Plakánky

Jsou dny, kdy tečou snáz. Tak jsem ráno oplakala Zuzčina tátu. Pak jsem preventivně zaplakala i nad tím svým. Pak nad oddělkem, co to nedal. Odvezla jsem Rudíka na školku v přírodě a cestou zpátky děkovala své prozíravosti, že jsem si k těm šatičkám nevzala i řasenku. Večer jsem ještě obrečela Rudíkovy jahody, co si nechal v lednici a zapomněl před odjezdem sníst. Tak jsem si je pokapala akátovým medem, bohatě polila smetanou a slzavé nedělní údolí je over.

PS: Hospodář má body, nekomentoval a jen bral do náruče.

Jahody, smetana, med. Mražený, normální, teplý. Po čokošce jsem už pár dní ani nevzdechla.

Fofrem jedeme z Baraby, voda byla jak kafe, Járovi za pět minut začíná kytara, na mě čekají jahody na zpracování, Venda jen v tričku holou zadničkou do autosedačky a domů.

Doma ho mrsknu na postel, že dostane plínku a tepláčky. V tom zužujícím se trychtýřku prdelky se blýskne něco bílého. Co to proboha... Vševidoucí Ruda po tom skočí a šup do pusy. Byl to tic-tac.

Genderové rozdíly

Z rádia se line píseň o lásce s refrénem "my všichni jsme stejní." Rudíkovi se to nezdá. Mámo, všichni nejsou stejný. Ženský mají...

Pochechtávám se v očekávání přednášky o pohlavním dimorfismu.

...kabelky. To chlapi vůbec ne. Ani rtěnky.

A tak ten blbej den překrásně skončil - všechny nové matičky v oddělcích kladou. :-)

What a day, what a day

Jsou dny, kdy to jede jak na drátkách, jedna jobovka za druhou. To se pak koukám na plnou misku prvních jahod a místo, abych měla radost, se rozpláču, že bůůůů, zase ta zasraná sklizeň, smrk, fňuk, smrk.