pátek 30. května 2008

Priority

Dnes poprvé mě při návratu z místního obchůdku Erýsek nevítal slovy "mamí, mamí", ale "hohlíky, hohlíky".Hm.

úterý 27. května 2008

Školka

Sousedka, maminka níže zmíněné Kristýnky, pracuje ve školce. Mají tam tři třídy - modrou (ta je nejchladnější), žlutou a červenou (ta je nejteplejší). V červené třídě se každé úterý v 15:30 - 16:30 koná den otevřených hraček pro batolata. Fantastické, s pestrým výběrem bagrů si tam hrají všichni naši malí obyvatelé Jinonic, které spojuje královské R ve jméně: Róza, Berta, Erik, Bára. Maminky a tatínci dohlížejí, přikrmují, větrají svého ducha pobytem mezi lidmi.
Od stropu tam visí pestré papírové dekorace, vypínám počítač a jdu vyrábět.

Hovorný Erýsek

Dnes ráno přivítal dědu hlučným "děda, děda". Na jeho dotaz "Tak jakpak se máme?" odvětil "Máme, máme!" Již klasickou hláškou u jídla se stalo "Papám" a dnes oslovil svou nejmilejší na světě (a maminka to není) naprosto vzorně vysloveným "Kristýnka". Kristýnka je i moje nejmilejší, protože si s Erýskem hraje tak vyčerpávajícím způsobem, že já k tomu nemám co dodat. Nic nedodávám, sedím si a klidným zrakem pozoruji, jak se Erýs v Kristýnčině náruči řítí z klouzačky vstříc jisté smrti. A jestli neumřeli, klouzají se dodnes.

čtvrtek 22. května 2008

Chlapskej úraz

Erýsek spadl z motorky na klouzačku. Bylo to pořádné chlapácké enduro a pořádně chlapácky mu tekla krev z pusy. Maminka hysterčila, Erýsek hulákal, naštěstí byla na blízku chladnokrevná těhule K., které se podařilo nás přesvědčit, že na to ani jeden neumřeme.

středa 21. května 2008

Mlíko

Povídám Erýskovi: "Chceš mlíko?" Erýsek se nadšeně rozehnal přes půl pokoje, nahrnul se mi do výstřihu a zcela srozumitelně přitakával: "Mlíko, mlíko!"

O drakovi, co měl svou sluji.

Byl žil jeden drak a ten měl pěknou sluji. Často z ní vylétal mezi lidi a že byl pohledný a inteligentní, všude ho rádi viděli a vůbec jim nevadilo, že je drak. Občas si navzájem nerozuměli, ale vždycky nakonec našli společnou řeč, drak se učil té lidské a lidi zase té dračí. Jednou si drak a lidé zase pekelně neporozuměli. Strašlivě zklamaný z té lidské sebranky, zalezl do sluje a dva dny nevylezl. Nietzsche by ho za to asi pochválil. Já si myslím, že udělal pěknou kravinu.

pondělí 19. května 2008

Jestli jste, kamarádky milé dojímací ...

... doteď neuronily slzu, tak čtěte dál, uroníte. Dnes se Erýsek čehosi vylekal a místo coby klusal obejmout moji něžnou nožku, rozhlédl se a po zralé úvaze se schoval za chlapíkovo sportovní lýtko. A taky mu dal sám od sebe pusinku.
Rovněž jsme dnes zakoupili obrovskou lenošku výrazné barvy, v našem papouškovém bytečku se už trocha petrolejově modré ztratí.

Zvony zvoní...

... bim bam. Momentálně oblíbené Erýskovo slovo. Dnes měl řečnické ráno, donesl mi do koupelny jednorázovku a zahlásil "plínka", chlapíkovy sandále s plnou špičkou a zahlásil "body". Noční košilku zmuchlal se slovy "triko, triko". Nejvyšší čas zrevidovat můj slovník, aby se nenaučil něco nežádoucího.

středa 14. května 2008

Smysluplné trojslabičné slovo!!!

A navíc ach tak dojemné. Erýsek říká "mamika" a myslí tím mne. I když, tuhle přišel chlapík domů a Erýsek ho uvítal nadšeným a vysoko zazpívaným: "MAMÍÍÍÍ"! Tak já nevím. Hlavně že nás má rád.

Chléb a hry

V jídelní stoličce po Cífkovic havěti naše havěť pojedla chleba s tvarohem a rajčátky. Sestoupivše, honila se s matičkou kolem stoličky a pokaždé, když ji dopadla, obdařila ji mokrou pusinkou. Takhle mohutně mě ještě žádnej nezlíbal.

pondělí 12. května 2008

Věta!

Erýskova první věta holá a to hned v dvojí verzi. Nejdřív: "Hamham neny" (jakože došlo jídlo) a pak o půl hoďku později: "Kypýnka neny" (odešla Kristýnka, jeho nejoblíbenější chůva, rok narození bratru 2000). Ha, mluvka je to!

sobota 10. května 2008

Většinou to jde...

... ale dneska to nejde. Když se Erýsek rozhodne zbojkotovat den, tak ho prokníká. Jen tak, aby nebyla rodinná idylka moc kýčovitá. Tak si chodím zalézt s kámošema a koupit žloutkovej větrník, i když se mě dneska večer zeptala další sousedka, jestli náhodou nečekáme malý. Ne, fakt nečekáme, jsme totiž opatrný. To mi jenom narostlo bříško, i když chodím na jógu, lezu a přestala jsem jezdit po Praze 5 a 13 autem. Taky trpím na retrospektivní žárlivost a občas mě bolí levé koleno.

Báseň okamžitá, odpusťte

Pro kojící matku dárek?
Nejlepší je horký párek.

středa 7. května 2008

Bu, bu, bu!

Šly jsme s Bludičkou k večeru v Hlubočepích koupit párky a já povídám 4leté Kamilce: "Dělej na Erýska do kočárku nějaké budliky, prosím tě, ať se nenudí a neřve." Vracíme se s párky, Kamilka stojí před kočárkem a říká: "Budliky, budliky!" Erýsek řve smíchy a odpovídá "Bu, bu, bu!"

Prokopák a výchova

Ráno jsme s Erýsem vyrazili na otočku na Barrandov pro díl ke kočárku. Trojmatka ekoložka Bludička nás pobavila, nechala vyřádit na zahradě, nakrmila a vzala do Prokopáku na okratice (orchideje) a kavyly (tráva). Erýsek stržen řádícími staršími sám stoupal po devíti schodech klouzačky výslovně a písemně určené dětem od pěti do deseti let a bravurně ji sjížděl. Jen jednou brzdil obličejem v písku, čímž jsem si vysloužila kritický pohled jiných přítomných matek, ale neplakal a hrnul se znovu. Jen ať si brzdí, pohodila jsem rameny, přeci jej nebudu brzdit já a v rozletu! Domů jsme dorazili na osmou, znaveni a šťastni. Já kromě toho také inspirována - tak skvěle vychované děti jsem dlouho neviděla. Erýsovi nastanou důsledné časy...

úterý 6. května 2008

Kdepak mikrouš, mokrouš je to!

Erýsek strašně chce pít z hrnečku. Chytne jej obouma rukama, opatrně nakloní k ústům, nabere do pusinky vodu, zapolyká a pak hrneček vítězoslavně oddálí. Vzápětí se lekne, neb je zlitej od krku až k špičce. Neodklonil jej zpátky. Tak často převlékám bodýčka a punčošky, no.

pátek 2. května 2008

Batrachologie

Věda o žabách. Potřebovala jsem to slovo do níže publikovaného článku. Od studánky jsem chtěla odvádět nadějného batrachologa. Nakonec jsem usoudila, že na průměrnou čtenářku Betynky je to moc silný kafe. Co si budeme povídat, taky jsem to zjišťovala na síti přes půl hodiny. Kdybyste si chtěli přečíst pojednání o batrachologii z pera absolventky přírodovědecké fakulty, jděte na spřátelený Webus Pilatus.

Článek pro časáky

Batole v listnatém lese

Od posledního vandru se nám Erýsátko naučilo doopravdy chodit, takže společné výsadky do přírody slibovaly nabrat novou dimenzi. Chodící dítě se v přírodě setkává s bezpočtem nových podnětů. Třeba taková louže.

Dá se k ní dojít, vstoupit do ní, radostně zadupat, sednout si na bobek, nabrat první hrst bláta, padnout na kolena, druhou hrst bláta si pomazat po obličeji, lehnout si do ní a radostně nabírat ručkama nové a nové hrsti bláta. Poučení pro rodiče – dvoje náhradní oblečení je naivně málo.
Pro první chodivý víkend strávený mimo teplé rodné přístřeší jsme zvolili Kokořínsko. Ne náhodou. Malý Erik totiž dostal od sestřenky Lucie kyblíček, lopatičku a sadu báboviček. Jak známo, Kokořínsko je pískovcová oblast. Kromě nádherných prostorných převisů, pod kterými se i s potomkem vyspíte jak doma v kanafasu, oplývá také nepřeberným množstvím přirozených pískovišť, obvykle bez jediného vajglu, častého to nešvaru velkoměstských herních ploch.
Pak tady máme rozsáhlá listoviště, v těch synek spokojeně hrabal, šustil a cítil se do té míry inspirován, že po mamince blahosklonně zopakoval slůvko „listí“. Dojatě jsem zatlačila slzu nad obohacenou slovní zásobou. Onehdá jsem se setkala s názorem, že tahat batolátka na vandry je výsadou sobeckých rodičů dbajících jen o své radovánky. Prosazovatel tohoto moudra prý nechává plout svou dcerku v nafukovací loďce po hladině... plovoucí podlahy. Prý tím rozvíjí její fantazii, aniž by riskoval její zdraví. Já jsem ráda, že Erik poznal kromě všech tří typů podlahových krytin našeho bytu všemi smysly i suché listí a dál pokračuji v nakročeném směru výchovy. I na tu vodu v létě jistě dojde.
Kapitolou pro sebe sama jsou zvířátka. Erýsek nadšeně ječel „Ták! Ták!“ za každým kosem. Po louce poseté pampeliškami honil včelu. Včela přeletěla z květu na květ, Erýsek za ní. Bavilo je to docela dlouho. V Údolí Bílých skal jsme otevřeli dvířka krytého pramene (snad) pitné vody a našli tři žáby. První půlhodinu jsme studené nehybné tvorečky pozorovali společně. Druhou půlhodinu jsem se ho marně snažila odlákat. Třetí probrečel, když jsem dvířka studánky nekompromisně zavřela na petlici a odvedla nadějného zoologa ohřát na sluníčko.
Co se ohřívání týče, jen na sluneční paprsky se na vandru spoléhat nemůžete. Naštěstí disponujeme chlapíkem, který zakládá hřejivá ohnišťátka škrtnutím jediné zápalky a po ránu si dokonce vystačí jen s řežavými uhlíky od večera. Prostě borec. Že můj šestnáctiměsíční poklad nemá rozum a hrne se k plamínkům přikládat, mě ani nepřekvapilo. Že rozum nemá ani chlapík, to jsem zjistila, když jsem se vracela z lesní toalety. Podával rozesmátému batoleti suché klacíky a učil ho, že se do ohně nesmí házet, ale rozmyslně pokládat. Oba vypadali, že vědí, co dělají, tak jsem nerušila a jen se tiše chystala k bleskurychlé záchranné akci. Nedošlo na ni, litry vyplaveného adrenalinu mi zbůhdarma kolovaly krevním oběhem a jestli neumřely, kolují tam dodnes.
Večer jsme robátko zbavili písku a sazí za pomoci vlhčených ubrousků (kdeže jsou ty časy, kdy jsem je odmítala coby neekologické, teď se s nimi otrle drhnu i já) a uložili jej do ovčího fusáčku mezi naše spacáky. Po chvíli spokojeně oddychoval, hvězdné nebe nad námi, vanilkový doutníček napůl, romantika jak za svobodna.

PS: Týden na to se Erýsek ve své postýlce odkopal a vysvlékl do naha – neptejte se mě, jak to dokázal. Pochopitelně se nachladil. Tak mu utírám nudle a rezignuji na snahu vysvětlit babičkám, že k tomu vážně nepřišel v lese...

Pětkááááá

Udělali jsme si s přáteli velmi rodinné lezení u Kutné Hory. Děťátka za naší vzorné asistence nepadala do přilehlé říčky, pila pejskům vodu z mističky, ostatním horolezcům pravděpodobně krev a jednu chvíli všechna naráz spala! Maminka se v samém závěru pochlapila a vytáhla si svou druhou cestu na prvním konci lana. Odhadli jsme ji na pětku a tak jsem zase jednou strašlivě pyšná. :-)