Kabelkáři

Proč muži tak oblibují rybářské, myslivecké, kožené vesty? Protože nenosí kabelku. Nemají si prostě kam dávat věci.

Takže mě nepřekvapilo, když za horkého dne přijel děda pro Rudu oblečený jen v šortkách a kabelce.

Colours of Křivenice

A ještě jeden cikánskej

Cikáně tak pětileté: "Pani, Hanko, dej mi támhleto, prosim, dala bys?"

Já: "Co chceš, nerozumim ti."

CTP: "No támhleto, červený, máte to na stromě."

J: "Jo, ty myslíš jabko? Nejsou zralý, hodím ti pár letňáčů, jo?"

Jabko, děcka, jabko, a to, na co budete chodit za čtrnáct dnů, se jmenuje broskev.

Příběh exodu

... aneb jak se cikáni do Křivenic dostali.

Nebyli tady vždy. Byli totiž v Počáplech. Na trojúhelníkové křižovatce taky nebyl ten pěkný parčík odjakživa. Stávaly tam malinké domečky a v nich bydleli. Počapelští v té době nemívali ve zvyku nechávat kola jen tak na dvoře, prostě bralo se to tak, jak to bylo.

Než jednou černí kluci komusi bílému ve velké přesile vyťukli budku a dobří občané se po pár pivech sebrali z hospody. Nevolali policii, prostě hromadně vyrazili a jeden z domečků srovnali se zemí. Když mi to včera jeden barvitě vykládal, ani jsem nedutala. Neříkám tak ani tak, ale bylo to cítit silou, domobranou, davem, horkýma chlapskýma hlavama a pomstou, co nekouká napravo nalevo.

A od té doby žijí u nás.

Žena v poli

Vyprávěl Vlado, že soudný hospodář nikdy žencům na pole neposlal džbán s pitím po chlapci. Poslal pěknou děvečku, protože pohled na ni chlapy občerstvil a oni pak s novou silou, radostí a inspirací máchali kosami o sto péro.

Potomci tehdejších sekáčů třeba jezdí po naší cyklostezce a já pokládám za svou morální povinnost, abych i k ukoptěnejm bosáčům nebo k holínkám měla pěknou sukýnku, nikdy nevíš, čí duše žízní a po čem. A ta moje po lichotce taky pookřeje. Hospodář to nekomentuje, na lichotky moc není a občerstvuje-li se i on, tím líp.

Žně

Na můj nový hektar přijel veliký kombajn a sklidil nájemníkův ozim. A teď už je to moje. Bruste rýče na podzimní brigádu, budeme sázet stromy, až nám budou vlasy vlát.

Hospodář mi koupil k svátku o měsíc dřív řezačku na kopřivy. To je zážitek. Jitrocel na sirup je nadrobno během tří minut. Teď nezbývá, než vymyslet zabezpečení proti zvědavým dětským prstíkům.

Tah na branku letního dne

Nakrmit, rozhodit seno, objednat organtýn. Maminko, pojď si s námi hrát! Vystříhám obdélníčky, zohybám je, aby stály, a pomaluju zvířaty, senem, kýbly s vodou, dorty, noži, nezbytnostmi pro malou farmu. Bereme si je ven do domečku v živém plotě, tam se dá dýchat. Odbíhám přivázat kozy do stínu na pastvu. Kluci si dělají zásoby pohonných hmot, zelené kuličky svídy jsou benzín, žlutooranžová kalina nafta. Přibyl taky bílý kus polystyrenu: "To je mýho koně skejt, mami." Odbíhám honit husy, češou letňáče, mrchy. Sousedka chce řepík, nabízí výměnou bramboračku. Děti chtějí čokoládu, nenabízejí nic. Odbíhám zkrátit kozám vodítko, češou všechno. Překračuju pytel s naočkovanou sadbou hlívy růžové a křičím štěstím nad prvními plodnicemi. Jo.

Bolestná tvořivosti muka

Včera o půlnoci jsem zatoužila postavit si dům z hlíny a slámy a vymodelovat do něj niky a knihovny, spát na pódiu z prken houbičkou napuštěných waldorfskými odstíny jemných barev, ušít si záclony z organtýnu na dvě okna do zahrady a za chladných nocí si hřát konvičku ze šamotové hlíny na malinkatých kamnech.

V jednu mě to vyhnalo z postele, čórla jsem Erýsovi pastelky a aspoň si to namalovala. Ve dvě jsem si musela přeříkat Zdrávas, abych agresivní tvořivé myšlenky vyhnala z hlavy a usnula.

Dneska jsem objednala organtýn, Terezka pomůže obarvit, dole pošiju korálky. Další v pořadí je hlína na tu konvičku. Domeček taky bude, one day.

Prsní dějinný

Jakýsi prastrýc z tátovy strany musel k příbuznému do učení na pekaře. Nelíbilo se mu to tam valně, tak utekl, vrátil se a sám si napsal psaní jakoby od mistra, kde stálo: "Milý Václave, vracím ti syna zpět. Je sláb na prsa a sní mnoho pečiva."

Nakonec prý se vyučil.

Hukot mašin

Přijel Pepíček a zapojil nám výměník v nových kamnech. Hospodář poprvé neslavnostně zatopil a trubky začaly hlasitě bublat. Prý ještě pár dnů budou.

Pak Pepíček zapojil myčku, o které Hospodář dlouho tvrdil, že zapojit nepůjde. Tvrdilo se dlouho, zapojovalo krátce. Po snídani přihodíme talířky a velice slavnostně zmáčkneme START!

Trubky

Sháníme větší množství starých rezavých (nebo mladých nerezavých) lešenářských trubek délky aspoň 2,5m. Hospodář potřebuje oplotit kus budoucího lesa (už zase bude sázet, můj milý), já kus budoucího ekocentra. Komu se jich někde pár válí, ať nám prosím dá vědět, buďto si je odvezeme, nebo vás tak namotivujeme, že vám nezbyde, než nás s nimi navštívit. Heslo: Nemusí pršet, jen když kape železo.

Slavnostní pocity

Sklidila jsem velikou náruč letošního yzopu ze semínek nasbíraných vloni na výletě v Botanikusu, tak trochu bez dovolení, ale koho se tam v tom letním mumraji taky ptát. Tímto mockrát děkuju za osivo a posílám do všech světových stran velikou radost, kterou mi způsobilo.

A pak ten česnek. Zapomínám na trauma způsobené sklizní bjatinu a zpívám haleluja, haleluja, haleluja našemu paličáku, kterého dostal kdysi Hospodář první kilo od šéfa a od té doby ho množil, a množil a množili jsme spolu a vloni jsem množila sama, protože Hospodář byl na šnecích a letos budu asi množit zase sama, protože tu práci miluju.

Česnekem a levandulí

Jídlo a tvořivost v jednom voňavém pletenci. Jsem z toho nadšená. Pár jich zřejmě ještě umotám, zvážím a pustím do světa. Erýsek copanu říká Démon Česneku, takže je zjevné, že je to síla.

Ultimate goat packing

Disciplína pro pokročilé - dostat kozy a dva malé cyklisty k Labi na pastvu tak, aby se k výpravě přidalo co nejméně romského dorostu. Jakýkoli výsledek pod tři se bere jako absolutní vítězství.

Snědí kluci ale hravě dokázali dostat Erýska do Labe, kde byl nucen naučit se plavat i bez rukávků, když ho nenapadlo si je vzít na kolo. Je v začátcích, ale smělý a slibný. A chytá od otčíma nějakou tu zoologii, na hlášku: "vole, týýý, kluku, ta labuť loví rybu, čum" distinguovaně odvětil, že "labuť žere něco zelenýho, jako každej býložravec."

Svatební fotky další ochutnávka

Na poslední fotce po nás vrhali pohanku. Dnes už je to tam samá malá rostlinka, tuny a tuny zdravého rutinu, který spásají husy, kozy a dneska, když nám to konečně došlo, i my.

Jak jsem byla...

...sama doma. Celý týden, kromě jednoho přestupu Erýse a Rudy od tatínků k babičce.

To je tak krásné, ráno si říct, že vytahám česnek, vypleju to a oseju hrachem - a práci v klidu začít i dokončit. Je to tak krásné, domluvit se sousedem a jezdit si na kole na pivo. (I když je pak z toho na vsi aférka.)

A taky je moc krásné, když se ženě nakonec vrátí muž a nespí sama.

Vyloženě hobby chov

Prďolka, Rohatička (a sveze se s tím i méně socializovaná Pastelka) několikrát denně s radostným očekáváním pomekávají, když jim ze širokého okolí snáším nalámané listnaté větvičky, krabilici, třezalku, dobromysl a řebříček. Padaná jablíčka papají, jen když jim je rozkousnu na osminky, větší kousky jim padají z tlamiček a to je rozčiluje, chuderky malé. Rohatičku rovněž několikrát denně vyplétám z ohrady, protože odmítá pochopit, že když strčí rohatou hlavu ven, zpátky dovnitř to nejde. Taky mi s oblibou olizují pot z čela a rukou, přičemž se jedné podařilo kousnout mě do nosu a druhé do palce.

Jsou to mlsné mrchy, nevděčnice a začínám se do nich zamilovávat.

Jak měl Hospodář jako vždycky pravdu

Říkal mi: "Nekupuj ten Bjatin, máme vlastního česneku dost." Jenže já neměla dost a tak jsem kromě našeho skvělého, voňavého, osvědčeného a obrovského (na odrůdu se musím zeptat Hospodářova šéfa, který mu blahé paměti daroval první palice) musela nakoupit a vysadit tady toto. Počítala jsem s jistým zhodnocením, česneku se u nás prostě daří.

Dnes jsem ty chcípáky vytahala, chuťově jsou fajn, ovšem jak tyhle podistroužky zhodnotit, když já sama jsem líná se s tím loupat, to mě věru nenapadá.

Velmi životodárná záležitost

Příroda zřejmě čekala jen na to, až tu na mikrouších vyhlásím dýňovou prohru. Od té doby každou noc prší, mrholí, lije, a mně naštěstí zarostla díra v chodidle, takže můžu skoro pokaždé k večeru bosýma nohama tlápat do úplně horkých louží.

Životní moudro

Zeleninová polykultura je moc hezká věc, než se do ní pustí svlačec.

Chvílemi zažívám pocity občanské nejistoty

http://www.novinky.cz/veda-skoly/272223-americti-vedci-pomohli-na-svet-triceti-geneticky-modifikovanym-detem.html