úterý 31. července 2007

Mateřské paradoxy

Před pár týdny jsem si strašně přála, aby už měl Erýsek zoubek. Samozřejmě jsem věděla, že zoubky se kouše, a to i při kojení, což pochopitelně dost bolí. Pak to přišlo, na dovolené v Jeseníkách mu vyrostl, hned po něm druhý, strýcové L. a H. to patřičně zapili slivovicí, já se dmula pýchou a Erýsek mě začal tu a tam kousat při kojení. A co je na tom divný, já jsem pořád tak ráda, že má zoubky!

Plác, plác

Začalo to ve vodě, poprvé spontánně zaplácal u Sajsů v bazéně. Pak pochopil, že plavací instruktorka je z nepochopitelných důvodů strašně happy, když řekne plác plác a Erýsek TO udělá, tak teda ať má holka radost... Na souši to začal trénovat Hance Lejskové na ruce a teď už stačí říct plác, plác a Erýsek nadšeně buší plochou dlaní do všeho v dosahu.

pátek 27. července 2007

Krásné sny a noční můry

Sním u tom, že naložím Erýska do kočárku, přejedu s ním křižovatku a hned na začátku ulice Na Pomezí mě osloví důvěryhodně vyhlížející starší dáma a praví: "Mladá pani, nějak dneska nevypadáte dobře, děte se vyspat, já vám ho sem za dvě hodiny hodim."
Slečna M. onehdá v noci prý snila o tom, že se mnou Erik čeká druhé dítě.

Letná

Hanička s Kubou se definitivně stěhují do Budějovic. Nic už na tom nezměníme, ač bychom rádi, tak jsme se aspoň zúčastnili sedánku na Letné. Byla tam tráva (na té se sedělo), pivo, mateřské mléko, džus, klobásy, Madla, Stod a jiní milí lidé a Erýsek byl naprosto vzorně společenský, z čehož ho vyrušil až příchod desáté hodiny a odjezd do hajan. Dokázala jsem si, že už nejsem řidičkou začátečníkem a zručně se propletla centrem Prahy domů. Pokud mi bude dodána fotodokumentace, uvidíte, jak se tam Erýsek naučil fotit.

Mým ženám

Pánové si ho samozřejmě přečíst můžou, ale tento příspěvek je hlavně pro ženy. Přibrala jsem kilo. Zdá se to neuvěřitelné, ale ani téměř plné kojení mě zcela nespasí v momentě, kdy jsem si osvojila stravovací režim "ráno pusu otevřu a večer ji zavřu". A tak přichází nevlídná doba, v níž mi jest nahlédnout, že jsou i lidé, kteří jedí třeba pětkrát denně a mezitím si chleby a chleby s máslem prostě nemažou.

pondělí 23. července 2007

Povídám, povídám... naslouchám, naslouchám...

Erýsek tak dvakrát za den dostává záchvat sdílnosti, pak mává ručičkama a naléhavě sděluje, že dědědědddd, popřípadě i tátátátá, ale to už musí být. Piští vysokým hláskem a řve hrdelními gloturálami jako lev. Snažím se ho v tom vlídně podporovat. Tedy většinou, dnes jsem například usedla do křesla s japonským románem a dobře deset minut ho nechala vyřvávat zcela bez odezvy.

čtvrtek 19. července 2007

Komunikační fotky



Táta, máma, děda a lepší časy

Dneska jsme s velkým učili malého mluvit. Bylo slyšet dědeček, máma ani jednou, a vždycky, když měl říct máma, tak docela srozumitelně řekl táta. A přicházejí lepší časy.

Spánek

Erýs se od kamaráda Daníka v Příbrami naučil přes den pěkně spinkat v kočárku, už na to sice měl náběh doma, ale tam se teprve pořádně rozjel. Takže jsem dnes zažila dlouho nezažité; vyrazili jsme na lezení jen ve dvou bez chůvy a přesto jsem vylezli pět cest. Mám nejhodnější dítě na světě.

neděle 15. července 2007

Leze a kouká po tátovi.




Ze života


Které mimino umí tak krásně balancovat overball na hlavě? A Erýsek v době, kdy mu ještě nechutnala mrkev.

Nikdy nepodceňuj mimino!

Šla jsem se u rodičů po ránu vysprchovat, naši ještě spali, čerstvě probuzený Erýsek trénoval lezení na krátké vzdálenosti - od mísy k mobilu, od mobilu k žirafě a od žirafy k míse. Položila jsem ho pod schody na koberec, že si bude trénovat trasu od schodů k vysavači a zpátky, a vlezla do sprchy. Když jsem vylezla, Erýsek spokojeně trůnil ve vyhaslém krbu, do kterého jsem večer odložila půlku melouna, protože se nevešla do ledničky, a ručičky měl až po lokty zabořené do sladké lepkavé hmoty...

čtvrtek 12. července 2007

Cílevědomost

Jak jsem už psala, Erýsek se v Račicích naučil posunovat vpřed. Po návratu do Phy jsem se jeho dovednostmi chtěla pochlubit před jeho tátou, jenže kluk nic, nerozhoupala ho žirafa, dokonce ani talíř s kuskusem. Až večer, když už se táta dávno hřál u jiných ohňů, jsem odložila na zem mobil. To byl fofr! Kluk neni hloupej...

středa 11. července 2007

Hair

Pařani


To jsme šťastní my u Cífky


Pohyb vpřed a superžena

U Cífky bylo podnětno. Pro Erýska i pro maminku. Můj valibuk pozoroval, jak se kolem něj míhají Cífčiny děti a přitlačil na nácvik lezení, aby jim stačil. Už popoleze. Děti to ocenily a velmi se s ním kamarádily, až Cífka dodá fotografický materiál, budete se nad nimi moci dojímat.
Maminka pozorovala, jak Cífka vychovává tři prcijáše a nestačila se divit. Bohužel nemám fotografický materiál z procházky, na níž Cífka tlačila kočárek s tříletou a čtyřměsíční, za který byl připřažen skate s rok a půlletým, který se střídavě držel, nedržel, dožadoval malin či pitíčka, padal, pomáhal tlačit, brzdil... Nebo z chůze po schodech nahoru s čtyřměsíční v šátku, rok a půlletým kolem krku, tříletou za jednu ruku a dvěma ocucanými lízátky v druhé. Zachovávala obdivuhodnou chladnokrevnost při krmení, které popsat nedovedu, protože to nejde, kdo nevěří, ať tam (Račice-Pístovice, okres Vyškov) běží. A vůbec se činila.

Senzorické hodnocení potravin

Cestou na dovolenou jsme v autě jedli s K. a L. mrkev. Doma jsem ji nakrájela do krabičky, biomrkev na špalíčky, nebiomrkev jsem jen oloupala, protože byla úzká a krájet nepotřebovala. K. a L. tedy nevěděli, jaký má která mrkev tvar, brzy však přišli na to, že špalíčky jsou sladší, lepší, "výtečné" (to říkal L.) a neomylně po nich sahali. Nakonec mrkev z Hypernovy v krabičce osiřela, posmutněla a vůbec to s ní špatně dopadlo.

úterý 10. července 2007

Mrkefff

Dovolená byla přínosem, Erikovi na ní narostly dva zuby. Rozeslala jsem několik oslavných SMSek a chlubila se, abych vzápětí musela rozesílat další, protože Erýs, zřejmě po příkladu Matesa, syna pažravých rodičů L. a K., začal jíst mrkev. Mletou bio v lahvičce. Jako tradičně (již počtvrté...) jsem z lahvičky oddělila několik málo lžiček a ohřála je ve vodní lázni. Očekávala jsem obvyklý nezájem, cpaní do úst, převalování v ústech a tlačení z úst, jenže Erýs mě převezl. Otevřel ta ústa dokořán a polykal rychlostí, z které se dalo vytušit, že několik málo lžiček nebude stačit. Naštěstí byla poblíž Cífka, která obětavě několikrát za sebou ohřála dalších několik málo lžiček, dokud Erýsek nespolykal obsah prakticky celé malé lahvičky. Jásala jsem nad šikovností svého syna... no a pak posílala ty SMSky.

pondělí 9. července 2007

Panenko, ááá...

Při potápění v bazéně stojí matky s mimísy v kroužku a paní plavačka jim předcvičuje s umělohmotnou panenkou. Uchopí ji speciálním úchopem zvaným "mašinka" a řekne: "Pa-nen-ko, ááá, šup!" Na ááá děti zavřou oči, uši a nos, to je takový reflex. Na šup je maminky ponoří a chvilku je topí. Pak se z toho pár minut oklepávají, prskají, nadávají, jen vzorný Honzík se usmívá a plácá do vody, čímž neuvěřitelně provokuje matky ostatních, normálních miminek.
Alexova maminka říká: "A-le-xi, ááá, šup!" Emmina maminka říká: "Emmičko, ááá, šup!" Jen Erýskova maminka se nedokázala zorientovat ve vodním prostředí a a až na třetím plavání mu přestala říkat: "Pa-nen-ko, ááá... "

Upřímnou soustrast

Jsme na dovolené, teď zrovna u Cífky, předtím v Jeseníkách, časem to jistě popíšu. K Cífce jsme se přesunovali s kočárkem, autosedačkou, růžovým žebradlem přes rameno a batohem linkovým autobusem, kde jsem hovořila s milou paní. Ptala se, kde máme tatínka. Odpověděla jsem po pravdě, že tatínek od nás odešel. Paní rozpačitě sklopila oči a řekla: "To je mi líto, upřímnou soustrast!"

úterý 3. července 2007

Dopravní prostředky

V posledních měsících mi Erýsek bojkotoval kočárek, rozmazlila jsem si ho v šátku a do korbičky nechtěl ani smykem. Obětavě jsem tahala devítikilovou kuličku na břiše po okolních lesoparcích, až se mi z toho hejbla klenba na pravé noze. Naštěstí se cosi změnilo (neptejte se mě co a proč, počítám, že mi to již dospělý Erýs v rámci nějaké skupinové regresní terapie vysvětlí :-) ...) a když ho do korbičky uložím pořádně ospalého a rychle se rozjedu směrem k lesu, zanadává, usne a vydrží spát jak nikde jinde. Klenba pravé nohy si toho sice zatím nevšimla, mrška, ale snad jí to dojde, keep hoping.

Pro úplnost, ještě vozíme v autosedačce, to když Erýs není zrovna na usnutí, ale vzbuzuje tím soucitné pohledy, je tam poněkud napresovaný. Ale když přes něj přehodím šátek, není to poznat a ještě v té modré vypadá moc roztomile!

PS: Pro ty, kdo by si chtěli přijít povozit, pořádně ospalý bývá Erýs kolem 12 a 17 hodiny.

Šikulo s vrtačkou!

Máme doma veliký obraz, který nám byl z fotografie přenesen na kus plastu o rozměrech 120x100 cm. Netušíme, jak ho pověsit, nemá ucho. Nemáme ani hmoždinku a hřebík. Šikulo s vrtačkou jakéhokoli pohlaví, čekáme Tě!

PS: Taky máme doma nový koberec a pořádek - u příležitosti donesení obrazu domů jsem vytřela.

neděle 1. července 2007

Erýsek má rád vodu a co z toho plyne

Tak zase jeden depkařský příspěvek: je fakt radost koupat Erýska, jásá u toho, šklebí se, dá se skvěle šimrat pod krkem a polévat vodou. Nějak mi pořád nejde do hlavy, že o to někdo může dobrovolně přijít, protože v osm mu prostě končí otcovské povinnosti.

Ale jinak jsem veselá, protože jsem ochutnala tradiční ovoce našeho pásma - meruzalku. Něco jako rybíz a angrešt bez chlupů v jednom. Je to strašně dobré a leze to k nám na parcelu ze sousedovic plotu. Tak mě potěšilo, že skoro v osmadvaceti může člověk poznat nové ovoce.