Jak Zdena našla nový smysl života...

... a Ruda zůstal u starého.

Jak Jára uchopil podstatu

"Já vím, že se máte rádi. Jste na nás hodný a jste dva."

Potykala jsem si s tchyní

A docela dobrý. Pocitově je to trošku zavazující, ale to vlastně nevadí, v závažném vztahu, ne?

Podnikatelský záměr

Dnes jsem pokosila bratru 60 metrů čtverečních louky. Poslední řada byla o poznání lepší, než prvních deset. Přišla jsem totiž konečně na ten správný úhel, aby mi to sekalo nízko, ale špička nešla do hlíny. :-)

Odpočinula jsem si u toho. Takže ten záměr: Kurzy kosení. Senior couch - pan Trnka (viz poslední příspěvek na téma senoseč), junior couch - Hospodář. Senior couch dostane vážně smýšlející sekáče, může je učit ekologicky kosit golfová hřiště, techniku na to má. Junior couch dostane ženský, protože dobře vypadá.

Spojím se s kidokai, jabloneckými výrobci futonů, a rozšířím nabídku na možnost výroby vlastního slamníčku z posečeného materiálu. Ubytování bude romanticky v dřevníku, už máme položenou půlku střechy, tak abychom mákli.

První možný termín: 19-21.7.

Chudáci

Pojišťováci. Stačí si sednout v Praze na trávník s malým dítětem a už se slétají. Vosy na bonbón. S úsměvem je odháním, pojistil nás dědeček. Ano, dobře, my máme dobrého a slavného dědečka (ten pohledný pán, co se na vás poslední dobou culí z reklamy na Krušovice, to je nás dědeček, heč). Ne, nechceme se pojistit pro jistotu ještě jinde.

Inu Praha, řekla jsem si a nedělala si hlavu. Sedla jsem doma na pole a vyloupávala s Erýskem hrášek do misky. Kolem občas projelo nějaké auto, jinak rurál (viz nedávný příspěvek o rurálu). Najednou projíždějící modré auto prudce brzdí, couvá na naši úroveň, ven se hrne pán v nejhorších letech, navalí Erýskovi, že má krásnou maminku a že už mu chybí jen pojištění od ING. Nabídla jsem pánovi hrášek a vysvětlila mu, že nechybí, že my máme toho dědečka. Hrášek prý nemůže. To má blbý. Jak říkám, jsou to chudáci.

A tak je to teď často

Nějak se nám to daří. Včera jsme jeli metrem, Erýsem s Rudýskem na sebe nadšeně zářili, Jára mi z klína de facto neslezl a celou cestu jsme se oňuchňávali, Kája se žďuchal s Erýskem a Hospodář zjevně miloval Rudu a mě. Vzduchem poletovala láska jak malý štamprlata. Troufám si tvrdit, že jsme té dojímavější části cestujících prosvětlili den. A tak je to teď často.

Čáry máry

Zašla jsem si za svou alternativní cvokařkou, ona mi to jako vždycky pěkně vysvětlila a macešská krize mě přešla. To mě nepřekvapuje.

Ovšem že jsem se tuhle vrátila po dni ve velkoměstě domů a inkriminované děťátko mě u vrat čekalo s kyticí, prý "na povítanou", to mě překvapilo a dojalo navrch.

Konečně Klause chápu

Dneska jsme byli s Hospodářem pracovat v prezidentské oboře. Našli jsme velevruby, spokojenost. Taky jsme koukali, jaké je to v té oboře hezké, všude vlaho, zeleno, daňci čučí z mlází... Už se nedivím, že pan prezident nevidí, že by to s přírodou šlo jakkoli z kopce.

Srpen/září sklizeň

Dneska jsem prostříhala víno, aby k hroznům mohlo sluníčko. Byla to idylka, hezky jsem se u toho opálila a vzpomínala na brněnské geografky-kartografky, které by takovou chvíli zřejmě hluboce prožily a okomentovaly: "To je rurál..."

Jediný kladný bod pro Jirku Kratochvíla

Dnes jsme s Hospodářem byli v práci, počítat kdesi u Vltavy ještěrky a užovky. Erýsek našel ještěrku hladkou polykající slepýše, zajímavá věc. Taky tam bylo hodně skal porostlých krásnýma kytkama.

Loni touhle dobou jsem měla chvíli co do činění s Jirkou Kratochvílem. Katastrofa, nicméně na jeden světlý okamžik si pamatuju, vytáhl mi krásnou cestu ve Stěně Kotlů, v půlce byla římsa celá porostlá kytičkama, botanická hadr. Kéž mu to je počítáno k dobru.

Jahody z chlívku

Když Hospodář koupil domeček, stál vedle něj opukový chlívek, dost hnusný. Tak ho zboural. Že byl ale líný tu hromadu opuky někam odvozit, nechal dvě zdi a k nim zbylý materiál terasovitě navršil. Terásky zavezl dobrou hlínou, obložil kameny a vysadil jahody. Pod tím je jezírko a soukromý mokřad (když hodně prší) s ohroženým a kriticky ohroženým vodním kvítím. Nahoře na zdech se nadmíru daří netřeskům. Celému tomu říká skalka.

Tak jsem tam na jaře vysadila taky nějaké skalničky. Kameny kumulují teplo, skalničky kvetou a jahody zrají. Žeru Hospodáře.

Rock

Kája je rozený rocker, spíš tedy venkovského typu. Stoupne si před zrcadlo, zaujme velmi drsnou pozici a spustí:

"Jede bába, ts, ts, ts, ts
Kropí bába, ts, ts, ts, ts
Co chceš dědku, ts, ts, ts, ts
Postříkááááám těěěěěěě!!!"

Asi mu budu muset začít pouštět Zeppeliny, aby neskončil u Kabátů.

Autobusem

Kleklo nám sedmimístné auto. Zapůjčila jsem proto Hospodářovi do terénu pětimístné a hrdě prohlásila, že já si do Počápel s dětmi zajedu autobusem. Je to kousek.

Vypravila jsem nás včas, i když u toho Ruda pokakal psovi matraci. Přijel autobus a já po léta zvyklá na bezbariérovou stotřicítku na trase Butovice-Anděl jsem najednou nevěděla, co s rukama (kočárkem, dětmi, kabelkou). Za pomoci místního obyvatelstva jsem nastoupila zadními dveřmi, zaparkovala kočár, usadila Erýska, opřela se a čučím. Autobus pořád stojí a nejede... Využiju toho, pouštím kočárek, upravuju si vlasy, ramínka od šatiček...

"NO TAK MLADÁ PANI, KAM TO BUDE!!???!!!"

Tohle není MHD, tady se k řidiči hovoří a taky se mu platí... ooops.

Erýsek a smrt

"Tak ta stonožka umřela. Mrtví prd ví. Chudinka."

Sousedovic Toníček

Děti spí, je vlaho, vesele pobíhám po zahradě a sázím, sklízím, tužím se. Hospodář kopí seno na noc.

U sousedů, jako ostatně celý den, sedí Tonička s Toníčkem u stolu pod ořechem, přibyla jen lahev a dva panáky.

Tonička: "Zdar, teta! Dneska se pěkně sedí."
Já: "To jo, mně se taky pěkně chodí."

Já jsem prostě jinačí...

Rodičovská láska :-)

Už tři minuty stojím a culím se. Přede mnou na poličce velký plyšový rákosníček se šťastným úsměvem drží na klíně malého plyšového rákosníčka se šťastným úsměvem. Pak se proberu, zavrtím hlavou a usoudím, že jsem asi zase zralá na rodinné konstelace.

Vyšlo a krásní

Bláto osychá, Ruda se spokojeně po kolínkách probíjí vysokou trávou a maminka se na něj usmívá z altánku. Prý se s penicilinem nesmí na sluníčko, ale co dělat, když homeopatika byla na tu hrůzu v krku krátká. Hospodář seká trávu na louce. Pan Trnka odnaproti už suší, přivstal si, pokosil dopoledne a teď už si jen pohrává s hráběmi. Škoda, prý to s kosou umí elegantněji než Hospodář. Ale co, je dost krásnej i s hrabičkami a důstojnou hustou šedovlasou sedmdesátkou na krku. Hospodář je taky dost krásnej.
Zkusila jsem si to taky. Nevím, jestli jsem byla krásná. Měla jsem na krku ohromné klubko Priessnitzova zábalu a lil ze mě pot. Ale až budou v zimě králíci chroupat seno, dvě hrsti budou ode mě.
Moje finanční situace krásná není. Obeslala jsem obě nakladatelství, s kterými mám co do činění, a urguji platby.

Ruda miluje Hospodáře

A protože Hospodář je přes den v letu a nestíhá ho chovat podle Rudových představ, budí se miminko v noci a vztekle řve a cuká se, dokud neumdlím a neodnesu ho Hospodářovi. Hospodář si ho vezme na klín k počítači, kde pracuje, a Ruda se blaženě pochichtává. Když má pocit, že je dostatečně saturován mužnou energií, usne.

Vesmíre!!! Ruko!!! Všemohoucí!!!

Teda co nám tu letos roste fakt dobře, jsou ředkvičky, cukety a tráva. Jen mi není jasné, co s ní, když se nedá sušit. Velkoryse jsme připustili obě králice, malinkejch králíčků je teď plná králíkárna a v zimě to budeme krmit asi čím? Omokly nám sibiřské kosatce. Jahody, třešně,meruňky, broskve, muchovníky, borůvky a hromada zeleniny čekají na sluníčko, chudinky. Já taky chudinka, třešně miluju. Vznáším požadavek na vesmír - dva týdny tepla, ať se to trošku hejbne.

O tom, co mi stojí zato.

Děti sledují pohádku, máma pracuje na počítači, táta opravuje králíkárnu. Na chvilku si odskočí od práce a donese dětem proutěný koš vystlaný senem. V seně je králíček. Děti jsou nadšené z králíčka. Máma je nadšená z táty.

(Jinak si tu právě čtyři děti pilně přeposílají angínu, kterou o víkendu dotáhlo páté hostující dítě.)