pátek 31. července 2009

A doma

No a pak jsem se z toho Kokořínska vrátila, věci z auta mi odtahal soused a mimino sousedka, za hodinu už jsem byla po uši ponořená do milého známého cvrkotu naší vesnice a zítra jdeme na Vidouli na švestky, je jich tam neuvěřitelně. A badminton s jednou a pivko s druhou a třetí mě láká na koncert a já to tu prostě miluju.Tak.

Statek in progress na Kokořínsku



Odjela jsem za spřáteleným tátou od dvou dětí na Kokořínsko. Časem dorazily další známé firmy, matky i nematky . Taky jsme poznali nové. A místního pána od koní (pro Prasadko: Jaká šla, takovýho potkala, hehe). Nebyl tam signál, tak jsem občas pubertálně vybíhala na přilehlý kopeček.

středa 22. července 2009

JAROMÍR

Cífka a Miro už mají své Čtvrtě. Krom toho, že je zdravé a jistě krásné, je také velice těžké - 4400g. Blahopřejeme a těšíme se na novinky na spřáteleném blogu.

úterý 21. července 2009

Šátková

Do lesa 3x denně a dost

Místo, kde žijeme, je nejlepší všude vůkol. Během posledního randete jsem si to uvědomila, pyšnila jsem se okolím Erýskovy rodné čtvrti jak gaučo vyprahlými půvaby pampy (narozdíl od něj oprávněně, Argentinci prominou... ;-).

Dneska jsem klady přilehlých zelených ploch vytěžila do poslední kapky. Poprvé ráno důkladná procházka s naší novou (původně) internetovou akvizicí Tejou, to je taková boží mamka sedmiměsíčního sviště, až na zrcadlově opačně ložené životní osudy celá já. Podruhé odpoledne jsme s Rudou na Cibulce našli opravdové babky, i v Praze rostou. Potřetí ještě později odpoledne jsem si byla zaběhat a louky pod Vidoulí omamně voněly, nevím, co to tam kvetlo, ale bylo to intenzivní. Stometrová hradba švestkového křoví byla obsypaná dozrávajícími karlátky, mám na ně spadeno.

(V lese jsem běžela proti zamilovanému páru tak kolem padesátky, štíhlá trochu přísně působící paní se držela za ruku hezkého brýlatého pána. Když jsem si dávala druhé kolo, viděla jsem je, jak se laškovně HONÍ - normálně běželi, ječeli, jásali a byli k sežrání. Paní už nepůsobila přísně ani trochu. Když jsem běžela třetí kolo - už tam nebyli.)

Večer jsem váhala, zda se spolužákem a jeho psíkem jít znovu na Vidouli nebo radši na pivo. Jsme rozumní mladí lidé a podle toho to dopadlo.

pondělí 20. července 2009

Čtivo

Šnečku, šnečku

I don't care that mama don't allow...



...and I play dobro anyhow...

neděle 19. července 2009

A jeden šťastný konec

Zemřeli nám v rodné obci sousedé (už to by vydalo za jeden happyend, jedna z humorných vzpomínek z dětství je na to, jak toho pána honil táta motykou, když nám kolem Vánoc ořezával smrkový živý plot. To byly Lurdy! Jindy vetchý stařík s hůlkou kličkoval jak zajíc...). Místo nich se přistěhoval postarší Pražák. Jal se zvelebovat domek, koupil psa a beránka s ovečkou, štípal na dvoře dříví a vůbec se na svůj věk dost tužil. Když si s tátou potykal, ostýchavě se otázal, není-li v obci nějaká, no rozumíš, Vašku, prostě nějaká ženská. Táta mu neporadil, našel si ji sám. Začal se dvořit ovdovělé paní z pošty.

Nedlouho potom jsme u nich na zahradě sežrali toho beránka. My, ten pán a ta paní z pošty. Okusoval jí růže, víte?

Spanilomyslným čtenářkám

Tak teď ještě k té telenovele, abych vás o ni neošidila. Doufat v současné době v mou zadatelnost je zjevná naivita. Potkala jsem však pána, jehož nestandardní životní situace nabízí ještě méně manipulačního prostoru než ta má. Hledal u mě jiskru, co by to přetla. Taky naivita, holá naivita. Nedisponuji zas až takovou jiskrou.

Blbé je, že to byl pán přitažlivý, chytrý a přemýšlivý, nad obyčej slušný, a tak jsem strávila valnou část čtvrtka kolísáním mezi sebelítostí, soucitem k pánovi a názorem (autorství poctivě přiznávám JDmu ze Žďáru), že svět se v prdel obrací. I karty jsem si na něj vyložila, to je úpadek.

Třetí rande nebylo, ale nezoufejte, spanilomyslné čtenářky, jednou se toho šťastného konce jistě dočtete.

Prázdniny

Erýsek jede zítra k našim a já s Rudou na brusle. Pak je tu ještě ten badminton. Kdo se přidá?

Rudův obrat

Nevím, jestli k lepšímu, ale ze zad na břicho. Skvostný pohybový vzorec (ten chápu jako demonstraci ducha) zvítězil nad desetikilovou hmotou. Obligátní DSMP (dmu se mateřskou pýchou).

čtvrtek 16. července 2009

Pruhaté ponožky a telenovela

V Budějovicích na peďáku jsem od Haničky L. okoukala pruhaté ponožky. Od té doby je sháním, kde se dá. V přilehlém svatostánku konzumu je malý krámek spodním prádlem s příjemnou paní, která mi ty vzácné kousky schovává. Pravidelně po velkém nákupu se tam stavím poptat, slovo dalo slovo a došlo i na můj rodinný stav. Minulý týden jsem se zmínila, že jdu na rande. Paní nadšeně čekala, s jakou se vrátím. Pochlubila jsem se tento týden, že jdu na druhé. Paní mě zapřísahala: "Ale stavíte se tady, mladá pani, abych věděla, jak to dopadlo, že jo!"

Čo ty jeho reči...

Občas pocítím potřebu zacvičit si na břišní svaly. Lehnu si nenápadně na záda, provedu první dva hmity a ... na břiše mi přistává Erýsek: "Maminko, já ti to kazím!"

Martina na zahrádce dovedla Erýska k rybízům. Chvíli se soustředěně cpal a pak zahlásil: "Martino, musíme jít nakoupit." "A co?" "Rybíz. Dojde."

úterý 14. července 2009

Haničko, nepřidávej si již, tloušťka se mi hnusí!

To mi kdysi sdělil můj bývalý milý v průběhu akce zvané Maminkavlázníchfest. Včera jsem si na to vzpomněla, když jsem pozorovala spřátelené sousedky u společné večeře.

Měly sýr, salát a trošku těstovin. (Já sýr, polévku, dost těstovin a hromadu salátu.) Vybavila jsem si s hrůzou, že při naší minulé společné večeři jedly TAKÉ salát a dva pidibiftečky. (Já hromadu biftečků, obligátní salát a ještě jsem si vytřela pečivem pánev. Pánev byla velká a pečiva nebylo málo.)

Že bych jedla víc než jiní? Že bych jedla HODNĚ? Zatím mi to prochází, ale po třicítce prý výkonnost metabolismu rapidně poklesne. Utěšuji se, že mám ještě rok a pak mě holt dorůstající chlapci budou muset honit jak nadmutou kozu, aby se má postava nedejbože nevydala ve šlépějích svých předků.

Nějakej lumpík...

... si udělá za moje autorádio a CDčko pěknou dovolenou. Rozbitý zámek u auta nechal jako bonus.

With a little help from my friends jsme situaci elegantně vyřešili během dopoledne, přestože si náš rodinný servismen ušmikl dva prsty na ruce a nepremává. Martina vzala Erýska na zahradu. Eliščin Martin se ujal mě a Rudy na Kladně a postaral se o zámek. Martinin Martin nám nabídl odvoz z Kladna po dobu odstraňování závady. Ani jsme to nevyužili, protože Eliščin Martin je nejrychlejší na světě, zámek je v pořádku a rádia nám netřeba, protože umíme hezky zpívat. Po cestě domů jsme v Lidicích koupili nejlepší klobásy ve středočeském kraji.

Jako již tradičně nezbývá než uznat, že jsem dítě Štěstěny.

neděle 12. července 2009

Táta od dvou dětí mě onehdá varoval před jednostranností v trávení volného času, jak že to probůh vedu, s takovou že v životě potkám leda lezce (no to by bylo teda neštěstí ;-).

Tak jsem obrala nebohou těhotnou o brusle a zašla s Rudou za Hypernovu. Hodinu jsem se poctivě dřela za kočárem a nechápavě pozorovala skupinku omladiny - NEMĚLI KOČÁREK a přesto NEJEZDILI!!! Nakonec jsem jim tam mimíse nechala, ať kdyžtak písknou, a užívala si čvrthodinu svobody, můj stín měl pěkné dlouhé nohy a já si přišla velmi nemateřsky (bylo k večeru a úhel Slunce k Zemi příznivý pro takové optické triky). Hezký pán se na mě hezky usmál, to se taky počítá.

Ještě jsem cestou domů koupila badmintonové rakety, spoluhráči a hlídači dětí, hlaste se, dokud je pěkně.

sobota 11. července 2009

Radost

Povoz

Muži a bahno









Bahno před terasou neodolatelně vábilo. Dmu se zvrhlou pýchou, že v kategorii mladších potapěčů byl Erýs rozhodně nejšpinavější. Je po mamince, žije naplno. :-) (I když už to není, co to bývalo, před dvěma roky bych do té louže šla taky...)

Běžci

Pěkně jsme si s Lubinem hned po příjezdu naplánovali, jak na té Šumavě budeme chodit běhat. Pak už jsme byli moc najedení, moc hladoví, moc zaneprázdění dětmi... Ve čtvrtek jsem se probudila z odpoledního spánku s oběma kluky v náručí a tři minuty poté vybíhala do kopce. Spoluběžec byl jaksi, ehm, řekněme jiná výkonnostní třída. Naštěstí se po čtvrthodině strhnula bouřka a nebylo tak trapné otočit to domů. Ještě někdy se nechám vyprovokovat thajským boxerem a králem všech vegetariánů k nějakému sportovnímu výkonu.

Zuby!!!!!!

Že Ruda v necelých čtyřech měsících láme váhové rekordy pro roční děcka, už mě ani moc nerozptyluje. Na šestero prstíků už jsem taky zvyklá, jen malíček se špatně rovná do ponožek, no bóže. Ale ty dva dolní řezáky, ty mě drobet překvapily. Objevila jsem je já, měla bych tedy dostat nové šaty. Tak si je koupím.

O Žluté Karkulce

Já (dále M): "Erýsku, povím ti pohádku o Červené Karkulce..."

E: "Nechci, povím ti já. O Žluté Karkulce. Byla jedna Žlutá Karkulka. Měla všechno žlutý a žlutou babičku v chaloupce. Byl tam vlk a sežral je."

M: "A pomohl jim někdo?"

E: "Ne, byly sežraný. Byly sežraný. Byly sežraný. Jim tak. Dobře."

pondělí 6. července 2009

Škodič

Erik uškodil Emičce v jakémsi sporu o hračky. Když plakala, shovívavě ji pohladil a pravil: "Běž za tátou..."

Jeli jsme s muzikou

Na Šumavu. Celá Praha asi s námi, průměrná rychlost činila 38km/h. Děti neplakaly, s muzikou jel zelený favorit za námi. Obě dvířka otevřená, paní měla nožky na palubce, pán za volantem hrál na foukací harmoniku a občas si dali pusu.

sobota 4. července 2009

Samé pěkné věci

Byla jsem na příjemném pivu jen s Rudou (a jedno dítě žádné dítě) a odjíždíme na DOVOLENOU!!!

čtvrtek 2. července 2009

Jak jsem vyhořela

Mé serrrrdce vždy plálo pro látkové pleny. První dítě poznalo papír jen na cestách. Druhému odmalinka občas nějaká ta Moltexka (poznámka autora - ekologické pleny s přirozeně šedavou barvou recyklovaného papíru) na zadku přistála a před třemi týdny se čertvíco stalo a já ne a ne látkovat. Asi únava, nebo jsem fakt vyhořela. Snad ještě někdy chytnu.

středa 1. července 2009

Jsem technický typ

Nevěříte? Vím, co je křížový šroubovák. Dvakrát jsem dnes úspěšně použila křížový šroubovák.

Nespolkla jsem svému foťáku, že je rozbitý, a vyměnila mu baterky. Zprovoznila jsem svůj foťák.

Milí