Snídaně

"Vašíku, myslíš, že už tam nějaký jsou?"
"Jo."
"Tak jdeme!"

(o pět minut později)

"Babí, bodoj, bodoj! Íčka!"


(Překlad: Děti měly chuť na vejce. Chvíli oplendovaly po kuchyni a čekaly, až slepice nějaká snesou. Pak je přinesly a od dveří varovaly, abych dávala pozor, pozor na vajíčka.)

Beran zahradníkem

Přijely se na nás podívat pražské děti. Naposledy jsem je viděla, když jsem ještě byla Kloubová, o žádné Beranové nejspíš ve snu neslyšely.

Cestou ke včelnici jsem jim slíbila, že za chvíli přijde Beran a podojí kozu. Beran přišel, podojil, děti ochutnaly mléko, koukly na včelky, odjížděly plné dojmů.

Šimon v autě: "Mami, já pořád čekal, kdy přijde ten beran pokojit kozu a on to byl člověk!"

Včela plastickým chirurgem...

... aneb velké rty mi sluší. Třeba až jednou nebudu vědět, co dělat roupama. :-)))

Naprosto jsem výchovně selhala. Udělala jsem tu jedinou věc, kterou by vychovávající osoba nikdy udělat neměla, nechce-li, aby se vztah s vychovávanou nevratně pokazil. Poprvé za těch sedm let.

A víte co? Byl to nádhernej pocit úlevy.

Objevila jsem karamel. Karamelová zmrzlina, s minimálním úsilím a vstupními surovinami jsem několikrát týdně matka roku. Karamelovej jablečnej koláč. Ten fakt stojí za to dělat, protože to není jen zákusek, ale zhmotnělé vyznání, na jaké Hospodářův jazyk lásky slyší.

Blíží se jeho narozeniny, tak jdu dneska do slanejch karamelek.

Začaly nést

Ještě že tak. Venouš má neskutečnou spotřebu vajíček. Vašku, co si dáš k snídani? Papa íčka! Vašku, co chceš k svačině? Papa íčka! Vašku, k obědu musíš něco jinýho než vejce, to už nejde! "Bééééé, papa íčka!" Oblíbený dezert je arci žloutek s cukrem.

Slepice jsou rekordmanky, často něco najdu i víckrát denně. Ohromně mě baví zvíře umožňující každodenní sklizeň. Ještě trochu pošilhávám po křepelkách, teda jestli jsou schopné přežít zimu v králíkárně bez přisvěcování, to ještě zjistím.

Dneska si tak radostně hopskám od slepic po chodníku a proti mě drandí auta z elektrárny, měněj se směny, a já mám zrovna takovou rozvernou náladu. Ale jen jsem si ten rozprsklej žloutek představovala, jsem hodná holka.

Já jsem prostě klikař. Vždycky, když Vesmír někde ubere, jinde přidá. A tak jsem odpoledne jela do práce, která měla mnohem blíž k potěšení než k obvyklému středoevropskému formátu výdělečné činnosti. 

Po té práci jsem si chvíli sedla k počítači, abych udělala kus práce, která sice není nijak zázračně placená, ale zase mě její vykonávání mohutně lechtá po egu.

A protože mě v té první práci zadavatel nakopl, abych konečně zamakala na té třetí práci, té vytoužené, vlastní, která mě teprve čeká, tak jsem na to sedla a základ už by byl.

Maminka Vendulky je stále nezvěstná. Tak si tu lámu hlavu, jestli se jí v té Anglii fakt něco ošklivého nestalo, nedej Bože. Nebo jestli s námi všemi, dospělými, dětmi i věřiteli, fenomenálně vyjebala.

Čest jeho památce aneb jak jsem si rvala vlasy

Hospodář má kus lesa a v něm stojí omšelý pomníček. Pískovec otesaný do tvaru kvádru, jehož delší levou stranu tvoří kmen stromu. Z něj padají dolů větve, jakože smuteční vrba, a pod jejich listy je pietní nápis.

On ten pískovec moc dlouho počasí vzdorovat nevydrží, takže mechem zarostlé a odrolené jméno hrdiny jde přečíst už jen stěží. Bonusové dítě Vendy se zřejmě z dobroty srdce rozhodla, že pomník zrestauruje.

Předpokládala jsem, že si vezme kýbl, kartáč a pomníček očistí. Jaké bylo mé překvapení, když jsem odpoledne jela okolo projížděla a místo obvyklé patiny na mě zdálky svítil hnědý kmen a zářivě zelené listy vrby jako nové.

Ty vole, on jí na to dal balakryl. Sice se dušuje, že myslel, že chce obtáhnout jen písmenka, ale stejně. Už jsou to tři dny a pořád nevím, jak s tím pocitem naložit. Balakryláci.

Bonus

Jsem členkou dvou uzavřených diskuzních skupin. Té druhé z www.baby-cafe.cz vyznám lásku někdy jindy, teď došlo na fcb skupinu Třetí rodič.

Třetí rodič je eufemismem pro macechu. Netuším, kolik nás tam je, aktivních je pár. Dneska jsem si s diskuze vyzobala hned dvě rozinky.

První byl fantastický výraz pro svatbou vyzískaného potomka - bonusové dítě. Hláška roku. Ode dneška Beráňatům jinak neřeknu.

Rozinka druhá - jak tak mám ráda dramatické příběhy, v dobrém rozmaru píšu holkám, jak nám mamka Hospodářových dětí dala na týden Vendulku, že někam jede. Že se zmínila s den a půl předstihem, no co už. Zajímavější už je, že se po týdnu neozvala a na smsky nereaguje. Dcerka doplnila, že maminka jela do Anglie. Já bych teda jako taky někdy jela do Anglie, ale co, spolkla jsem neplodnou závist a mentálně se chystala na další týden. Padla jen jedna kratičká scéna.

Ovšem druhý týden se pomalu chýlí ke konci a my jsme stále beze zpráv. Já to připisuji vrozené lehkosti povahy, Hospodář si začíná dělat starosti, jestli jí třeba někdo nevzal mobil a pas. Na policii arci hodlá jít až v pondělí, nechce si kazit víkend s dětmi. Samorost.

No a kolegyně z Třetího rodiče mi píše: "Nechci malovat čerta na zeď, ale ta naše jela kdysi taky do Anglie a zůstala tam půl roku."

Tak jsem si otevřela druhou petku s Koutama a směju se.

Ona včelařící

Aneb náčrt psychologie včelařící ženy.

Včelař, archetypický stařík s hučkou pílící po ránu k lesu. Michal K. tuhle přišel se statistikou, podle níž má PSNV-CZ necelých 12% členek něžného pohlaví. Slabota, a to jde o pokrokovou organizaci.

Jo, kdyby se Michal zeptal, kolik se v okolí velkého medového světa pohybuje takových perníkářek. Nebo specialistek na použití odvíčkovací vidličky. (Pak ovšem lehce odbočujeme ke kategorii "včelařova žena", nad níž, jak praví Ivan Č., zůstává včelař v tichém úžasu stát.) Je to otázka genderu. Genderem v tomto skromném příspěvku myslím nikoli pohlaví striktně fyzické, nýbrž soubor genetických, kulturních a sociálních omezení, k nimž se včelařící individuum dobrovolně vztahuje. Můžeme proto najít dvě fyzicky zhruba stejně zdatné blondýny, z nichž jedna se chová jako včelař a druhá jako včelařka. K tomu se dostaneme níže.

Když si to promítneme jako obecně platný vizuál, zdá se genderové rozdělení v této oblasti krystalicky jasné. Obraz první - trpělivá žena se sklání nad tisícím devadesátým třetím perníčkem. Obraz druhý - pracovitá dívka s vlasy zachycenými v šátku odvíčkovává pětistý rámeček s řepkou. Obraz třetí - paní středního věku stojí ve Strážisku u pásu, který plive jednu mezistěnu za druhou, balí je a pečlivě opatřuje razítkem se šarží.

Zatímco na včelnici neohrožený inteligent komplexně řeší "problém s včelama." Nebo kdesi v polském pralese po ujití několika desítek kilometrů šplhá svalnatý brtník, který má nejen ty svaly, ale taky morálně ekologický přesah, do koruny vysokého stromu. Když se něco nedaří, seskakuje dolů, odpruží doskok koleny a mizí v podrostu. A pro třetí příklad také nemusíme daleko, v Mladé Boleslavi právě Milan H. získává stodvacáté kilo medu z jediného úlu jako důkaz vítězství racionality nad okřídlenou masou.

Cítíte ten rozdíl? VIDÍTE HO? Statické versus dynamické.

Čím se tedy fenomén včelařky vymyká tisíciletími ověřené dobré praxi? Vidím to ve dvou časových rovinách, které u výše naznačené blondýny můžeme pro zjednodušení označit jako "fáze včelař" a "fáze včelařka".

Fáze včelař. Žena touží zakusit dynamiku, dobrodružství, fokus na hmatatelný cíl, tedy kvality, které jsou jí v běžném životě nezřídka upírány. Statečně přistupuje k úlu, inteligentně řeší rošádu plemenitby v časech boje s varroózou, hrdě odnáší k medometu první půlmetrák voňavého medu. Cítí se skvěle, čelí nepřízni přírody, raduje se ze slastné bolesti namožených svalů, vidí za sebou výsledky své práce. Jde jí to, jak by také ne, nemá k tomu o nic horší předpoklady než muž, obzvlášť vlastní-li Jindrův důmyslný včelařský rudlík. Povznášející pocit.

Fáze včelařka. Časem (a ne každá včelařka) překoná omezení hrdé samostatnosti a začne kooperovat s muži včelaři. Předchozí fáze ji vybavila neocenitelnou zkušeností a jakožto poučený divák, který si prošel záludnostmi oboru, dokáže přiznat muži eleganci, s jakou řeší problémy technického i silového charakteru. Včelařka přijímá pomoc tu s nástavky, tu s aplikací tvrdé chemie či výpočtem ředění chemie měkké. Není to zdaleka jednostranné. Muž se sytí pocitem kompetence, zaslouženě se koupe v upřímném obdivu, který mu moudrá včelařka poskytuje.

A protože teprve odpočatá žena dokáže obdarovat své okolí láskou, harmonií a podobnými, pohříchu ženskými kvalitami, včelařka v druhé ontologické fázi svého bytí usedá ke stolu a s láskou zdobí svým mužům po perníčku.