pondělí 29. října 2012

BŘEZNOVÝ KURZ!

V pátek a v neděli jsme sázeli sad. Hospodář si v nabídce odrůd pana školkaře Buřila z Horních Beřkovic zaškrtával modře, já červeně, pak jsme to sepsali, sečetli a poslali mu mail s velkorysou objednávkou. Druhý den jsem se do papírů podívala pro potěchu duše znovu a s hrůzou zjistila, že většina vybraných odrůd nemá žádoucí formát, zákrsky, no fuj ho, u mě prostě ta estetika hraje roli, i kdyby se to pak česalo sebehůř. Po konzultaci s Bobkem a jeho přednášce o podnožích jsem se zasmála představě, jak by v té naší polopoušti asi prosperovaly m-devítky a kdo by jim obrýval dokola nezaplevelené kolečko, a třepala se nervozitou při představě, jak školkaři natěšenému z velké objednávky zavolám, že to ruším.

Školkař natěšený nebyl, protože měl vrcholnou sezónu a maily nečetl už čtrnáct dní. Zato nás pozval, ať si to k němu nejdřív přijedeme prohlédnout. Očividně vděčný za klienta, který po něm nechce nějaký žlutý jabko se slupkou do zelena a hlavně mi zabalte kořeny do igelitky, abych si nezadělal auto. Naběhli jsme v plném počtu 2+5 v holínkách, rozumně promluvili, děti mu ožraly maliny, na které jsem si druhý den ještě zajela s kýblem (pozornost podniku), a vybrali jsme, co se dalo, na moravské jaderničce, staré hrušky na hruškovém semenáči a tak. Teď se na mé půlce pole snaží ujmout 30 stromků a na Hospodářově taky tak nějak.

A protože o stříhání a péči o stromky vím jen málo, začátkem března přijede pan Bořivoj Pavlata (www.borivojovyzahrady.cz ) a provede u nás KURZ. Dopoledne teorie, obídek z našich a vašich dovezených zdrojů, odpoledne praktická část v novém sadu, večer sedánek u kamen a páleného ovoce, pokud do té doby nedopijeme svatební meruňkovici nebo Bobek něco sežene. Cena v závislosti na počtu účastníků (maximální možný je 10-15 sadumilovných), každopádně ale mírná, tak aby pokryla náklady na lektora, organizaci a jídlo.

Pokud máte závazný a zavazující zájem, přihlašte se mi tady na mikrouších, mailem nebo tlfonem tak do Vánoc, ať můžeme vyladit termíny. U mě je to jasné, akce připadá na nějaký bezdětný víkend, protože se svištěma kolem sukní bych se toho moc nenaučila.

Sborem

Stáňa přivezla v létě Adélu. Ta má sestru Báru a ta vede Ledčický příležitostný sbor. Strýcové a tety pilně trénují zapeklitý repertoár a v den koncertu přijedou umělci z Prahy a podpoří je profesionálním zpěvem z listu.

Strýcové, tety a umělci z Prahy (a já) se sesedli v deset ráno v jedné místnosti a trénovali na koncert skladbu Missa Rotna. Najednou jsem nechápala, proč dělám v životě cokoli jiného, místo co bych se rozpouštěla v harmoniích a nechala volně tryskat slzy při sopránovém sóle paní Marušky in excelsis Deo gloria.

Pak se snědl kančí guláš, kvůli kterému sem ti umělci přijeli, a odešli jsme provést dílo do kostela. Pár zmrzlých obyvatel Ledčic sice nebylo s to pěvecké těleso početně převážit, naštěstí ale po první větě přibruslil  na letních gumách pěti čísly sněhu Hospodář se všemi společnými dětmi a prostor ožil. Hostující sbormistryně Andrea byla tak radostná, že nezbylo, než abych byla radostná i já, ona k tomu skladba stejně dávala mnoho radostného prostoru, a to strhlo Erýska, který s sebou mocně cukal v dřevěné lavici na Sanctus a o něco méně na Gloria.

V neděli se pekla husa a sázely stromy a já se nějak nemohla smířit s tím, že jsem zpátky na zemi. To, co mám, mi bylo zoufale málo a ještě mě bolela hlava, když jsem na to křičela.

Hlava mě bolet pomalu přestává, vyzvednu děti ze školky a za chvíli jedu učit. Normálka, ne.

Deziluze

Iluze spočívala v tom, že budu žít skromným venkovským životem, nebudu muset tak často do Kauflandu a práci, kterou věnuji tomu skromnému venkovskému živobytí, nebudu muset investovat do vnějšího světa ve formě zaměstnání. Děti se mnou budou trávit času ad libitum a nebudou trpět na ekzémy a jiné civilizační radosti.

Deziluze spočívá v tom, že potřebuju brýle, kozačky, čtvery bakugany pro děti a občas nějaký ten náhradní díl na VW Composter. Žiju skromně a přesto musím do vnějšího světa učit lidi jazykům. Na to ovšem potřebuju nějaká ta slušná trička, kabátek, punčošky a lodičky, protože ač skromný venkovan, buran ještě nejsem, to zas ne, no a pak ten pojízdný VW Composter. Ve vnějším světě se taky zpívá sborem, o tom napíšu zase za chvíli, a to taky potřebuju. Děti mě v pondělí a ve středu prakticky nevidí a když už, tak spěchající, Ruda má ekzém na zadku jak sviňa.

Kde se kua stala chyba.

neděle 28. října 2012

Pat, Mat a varná konvice

Máte-li podzimní depresi a ňuňací hormon na mozku k tomu, pozvěte si Bobka a něco s ním dělejte. Já ho v pátek učila zabíjet husy.  Vyzbrojena několika dílčími vzpomínkami z dětství jsem k zadání přistoupila sebevědomě až do chvíle, kdy se Bobek v jedné fázi zeptal: "A co uděláme teď?" a já odvětila, že "to si z dětství nepamatuju." Zabili jsme, běhali s varnou konvicí (proboha potřebuju velký hrnec!!!), chvílemi jsem si připadala jak venkovský otec u porodu, co pořád hřeje vodu, a nakonec bylo vykucháno a jakžtakž i oškubáno.

Děti dneska u oběda hlásily, že to za ten chov rozhodně stálo, i za ty modřiny od štípanců. Luxusní husička takhle po celodenním sázení nového sadu.

středa 24. října 2012

Uplakánek

Mám jedno velké přání a nevypadá to, že by se mi mělo splnit. A jak je člověk potvůrka nevděčná, tak rázem ztratila smysl i spousta dalších věcí. A tak je mi ukradená petrželová nať, krájení mrkve a celeru do mrazáku, kozy, pole, skoro nový traktůrek za pohádkovou cenu třinácti tisíc, je mi fuk, jestli mi Hospodář dokoupí k vánocům valníček a kdy přijde česnek do hlíny. Chodím si tu jako automatický zamračený robůtek. Asi se budu muset pořádně opít, abych tu nesolila dopolední kafe.

Sbor

Tuto sobotu v ledčickém kostele zpívám s výtečným Ledčickým příležitostným sborem. Od 15 do 16 hodin. Jste vítáni.

Dům se zahradou

Sousedi prodávají krásný dům se zahradou. Vzali si úvěr na rekonstrukci, aby ho dali do kupy, a teď mají finanční patálie, takže je tady, hned vedle nás, krásný překrásný dům navrch s přístavbou třeba pro pubertální dítko. A ti sousedé, k nezaplacení.

Zatím trvají na 2,8 mega.

pondělí 15. října 2012

Pole z elektrárny a elektrárna z pole



sobota 6. října 2012

Dekadence největší

Dostala jsem štangli křemešníku. Dekadentně se jím cpu bez chleba a marnotratně krájím tlustá kolečka dětem.

Kozy se, taky dekadentně, vozí na pastvu v kufru VW Golf. Jak otevřu kufr, skočí tam, u Labe zase vyskočí. Pastelka už obsazuje místo řidiče. Z auta se mi stává kompostér.

Lachov

Podívejte se vpravo a klikněte si web Andrei Kolínské. Teda pokud se vám chce do Ádru. Andrea vás ubytuje levně, krásně a ochotně. My už jsme tam všichni byli a pokud ji dostatečně nevytížíte, pojedeme tam zas. A to tý holce šikovný snad radši nepřejte a jeďte tam vy.

úterý 2. října 2012

Bilanc balanc

Tři odpoledne a jedno dopoledne učím. Mám víc peněz a to je velice příjemné. Jen věčně usměvavý a spokojený Ruda se ošklivě osypal. Volám své alternativní cvokařce, co mu jako je. Najela data a synek se prý cítí přehlížený, víc dává než dostává. Tak jsme dneska proseděli skoro dvě hodiny před kamny na zemi a jezdili s autama a Krtkem. Erýs seděl s námi, pro jistotu dostal kašel, abych si mohla užít oba.

Do toho se mi nalila prsa. Nebyli jsme si s Hospodářem ničeho vědomi, test rovněž neprůkazný. Cyklus šel úspěšně dál, ale prsa se tvrdohlavě nevzdávají. Podezírám je, že to mají z toho, jak jsem se minulý týden toužebně zadívala na kojící Míšu. Je to tady, ten ňuňací hormon mi leze na mozek jak ještě nikdy.