pondělí 26. prosince 2011

Nikomu nepřeju patchworkovou rodinu

Takové společné bytí, jako je to naše, má spoustu pozitiv. Obzvlášť když předtím žijete pár let sami. Ale taky jsou dny, kdy po sdílení vánoční pohody, rozzářených očí nad některými dárky, ofuněných tlam nad jinými, hádek nad společnými a nad čímkoli, zpěvu koled, koled, nesmyslů a koled, návštěv milionů příbuzných, kteří k nám patří... sednu sama do auta a chrlím ze sebe fakt ošlivé nadávky, řvu, pouštím vztek ven, jsem taková Háňa, jakou bych nerada, aby kdokoli viděl, a rozhodně v tu chvíli nejsem jejich Háňa.

Venkov jde s dobou

V DM drogerii nabízejí takhle na regále venušiny kuličky. Běžné spotřební zboží, ne? Pohodička. Tak to jsem se pobavila. Na pole chodím za slunného počasí v růžové sukni, tílku a ZÁSADNĚ s náušnicemi, protože je třeba držet si jistou úroveň i na malé vsi a spoluobčané ať si také ohřejí oko, koneckonců. Ovšem s kuličkami, to by byl už těžký nadstandart a wellbeing na entou.

čtvrtek 22. prosince 2011

21.12.2011 večer...

... jsem dostala nejkrásnější Vánoční dárek v životě, srovnatelný s prvním bezzubým úsměvem Erýska, prvním zdvihnutím 16 kilo živé váhy Rudýska na kolínka, posledním úlevným písmenem nikdy nedopsané doktorské práce. Dar - milník.

Schválně, diskutéři moji milí, co jsem to dostala? A kdo ví, nevykecává, jo?

středa 21. prosince 2011

Předělala jsem ho skoro ve čtyřiceti...

... z materialisty na ezoterika!

Já: "Miláčku, potřebuju donést ze sklepa brambory na salát."
Hospodář: "Vyšli si vesmírnou objednávku."

Není všechno BIO, co má pruhy aneb Z farmy, level two

Biopotraviny na českém trhu prorazily z velké části kvůli maminkám. Malé děti v sobě nejspíš mají něco křehkého a zranitelného, co i původně nepříliš ekologicky smýšlející ženy donutí k tomu, sáhnout na polici po tom lepším a zdravějším. Prolaktinu za to budiž chvála, protože kromě zdravě napapaného děťátka získáváme s biopotravinami i dost pozitivních vedlejších efektů. Přívlastkem bio se u nás mohou pyšnit pouze produkty kontrolovaného ekologického zemědělství, hospodaření s kladným vztahem k půdě, rostlinám, zvířatům a přírodě bez používání umělých hnojiv, chemických přípravků, postřiků, hormonů a umělých látek. Při jejich přípravě je zakázáno bělení, ozařování a vystavování mikrovlným délkám, použití chemikálií s výjimkou přídatných látek v přírodě běžných nebo zhotovených z přírodních surovin (např. kyselina askorbová – vitamin C, oxid uhličitý, kyselina mléčná, kyselina citrónová, karubin, atd).Kromě toho, že chutnají jinak, plněji než “vyráběné” jídlo, jejich spotřebitel ukonejší i své ekologické a sociální svědomí.

Ale je s těmi bioprodukty vždycky takové? Představte si takový ananas. Je BIO, nadšeně ho kupuji domů a nestačím se divit, když se jako první ozývá ekologické svědomí: “Odkudpak sis ho nechala dovézt, děvenko? Co ekologická stopa, nic?” Inu, pár tisíc kilometrů to bude, nějaký ten barel pro tu dodávku zřejmě lehl popelem. Ekologické svědomí je na koni a ptá se dál, jestli je v mých silách zjistit, zda pro pěstování tohoto kousku nebyl vyklučený nějaký ten nenahraditelný biotop. A sociální svědomí tomu nasadí korunu dotazem, jestli se mi něco známo o pracovním prostředí jeho primárních producentů a jestli jsem koupí ovoce nemohla podpořit raději lokální dodavatele (u kterých by kontrola obou výše zmíněných aspektů byla o hodně snazší).

Ano, nakupovat biopotraviny je rozhodně dobré rozhodnutí, které přírodě i vám pomůže, nezbaví vás však povinnosti domýšlet si souvislosti sám. Jaká je tedy alternativa k dováženým kvalitním potravinám s certifikací? Místní kvalitní potraviny a třeba i bez papíru. Alena a Hynek, samozásobitelé a prodejci ze dvora z Hospodářství pod dračím kamenem (www.podracimkamenem.cz), na svých webových stránkách popisují v článku Bio nebio svou cestu k biu a zase zpět. Naznali, že i ekozemědělství se potýká s rozdíly mezi velkými a malými producenty a rozhodli se pro svou vlastní, necertifikovanou cestu. Stále si drží své “vnitřní bio”, kánon požadavků na kvalitu jimi vypěstované a vychované potravy, a jejich zelí se svrchními listy okousanými od motýlích housenek je stejně dobré jako v dobách, kdy na ně dohlížela kontrolní organizace.

S prodejem potravin od drobných výrobců je to u nás komplikovanější než v jiných zemích evropské unie. Zatímco rakouská hospodyně ráno napeče pár plechů koláčů, podojí krávu a vcelku neorganizovaně poskytuje občerstvení cyklistům projíždějícím po blízké cyklostezce, u nás by rychle narazila na moc úřední. Česká legislativa neposkytuje prostor uměřenému selskému rozumu a problematiku prodeje potravin obestírá spletitou sítí předpisů, která drobné výrobce třeba mléčných výrobků odrazuje od diverzifikace trhu. Ti, kteří nechtějí na vlastní produkci rezignovat a zároveň se odmítají po uši potopit do hromady papírů, vymýšlejí neuvěřitelné postupy, znám je případ prodeje mléčných výrobků za účelem krmení psů. No, a že při krmení neodoláte a zakousnete se, to už je na vás. J

Jak se dostat k vlastnímu dodavateli dobrých zdravých věcí? Nejlepší a ověřený způsob je osobní reference od spokojených zákazníků. Pomůže i internet. Na www.najdisisvehofarmare.cz vytváří zemědělec František Němec z Netína celorepublikovou síť maloprodejců, farmářů a pěstitelů. Přímý prodej má výhody pro ně i pro spotřebitele. Farmáři dostanou lépe zaplaceno a ušetří na distribuci, zákazníci si zase vyberou přesně to, co potřebují, a to v místě bydliště. Projekt má výhody i pro turisty, kteří chtějí ochutnat regionální speciality. Významným vedlejším efektem je fakt, že tok peněz se vyhne anonymním řetězcům a rozleje se přímo do českých luhů a hájů, kde je ho bezpochyby třeba. Nákupy u konkrétního pána či paní pak zintenzivní společenský život zákazníka. Toho kromě přátelského panáka meruňkovice během nákupu může hřát vědomí, že ví, že třeba jeho biftek žil na pastvině támhle přes kopec a nebylo mu tam zle.


Nadpis courtesy of Agáta, love you.

úterý 20. prosince 2011

Jak jsem vydělávala

Jsem na sebe hrdá, protože jsem se sklonkem roku navýšila rodinnou životní úroveň. Prodala jsem dýně, brožíky, anglické znalosti a ekologické know how. Tak mám radost, že nás za sekci A neživí jen stát, tatínci a nájemník, s kterým to dobře dopadlo.

Příští rok bohdá přibude měsíček lékařský, ozdobné dýně, zelené fazolky a úplně nový design brožíků se zvukovým efektem. Taky bych mohla přeložit zase nějakou knížku, z malých plateb se těžko šetří, bude to chtít velkou jednorázovou.

neděle 18. prosince 2011

Spanilomyslným čtenářkám II

Vyladění naší poslepované rodinky má často co do činění s tím, co zrovna čtu, a ještě významněji s tím, co si zrovna kapu za esenci v rámci ženského kurzu. Některé fakt šlapou dobře a vytahují na světlo boží jednoho zakopaného pudlíka za druhým. Já, věrna své povaze a vychování, nad mrtvými pudlíky pláču, choulím se do sebe a prchám neznámo kam.

Takže jeden dílčí happyend pro znejistělé čtenářky: Tento týden neprchám a naopak ořu na poli rodinného blaha.

Přeji vám krásné dny předvánoční a lásky, co se do vás vejde. Mužským taky.

pondělí 12. prosince 2011

Dva roky poté...

... co byl odstaven, si Ruda stále ještě pamatuje, že prso řeší všechno. Dneska ho poprvé v životě bolely uši. Bojoval s tím, jak uměl, nakonec si vyžádal ňadro a ouška na něj nastřídačku pokládal, pevně doufaje v úlevu. Pak se tvářil děsně zklamaně, že to nezabralo.

čtvrtek 8. prosince 2011

Na fiskální vlně

Tak na té teď dost frčíme. Peníze jsou prý taková zvláštní forma energie - skoro nikdy o ně nejde, ale krásně vytahují ostatní problémy na světlo boží.

Na mě padla tíha dobrovolné skromnosti, nějak v té naší postrádám hojnost a vzájemnost (a kozí sýr, příští rok prostě musí být koza nebo dodavatel). Dostala jsem email od maminky dvojčat, že u nich ta adventní čokoláda mnoho znamená, nejsou tak bohatí jako tady někdo. A teď tu sedí jejich babička u stolu a přesvědčuje Erýska, že jemu přece dala do Chorvatska korunky, aby si mohl něco koupit. No, nedala, no.

Jsem fracíček ze zajištěné rodiny. Peníze řeším až posledních pár let a stále se mám co učit. Nad masáží o korunkách nevím, zda plakat nebo blinkat, ale jakýpak problém nám asi tak vytahuje na to boží světlo?

úterý 6. prosince 2011

Toto je vyznání lásky aneb Girlfriends

Mám takovou skupinku kamarádek, už léta. Denně na skypu, často naživo. Je o dost snazší komunikovat s nimi, než se zbytkem světa. Když kupříkladu napíšu "doprdele zase škrt", je všem pěti jasné, že mě rozčílil lakomý partner a proto jsem sprostá.

Jiný by si pomyslel, že na to, že se občas přepíšu, je to dost přehnaná reakce.

pondělí 5. prosince 2011

Mikulášská II

Čerta jsem nechala za vraty, aby nebylo traumátko. Erýsek byl nespokojen, chtěl se na něj jít podívat. Tak jsme šli.

Kluci doma: "Jakej byl?" Erýs: "No, převlečenej Jirka Černej, to je dítě, tak dělal čerta dítě."

"Nekecej, Jirka není dítě, to je dospělej."

"To teda neni, Jirka je dítě, co přichází do puberty."

Mikulášská

Mně to, kačence hloupinké, nedošlo. Kája je poslední dva týdny jak vyměněný. U dveří si zuje boty, dá si je do botníku, pověsí si bundu, převlékne do domácích kalhot a džíny složí. Hani, potřebuješ s něčím pomoct? Vyčistím kamna, jo? Jdu nasekat třísky. Hani, jak se meje vana?

Chválím ho, říkám mu, že se s ním takhle pěkně žije, že mi vyhovuje, že nemusím pořád řvát, ale divné mi to je. Včera večer to rozebírám s Hospodářem a ten suše: "No co, bojí se čerta."

Nechci tomu věřit. Ráno v autě se ptám, jestli to dělá proto, a Kája, že jo. Jo. Večer se rozplakal, když šel táta ven nakrmit králíky, protože tam přece jsou ty čerti.

Chtělo se mi zvracet. Chudák osmiletej (!!!) kluk, ten musí mít strach.

Sprostá a sobecká a maximálně spokojená sama se sebou aneb o bílé a hnědé čokoládě

Dostala jsem krabičku rafaella a s děvčaty jsme ji vyzobaly. Když se Hospodář vrátil ze šneků, nabídla jsem mu z posledních pěti. Prý ne, schová je dětem. Hrábl do krabičky a nesl je pryč. Tak to teda ne, lásko, to je můj dárek, děti mají čokošek dost, ber pro sebe nebo nech ležet.

Ráno sklízím stůl, krabička prázdná, tak přece se snědly, říkám si spokojeně. Pět minut před příchodem Mikuláše chystá Hospodář balíčky a tam v každém kromě hromady figurek po rafaellu. Tak jsem ho klidně požádala, ať je vyndá, takhle z principu, víme, jasně jsem mu řekla, že to tak nechci a měl to respektovat. Vyndal je a já si je večer u počítače dala ke kafi.

Kromě toho rodinou mává aféra, že jsem sprostá. Ano, řekla jsem mamince dvojčat, aby si adventní kalendáře strčila do prdele, když dvojčatům zakazuje z nich nabídnout mým dětem, prý ať je to ani nenapadne! Hospodáři volá bývalka, volají mu babičky, zeměkoule se kvůli jedné prdeli vychyluje a Vesmír zrychlil rozpínání.

Nějak mě tahle rodina začíná srát, ať už je ve hře čokoláda bílá nebo černá.

neděle 4. prosince 2011

Tak zpátky na zem

Píšu o zážitku, viz níže.

Za oknem šokově zazní dechovka, Křivenicemi projíždí auto s amplionem: "Vykupujeme kůůůže! Vaše kůůůže za dvacet korun!. Budeme jezdit pravidelně! Kůže kus za deset, totiž ne, dvacet korun! Budeme jezdit pravidelně!"

Kdeže je tekutý uran, holka. :-)

Vzplanutí a ochladnutí při tanečku

Drž mě pevně, chlapče
Belmondo se roztáčí
Chřestí, chřestí, chřestí dýně
a prýští
tekutý uran

Víc se položit a nechat si ho protéct pažemi
a ven z konečků prstů

Srdce ho saje a břicho ho saje
tekutý uran

___________

U nás v divizi
O rodinném štěstíčku se nebavíme

To věru ne, chlapče, to věru ne.

sobota 3. prosince 2011

Hloupý Honza

Ruda se mnou není výchovně kompatibilní. Dělá si jen to, co chce. Moje terapeutka mě už v těhotenství opakovaně upozorňovala, abych se moc netěšila, jak si ho budu pěkně formovat k obrazu svému. Říkejme tomu indigové děti, malí individualisté, eurospratci, rodí se prostě morálně silní jedinci, co si nedají foukat. O tempora, o mores, chce se mi vzkřiknout hlasem ukřivděné matky, jíž je pravidelně upíráno potěšení z aktu donucení k úklidu kostiček.

Tempora, netempora, i v dobách minulých bývali jedinci neochotní podřídit se všeobecně panujícímu činorodému řádu a jsou o tom písemné záznamy. Namátkou:

"Byli žili kdysi tři bratři. Honza ležel na peci a ostatní přikládali ruku k dílu. Když si stěžovali, jaktože oni musí a ten nejmladší ne, máma vždycky jen mávla rukou: "A nechte bejt!" Věděla své, už dávno rezignovala a jen synkovi nahoru pravidelně podávala pekáče buchet, aby byl doma klid. Když se Honza pořádně najedl, sdostatek napřemýšlel, nameditoval a dospěl, slezl z pece a získal krásnou princeznu a polovinu království."

Dává mi to naději.

čtvrtek 1. prosince 2011

BA-HO!

Říká to, když se hodně rozčílí. Nikdo z rodiny netuší, co tím myslí, ale tváří se tak výmluvně... Bude to urážka nejhrubšího zrna, to je jasné.