Prchající batole II

Jaký byl můj šok, když jsem se dozvěděla, že Erýsek prý už není miminko, ale batole. Každopádně zrychlil. Položit ho na zádíčka a s úsměvem mu nasazovat pleny je utopie. Buďto mu dávám tvarované plenky, které se dají nasazovat rozfázovaně za jeho neustálého pohybu, nebo, pokud jde do čtvercovek, ho musím znehybnit. Pak si velmi nahlas stěžuje, jeden by řekl, že u Kloubů pláče miminko. Teda batole.

Prchající batole...

... zase někam prchá. Až ho večer uspím, zkusím to napsat znova.

To je Miro, jak čte Harryho Pottera. Bez komentáře.

Je to tak.

Můj syn je po mně. Celé plavání nezavřel pusu, nebylo slyšet, ani když plavačka dávala pokyn k potopení. Potápím ho ráda.

A ještě jednou svatby

Že se s nimi letos roztrhl pytel, už jsem tu zmiňovala. Na Markétině svatbě jsem si ale vybavila zajímavý rozhovor s Lianou, dříve svobodnou mamkou pěkného čerta, teď krkem čtyřčlenné rodiny, jejíž druhá ratolest přišla na svět v obýváku a notně mě tím inspirovala.
A tahle Liana mi kdysi vyprávěla, jak přišla k hlavě té své rodiny. Prý si na něčí svatbě řekla, že tohle by už jako stačilo a příští svatba bude její. Pak potkala Lamela, nějaké ty peripetie a šup ho, jak pravila, tak učinila.
Je obecně známo, že jsem trochu pomalejší a důležitá rozhodnutí mi chvíli trvají (třeba zavedení pravidelných příkrmů, že, Jolmo). Takže já půjdu ještě na svatbu Haničky Lejskové.

Prolaktin je strašný hormon

Matička příroda obdařila kojící ženy hormonem, díky kterému nejen produkují mléko, ale taky trpí chorobnou touhou pořád někoho pusinkovat, objímat, ochraňovat a vůbec podléhat citům. Že je někde chyba, jsem pochopila v momentě, kdy jsem se onehdá rozbrečela u znělky Rodinných pout. Na (mimochodem krásné a dojemné) svatbě kamarádky Markéty jsem spustila hned s prvními tóny Květin bílých po cestě, či jak se jmenuje ta pěkná svatební písnička, a to jsem si doma preventivně namalovala řasy, abych si posichrovala, že k podobnému extempore prostě neklesnu. Hm, brečela jsem dřív než mamka nevěsty.

Středem pozornosti

V metru Erýsek zásadně nespí a i kdyby jó potřeboval, překoná se. Vykukuje z kočáru, hází ksichtíky po lidech a huláká, dokud se na něj nesoustředí celý vagon. Pak se šťastně rozesměje a mlátí ručkama do madla kočárku. Samozřejmě vím, po kom to má.

Timing

Štěpánka mi k svátku darovala přebytečný mobil. Už jsme to plánovaly dlouho, ale krásně zabalený balíček s úplně novým lehoučkým kouskem i s nabíječkou byl předán až dnes pod skalami. Po cestě do Prahy Erýsek do starého mobilu naslintal, ten se rozpálil a vyhořel. Věděl asi, že se blíží jeho konec, a chtěl si zachovat důstojnost.

Víkend snů

Mateřská dovolená - to jsou samé radovánky. Tentokrát jsme navštívili Kapucínské skály (dominantní věž připomíná mnicha kapucína - nebo taky Indiána, ale Indiánské skály, to by znělo dost infantilně). Kdysi dávno mě tam vzal B., poprvé v životě jsem jela stopem, poprvé obula lezečky, poprvé kráčela po pražcích z Ležek do Blatného, romantika.
Tento víkend byl v jiném duchu, ale s neméně silnými zážitky. Erýsek napjatě pozorující lezce. Erýsek spící ve skalním hnízdečku (fotku dodám, až mi ji dodá Madla). Erýsek pozorující s otevřenou pusou, jak mu cestou do kopce mizí kočárek (Kuzma ho nesl na hlavě, když matička umdlévala, za čež mu budiž dík). A vůbec to celé byl jeden velký estetický zážitek. (Jo, a taky jsem prvně lezla sokolík.)

Woken up

Stojící a třeštící štěstím

Svatby a sňatky

Od jara do podzima - letos se se šťastnými páry stvrzujícími své rozhodnutí jít společně životem roztrhl pytel. Kamarádky si pořizují šaty, boty a zasedací pořádky ke stolu. Snad jediná Hanka alias Prasadko rezignovala na svatbu a rozhodla se pro obyčejný sňatek. Ona, její milý, jejich dvě děti a jejich dva svědci.
Erýsek je na svatby často zván, ocitl se však v prekérní situaci pro muže netypické. Nemá co na sebe. Nejdříve jsme uvažovali o námořnickém oblečku, ale v jeho velikosti je nesehnatelný. Výrobci nejpíš usoudili, že takový valibuk už nepotřebuje být roztomilý. Dobrá, nepotřebuje, řekli jsme si a začali se poohlížet po slušných kalhotách. Tady jsme na problém velikosti narazili znovu. Erýsek sice délkově odpovídá velikosti 80-86, popřípadě 9-12 měsíců, ale ještě jsem neviděla kalhoty, aby mu byly v pase. Je vypasený a tak i na svatby musí chodit v teplákách.

Mazel

Občas si pochovám miminka kamarádek spolumatek, Daník je tulivý, Matoušek přímo přilnavý, prostě se v náruči přizpůsobí povrchu chovajícího a lne. Dokonalá adheze. Člověk z toho má libý pocit nepostradatelnosti. Erýsek mazel není. Ne, že by nebyl rád, když ho vezmu do náruče, někdy po mně dokonce vztahuje ručky, ale dlouho v objetí nevydrží, vzepře se o silná předloktí a věnuje se světu okolo. Když ležím na zemi, rád po mně šplhá, ale to je spíš za účelem tělocviku než těsného fyzického kontaktu s matkou. Ještě že máme ten šátek, když v něm usne a povolí mu svaly, tak má jedna pocit, že se k ní mimís tulí.

Mateřská dovolená na vysoké noze

Udělaly jsme si s kamarádkami dovolenou na úrovni - vířivka, bazén, masáž, chutná jídla a vybrané nápoje v hotelovém baru. Zařvalo na to skoro celé výživné na jeden měsíc a nelituji toho. Když jsem se vznášela v bublinkách o teplotě 33°C nebo usínala v nažehlených povlacích, vzpomínala jsem na báječné noci pod stanem a říkala si, že i na luxusu něco je.
Erýskovi a jeho kamarádům to bylo jedno. Sáli mléko, prskali dýni s fenyklem a těšili se domů. Když jsem ho v rodných Jinonicích vypustila z autosedačky, viditelně ožil.

Sportovní dny

Mámy a děti šly do bazénu. Vzájemně se to tam všechno pohlídalo, vyspalo, zaplavalo, a já mám uplavaný kiláček. Včera jsme maličko zalezli vevnitř, příští týden pojedeme na celý víkend ven. Mateřstvím zkřivené tělo se mi narovnává a vesele si pohvizduje.

To je zase přirovnání...

Řešíme s Cífkou po skypu, jak jsme která doma s dětmi spokojená. Obě jsme spokojené velmi, Cífce trochu chybí kamarádstvo, mně ne, mám tu v Praze spoustu lidí i hmotných statků, trochu chybí chlap. Cífka povídá, že si to nedovede představit, tak jsem jí to popsala, asi jako když máš máslo, sýr, marmeládu, tahini, sušený rajčata, pesto - a nemáš chleba. Cífka navrhla exotický kuskus či rýži. Bůh chraň, povídám já, chci chleba, maximálně dalamánek.

Sladké oříšky a víno

Dnešní dopoledne bylo nabité a úspěšné. Jsme o bezmála 300Kč lehčí, ale ve středu bude mít Erýsek vlastní pas. (Pasík? Přece nedají miminkům stejně velký pas jako normálním lidem...). Úředníci sociálního a jiných odborů na Praze 5 jsou skvělí, tímto je veřejně chválím (a těch 150 korun jim přeji). A nejlepší byl mladý pan fotograf, který tam byl první den a hned takový špek, jako je focení pana sedmiměsíčního. Na pasové fotografii totiž nesmí být otevřená ústa (vysvětlete to miminu), hlava ukloněná ke straně (vysvětlete to miminu) ani ruce či tělo maminky (vysvětlete to nesedícímu miminu). Na čtvrtý pokus to bylo tam a vítězně jsme odcházeli (125 Kč, prosím).
S tímto zjevným úspěchem jsme se však nespokojili a odebrali se do Justičního paláce na náměstí Kinských. U vchodu to bylo jak na letišti, taška do rentgenu, maminku prohlédli, ale stálo to za to, protože tam jednak mají perfektní zahradu s trávníkem pro miminka (asi si ten rentgen střihneme víckrát a budeme si tam chodit hrát) a druhak jsme se tam dozvěděli spoustu užitečných věcí o soudním řízení, které nás v dohledné době očekává. Já jsem jednala s o poznání méně příjemnou úřednicí (tímto ji veřejně nechválím), Erýsek sbalil pohlednou policistku.
Tolik práce hotové za slabé dvě hoďky! Rozhodla jsem se dále nevyčerpávat vařením a koupit si oběd v čínské restauraci. Zatímco jsme na něj čekali, Erýsek se s Číňany kamarádil. Donesli nám sladké oříšky a víno coby pozornost podniku. Moc se mi líbilo, že se Erýsek nad jejich jinakostí nepozastavil. Ale on se tuhle nepozastavil ani nad překrásným obrovským černochem v červeném, co se s ním bavil v metru a cenil na něj bělostné zuby. Jsem hrdá, že není xenofobní.

Vertikála - horizontála

Erýsek se vztyčuje - něčeho se chytí, skrčí pod sebe kolínka, klekne si a užívá si rozhled. Pak mu svaly vypoví službu a skácí se. Kolikrát tak šikovně, že se tomu sám zasměje a jde na to znovu.

Z Letné

Madla s Erýskem byli veselí, mají se rádi. Na druhé fotce jsem já, a věřte nevěřte, vyfotil mě Erýsek, Stod mu jen ukázal, který čudlík má zmáčknout. Je to talent. Stod je taky talent, popsal mi cestu domů tak, že jsem ani jednou nezbloudila ani nevjela do jednosměrky, jen jednou jsem odbočovala vlevo tam, kde se nesmí. Ale nikdo to neviděl.

Nahá řiť

Spolumatka Šárka pro nás objevila úžasné hřiště. Sešlo se nás tam pět spolumatek, roztáhly jsme deky, položily na ně miminka a jedly čokoládu až do pozdního odpoledne. Pro zpestření jsme občas nějaké miminko posadily do houpačky a fotily je, jak je šťastné. Erýsek to celé absolvoval s holou prdelkou, bylo 29 stupňů a určitě jsme tímto úsporným bezplenkovým opatřením zachránili kus planety. Deku počůral jen jednou, většinou se trefoval do trávy. Jeho holá řiť na přiložené fotce sice jednu spolumatku pobouřila, ale doufám, že vás zanechá klidnými.

Revizor

Město Praha vyšlo matkám s kočárky vstříc. Pokud oběhají příslušné množství úřadů a vyplní lejstra, dostane se jim příspěvku na dopravu. Tak na to jsem doopravdy neměla morál a jezdím raději na černo. Od té doby, co tlačím kočárek nebo táhnu šátek, už jsem revizorů potkala několik. S úctou mě obcházejí, když už to výjimečně vypadá, že by mě rádi kontaktovali, spustím hysterickým tónem: "Neplakej, Erýsku, vydrž to, už budeme venku!" Včera jich na přestupní stanici Můstek bylo celé hejno, proto jsem preventivně rovnou přistoupila k prvnímu z nich a poprosila, aby mi pomohl s kočárkem do schodů. Byl ochotný a popřál i šťastnou cestu.

Komik na ledě

Dnes ráno jsem se jen smála a smála. Poprvé, když se Erýsek vykadil na nedávno vyčištěný koberec, opatlal si v tom nožičky a pak se spokojeně zasmál. Umyla jsem ho, odnesla do chodby, ať si leze, a hromádku zlikvidovala. No a podruhé, když v chodbě vylil mističku s vodou pro časté psí návštěvy, udělal si z ní jezírko, okoupal se a pak se snažil po mokrých dlaždicích lézt. Nohy a ruce mu ujížděly, klouzal, padal na čumák a strašně se tomu chechtal. Osušila jsem ho, zahrabala do peřin, aby se ohřál, a mezitím co jsem stírala jezírko, Erýsek zakončil dílo tím, že se mi vyčural do postele.