Ještě před dvěma dny jsem tvrdila, že na nějaké cukroví já peču, odvezu si od mamky, poprosím sestřenky o pár vosích hnízd a vůbec, jde to přece na špíčky.
Když jsem začala po kamarádkách nenápadně sondovat, jak že se pečou vanilkové rohlíčky, smály se spolumatky a škodolibě pošťuchovaly - cháchá, Fazole zahnizďuje.
Samozřejmě jsem celou operaci pojala alternativně a do procesu zapojila celozrnnou špaldovou mouku, třtinovou melasu a jádra vlašských ořechů z domácího odchovu. (Odpěstu?)
Ta z... , ehm, vykutálená špaldová mouka má poněkud jiné vlastnosti, než bílá pšeničná. Když jsem to, co mělo být rohlíčky, vytáhla z trouby, nevěděla jsem, jestli plakat nebo se smát. Nakonec jsem se rozesmála, vzniklou hmotu o rozměru zhruba A3 rozlámala na kousky velikosti zamýšlených rohlíčků a obalila je ne ve vanilkovém cukru, ale ve vanilkovém ovesném mléce v prášku (tip z biokuchařky Hanky Zemánkové, tohle už se stejně žádnou alternativou nedalo pokazit). Ale co, já si nezoufám, hlavně, že jsou plné lásky.
A mami, sestřenky... ?