Tak na plnou hubu. Paní Mikroušová je nespokojená. Vraždění jatečné drůbeže už není to úžasné dobrodrůžo a krvavá romantika, co dřív. Je to prostě rutina. Totéž paběrování kukuřice, sbírání vajec, dojení a sekání trávy, co už skoro nedělám, protože to dělá Hospodář. Poslední dobrodružství v životě, co jsem zažila, byl chov včelích matek, a to už je pár měsíců zpátky.
Nejdřív jsem to zkoušela hodit na Hospodáře. Jakože jsem nespokojená, protože jsem se blbě vdala. Hm, to mi neprošlo ani před sebou samotnou, protože jsem se nakonec zas až tak blbě nevdala. Nicméně v mezifázi, než jsem na to přišla, jsem si teda stěžovala na Hospodáře kamarádkám a zvažovala různé alternativy.
Kámoška ale říkala, že na to jdu špatně. Že jestli jako čekám od Hospodáře, že tu moji nespokojenost nějak odčaruje, tak je to jako kdyby zemědělec pěstoval jen kukuřici a doufal, že na tom zbohatne. Vtip je prý v diverzifikaci zdrojů, v mém případě zdrojů potěšení. Víc menších je lepší než jeden velký, který pod tlakem nutně selhává. A že se to zlepší, až půjdu do práce.
Tak jo. Dneska jsem s miminem po obědě dvě hodiny spala. To bylo dobrý. Pak jsem vzala kluky na rampy a po letech trénovala na jednokolce. Boží. Pořád to umím. Vytyčila jsem si nový cíl a trénovala jízdu pozadu. To bylo taky dost příjemný a navíc jsem to hned na fleku u ramp probrala s Víťou, s kterým mluvit je taky vždycky potěšení.
Protože kromě toho, že jsem samopotěšující, jsem taky koncepční, tak jsem si večeři nachystala už dopoledne a večer se mohla těšit nekonečnou přípravou luxusního oříškového karamelu a la božský Jamie. Půlku si nakradli Hospodář a děti k svačině, že prý budou machrovat: "Maminko, to budu ve škole za borce. Mám trojitou svačinu. Pražené oříšky, oříškovej karamel a rohlík!" Druhou půlku nalámu do domácí vaječné vanilkové zmrzliny, kterou se hodlám kochat zítra.
