Takový žánrový obrázek z prázdninového dne macechy

Mám doma jen batole a tři nevlastňata, 13, 13 a 14 let. Jedu s malým nakoupit, ptám se, co kdo chce, nechám si napsat seznam, všechno jim koupím, jak chtěli, plus meloun a kus hovězího. 

Dám maso do papiňáku, ztlumím na čtyrku a jedu na hodinu s prckem na hřiště a kafe. Po návratu hodlám z hotového vývaru a měkkého masa dodělat rychle oběd.
Vrátím se, v kuchyni potopa, neboť někdo měl potřebu papiňák otevřít, vývar po lince, po podlaze, všude. Na dvoře poházený nakrájený meloun na sluníčku, v ledničce zbytek melouna, sladké vydlabané, slupka s trochou červeného nechaná.
Tak se dětí ptám, co se dělo, jestli se třeba bály syčení papiňáku... Ne, nikdo na něj nesahal. VŮBEC NIKDO. Na meloun taky nikdo.

MY TOTIŽ DOMA MÁME POLSTRGEISTY, CO NÁM OTEVÍRAJ PAPIŇÁKY VE VARU.

Dendrologická a spáčka

Velmi malý zlomek Křivenické bandy vyrazil do dendrologické. Pak se ještě menší zlomek přesunul do hospody, aby se tak setkal s dalším zlomkem. Přišlo mi to rozhodně jako kvalitně strávený čas. Miluju dendrologickou. Je to fakt inspirativní záležitost. Jděte tam taky.

Já jsem totiž měla týden volna. Mojata jsou na táboře a všechna beráňata, včetně toho nejmenšího, co je i mojato, odjela s tatínkem na Slovač.

Plánovala jsem mohutné akce typu nějaký kurz, nějaké výlety, nějaké tance a alkoholy. V praxi to probíhalo tak, že jsem každé ráno dlouho spala. Pak jsem se dobře nasnídala a uvařila pár marmelád. Pak jsem šla spát a nato jsem se dobře nasvačila. Do postele jsem chodila brzy. A stejně teda nemám pocit, že mám těch devět let dospáno. :-)

Kokován

Na jaře tu byly Francouzečky, vzájemně jsme se spoustě věcí přiučily. Ony se divily, že u nás děti po obědě spí venku v kočárku a ne v postýlce, já hltala recepty. Jedno jídlo nám neuvařily, ale mohutně o něm vyprávěly. Coq au vin, kohout na víně. Podle toho, jak se u toho tvářily, to muselo být něco opravdu skvělého.

Mezitím ve výběhu u Járových slepic dospíval kohout. Čím byl starší a lépe skákal na slepice, tím byl i klovavější a celkově špatný společník. Jára chodil pro vajíčka výhradně s klackem v ruce a žádal o jeho zabití. Hospodář to zatrhl, protože fakt výborně skákal a jiného takového plemenného nemáme.

Od té doby se to zkoušelo všelijak, pokoutně. Třeba pustit kohouta, (rychle utéct) a pak tam nenápadně poslat psa. (Jára). Vznést vesmírnou objednávku na jeho náhlý infarkt. (Já.)

Až jsem takhle při neděli vyrazila na blumy a ten prevít se na mě rukoval v bojovém postavení. Zaujala jsem také bojové postavení a doufala, že ho zastraším kopancem. Kopanec v bosobotách na něj byl slabý. Stáhla jsem se. Někdy však prohraná bitva předznamenává vítězství v celé válce. Došla jsem si totiž pro sekerku.

A toho večera se domem nesla libá navinulá vůně, Jára si se mnou dával five pokaždé, když jsme na sebe narazili a ostatní děti radostně běhaly po domě pokřikujíce: "Maminka nám peče Kokována!" A bylo to něco opravdu skvělého.

Challenge

To je pořád čelinž sem, čelinž tam, děcka koukají na nějaké nesmysly na youtube a prý hele, mámo, to je čelinž.

Vyvařovat vosk s vyřezaných souší s Vaškem za zadkem, to je páni čelinž!

Edit: Kdyby jenom s Vaškem, po chvíli také se všemi křivenickými včelami. To jsem netušila, jak jim to bude vonět.

Miluju svoje nové skleničky na marmeládu. Dneska je taková vanilkově žlutá z padaných blum a rebarbory.