Soutěž!!!

Vyhlašuji soutěž o to, komu miminko pokakalo nejdražší předmět. Větrající Erýsek mi dnes zneuctil diskmana, dostalo se to i do těch pididírek ve sluchátkách.

Koupila jsem si za 199,- klid na práci

Houpačku. M. si vyšetřil čas, navrtal háky a donesl fortelné lanko. Erýsek je z ní nadšený, houpe se, až mu vlásky na šešuli vlají. Stačí ho rozhoupat, udělat nějaké budliky a můžu vesele vařit, mýt nádobí, skládat prádlo... Zatím jsem přišla jen na dva důvody, pro které je ochotný nechat se vyndat rád a bez řevu - jogurt a hra na piáno. Samozřejmě ho vyndavám i z jiných pohnutek, třeba když si s ním chci pohrát na zemi.

Zub a auto

Erýskovi vyrostl třetí zub - tentokrát horní. Sláva! Taky se naučil říkat auto, ale říká tak všem zajímavým hračkám. Naštěstí je auto nové a nejzajímavější.

Výchova podle knihy

Kdo četl knihu Respektovat a být respektován, jistě si pamatuje ukázkovou větu: "Louže se dá obejít!" Je to pozitivně laděná obměna silně negativní, leč obvyklé tirády: "Nešlapej do tý louže, podívej se na sebe, jak to vypadáš, zase jsi se zmazal jak to čuně atd". Vede dítě k tomu, aby problémy samostatně řešilo a poučilo se do budoucna. Snažím se občas si pro radost vymyslet pozitivně laděné výchovné větičky. Dnes jsem třeba vymyslela: "Šuplíky se dají ignorovat." Něco na té větě ale musí být špatně, Erýsek stále oplakává přiskříplé prstíky.

PS: Finové prý řeší problém s louží jinak - malé děti oblékají do malých neoprenků a nechají je, ať si louži vychutnají.

Podzimní běh

Nevrlý ho lákavě popsal v Karpatských hrách. Dnes jsem vyběhla a měla pocit, že mi narostla křídla, svobodný pohyb vpřed bez kočárku terénem... v euforii jsem se na křižovatce lesních cest rozhodla pro delší trasu. Od desátého týdne těhotenství jsem neběžela. Domů jsem se nakonec dostala. Na to ošklivé se zapomíná rychle, už si zase pamatuju jen první půlhodinu.

Zatraceně, je to tady

Protože Erýsek roste jako voda, projevuje se jako rtuť a já si potřebuju odpočinout, první listopadový víkend dojde k realizaci otcovského víkendu. Velký Erik neměl námitky, jen podmínku - že budou v Míšině bytě na Skalce. I zhrozila jsem se a vysněné dva dny volna přerušovaného pouze kojením dobrovolně zredukovala na jedno odpoledne u nás a jedno (se skřípěním zubů) na Skalce. Nějak si nedovedu představit, že by Erýskovi na celý den místo obligátní, leč milované a ke všemu ochotné maminky stačila kombinace táta-Míša-ovocná přesnídávka. Bluesky, Cífko a jiné zkušené, rozneste mě v komentářích na kopytech, prosím.

Optimální řešení

Díky spřátelené matce KE. jsem našla způsob, jak udržet svůj byt v dokonalém technickém stavu bez obtěžování dědečka, bývalých partnerů a hledající mužské veřejnosti. Vygooglete si HODINOVÉHO MANŽELA - skvělá služba.

Bouřlivák

Když jsem v těhotenství četla knihy o porodech doma, moc se mi líbilo, že přirozeně rozené děti prý mnohem snáze vyjadřují pozitivní i negativní emoce, nenechají si foukat a když se jim něco nelíbí, hned se ozvou. Že já blbec nerodila v Motole, Erýsek vyjadřuje negativní emoce vyvstalé během oblékání tak bouřlivým způsobem, že už se mě dnes sousedi ptali, co že se to chlapečkovi několikrát denně děje... Obvykle se jej snažím utěšit, dnes jsem ho při pátém záchvatu vzteku odložila na zem, zbaběle utekla na záchod a nechala, ať se s tím popasuje sám. Už aby bylo léto, bude chodit nahý.

Jestli jsem se chovala také tak...

... (velmi pravděpodobné), pak mi to odpusťte. Dnes jsem se seznámila s klukem, který na mě během dvaceti minut vychrlil kondenzované dva roky jeho rozvodu a přenic o dítě. Nejdřív mi s tím lezl na nervy, ale pak mi došlo, že on byl v mnohem horší situaci než já - já měla Erýska od začátku jasného. On mohl o dceru přijít, přitom chodil do práce, vydělával na společné dovolené, spoluvychovával, snažil se. Musel se cítit dost zrazený.
Tak jsem ho poslouchala dál a měla radost, že období, kdy jsem měla potřebu nadávat na Erýskova tátu, už je skoro za mnou.

V zápalu tvorby

Ze stříbropěnných vln Afrodité a barokní andělíček

Vymakali jsme s Erýsem skvělý systém společného koupání. Erýsek je v kýblu ve vaně, já jenom ve vaně. Stříkám na něj vodu ze sprchy, děsná legrace, občas se u toho stihnu i umýt. Hlavní výhoda oproti společnému sprchování tkví v tom, že zatímco se suším, Erýs je stále v teplé vodě kýblu. Odpadlo tím dilema, koho z nás dvou mám sušit dřív a koho nechat nastydnout.

Mnoho povyku pro hovínko

Erýsek se dnes poprvé vykakal do nočníku. Nočníček mu za odměnu zahrál písničku, má na dně jakési kontakty, které při doteku s oním výše zmíněným spustí muziku. I jásala jsem, chválila a rozesílala textovky na vše strany.

Lípa

Erýsek dostal svou vlastní lípu. V květináči. Matýsek taky, Emmička ještě dostane. V sobotu ráno je jdeme s příslušnými rodiči zasadit, to bude pěkné.

Příspěvky

Málo píšu na mikrouše. A už vůbec málo píšu o tom, co umí Erýsek nového. Takže: Erýs umí chodit do strany kolem nábytku, stoupat, sedat, prdět pusou, točit všemi druhy koleček, vypínat počítač, koukat do záchodu, sahat rukou do vody, když se splachuje, papat písek, plivat kamínky, laškovně se zaculit, než mě hryzne do prsa, vypínat světlo a ventilaci v koupelně, natahovat šnečka na setrvačník, kousat do jabka dolními řezáky, ukousnuté ždibíčky roztomile rozmatlávat po kočárku, respektive křesle, hladit maminku teplou pacičkou po boku, když usíná u kojení, čurat vzápětí po sundání pleny, kakat na podlahu vzápětí po umytí pokakaného zadečku, smát se na hezké slečny v metru, pískat do flétny a hrát na piano i xylofónek. Je to machr, jednička a skvělej mimís.

Babí letní...

...den. Ráno mi skvělá hodná K. vozila Erýska přes dvě hodiny po lese, já měla studovat, místo toho jsem umyla nádobí, ustlala... a půl hodiny studovala. Mám důkaz - dělala jsem si výpisky, celých 23 řádek.
Pak jsem nakrmila a oblékla vzpurnou rozkošnůstku, narvala ji řvoucí do kočárku a poprvé vyrazila na venkovní stěnu do Troji. Spokojenost největší, Erýsek se batolil po trávníčku, papal písek z pískoviště, kamínky z kamínkoviště pod stěnou, maminka milé spolulezkyně S. ho krmila ovocem, balil krásné miminko B.; já sice nevylezla jedinou cestu čistě, ale dlužno dodat, že jsme začaly hned mírně odvislou stranou. Od zítřka má být hnusně. Začnu psát depresivní příspěvky hemžící se plyšovými psíky a duc-duc-music.

Báječný psík Snoopy

V naší oblíbené herně se strhlo cosi strašného, za zvuků písniček Nohavici a jiných pohádkových, ovšem v podání Maxim Turbulenc (říkala spřátelená matka K.), vtančil plyšový Snoopy v životní velikosti a deset minut se tam exponoval. Loudil po dětech básničky a písničky (zkuste zpívat Skákal pes, když vám výše zmíněnou hudební kulisu ani neztlumí), trsal jak Dáda Patrasová v klipu k písni Sobotní noc a nechal se tahat za ocas. Za 14 dnů bude přijde psík zas a bude pyžamopárty, "takže v pyžamu!", mrkla na mne spiklenecky slečna organizátorka. Dětem se to podle všeho líbilo, jejich rodiče byli dojatí. To mě jako taky čeká?

Trochu jiná oslava

Mám chřipku, batole a osmadvacáté narozeniny. Erýskův táta mi odpoledne donesl růže, já si donesla víno a čabajku. Na skypu jsou mámy, první decka ve mně a čabajku sním celou, bez chleba.

Taťkova přítelkyně

Dnes u nás byla na návštěvě přítelkyně Erýskova táty. Ráda jsem ji poznala, koneckonců s ní Erýs jistě nějaký ten čas v budoucnu stráví. Byla velmi milá, upeče nám štjůdl. Zachytila jsem i společnou momentku.

Re: Bez pohyblivých obrázků

Cífka na WP píše o maňáskovém divadle, pánech v saku a o televizi, svou trošku do mlýna si přihodím i já. My s Erýskem teda televizi máme, pěknou, barevnou, i s ovladačem. Žije ve sklepě se štaflemi, plovoucí podlahou ve stadiu zrodu, zbytky barev a starým stolem. Jen ovladač bydlí u nás v bytě, pod počítačem, zřejmě nějaká logistická chybička.
Tuhle u nás přespávali kamarádi, chlapi jak buci, obsadili to, co považuji za obývák a pestřili nám nedělní dopoledne. Přemýšleli, v jakéže místnosti to vlastně spali : "...obývák to není, to by tu byla televize..."
Takže až se budete mít chuť vyspat v jídelně, přijďte k nám.

Duchovní růst

Každý si to řeší jinak. Tak třeba onehdá mi bývalý španělský přítel vyprávěl o zenovém buddhismu a ptal se, jestli to v Čechách taky známe. Odolala jsem nutkání demonstrativně slézt ze stromu a přitakala. Doufám, že rostu, i bez buddhismu. Kamarádka Š. taky tuhle rostla, s buddhismem. Teď už roste bez něho.

Paní Vláčilová boří mýty...

... o sociálních pracovnicích. Před doufejme formálním soudním stáním jsme s Erýskovým tátou museli navštívit odbor péče o dítě. Byli jsme moc milou paní poučeni a také pochváleni, že tak rozumné rodiče tam už dlouho neměli. Těšilo nás to oba.

Nakonec mě dohnal.

Ten revizor. Nicméně musel by pořádně švihnout a chytat mě teď častěji, aby se mi ty černé jízdy do konce roku nevyplatily.

Na návštěvě...

... u outdoorového intelektuála.

Strava

Když může jít písek, mohl by začít jíst kousky, usoudila jsem a nabídla při snídani Erýskovi místo jeho mixovaného papání lžíci své ovesné kaše. Otevřel pusu, všechny vločky pečlivě ocucal, vybral je prstíky z pusinky a rozmazal po křesle.

Sušky

Erýsek spal odkrytý v mokrém bodýčku a dostal rýmu. Zvolila jsem léčbu fytoncidy v oblasti Malé Skály, borovice vyrostlé na skalním podkladu je jistě hojně vylučují. Ve složení zážitkový Milan, pečující Malda, namakaný Alešák a spolehlivý Ivánek jsme kromě péče o batole také lezli na písku. Erýsek také lezl na písku, který ochutnával spolu s jehličím, šiškami a kamínky (jeden nás fakt vyděsil). Ráno jsem v plence našla jen špetku písku, kamínek ne, tak ho asi nakonec vyplivl.
Humorná byla cesta zpátky, výkonní mladí horolezci místo bujné zábavy tiše seděli v setmělém autě a dělali pššš, pššš. Asi dechová průprava.