Podruhé maminkou?

Celou (podivnou) dosavadní zimu pozorujeme Růženku, kdy se začne prskat, abychom ji včas dostali ke kozlovi. Včera volá Hospodář od Labe, že ta kráva se prská, o Štědrej den!!! Miláčku, sorry, ale čtyřiadvacátýho večer nikoho otravovat nebudu, buďto se bude prskat ještě zítra, nebo si neprskne. Druhý den koza stále ve stejné náladě, dobrovolně a s rozběhem naskočila do kufru VW Golf a lákavě vonící vyrazila za ženichem. Ta vůně z auta jen tak nevymizí, pamatuju od loňska, že památka na kozí lásku mě blažila ještě po týdnu. Letos mi načichla i růžová šála. A tak jsem odpoledne Božího hodu vánočního strávila na krásném hospodářství pana majitele chovného kozla Ferdy. Probrali jsme kozy, včelky, odrůdy ovoce, bambus, mulčování tím a oním, Růženka mezitím nejmíň dvakrát prožila kratičký okamžik kozího štěstí a zase se máme na co těšit.

Nejlepší vánoční dárek...

... dostal Kája od babičky. Bicí soupravu. Skutečnou, normálně hlasitou, made in China. Stojí nahoře v chodbě mezi pokojíčky, jinam se nevešla, a Kája blaženě cvičí. Pomstychtivě plánuju, že do příštích vánoc musím pořádně šetřit, abych té milé stařence mohla do paneláku obstarat klec s pávem. Tím nejhlasitějším, co seženu.

Momentka

Stříhám si proutky, Hospodář kácí javor jasanolistý s pokrouceným kmenem skloněným téměř rovnoběžně k zemi. Občas kleje, nevěnuju tomu pozornost, předpokládám, že k mužným dřevorubcům to patří. Pak začne klít trochu víc, tak se jdu podívat a on mu ten strom sežral pilu. Ženo, můžeš na něj vylézt a zatížit ho, aby se to trochu otevřelo? Jasně, vylezu, odměřím vhodný odstup, aby moment síly byl co nejefektivnější, a Hospodář si začne vymýšlet. Musíš na tom skákat, aby se to rozhýbalo a já ji vytáhnu, dělej, skákej! Skáču, začíná mi být příjemné teplo, Hospodář vyprostí pilu a jde řezat dál. Ženo, stůj na tom, zatížený se mi to líp řeže. A pak se vnitřní hlas lehkým konverzačním hlasem optá, co se stane, až muž ten kmen přeříz... Buch. Můj jindy předvídavý životní partner mě vyprostí z větví a oba se kácíme v záchvatu smíchu.

Dovolená v Polabí

Muž mě ráno svezl na lodičce po proudu k Ekozahradě a odplul přes řeku do svého dělat dříví. Já nafotila, odvedla kozy pást a šla stříhat vrbové proutky, aby mě Tereza Čechová měla z čeho učit plést košíky. Odpoledne si mě drahý převezl na druhý břeh a vzal mě na výlet do starých vinic. Ve dvou pádlujeme tak rychle, že jsme frnkli i nákladní lodi s pískem! A pak proutky, proutky, proutky, dokud nebyl čas zahnat kozy a uvařit horkou polévku. Potní chýšku už dnes nedám, ale mají tyhle bezdětné víkendy smysl, to zase jo.

Proč vlastně včelnice?

Onehdá padl správný dotaz - na co nám včelnice, na kterou s velkým rámusem vybíráme, vlastně bude? Tak kromě toho, že po všetkém je xxx, enem po včelách med, to děláme hlavně proto, že bychom do Ekozahrady Pod věží rádi dostali děti. Školy, školky, paní učitelky... Včelařství je totiž obor, na kterém se dá krásně demonstrovat, co s krajinou dokáže člověk provést a naopak co by se dalo udělat proto, aby jí zase prospěl. Na příkladu života včelky se dětem dají přiblížit i "těžká" témata, jako devastace půdy, problémy vody v krajině, monokulturní pěstování plodin, nadužívání pesticidů a jiných jedů na polích... Ekozahrada nad tím nechce plakat, ale pokusit se o pár pozitivních krůčků. Půjdete do toho s námi? https://www.hithit.com/cs/project/348/vystavba-vcelnice-ekozahrady-pod-vezi

Sladké dny s kozami

Vzduch je pořád tak nějak příjemný, neštípe, tráva u Labe je čerstvá. Tak vodíme kozy na pastvu, sena není nikdy dost, ať si trošku zaplácnou přežvýkavá bříška zeleným. A navíc je to dobré pro zdraví kozopasky. K vodě přirozeně běháme, holky totiž při pomalé chůzi okounějí, ožírají obecní smuteční vrbu, bobkují na chodník, lekají se sousedovic psa. Navíc mají nějaký instinkt, že kdo běží nejrychleji, je vedoucí koza a je nutné jej následovat. O tuto čestnou funkci se obvykle dělím já s naším psem Koniášem. Včera nám ale vytřel zrak pán oblečený od hlavy k patě v goretexu, jemuž tréninkový plán zřejmě ukládal sprint právě v křivenickém úseku cyklostezky. Kozy se na něj navěsily, po chvíli ho hravě doběhly a přizpůsobily se jeho tempu. Já za nimi bojovala s infarktem, ale vodítka jsem nepouštěla. Pán po chvíli zneklidněl a optal se, jak daleko ještě poběžíme s ním a jestli nemá zastavit. Nemusel, tam, kde byla tráva nejzelenější, jsem Kerbera ubrzdila, přivázala ke kolíku a udělala si pomyslnou čárku za hraniční sportovní výkon měsíce prosince.

Sborově

Kostel v Ledčicích, sváteční okamžiky těsně předtím, než dirigent mávne taktovkou. Napjaté ticho, přerušené jen občasným odkašláním sólistů. Sbormistryně Bára mě převelela k chlapům, tenorů je jako tradičně málo a altů moc. Spolupěvec se ke mně nakloní a zašeptá: "Můžu tě plácnout po zadku?" "Proč, Toníčku?" "Když já si ještě nikdy neplácnul do tenora..."

Hustě

Postavila jsem kozí mléko na plotnu, poodešla... a odešla úplně. Lehla si s Erikem do vany, dloooouho se koupala, v klidu si došla pro pyžamo a tak. Pak jsem příšerně zaječela, stáhla hrnec z plotýnky a zjistila, že se nic nepřipálilo, jen je tekutiny nějak podezřele málo. A tak vzniklo strašně dobré něco jako kondenzované mléko. Ještě lžička medu a nemělo to chybu.

Brýle

Rudík už není jen nejtlustší dítě na světě. Rudík je nejtlustší dítě na světě slepé jako patrona. Když mi očařka popisovala, jak asi Ruda vidí svět, pěkně to se mnou mávalo. Ale fajn, kdybychom přišli v sedmi, bylo by to prý nezvratitelné, takhle spolu s apartními zelenými obroučkami a jejich tlustým obsahem zabojujeme za obrysy ostřejší. Vypadá v nich jako blbec, vyšly ke čtyřem tisícům a je z nich nadšený. Takže téměř ideální.

Up and down...

Up and down, up and down... to není žádný projekt Kuby Turka, ale můj aktuální stav mysli. Jednak rodina, to je jasný, nahoru a dolu, někdy je miluju a jindy, když jistému členovi liju do úst sirup proti kašli, tak si pomyslím udav se. Jo, jsem strašná. Normálně se nad svou příšerností hroutím, dneska ráno už jsem se tomu musela smát. Druhak práce, svět je plný lákavých pracovních nabídek daleko za hranicí, za kterou jsem ochotna dojíždět. Což o to, ony jsou tu i ty homeofficy, které sice úplně neřeší problém mom-wants-to-spread-her-wings-and-fly, ale díky Bohu a pusu za ně. Třeťak Ekozahrada, někdy se úplně opájím nadějí a jindy si říkám, jak mě tak velkorysý nápad kdy mohl přijít na mysl. A tolik lidí mi fandí a tíha zodpovědnosti a ta krása, když je člověk venku a zgruntu vytváří nový kousíček světa. Pak je tu ještě láska, no to je taky nahoru dolů, a pak je tu muzika a ta je nejlepší. Přijďte si prožít se mnou, jak něco přes 40 hlasů a něco přes 20 nástrojů bourá kostel závěrečnou hitovkou z Rybovy mše vánoční. V sobotu 14.12. od 16h v Ledčicích v kostele.

PĚT PROCENT!

Do konce projektu na podporu výstavby ekozahradní včelnice https://www.hithit.com/cs/project/348/vystavba-vcelnice-ekozahrady-pod-vezi zbývá 39 dní a na pomyslném účtu máme dva a půl tisíce. Je to hodně nebo málo? Suďte sami, sdílejte informaci o projektu s přáteli a přispívejte, ať mají včely na jaře odkud vyletovat do světa. Protože stále nemrzne, osadili jsme okolí budoucí včelnice spoustou lískových keříků. Lískové jehnědy poskytují první jarní pyl ještě zimomřivým včelkám, proto je fajn, když je můžou najít poblíž úlu. Včelky zatím na prozatímním stanovišti baští zásoby, co si nanosily v létě (a co jsme jim nalili do krmítek), dostaly trochu zakouřeno (léčivem proti varroáze) a nezbývá jim, stejně jako nám, než čekat, jak to dopadne. :-)

Starwars

Erik: Maminko, já chci být Skywalker, respektive Anakin. Rudík: Huhlyhuhly, já tebe zabiju svetelnym mešem!

EKOZAHRADA NA HITHIT.CZ!!!

Chcete naši vlastnoručně malovanou pohlednici? Zažít romantiku a trochu adrenalinu s kozami na pastvě? Ochutnat čerstvý med přímo z plástu? Nabít se včelí energií při přespání přímo u úlu?

To všechno a ještě víc můžete mít a zažít a ještě pomoci Ekozahradě Pod věží zrealizovat její bohulibý počin, VÝSTAVBU NOVÉ VČELNICE a zázemí pro ekozahradní projekty.

Přidejte se k nám na https://www.hithit.com/cs/project/348/vystavba-vcelnice-ekozahrady-pod-vezi - přispívejte a mohutně sdílejte mezi svými přáteli, ať náš projekt získá co nejvíc fanoušků a zdrojů. Přeposílejte tento mail, sdílejte akci na Facebooku, držte nám palce!

Když do 45 dnů vybereme cílovou částku, můžete se těšit na své odměny. Pokud se to nepodaří, peníze jdou zpátky k dárcům a my máme smůličku. Podpořte nás ještě dnes! (No dobře, do zítřka by to snad počkalo. :-) )

Včelnice

Ekozahrada Pod věží potřebuje včelnici. Spolu s Bobšem a truhlářem Kájou jsme vymysleli ďábelský projekt založený na rekonstrukci staré maringotky a promyšleném systému o ní se opírajících kind of přístřešků.

Rozpočet bratru 50 tisíc, Kája to chce postavit pořádně, aby to na nás ani včelky nezbuchlo po první sezóně. Trochu jsem se opotila, kde je mladičká organizace sežene, pak jsem spolehla na nějaký ten grant. Jenže registrace se protahuje, na ministerstvu si dávají načas, aby nás zaregistrovali fakt správně a bez chyb, a bez ní se nás grantové výzvy jaksi netýkají.

Ještě že mám ta školení. Občansky jsem tam zaktivněla, obohatila se o informace k nezaplacení a dozvěděla se o portálu www.hithit.cz. Napsala jsem jim o našem projektu a halelůja, líbí se, od pondělka tam budeme viset a vydělávat!

Já z toho mám TAKOVOU RADOST! Že platí, kde není jedna cesta, najde se druhá. Že rostu, učím se a neumřu blbá.