Maceška

Že je Erikova Míša dobrá macecha, to už vím dlouho. Ale že si na vlastním svatebním obědě nechá Erýska vylézt na klín a sežrat si skoro celou polívku (zatímco biologická maminka se spokojeně láduje), to je na medaili. Zlatou.

Modelína

Dnes jsem Krtečka nepustila a nepustila, přestože jsme celé odpoledne tvrdli doma. Tvořili jsme. Vytvořili jsme chlapečka, zřejmě Erýska, jak svačí s kočkou kulaté věci z mnoha stolečků. Pak taky Rejkjavíka, aby si Erýsek udělal o miminku obrázek - na fotce je se šneky. A náš malý ochranář zvířat se v závěru akce opět projevil - užovku z šedé plastelíny se žlutými měsíčky za hlavičkou napíchl na dlouhou špejli a opékal na ohníčku ze špejlí rozlámaných.

Malý statik a jeho dílo

Úžasné fotky s Erýskem

http://www.h-mekk.blogspot.com/

První souvětí

"Erýsek podívá, jak maminka sype rybízek." (Rozuměj do ovesné kaše.)

Ochránce přírody

Erýsek dostal k svátku kamion s klecí a v ní je zavřený slon. Klec se dá odklopit, tak slona osvobozuji a pouštím napást na koberec. Pořádkumilovný syn však tvrdí, že "sloník pačí do kuabice" a zavírá ho zpět. Ochránce zvířat z něj asi nebude.

Dělba práce

Erýskova maminka se dobře učila a proto je překladatelkou. Polovinu minulého týdne strávila překladem kupní smlouvy nemovitosti ve Španělsku. Španělští právníci jsou květnatí magoři, pátrala jsem na internetu a české ekvivalenty téhož jsou zhruba čtvrtinové. Jednou, uprostřed 15ti řádkového odstavce, který chtěl říci pouze něco ve smyslu, že na nemovitostech není uvaleno žádné břímě, jsem se dokonce hořce rozplakala. Asi hormony.
Vydělané peníze jsem použila na zaplacení dvou sympatických paní z Davle, které mi přijely umýt okna, dlaždičky v koupelně, kuchyň - samé šplhání po židlích, které mají těhule zakázané. Paní se smály, žertovaly s Erýskem, vyprávěly historky o svých psech - a rozhodně u své práce hořce neplakaly.

Tak tady přemýšlím o tom, jestli mám Erýskovi říkat, aby se dobře učil a jedl vtipnou kaši, až jednou vyroste, bude... pam, pam, pam, pampampam, davada...

Šípky

Dnes jsme vyrazili na šípky. Erýse bolí zuby, tak to pronadával, že chce domů. Anička zpívala a tvořila si vztah s pejskem. Doma jsem šípky omyla od spadu z letadel a stavebních strojů (obojího je u nás v Jinonicích víc, než je zdrávo) a prohlásila je za surovinu na podzimní vitamínový čaj. Je dobrý a my ušetříme za pytlíčkový.

Večerní uspávání u prsa

Takový rituálek. Nacpat Erýska do kýblu s teplou vodou. Donutit ho vyčistit si zuby. Vyndat, usušit, běž do ložnice. V ložnici plínku a pyžamko, děsná honička po posteli. Pak Velké Uklidnění u prsa. Poslední dobou kecá i do toho obvyklého ztišení. Přisaje se, v tom MLASK, odtáhne pusinku: "Maminko, rejnok!". Přisaje se, chvilku saje, MLASK: "Placatej, rejnok placatej!" Přisaje, saje, MLASK: "Táta pfa, zachuánil, Terezka koukala, kouká, koukala!" Dojmy pěkný, ale asi ho brzy odstavím.

Kuzma o holandském pestovém sýru

Ten byl zelenej... jako zelená!

O sobecké matce

Matka ráno vstala, oblékla batole a šli vyvenčit hostujícího psíka. Po návratu dala hrnec na plotnu, uvařila ovesnou kaši, máslem omastila, medem osladila, posypala černým rybízem. Spokojenému batoleti podala zdravou snídani. Pak se nenápadně odebrala do koupelny, rozřízla tam dvě housky, namazala máslem a bohatě obložila uherákem. Ani psík si ničeho nevšiml. Sedla si na vanu, nohy hodila na koš s prádlem a chvíli si hrála na to, že je někde na Vysočině a nemá žádné děti.

Výtvarno

Jsem srab a k výtvarným aktivitám jsem se dosud odhodlala jen mimo prostory bytu (vyjma modelíny, tou jsme tu patlali statečně). Dnes ráno jsme se spřátelenými Kolíňáky vyrazili na opravdovou výtvarku na Barrandov. Erýsek tvořil prstovými barvami se zaujetím, jaké by mu záviděli i větší mistři štětce, než bylo přítomných pět a půl batolete. Barvu z ucha se mu pokusím vymýt večer ve vaně.

Teorie o jménech

Dneska volal Petr. To je takový kamarád, který se ozve jednou za půl až třičtvrtě roku a pak si pěkně povídáme, jako bychom se viděli před týdnem. Osvěžující, vždycky mě to potěší.
Mimo jiné vyprávěl, jak byl s malým Péťou na rybách.
To mi vnuklo myšlenku. Často se s nastávajícími rodiči, hlavně tedy maminkami, bavíme na téma, že hezkých dívčích jmen je habakuk, zato na neprofláknuté znělé klučičí jméno v kalendáři nenarazíš. Usuzuji, že je to podmíněno socio-historicky (to umím pěkné složeniny, co...). Hrdí a ješitní otcové totiž mají tendenci své jméno synům trapně vnucovat, zatímco pro dívenky se častěji promýšlejí nové, neotřelé varianty. No a za ta století to nemohlo nepřinést ovoce.
Jsem bedna.

Pěkná sobotní procházka

Chlapík si není stoprocentně jistý, zda je to miminko jeho. Co dodat...

Hysterická těhule

Pro veliký úspěch a potřebu zbavit se mražených zásob ovoce jsme zopakovali akci borůvkové knedlíky. Tentokrát jsem naivně zapojila Erýse i do válení/krájení těsta, protože mi několik maminek vyprávělo, že je to snadné, že mu dám kousek jeho těsta stranou a on si s ním bude hezky hrát.
Když mi rádýlkem rozřezal právě pracně vyválený plát MÉHO těsta, vztekle jsem ho okřikla a rozválela ho znova. Když si do nového plátu klekl, zařvala jsem na něho. Když (nechápu jak) dosáhl na borůvky a posypal jimi celý nerozřezaný plát a půlku kuchyně, láteřila jsem souvisle, sprostě a nahlas, že mě muselo být slyšet až na chodbu. Když mě s ručičkou plnou borůvek chytil zezadu za tričko a na botičkách si odnášel rozpatlané těsto s borůvkami, rozbrečela jsem se. Posadila jsem ho k válečku, naházela knedlíky do vroucí vody a odběhla pro vysavač. Periferním viděním jsem spatřila, jak borůvkami pomatlané batole šplhá po židli (s textilním potahem sedadla) ke sporáku, bere pytlík polohrubé mouky a sype ji do vroucí vody ke knedlíkům. Vynesla jsem ho na balkon skoro v zubech, řval jak tur, já taky. Za chvíli ho to přešlo, omluvila jsem se mu za svou labilitu a slíbila mu, že víckrát se do riskantních akcí, kde hrozí nervové selhání rodičky, nebudeme prostě pouštět. Já jsem se uklidnila až po vysátí a setření podlahy v celém bytě (omezit se jen na kuchyň nemělo smysl). Ještě u patlání žlučového mýdla na borůvkové tričko jsem si brblala pod vousy, že od toho tady nejsem, že se na celou mateřskou můžu vy... To jen, abyste neměli strach, jaká tu panuje nepřirozená idylka.

Fikce?

http://sikora.blog.respekt.cz/c/52612/Detatko.html

Hospodyně + 3

Byli tu Papuánci

Jak dopadl pejsek

Kuchařík

Erýskovi je už tak dva týdny nejlépe v kuchyni. Pchá, nějaký hračky, ale "ostuej, tupej, kuájet, míchat, hourký, sám, míchat", to je ten správný život pro akčního muže.

Což o to, akční, to on je, ale dnes mě dojal, neboť je i džentlmen. Poté, co ze židle, na které normálně jím u stolu, celé odpoledne vařil (a hmatal po ní a slintal a sypal jíšku a tak všelicos), ji v závěru celé akce odtlačil ke stolu, aby měla z čeho "maminka papat". No není skvělej?

A fotečky jsou s vepřovým jazykem, abyste viděli, že vegetariánské období je již za námi.

Samostatný

Erýsek vstal za tmy, takže jsem mu dala povolení užívat samostatně byt s jedinou podmínkou - nepřibližovat se k posteli, kde s prvními příznaky nějaké chřipky "spinká maminka." Už za světla se ke mně přihrnulo spokojené dítě, v každé ruce borůvkový knedlík (které si ukradlo z hrnce na plotně, přistavit židli si umí), a sdělovalo, že "umyl, umyl." V kuchyni potopa, Erýsek umyl nádobí.

Tatínek zachuánil pfa!

Velkej zabránil opilci, aby utloukl vlčáka lopatou. Ve zmírněné formě jsem to Erýskovi vyprávěla, aby přežil nudné nakupování v Hypernově. Erýsek byl příběhem nadšený a sděloval mi to ještě u oběda: "Tatínek zachuánil pfa, pfa, pfa!"

Zápich dne:

"Fucking Gates, jak nám bylo s pastelkama..."

Pangasius

U spřátelených B. jsme pojedli pangasia, rybu bez kostí. Oběma chutnala, takže jsem zajásala, když jsme dnes ráno narazili na chlazené filety. Dva jsem si nechala zabalit a sdílný prodavač povídá: "A víte, že je to sladkovodní? A vozej to až z Číny!" Při představě, čeho všeho se rybka mohla nalokat v hustých čínských řekách, mě skoro přešla chuť. No ale nebudeme pro jednou dělat z komára velblouda, je to dobrůtka.

Slovíčka

Dnes k večeru seděl Erýsek na klíně nejmenované kamarádky a zatímco maminka vařila večeři, sjížděli Krtečka a lízátko. Vosy si Krtka nepěkně dobíraly, Erýsek povídá: "Smejou" a jeho živá židle nepřítomně prohlásila: "Jo, smějou se mu, dobytkové..." Tak já jen abyste věděli, že to nemá ode mě! :-D

Omar a Ahmed a dort

Oni jsou teda tři, Omar, Ahmed a ještě jeden pětiměsíční, jehož jméno neumím. Erýskovi noví kamarádi, mluví arabsky a už ho naučili ahoj a děkuju. Bydlí v přízemí a mají sympatickou maminku a úžasně zdvořilého tátu. Maminka mě naučí arabské kuchyni a já jí slíbila kapří polévku na Vánoce.
Erýsek si nová slovíčka (nejtěžší se mu jeví Ahmed) opakoval u večeře a vykládal mi nadšeně o všech těch autíčkách a o společném fotbalovém podvečeru, jako bych u toho nebyla. No, byla nebyla, jelikož s krásnou Madelaine, či jak se to píše, komunikujeme anglicky, můj poslední dobou unylý mozek jel jen na jednu autistickou lajnu a nestíhal příliš sledovat, co zažívá syn.
Vypadá to na slibnou družbu a já se těším, co se všechno dozvíme a naučíme.

Další slibná družba se nám rýsuje se svobodnou mamkou z protějšího baráku, budeme dělat nepečený dort. Já se tak těším!

Sláva převeliká

Narodila se Mája a Lubin teď aby si přejmenoval blog, dvojtáta. Na oslavu jsme s Erýskem uvařili první společnou zelňačku v životě, protože jsme ji tuhle měli u Kolíňáků a ti nám dali recept. Luxusní.

Bříško

Bříško dělá neplechu. Teda ono mně ne, asi spíš já jemu. Ve srovnání s dobou, kdy se v něm vyvaloval Erýsek, mu totiž nedám pokoje. Od rána je nějaký frmol, přes oběd se natáhneme jenom někdy, protože mě prostě bytostně štve mít v kuchyni horu nádobí a na zemi drobky, ono čím víc je člověk doma, tím víc bordelu se tam vygeneruje a dožaduje se nápravy. Jak to ty babičky dělaly, když u toho ještě dojily ty krávy a spol, to fakt nevím.
V posledních dnech mi to dává pěkně sežrat, bolí a bolí a to přesně tak, jako když se Erýsek rodil. Jen o něco míň. Úplně jsem si ten porodní pocit vybavila a musím říct, že se na to tentokrát teda moc netěším. Za to mě těší paní asistentka, že prý podruhé to bývá fofr, ať prý hodně odpočívám. Tak já asi ty krávy prodám...

Marjánka a 29

Spřátelená matka K. rodí. Je to tutovka, protože dnes večer kromě kontrakcí taky nemá chuť k jídlu. A to u ní není právě norma. Budou mít Marjánku a děsně se těšíme!
Narozeniny jsem oslavila v kruhu rodinném - s Erýskem a Rejkjavíkem. Dopoledne jsme relaxovali v solné jeskyni, odpoledne jsem usnula na posteli v dobré víře, že Erýsek spí vedle mě, zatímco ten jako myška odešel do obýváku pro motorky a bagr a jezdil jimi tuhé matce po zádech. Vystřídali jsme se, Erýs na hodinu ztuhnul taky a do zahradnictví, kam jsem se chystala pro narozeninové hrnkové listopadky, jsme dorazili půl hodiny po zavíračce. Příjemná vnučka stařičkého zahradníka se postarala o mne, pravnučka zase o Erýska. V zapadajícím sluníčku jsme zkultivovali balkon, zasadili tři nakvetlé buclaté keříky a idylicky požírali jablka.

Irští katolíci, české maminky a kosmopolitní Praha

Kamarádka mi vyprávěla, že viděla film na točený podle skutečnosti, kde svobodné matky v Irsku, ať už k tomu přišly jakkoli, byly rodinami posílány do klášterů-prádelen. Samozřejmě bez dětí, ty jim byly odebrány. Holky tam zdarma v příšerných podmínkách praly a kláštery z toho rejžovaly. Poslední taková "firma" prý byla uzavřena roku 1996.
Z vrozené měkkosrdcatosti a taky pod vlivem těhu hormonů dokážu hodiny brečet nad úplnýma prkotinama, které se s tímhle nedají srovnávat. Když mi chlapík řekne, že jsem ho celou dobu bulíkovala. Když mi maminka vyčte, že jsem "s tímhle" (rozuměj druhé nemanželské břicho) vyrazila přes ves pro tvaroh.
Když se mnou pražští sousedé nepřestávají komunikovat, kamarádi mi nosí dobroty a starají se o Erýska, tak kolikrát pustím slzu taky.

Kterak portrétovat v interiéru

To bych ráda věděla, takže raďte. K prvnímu důležitému závěru jsem došla sama - pustit mu na kompu krtečka, foťáku si pak ani nevšimne.

Priorities

Čteme Krtečka. Po chvíli ho Erýsek znuděně odstrčí a sahá po říjnovém Apetitu řka: "Číst bambory!"

Jak jsem objevila Ameriku

Samozřejmě že většina matek už to tak dávno dělá, ale já na to přišla až tenhle týden.

Do té doby jsme ráno vstali, morning routine, hraní, ven, hladoví omů, oběd nikde, rychloplichtění čehosi, Erýsek spát, já vařit pořádný oběd, ten dostal místo svačiny, někdy až k večeři (když si k svačině moc prosazoval frutapuru nebo jogurt).

Ovšem od pondělka se nám život změnil k lepšímu. Ráno vstaneme, morning routine, já na zem v kuchyni položím dvě prkýnka - ve tvaru prasátka pro Erýska, obyčejné pro mě. Přidám dva nože - "tupej" pro Erýska, "otrej" pro mě. A hrajeme si na vaření oběda. V deset je hotovo, jdeme ven. Vracíme na k příjemně vlahému obědu a na odpolední lože se ubíráme společně.

Happyness is a state of mind...

... se říká. Postavili jsme se novému víkendu čelem a ještě si to vyfotili. A já se pořád divila, kolik mají Cífka a Agáta pěkných fotek dětí. Už je mi to jasné - za slunných dnů si berou foťáky ven. Cífka přidala poučku, že děti jsou malé, mám si tedy k focení lehat. Těhule v Jinonicích na ulici si lehala do listí, to bylo srandy!

Erýsek před obědem rajtoval dobře 20 minut, pak vztáhl ručičky po mamince a nechal se odnést na guláš. Dmula jsem se mateřskou pýchou, pro změnu.

Klouzačka a poník Tonda

Houpačky

Golem ve větru

Neschopa

Ráno vzal chlapík Erýska na kaštany. Já si šla v klidu udělat velkej nákup. Odpo vzala Lucinka Erýska na ovečky. Já vařila, uklízela a byla na poště. Dobrá vůle stran mých bližních by tu tedy byla, teď ještě musím sebrat vůli já a donutit se lehnout si přes den.

O doktríně

Ve Křtinách mají pěkný velký kostel se zvonkohrou. Santini. Vstoupili jsme a sociálně nezralý Erýsek nepřestal hulákat. Povídám:"Pššššššt!" Erýsek tázavě: "Spinká?" Já na to: "Jo, Ježíšek spinká." Ukázala jsem mu ho na oltáři, Erýsek pochopil, že Ježíšek je to miminko u té pěkné paní a byl zticha. Za týden na něj v chodbě udělala okočárkovaná sousedka Jarka taky pššššt. Erýsek se rozběhl ke kočárku a šeptal: "Ježíšek, jo? Spinká!"
Doma z kostek vystavěl kostel a po čase jsme u našich v časopise narazili na madonku. Tak mu vyprávím, že je to ta Panenka Marie, co byla v kostele. Erýsek si nechal nakreslit kostel, Panenku i Ježíška a nahlas si vštěpoval nové poznatky. Babička nás s nesouhlasným výrazem poslouchala a pak podotkla: "A taky mu vysvětli, že to náboženství je taková doktrína!" Ráda bych, ale nevím, jak se taková doktrína kreslí.

PS: Včera mě Erýsek budil tím, že po mě házel kostky a pořvával: "Kostel! Ježíšek! Kostel! Vysokej! Ježíšek!" Asi na něj s tou doktrínou přece jen vyrukuju, v tom svatém zaujetí se nedá spát.

Co ještě povídala PA

Paní asistentka taky říkala, abych si dopředu naplánovala šestinedělí - kdo bude venčit Erýska, nosit nám jídlo, uklízet a nakupovat. Šestinedělka má prý v zájmu tvorby mléka a pevnosti svého dna pánevního ležet. Zřejmě sesmolím pořadníky začínající plánovaným dnem porodu a vyvěsím to někam na web - můžete se s předstihem zapisovat :-).

Dusot afrických slonů...

Dus, dus, dus, dus... takhle nějak to včera znělo, když paní asistentka našla naslouchadlem Rejkjavíkovo srdíčko. Erýsek byl nadšen.

O samostatném a o bříšku.

Neuvěřitelné, Erýsek si už devět minut hraje sám!!! Ukradl si totiž u sousedů traktůrek z lega s přívěsným vozíkem, tak sedí na gauči a nakládá pastelky, motorku, balonek... tiše se otáčím, jestli je v pořádku a neodvažuji se ani dýchat, abych si tu krásnou klidnou chvilku u počítače nepokazila...
Bříško je mnohem větší než bylo ve stejném měsíci s Erýskem. Bohužel taky začalo dřív bolet. Poslední tři večery potvůrka bolí docela znatelně, zalézám tedy do vany a vyhřívám. Paní asistentka radí odkládat synka a přes den hodně odpočívat. Dnes jsem ho na 3/4h odložila k sousedům, abych rychlopřeložila jakýsi pojišťovací dokument, a jak to dopadlo - ukradl traktůrek.