Konec sezóny...

... česnekového chřestu. To jsou takové ty ohebné výhonky, na kterých je česnekové poupátko, časem zpevní a vytrčí se nahoru, aby vykvetly. Když už trčí, tak se má česnek sklízet. Nikdy jsem neměla možnost vyzkoušet, jestli to funguje, protože jsme je vždycky všechny snědli, dokud se daly ohýbat, a česnek jsme pak sklízeli, když sklízel pan Slezák.

Ani letos to nebude jiné, poslední kytici zelených hadů jsem olámala dnes večer, půlku nakrájela do fazolí a půlku schovala do lednice, aby tu dobrotu ochutnaly taky očekávané a tolik vítané návštěvy.

Dočkali jste se! BRIGÁDA!!!

Moji milí přítelé Ekozahrady Pod věží! Svolávám brigádu pro zahradu postiženou letošními povodněmi. Bude potřeba posekat přerostlou trávu, která se kvůli mokrému počasí včas nepokosila a místy byla vodou hodně zválená. Vezměte si kosy, křoviňáky, srpy, manikúrní nůžtičky... :-)

Přijíždějte od pátku 12.7. do neděle 14.7. V sobotu 13.7. od třinácté hodiny se budoucí členové občanského sdružení Ekozahrada Pod věží můžou a nemusí účastnit odpoledního intermezza, kdy se budeme u hrnku maté nebo kávy dozvídat od lektorky Katky Bláhové, jak se takové (naše :) o.s. zakládá a provozuje. Koho teorie nebaví, může sekat dál.

Taky něco ugrilujeme a popijeme, jak jinak. Přespání je možné a vítané, děti nejsou doma, o to budou večery bujařejší. Spát můžete pod střechou i na trávě horní suché zahrady, pár spacáků tu do zásoby taky máme.

O týden později...

... to nebylo o mnoho lepší. S prací, myslím, protože jinak to byl báječný víkend velkého úniku do civilizace. Páteční šatičky, botičky, hovory nad kafem, povětří na Ladronce, nečekaní staří známí, muzika, která si nacházela cestu k mému tepu docela mimoděk. Historka, jak pejsek s kočičkou po čtyřech hledali odtančené brýle, vcelku předvídatelně výborná společnost. 

V sobotu konec srandy, celodenní konstelace s Evou K., pátrání v hlubinách generací předků, Viktorky s hrozivě hysterickým smíchem každá u svého splavu, hektolitry slzí odplavující moje příběhy a ty těch druhých.

Kdesi v druhém plánu sobotního dění rodila Růženka pod věží dvě kůzlata. Bez nás, na pastvě s Rohatičkou, Hospodář je našel k večeru, když se vrátil ze šneků. Palba telefonátů, spousta radosti, trošku obavy, jestli je všechno v pořádku. Kůzlata jsou po tatínkovi Ferdovi, hnědá s tmavým pruhem na zádech. Krásná překrásná.

Večer už bylo míň tanečků a víc poklidných řečí, spočinutí, tokaje. Dost toho, co mi pod věží občas chybívá, názorová prolnutí s bližními mými a tyhle věci. Zato na spánek moc nedošlo.

V neděli ráno mě proškolil mistr včelařský, poprvé jsem se mohla pohrabat ve včelách, zamazat se propolisem, hledat matku, vajíčka, larvičky, rozpěrák. Ten nejvíc, opravdu bych se měla naučit nosit ho na jednom jediném konkrétním místě. :-)

Ve vlaku jsem se prospala, k vůni propolisu se pak přidal ještě sladký kozí smrádek, sjely se děti, roztočil se kolotoč rodinného vítání, radostí, požadavků, prádla, sekání trávy na večer, nádobí, jídla, jídla, JÍDLA...

Paní Mikroušová je docela šťastná.

Naprosto nepracovní víkend

Kromě toho, že jsem třikrát nakrmila, jsem tento víkend nedala ránu práce. Sobotu jsem zasvětila řečem a  činům o včelách, neděli rodinnému výletu do Chomutova. Jestli jste tam ještě nebyli, tak s  tím něco udělejte, protože sice mají v tamním Zooparku příšernou předraženou zmrzlinu, ale jinak dobrý.

Rok poté

Před rokem jsme se brali. Pořád se něco děje. Jsme stále spolu.

Poté

Opadla voda. Zůstal po ní zatím dobře vypadající sádek, tráva obalená bahnem, osychající stanoviště pro včely a NIC. PRÁZDNO. HNĚDÁ PLOCHA. Tam, co byly balíky, kompost, hnůj, rákos, valníky dýněmi oseté a bramborami osázené biomasy. Kolem dokola oseté kytičkami, samozřejmě, jsem pochybný estét, ale estét.

Jako ne že bych několikrát nezaplakala, ale zaplaťpánbů za to. Je to nejlepší místo na pozemku na založení vrbovny, záhony můžou být kdekoli jinde, ale kdo by tam kamkoli ty tuny hmoty stěhoval, že. Matička (tatíček?) Labe to udělal/a za mě, netřeba kompromisů. Tak jsem to včera a dneska osela dýněmi a na jaře tam přijdou ty vrbičky.

Kdybyste měl někdo navíc osivo keříčkových i pnoucích fazolí, jsem váš člověk. Ty to vážně nerozchodily.

Jsme připojení!

Zase funguje internet, krása. Můžu vložit včerejší fotku z kotle, courtesy of Vávrovka:

K bývalé Ekozahradě radši moc nechodím, ráno mě přepadly černé myšlenky, co bude, až to opadne, jestli má cenu do toho bahna vůbec ještě kdy lézt. Zaměstnávám se pletím zahrady u domu, vyséváním dýní kamkoli to jde (Hamburčanům přeji dobré pochutnání na těch ekozahradních, třeba cestou na těch balících vyporostou, když už je sluníčko...),  toužením po růžích a věcech, které nemohu mít a nebo jen občas, okřikováním zlatíček, které si nenadálý týden prázdnin užívají po svém.

Tak jedna včerejší z kotle

 Aktuálně je toho tak dvakrát víc.

Není co fotit

Zmizely barevné akcenty, až na 4 korunky vysokokmenů.

Nejen Pod věží...

... Ekozahrada je taky pod vodou. Obrovské hromady biomasy (rákos, ovčí hnůj, sláma, seno) nese rozlité Labe pomaloučku zahradou až na opačnou stranu, kde se zarážejí o plot, jestli se to moc nezvedne, možná tam zůstanou. Bramborové a dýňové záhony dtto, občas se pozastaví o nějaký stromek. Nějaká semínka mi ještě zůstala, ale jinak jsem tuto sezónu, která měla být kvetoucí a voňavá, už obrečela. Děkuju Ruce, Vesmíru, Velké Matce a Tomu-jenž-do-všeho-šťourá za intenzivní zážitky celého dne, dopolední i odpolední. Miluju to, jen se prostě o něco víc nadřeme.

Běžec a běžec a radosti

Ruda včera povstal a šel. Dneska ho přišly holky ze vsi trochu pohýčkat, zachtělo se mu je honit, tak se i rozběhal. Drží balanc jak tučňáček. Až se zítra odvážím mu tlapky převázat, udělám mu na nohách menší bakule, aby mohl třeba i do nějakých větších botiček a ven, koukat, jak se zvedá Labe.

Chlapík tenhle týden něco má, pak má práci a pak jede na měsíc na Island. Ještě že rekonvalescence byla tak krátká, jinak bych nad tím i cítila potřebu se rozčílit. Takhle na to sere pes, jen to hořce zapálilo.

A vůbec, já mám teď jiné starosti a radosti. Sbírám kačenkám malé slimáčky (jejich rodičům velké), snažím se pokrotit lebedu a bodláky, vychytat nedeštivé okamžiky na sekání trávy, vyléčit kokcidiózu šedému králíčkovi a černé kachně, hřát se u kamen a pít zasněné hektolitry meduňkového čaje z makového hrníčku.

Degustace

Vyměnila jsem se sousedem za dvě okurkovky plné medu naše perličky, protože neustále zdrhaly, řvaly a nenesly. Budeme patlat medocukrové těsto, tak aby bylo z čeho. Roman vytáčel řepku, tak se s tím moc nepáral a po hladině se táhne směs úlomků vosku a tak nějak lecčehos.

Zotavující se Rudík dostal taky sklenici medu, dovezenou zdaleka. Je na svůj med pyšný, hrdě se s ním po kolínkách šine kuchyní a strašně machruje. Pobláznil ostatní bratry tak, že nestojí o Romanův, kterého by si mohli nabírat po hrnečcích, a smlouvají s ním o lžičky toho dovezeného přes kořeny. Je fakt, že ty medy chutnají a táhnou se úplně jinak, jen mě překvapuje, že děti jdou do té silnější chuti.

Já stojím v kuchyni, palec v okurkovce, spokojeně se culím, jak Rudík mezi brášky pookřál, a bavím se žvýkáním kousků vosku. Kdyby Španělé nevynalezli ChupaChups (jeden z mála vynálezů, o nichž se ví, že jimi obohatili svět), tak by se pro mě zas tolik nestalo.