a budu dál chodit do Alberta pro krkovičku. Nebo se s tím srovnám aspoň z půlky a omezím se/nás na dědovu jakžtakž férovou zvěřinu. Nebo co?

Kdy já tak píšu básničky... :-D

Šnek s šnekovou v brodu
Zakalili vodu.
Endemité podstatou
Mají radši stojatou.

pondělí 11. ledna 2010

Loni touhle dobou...

... jsem byla rozmrzelá. Těhule v sedmém měsíci, co nemohla na běžky, povzdychávala po jednom pánovi, na kterého přes opuštěné břicho nedosáhla, ufňukaná až běda. Samá negativa a sociální nejistoty.

A teď běžkuju přímo od domu a nestýskám si. S krasavci na lopatách jezdím. O sociálních jistotách pomlčme, ale těch pozitiv!

Nepromokavé...

...rukavice pro Erýse i pro mě, sněhule velikosti 25-26 a jezdící lopatu - to vše sháníme, moji milí. Jedeme totiž na hory.

neděle 10. ledna 2010

Co se skrývá pod vlasy

Jeli jsme okolo kadeřnictví, tak jsem nechala Erýse ostříhat na 6 milimetrů. Doma si hladil hlavičku řka: "Já mám pod vlasama kůži a pod kůží samolebku."

Z poslechu :-)

sobota 9. ledna 2010

Z doslechu

Stojíme takhle se synkem Vláďou na zastávce autobusu. Vláďa prožívá militantní období, má na sobě vojenskou uniformu. Jde kolem chlap s dítětem na ramenou a povídá: "Á, mladej si hraje na vojáčka, že jo?" A Vláďas na to: "Á, starej si hraje na koníčka, co?"

středa 6. ledna 2010

Inteligent a červený hadr

Po zkušenostech s rozvernými odpověďmi majitelů autolakoven a spol jsem jasně vymezila to, co hledám, a mezi požadavky ve svém inzerátu na www.lide.cz jsem vtělila i VŠ vzdělání. Prostě mi přijde pravděpodobnější, že najdu společné téma s lidmi, kteří podobně jako já měli šanci se pět let flákat na škole a k tomu přečíst hromadu knih. Ano, jsem hnusný elitista a vím, že tím odradím nějakého toho fajn středoškoláka.

Překvapilo mě, kolik fajn zajímavých středoškoláků se tím odradit nedalo a napsalo mi. Díky, kluci. Ještě víc mě překvapilo ohromující množství zamindrákovaných joudů, kteří měli potřebu odepisovat na inzerát, který očividně nebyl určen jim, jen aby se vyjádřili k tomu, jak úplně blbé je děvče, které klade důraz na takovou formalitku. Něco na tom inzerátu je dráždilo jak... Pročpak těm Pepům z Milotína tolik vadí, že mám nos nahoru?

Kolotoč

To jsem takhle úspěšně přechodila nějakou rýmici a vyrazila dopoledne bezdětně zařídit nějaké nezbytnosti. Po dvou, třech hodinách se vracím a divím se, že já se na ty děti vůbec netěším. Naopak. Chci, aby tam nebyly.

Tak jsem se zděsila, že už je to tady. Syndrom vyhoření. Už jsem se viděla na červeným gauči, s psychoanalytikem za zády.

Odpoledne jsme si předávali zubama z pusy do pusy papírovou plácačku na vlaky (už to umí i Ruda!), to je strašná legrace, to zkuste, a mně se zdálo, že se mi ty děti před očima nějak divně točí. Tak jsem je předala sousedce a schrupnula si. Když mi je vracela, tak mi sáhla na čelo, pak uložila děti, mě, k posteli čaj a kupu paralenů. Ještě že ji mám.

Ráno chlapík odvezl Erýska do školky, pobavil Rudu, potěšil mě dobrým slovem a já si teď pěkně ležím a užívám mastitidu. Tímto se přestávám hrdinsky šprajcovat a Erýsek bude zase častěji jezdit k babičce.

pondělí 4. ledna 2010

Idoly a preference

Na dotaz, kdo z osobností tohoto světa mi přijde vzhledově nejvíc sexy, jsem po dlouhé úvaze odpověděla, že Jakub Patočka. No prostě se mi líbí, jak vypadá, víc než Clooney.

Když jsem překvapeným johndeppařkám a bradpittkám osvětlila, kdo to je, děly následující: "Holka, takhle se té levicové pověsti nezbavíš..." :-D

neděle 3. ledna 2010

Radovat se

Ochořela jsem. Pšíkám, smrkám, mračím se na šestý hrnek čaje s citronem.

Erýsek: "Maminko, já tě raduju, vem si medicínku!"

Uposlechla jsem jeho radování a dala si do polévky česnek.

sobota 2. ledna 2010

Zametat si před svým prahem...

A co kdybych o sobě vždycky řekla pravdu?

Všechno, co si přeju, vyjádřit pěkně jasně, a pak už to s lehkým duchem nechat na protějšku, bude-li s tím mít chuť a možnost něco udělat. Jo? Fajn. Ne? No jo, fajn, aspoň mě to netlačí.

Znám hromady a spousty lidí, kteří to tak nedělají. Pokud je druzí mají rádi, bude jim přeci jasné, čím je potěšit, no ne? No ne. Mám opravdu ráda pár lidí, u kterých nemám ani šajna, o čem tak asi sní. Zklamávám je. Oni zase mě. Tudy nee.

Na druhou stranu postrádám precedens pro tu osobní pravdivost, vzory. Jak mám potom vědět, že právě tohle funguje? Neznám nikoho, kdo by občas nehrál ženské/mužské hry. Na zranitelnost, mužnost, drsnost, citlivost. Křehké víly. Chlapáky. Ranařky. Opory. Taky neznám nikoho, kdo by, když přijde na lámání chleba, takové přerovné chování nějak zvlášť oceňoval ("a kde je pak prostor pro iniciativu druhého?").

Osobně je mi tahle cesta mnohem bližší, jakkoli ne hned snadnější.

Na hledání zlatých středních cest jsem byla odjakživa neobratná. Naštěstí jsem ještě docela mladá, že jo. Třeba se to utřepe.