Blážo, taky řídím!

Dnes jsme byli lézt na venkovní stěně ve Strašnicích. Metrem je to cesta dlouhá s nepěkným přestupem na Můstku, proto jsem hodila za hlavu veškeré ekologické cítění a vydala se autem do centra. Bylo prázdnější než obvykle, víkend jak stvořený pro vyjukané venkovské řidiče. Normálně jsem obě cesty absolvovala bez jediného zatroubení na mou adresu!
Ála má zlomenou nohu, nelezl, hlídal a fotil Erýse. Až pošle fotky, tak něco uvidíte! Zatím se těšte.

Žvatlání, život a žárlivost

K nepochopení, tuhle nejmenovaný otec prohlásil, jak Erýsek krásně žvatlá, zrovna když se mu tento snažil sdělit pravdy, které jsou s to/sto (píše se to zvlášť, nebo dohromady, Pájo?) otřást člověku světonázorem. Jak praví naše máma, miminka to všechno ví a proto neumí mluvit,aby to neprokecla.
Navštívila jsem paní Vejmolovou a je mi zase dobře. To je taková moudrá paní, co mi všechno umí vysvětlit tak, abych to pochopila.
Žárlivost je prevít.

Erik jí kalhotky

To pruhaté jsou Erýskovy zimní flísové plenkové kalhotky Tosbots, to zelené lustr/lampion z jakési vykořisťované asijské země. Kdysi jsem ho koupila, aby plnil svou původní funkci a visel ze stropu v ložnici, ale vydával jen mrtvolné zelinkavé světlo, v kterém jsem měla problém najít pantofle. Byl sejmut. Ale Erýsek má rád, když na něj skrze lampion jukám.

Nová slečna a návrat ke spacímu režimu

Včera mi můj bývalý milý oznámil, že už je zadaný. Byla bych špatná buddhistka, nenaplnilo mě to právě všeobjímající radostí a láskou k světu, kde je o dva šťastné tvory víc, ale to se jistě časem spraví.
Zato Erýsek mě radostí naplňuje, protože už čtvrtý den kolem druhé usíná, aby se po hodině a půl probudil, napil se a usnul na další hoďku u maminky v náručí. Krásně u toho hřeje a funí.

Zvuky, spánek, traktory a doktoři

Erýsek se naučil spoustu nových zvuků, dneska přidal takové jako brrm, prská a špulí u toho pusinku, no nádhera. Taky hodně slintá a blinká, budu mu muset uvazovat kolem krku plínku jako Cífka ratolestem.
Spánkový režim během dne opět překopal, takže teď spí tak půlhoďku a dost. Pak si hodinu hrajeme a znovu. V praxi to znamená, že denně dáme i šest procházek. Zalezu si, jen když jdeme lézt ve třech a nejistící chová Erýse. Toho baví pozorovat lezoucího a je hodný. Dnes pozoroval Madlu, jak bouldruje, a pořád jí do toho kecal. No, chci ho vidět na stěně, frajera.
Kamarád zvaný Smrt mi dnes vysvětlil, že velký traktor je ekologičtější než malý. Vysvětlil to logicky, tak mu to věřím. Naštěstí na balkoně zatím při sklizni vystačím s nůžkami. (Teď
jsem si vybavila, jak má v Pratchetovi SMRT jezdit kombajnem...)
Blahopřejeme Vaškovi k získání doktorského titulu!

Grafika

Tuhle mi někdo pochválil blog, že je veselý a má pěknou grafiku. Takže jsem si ji znovu prohlédla a opravdu - je výjimečně pěkná, za čež děkuji hodnému webmasterovi Kubovi. Kubo, stavte se někdy podívat na živého mikrouše.

Já nevěděl, že rostu...

Mimís strašně roste, už má bezmála 7,5 kila a roste dál. Hrochem už se do pusy trefuje naprosto bez problémů a zřejmě pochopil, co je jídlo, protože když jím, tak po mě úpěnlivě čučí, hází roztomilé úsměvy a nahlas mlaská. To byste nevěřili, jak to dokáže člověka při jídle znervózňovat. Dědečkovi se konečně splnil sen, mimís už neprotestuje, když si ho položí na břicho a povídá si s ním, jen ho u toho občas poplive či něco horšího. Doufám, že jejich společným snem nebude trávit prázdniny v družné konverzaci na gauči, já ho tam kurník vozím za vzduchem a sluncem...

Bylinková spirála

Tak jsem se konečně pořádně začetla do stránek o permakultuře, na které jsem tu onehdy dávala odkaz: www.ekozahrady.com a jsem lapena. Vážně přemýšlím, že se odstěhuji k babičce do Hředel a zvelebím si to tam. Hlavní motivací je očekávané horké léto, protože už dnes byl mimís jen v bodýčku s krátkým rukávem, tak nevím, co bude v tom našem jižně orientovaném akváriu oblékat v srpnu. Takže teď záleží na tom, jestli klima zvítězí nad společenskostí a já se dobrovolně vydám do vyhnanství vesničky, kde lišky dávají dobrou noc a o sličného hoorolezce či pokrokového pediatra nezavadíš...
Schválně si zadejte do googlu bylinková spirála, klikněte na obrázky a chvilku hledejte, než najdete tu krásnou cihlovou, co postavili v nějaké ekoškolce či kde to bylo.

Závodní krůty a svobodné matky

V mé rodné vesnici žil soused a ten choval krůty. Choval je silné slovo, prostě je měl. A milé krůty se o sebe staraly, jak uměly. Náš dědeček v sousední vesnici také choval krůty, podstrojoval jim, na řezačce kopřivy nadrobno řezal a míchal do krmení, aby se měly dobře. Výsledky jejich chovatelského úsilí byly arci odlišné - naší čtyřčlenné rodině k obědu stačilo jedno tlusté krůtí stehno, u sousedů mívali celou krůtu - štíhlou a šlachovitou. Posměšně jsme říkali, že sousedovic krůty jsou závodní.
A teď z jiného soudku: včera odpoledne jsem na (ten den již třetí a tříhodinové) procházce s Erýskem propadla malomyslnosti. Potkala jsem mnoho kočárů, avšak jen tři byly taženy maminkami, do zbytku byli zapřaženi dědečkové, otcové a babičky. U některých kočárků jsem za uplynulé týdny vypozorovala i jejich kombinace (dopoledne babička, k večeru tatínek a jiné). No a co, hrdě pohazuji sluncem vyšisovanou ofinou; příslušné maminky budou tlusté a neopálené. Jistě doma pasivně konzumují potravu a seriály, zatímco já jsem si během procházky stihla přečíst skoro celou Sedmou generaci. Jsem totiž outdoorová intelektuálka!:-)

Básničky

Prosím, naučte mě nějaké básničky, Povídám, povídám pohádku už Erýs zná a miluje, včera jsem zkusila Princezničku na bále a něco mé vlastní zoufalé momentální tvorby, ale večery jsou dlouhé...

Ještě jedna jarní

Jarní obrázky

Chlubivá matka a makléř

Kdysi jsem na emiminu chlubivě prohlásila, že mé dítě spí dobře a dlouho a že kdyby se probudilo před půl osmou a vyžadovalo pozornost, poletí do kontejneru. Již dva týdny se budí před půl osmou, dnes třeba v šest. Má to i své výhody, v deset jsem schopná být na stěně kdekoli po Praze, umytá, nasnídaná, s oholenýma nohama a se spícím dítětem v kočárku.

Včera jsem měla lezecí schůzku na Cibulkách s jakýmsi Pavlem z lezce.cz. Přicházím a už zdálky vidím něco, co vypadá jako manažer. Jdu blíž a pořád to vypadá jako manažer, rozeznávám šedé proužky na decentním obleku s kravatou... Ale nebyl to manažer, milé děti, byl to makléř! :-)

Podléšky

Vyrazili jsme i se Štěpánkou na výroční výlet za "jarním aspektem bukového lesa" a tak jako loni jsme našli podléšky. I loni tou dobou jsme byli tři, jen jsme to ještě nevěděli. Tedy nevěděly, Erýsek to možná věděl. Krajinu kolem Krakovce vřele doporučuji jako kočárko i cyklotrasu! Po cestě zpátky jsme na silnici (silničce) našli bažanta, ještě teplého, tak jsme ho dovezli do Krušovic, děda si s ním jistě bude vědět rady. Erýska předání bažanta nadmíru bavilo, má totiž prarodiče rád a všechno jim to vyprávěl.

PS: A bylo tam spousta brodů, takže všechno, co bylo v zásobníku pod kočárkem, se napilo říční vodičky. Erýsek zůstal suchý a viděly jsme pstruhy.

Sentimentální řečičky

Tak jsem si včera večer poprvé od otěhotnění vzala prášek na bolení hlavy, byl to fakt mazec. Usnula jsem s Erýskem a poslední opravy knížky dodělala k ránu. Sice je celá ta situace naprosto debilní a chtěla bych to mít jinak, ale zase jsem ve tři ráno viděla Erýska, jak se usmívá ze spaní. Nejkrásnější věc na světě a já ji mám.

Kocovina

Včera dorazil email s přílohou ve formátu pdf skrývající přeloženou knihu po stránkách tak, jak bude vytištěna. Mým úkolem bylo naposledy ji pročíst a odhalit případné chyby, které utekly bystrému oku korektorovu. Uspala jsem mimíse a abych si to zpříjemnila, nalila jsem si slavnostně dvě deci modrého portugalu. V půlce knížky už jsem nevěděla, co čtu, a dnes mám kocovinu jak za starých dobrých časů v Liberci či Brníčku. To je úpadek!

Nevěsta

Cífce se narodila Rozárka, je prý veliká a s příchodem na svět se nepárala.

Jak jsme ne/spali

Včera odpoledne jsme jeli lézt do Černolic. Byla jsem namlsaná tím, jak to tam mimís minulý týden celé pěkně prospal. Tentokrát to neprospal. Vylezli jsme jednu cestu a už od půlky se ten malinký kočárek kdesi tam hluboko pod námi pěkně ozýval. Obvykle se slaňovat bojím a jedu pomaličku, teď jsem celkem frčela. Zbytek odpoledne jsme se spolulezcem prokecali a prouspávali. Ani na tu Stellu nedošlo.
PS: Dnes spal celý den jak špalíček.

Šetřivá krkavčí matka a Stella Artois

Včera jsme vyrazili na procházku na Cibulka, s námi dvě maminky s holčičími miminky. Děti se střídavě budily, nadávaly, pily, usínaly... My jsme také pily, nealko staropramen. Potkali jsme Haničku Lejsků, Erýsek byl rád, má ji rád. Já byla také ráda, tlačila mi kočárek. (Nejen pro to, samozřejmě :-). ) Potkaly jsme i buddhistu, v lesním tichu chtěl dělat své poklony, když tu ho z kolen zvedly hned tři vychechtané kočárky. Smál se, byl to veselý buddhista.
Ke konci procházky se provalilo, že Erýsek je jediné miminko, které nemá v kočárku zavěšeny hračky. Nakonec jsem to otočila ve svůj prospěch, jakože je to výchovný záměr, protože se alespoň naučil hrát si s ručičkama. Navíc do nich bere deku, tím si ji drží a nepadá mu. Logické, ne? (Noc jsem strávila na internetu hledáním vhodné hračky...)
A dnes ráno měla procházka dohru, probudím se a cítím, jak Erýsek smrdí jak nealko staropramen. Humus, chudinka. A protože jdeme odpo lézt s Kuzmou, dám si raději Stellu, aby se to neopakovalo.