úterý 31. ledna 2012

Pejchi








Říkal Ruda. Že jsou to pejchi. Ch vyslovuje velmi měkce, skoro š.

Nás Koniáš je tak na padesát procent otcem. Sousedovic ladná fenka Kettyna zdrhla, on se protáhl pod plotem, neuvěřitelný artistický kousek, a možná počali. Ale byla viděna i s jiným.

Každopádně tři pejskové a čtyři fenečky budou koncem března k odběru. Za pětistovku, právní zástupci rodičky je nechají odčervit a taky mladí něco snědí, tak aby nebyli úplně škodní. Kettyna je rozumná hlídačka, náš Koniáš (pokud je to tedy skutečně jeho genetický matroš), je skvělý pes, takže štěňata nebudou mít chybu.

Génius




E: "Maminko, já jsem génius!"

M: "Erýsku, víš co to znamená génius? To je strašně chytrej člověk, neobyčejně."

E: "Dyť jo, já jsem génius, protože jsem chytrej a vždycky si se vším poradím."


Tak jo. Když jsem byla malinká, řekla jsem u táty v práci, že ze mě bude virtuóz. Tenkrát se pýcha na děti asi nenosila, protože jsem doma dostala hodně vynadáno, že tohle říkat nesmím. No, nakonec měli pravdu, virtuóz ze mě není. Naštěstí Erýsek génius zcela určitě je a tak mu to nemusím vyvracet.

A protože storka o Mínotaurovi ještě nevyvanula, přikládám jedno geniální bludiště ze stavebnice Seva.

pondělí 30. ledna 2012

Slámou...

... jsem se zabývala celou neděli. Z Ruska vane mráz. Králíky by mohly zábst ( tedy po našem zebat) packy. A pak ten česnek. Vylezl. Volám dědovi, neví-li radu. Neví, jemu nevylezl. Tak jsem ho zasypala slamou. Česnek, ne děda.

Já bych to tedy možná nezasypala, protože jak praví Chlapík, jsem salámistka. To jako, že mám všechno na salámu. Brácha říkával na párku. Jako že je mi v podstatě všechno dost jedno. Tak já nevím, co má nedostatek volních kvalit společného s uzeninami, ale pro jistotu: Nejezte je, milé děti, ať nedopadnete jako já.

Jenže Hospodář si o česnek začal dělat starost. Že prý tolik stupňů do mínusu a holomráz, to ne. Účinně mě motivoval k návštěvě sousedovy stodoly, při té příležitosti jsem se sousedkou zkonzultovala ortofotomapu katastrálního úřadu, abychom se ujistily, že moje a její pole není totéž. Uf, není. Na cestu jsem od souseda dostala bedýnku cibule.

Doma jsem vykydala králíky a nandala jim tolik slámy, že i kdyby sem zavanulo najednou celé Rusko, pacičky je zábst nebudou. Zbylý úlovek jsem rozdělila na dvě česnekoviště. Třetí, osázené Bjatinem, jsem experimentálně nechala být. Bjatin zní dost rusky, třeba je tahle odrůda už zvyklá.

Dnes jsem celý postup zpětně analyzovala s pomocí přítele zahrádkáře Bobka. Znovu potvrdil mou teorii, že líní lidé ještě nikdy nic nezkazili a vlastně jsou solí ekologicky cítěné země, když škarohlídsky prohlásil: "A do tý slámy se ti natáhnou myši a sežerou i ten zbytek, co mráz neponičí."

U nás doma máme Bobka rádi, protože mnoho ví a je to muž s názorem. Hospodář je taky muž s názorem, a i když je na slovo skoupý, vycítil podobný povahový rys a Bobka tiše oblibuje. Na slámě by se arci neshodli. Co na tom, já si krásně protáhla záda a až se jaro zeptá, co jsem dělala v zimě, jistě už bude vidět, jak to dopadlo.

pátek 27. ledna 2012

Podivuhodné náušnice...

... jsou tam! Jak já si to užívám! Kombinuju barvy, píchám se plstící jehlou do prstů, sháním žiletky po celých Počaplech (díky, Terezko), vztekám se, že nemám růžový zmrzlý rokajl. Hospodář si nezoufá jen proto, že jsem mu slíbila, že s ním nepřestanu jezdit na šneky a plstící věci si budu vozit v kabeličce.

středa 25. ledna 2012

Štěpení aneb gender

Silničáři obrali stromy o nějaké větvě a naštěpkovali je do příkopů na hromádky. Náš pes ve vlhkých cestičkách vyryl blátivé stružky. Vzala jsem pytle do Golfa a navozila na cestičky hodně, hodně, hodně štěpky. Je krásná, neblátí, ty úseky, pro které padla švestka, jsou jasně oranžové, spousta legrace s tím byla. Poprvé tuto zimu jsem tvrdě fyzicky pracovala a měla jsem na malilinkou chvíli pocit, že žena může měnit svět i vlastníma rukama, nejen pro své pracné ideje nadchávat partnera.

Odpoledne jsem padla (dosud ne do křesla) a plakala nad stavem svých kyčlí. Později jsem to šla rozchodit na procházku k mému novému poli a po cestě nadchla Hospodáře pro ideu ohrazení pastviny pletivem s velkými oky. Muž nakácí kůly, natáhne pletivo, žena uvaří, vyšije, umyje nádobí. Vidím to tak dobře.

pondělí 23. ledna 2012

Pohádky

Pověděla jsem dětem o Minotaurovi a poslala je spát. Erýsek ještě nebyl epiky syt a prosil Járu, aby něco vyprávěl.

J: "Byl jednou jeden tatínek a ten měl tři děti."

E: "Nééé, o vás nechci, chci nějakej cizí příběh!"

J: "Poslouchej a mlč, nebo nebude nic. A ten tatínek hledal ženu a jednou zjistil, že existuje Hanička. Tak se s ní seznámil a od té doby jsou všichni moc spokojený a jestli neumřeli.."

E: "Já tyhle kraviny nebudu poslouchat. Řekni radši znovu toho Minotauruse."

neděle 22. ledna 2012

Už je to tady!!!

Nová kolekce ptáčků a zase ptáčků je na fleru! Jděte do nich, holky!

Příští středu bude návod, jak na ně, v příloze ONA Mladé fronty DNES. Takže reklama, spadla mi z nebe, jsem za ni ráda. Vesmíre, ty když se do toho opřeš, tak fakt teda funguješ, klobouk dolů.

A v pondělí mi dorazí první plstící sada, takže nezbývá než se těšit na popíchané prsty a podivuhodné náušnice poté, až se do toho trošku dostanu. Ale vizi mám jasnou, tak bych se toho nebála.

sobota 21. ledna 2012

Chléb náš tady vocaď

Včera se mi povedl nejlepší životní. Zadělala jsem kilo špaldové celozrnné jemné, čtvrt pytlíku ovesných vloček, čtvrt kila žitné celozrnné jemné, lžíci soli a zbyteček fenyklu s jednou kostkou droždí vzešlého v teplé vodě s cukrem a trochou mouky. Dala jsem kynout nad kamna a nakrájela zeleninu a maso na večeři do trouby. Když těsto vykouklo z mísy, znovu jsem ho prohnětla a jako obvykle chtěla dát péct dva bochníky. Ouha, jo, ta zelenina. Navíc přijela tchyně, bylo tedy třeba jednat rychle. Strčila jsem mísu překrytou utěrkou do ledničky a utekla na schůzi dobrovolných hasičů.

Když jsem se za dvě hodiny příjemně povzbuzená fernetem a půl vrátila, byla milá stařenka již na odjezdu, udělila několik dobrých rad a mě se zmocnila taková hravá nálada. Těsto jsem vyndala trochu ožít, prohnětla a místo obvyklých bochníků jsem rukama napodobila ten škrtící pohyb, jako když se ždímá ručník. Zelenina se upekla a za chvíli šel do trouby, deset minut na dvěstěpadesát kvůli kůrce, pak hodinu na stosedmdesát.

On to pan Cuketka tedy někde psal, že kynout v lednici se vyplácí, ale nebýt návštěvy, nevzpomněla bych si. Tak si to taky můžete zkusit, ať máte dobrotu.

čtvrtek 19. ledna 2012

Do křesel!

Dneska jsem ho konečně zachytila v zrcadle. Tik v levém oku. Už jsem se nějakou dobu podezřívala, že ho tam mám, úplně maličký, mikrotíček, ale dneska se teda ukázal, prevít.

Panikařím, volám své alternativní cvokařce, co jako s tikem, proboha? Poradila mi, že bez ohledu na to, zda je aktivní nebo, se mám několikrát denně zhroutit do křesla a pořádně hlasitě sdělit sobě i okolí, že "já už nemůžu!"

Ehm, my nemáme křeslo. Ani gauč nemáme, proto k nám taky nejezdí Kaťasovi. Ale já si ho seženu.

středa 18. ledna 2012

Hrnek

Nový občasný koníček vydal své plody a tak dnes každý člen domácnosti kromě Hospodáře dostal svůj hrnek. Jsou nedokonalé, hmotné, barevné, flekaté a křivé a moje. Na pořádný krígl pro živitele rodiny se chystám zítra, a taky na misky. Až sem přijede někdo, kdo umí fotit, lípnu je i sem.

pondělí 16. ledna 2012

Plst

Brožíci se na fleru prodávají. Každá objednávka mi dělá velikou radost. V noci se mi zdál živý sen, jak sedím u stolu a plstím suchou technikou. Takové ty kuličky, co se z nich dělají šperky. Tak jsem včera objednala plst a jehly. Nebyla jsem sama, zpod Dračího kamene se taky jedna tvořivá kráska přidala, to je takovej hezkej rauš, nakupovat od pohledu jemňoučké česance vlny v neuvěřitelných jasech i pastelech. Ještě tuhle, a tu tyrkysovou, bez starorůžové bych nemohla, přihodím radši dvě jehly, lámou se. Podobné jako kupovat semínka, tohle jsem v Terranově prostě nezažila.

neděle 15. ledna 2012

ODKAZY!!!

Mám nové odkazy! Vpravo. Hodný webmaster Kuba je přišrouboval natvrdo, tak doufám, že tam dlouho vydrží. Kubo, děkujeme!

sobota 14. ledna 2012

Jídlo

V Chorvatsku jsem si nesmírně pochutnávala na krevetách. Hospodář na mě od talíře špaget a la carbonnara zasmušile hleděl a pak povídá: "Hezký, no. Tak to už ti můžu přivézt domů z práce ty raky. Stejně je musíme chytat, tak ať to zužitkujeme."

Zavzpomínala jsem, jak moje babička v dětství jedla raka říčního ve velkém a nakonec souhlasila. Invazivní američtí bratránci, kteří v chkóčku řádí coby přenašeči houbovitého onemocnění račího moru, vůči němuž jsou sami rezistentní, týden na to přicestovali z igelitce až k nám do kuchyně.

Vhozeni do vařící vody zrudli studem, jakou že to v tocích tropí neplechu. Technologii rozebrání krunýře na ocásku jsme brzy zvládli a snaživé děti louskáčkem vykuchaly i ten malý delikatesní svalík na klepítcích.

Jsou strašně dobrý, voní podobně jako krevety a pokud nás chcete napodobit, nastudujte si někde ty proužky na ocásku, abyste nesnědli ty naše ohrožené.

Eutanastik

E: "Maminko, já jsem jim udělal lektvar na umírání."

M: "Tak to je velký objev, synu, to budou rádi, že se uzdraví."

E: "Neuzdraví, to si dají starý lidi, když už jsou nemocný a chtěj umřít."

M: "Eeeee..."

E: "Ale dal jsem jim do toho drobečky z bábovky, aby to umírání měli dobrý."

čtvrtek 12. ledna 2012

Dívejte se...

... na www.fler.cz/Fazole

Nové červené ptáčky s flitry a kolekci náušnic jsem ještě nenafotila, těšte se!

středa 11. ledna 2012

Společensky

Zima je čas družení. Tvůrčí počápelské matky s lahvinkou rumu jsou ideální dopolední varianta. Obzvlášť, když jedna z nich touží po poli. Spřízněná duše v takhle blízkém sousedství, to jsem si, Panebože milý, fakticky přála. Jen Ruda mezi nimi zřejmě trpí pocitem, že se nějak dobře bavím, a tak se mě drží za nohu a neustále leze na klín. Moc dobře se přes něj vyšívají náušnice.

úterý 10. ledna 2012

Příjemné

Ráno jsem si příjemně zaučila. Dopoledne příjemně zauklízela s Rudou. Po obědě příjemně zauklízela se všemi dětmi, upekla bábovku a příjemně si zaučila doma i v kulturáku. Studentky ocenily téma jídlo, příští týden jdeme po angličtině na tatarák. Čte to tu nějaký dobrý angličtinář? Jak se řekne tatarák? Že je to minced a raw jsme daly dohromady, ale nic víc. A kdo to nebude vědět, bude o suché topince.

úterý 3. ledna 2012

Jehňátka a zajíci

S Hospodářem jsme slavili Silvestra (BEZ DĚTÍÍÍÍÍÍ!!!) na ostrově Pag. Spát jsme chodili v osm, vstávali jsme v osm. Když jsme nespali, jedli jsme pršut, pancetu a sir, hledali prameny s endemickými šneky a dost jsme toho kolem nachodili. Všude rodily ovce a malí agnuskové boží byli k sežrání. Za čtyřicet dnů je odstaví a pak budou k sežrání.

Zítra v osm je ustavující schůze spolku počapelských tvořivých žen. Našijeme zajíce, napleteme koše a jiné věci a pak z toho uděláme velikonoční trh. Takové my jsme frajerky.