Samý špatný

Dýně ve vysokých záhonech krásně vylezly, je v nich teplo. Ani slimáci na ně nemohli. Jenže přišlo léto a občasný déšť nezamázne deficit po čtvrtletém suchu na jaře, vysokáče velmi dobře odpařují a dýně nemají z čeho růst. Po dvou, max čtyřech lístcích nasadily na květy a já si trhám vlasy. Ty na půjčeném poli navypadají o moc líp, prostě sucho jak prase a bez zavlažování to v téhle oblasti vypadá na hlíně marně, bude to chtít hromady vlhkého organického materiálu. Poučení pro příští rok je jasné, ale mám úplně po náladě.

Hospodářovy děti zítra odjíždějí a ten poslední školní týden je hrozný, tolik si od nich potřebuju odpočinout a dochází mi zbytečky dobré vůle. Slušně jim vysvětluju situaci, že mám starosti, že na ně nechci být hnusná, a posílám je pryč. Moc na to nedbají a jestli rychle neodjedou, tak jim moje reakce na sebevědomí nepřidají.

Plavení o levl výš

Ne, nechci vozit husy k Labi na kárce. Naučím je chodit s proutkem po chodníku. To jsem si řekla, zavolala muži do práce, že odpolední program je seno, pastva a koupačka u Labe, a ulomila prut.

Kolem páté se to strhlo. Vystresované husy mokře kadí na chodník a sem tam se vrhají do vozovky pod kola mohutně troubících kamionů. Auta brzdí, řidiči nadávají nebo řvou smíchy. Kolem běhají děti a celá vesnice je v oknech.

Nakonec jsme se všichni a všechny a všechno sešli u Labe. Sousedé, cikáňata, naše rodina a všech šest husí. (A taky jeden hezkej cizí rybář, na kterého se moc dobře koukalo. Tyhle novomanželky... )

Goatpacking

Jedna z mých nejodvážnějších vizí. Koza poslušně kráčející na vodítku vedle své hospodyně v květovaných šatech a holinkách. Vrchol venkovské romantiky.

Započala jsem s výcvikem s kapsou nacpanou hrachovými lusky. Byl to ohromující úspěch, hrášek Rohatička ráda. Co lusk, to ochotných deset centimetrů. Mezitím dlouhé zaryté pauzy. Ušly jsme metr čtyřicet a mně došly pamlsky.

Na cílové místo jsem kozu odnesla v náručí a nezbylo, než se těšit na další úspěchy.

Chobotničky v rodině

E: "Maminko, proč těhotný paní nesměj k rentgenu?"

M: "Protože to záření poškozuje plod, takový miminko by pak mohlo mít třeba pět nožiček a šest ručiček..."

E: "Maminko, to by byl skvělej bráška, s tím by se lehce hrálo na chobotničky!"


(Tato scéna proběhla v mělnické nemocnici, Ruda přirazil Erikovi malíček do dveří auta.)

Paradoxy

Chovatelce indických běžců došli slimáci.

Nám, chovatelům hus a koz, docházejí kopřivy.

Shreková polévka aneb fakt levné kuchařské ostruhy

Půl jedné a děti si vynucují oběd. Rohlík byl k snídani i svačině, potřetí by mi to asi neprošlo.

Rozpouštím máslo a krájím do něj náš česnek. Sprintuju pro něco zeleného (tentokrát lístky celeru, libečku, petržele, kapusty a významně mangoldu), hodím to na to, zaliju vodou, sůl, uvařím a rozmixuju. Trocha smetany a yzopu.

Děti si sypou rohlíkové (ach) ponorky na másle do talířů a já se vcelku oprávněně obávám, že něco tak zeleného, jako je to, co nesu v hrnci na stůl, Erik jíst nebude.

"Maminko, ty jsi nejlepší!!! To je SHREKOVÁ POLÍVKA!!!" To žádná jiná máma neumí, naučíš mě to taky, že jo!?"

Kozy!

Jsou doma. Ještě se tu tak asi necítí, ale hýčkáme je. Dvě krásné bílé slečny na chov a jedna černá na maso, od pohledu podvratný živel, nestydím se říct podvraťačka, nedůvěřivá a mrštná až běda. Včera byla při ubytovávání tak aktivní, že ji Hospodář dohonil až na druhém konci vsi díky prosklené autobusové zastávce. Rozhodla se ji na útěku proskočit a sklo ji odpálilo přímo zpátky do Hospodářovy chápavé náruče.

Bylo vcelku jasné, že se bude jmenovat Čert. Pak jsem ale zvážila, že jméno svého nositele taky formuje, dotuje ho taky nějakou tou energií a prostě nepotřebujeme, aby z ní byl od začátku outsider a ultramrcha; proto jsme s Erýskem při přípravě velmi pozdní večeře vymýšleli hodnější jméno. Startovací Jůlinka se změnila v Aničku, pak Erýs přihodil Terezka Čechová podle své školkové souputnice, to jsem vetovala, nechce se mi na podzim pojídat Terezku Čechovou. Navrhl Tužtičku, tam je to měkké i, fuj, takže nakonec Pastelka.

Kromě koz se u nás zabydluje krásný manželský pocit. Občas pocítím záchvěv oddanosti a muž se taky semotamo tak laskavě koukne, takže ta svatba zřejmě měla i jiný smysl, než fakt příjemný piknik s hromadou kamarádů.

V Praze

Tam byly United Islands a má první zkušenost s portugalskou skupinou Diabo na Cruz. Bons rapazes!

Všude spousta dobrých jídel, originálních stánkařů a nádherně oblečených žen. Plula jsem si s davem, cpala se, tančila a zdobila se novým červeným šátkem s nakousanými jablíčky. Cítila jsem se naprosto na správném místě.

Když jsem v deset unavená přistála zpátky na našem poli, cítila jsem se taky na správném místě, ba na tom nejsprávnějším.

Do Prahy

Sobotní výlet byl dobrodružný. V Bohušovicích jsem přistoupila do vagónu ze dvou třetin obsazeného skupinkou mírně mentálně postižených výletníků. Takoví ti milí lidé neurčitého mládí, u kterých se usmíváte a jste rádi, že v našem světě už je běžná integrace a že si ta děcka v pohodě dojedou na zámek do Nelahozevsi.

Cítila jsem to taky tak nějak. Myslím si, že i ta vystajlovaná fifinka, co seděla vedle mě s vystajlovaným přítelem, to měla podobně. I ten zvláštní pán naproti, co měl na kapse placku s nápisem Sheriff a batůžek připevněný k ruce párem pout (nepatřil ke skupince, aby nedošlo k mýlce). Do té doby, než jedna slečna vytáhla zpěvník a jala se (zpěvně a nahlas) slabikovat: ŘE-KNI---KDE---TY---KYT-KY---JSOUUUUUUU---CO---SE---TA-DY---MOH---LO---STÁÁÁÁÁÁÁT...

Po pár minutách se dovyla k KDO---TO---KDY---PO-CHO-PÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ a cestující si oddechli. Zbytečně, slečna se stejným stylem jala ptát, kdeže ty dívky jsou. Pasažéři ztrnuli, došlo jim, že jde do tuhého. Propadla jsem bezuzdnému zoufalému veselí a informovala nejbližší okolí, že píseň má šest slok. Pan sheriff utekl na záchod. Fifinka s fifinkem se plácli do stehen a taky se tak divně smáli.

V polovině páté sloky oznámil průvodčí, že vlak přijíždí ke stanici Nelahozeves-Zámek a jestli to ta slečna dozpívala, na to se tamních průvodců ptát nepůjdu.

KURZ!!!

V pátek 6.července od 15h do sobotního klidného a pomalého rána se koná můj první KURZ TVŮRČÍHO ZPRACOVÁNÍ FILCU A VLNY.

Cena je 350Kč za dospělou osobu. Děti nejsou velkou překážkou, jedno až dvě moje se zúčastní také. Materiál (filc, vlna na plstění, plstící jehly, korálky, flitry, komponenty náušnic etc) je k dispozici a v ceně, pokud tíhnete k něčemu, co máte doma, vezměte si to rozhodně s sebou.

Jídlo uvaříme z toho, co dům a zahrada dá, suroviny z vašeho domu, zahrady nebo přilehlého obchůdku jsou vítány.

Přespání pod střechou zajištěno.

Přihlášky na telefonní číslo 731 586 945, čím dřív, tím líp.

O lásce

Jára stále miluje Markétku. Kája Sáru (tvrdí, že) už ne (nežeru mu to). Něco si začal s Kačkou, jenže Markétka na něj o tělák udělala srdíčko. Bez skrupulí ho na ni udělal taky. Jára šílí. Hanko, vona mě nechce, protože dost nemachruju!

O patro níž v MŠ chodí Erýsek s Terezkou. Je to jeho první holka a zrovna o hlavu větší, krásná, bezprostřední a dcera dobré kamarádky. Jsem nadšená. Terezka sice trošku dělá i do Káji, ale vpodstatě má jasno.

Testosteronci

Hrajeme s Řeckem. Pracovitý Hospodář by se díval rád, ale nemůže, má moc práce. Zato čtyři chlapci se namáčknou před obrazovku a vciťují se. Jsou muži a fandové.

"Podívej se na něj, co to tam nacvičuje! Ježišimarjá, to je ale č----!!! Tak mu nahraj, ne? Já na to nemůžu koukat!"

Odcházím na pole informovat Hospodáře o gólu a náladě v publiku. Usmívá se, že aspoň synové jsou normální.

Krásně na malém světě

Celé dopoledne se zabývám svou nejoblíbenější prací. Věším prádlo, věším prádlo, věším prádlo. Krásně to schlo, dneska.

Vyzvednu děti a hurá do okresního města. Ruda usíná v autě a Hospodář ho ukládá do vedlejšího kanclu. Kája utíká ob ulici na bubny, Járu a Erýse beru na zmrzlinu, Jára utíká na kytaru. Trefí, je to kousek. S Erýsem zapadáme do spřáteleného knihkupectví (ahoj, Janinko!) a každý se odměňujeme knihou. Odskočím si na matriku pro oddací list, je třicet stupňů a nechce se mi tahat pomalíka s sebou. Ochotně si sedá s čtivem plným válečné tématiky na lavičku před knihkupectví, ne, nebojí se, vevnitř je přece teta kamarádka. Po cestě pozdravím známou z Počapel, jde z úřadu.

Pak odučím tři hodiny, po cestě domů natrhám první várku lipového květu a na poli zasadím ačokču.

Napadá mě, že vedu fakt pěkný život.

Přese všechno váhání

... se mohou spanilomyslné čtenářky kochat. Vzali jsme se. Jupijajé!

Dílčí happyend

Nelenilo se nám

V lebedovém lese a pokračování hádanky o růži

Poslední výzva

Kdo se v sobotu v poledne zúčastní svatby, ať si s sebou vezme půllitr, skleničku na panáka, misku/ešuš a lžíci. Sama budu velmi překvapená, kolik a kdo se to tu vlastně sjede, opozdilci se můžou ještě hlásit na telefonní číslo 731 586 945.

Pre-wedding day

Naši každoroční Holanďani nás překvapili. Při tradičním grilování na rozloučenou nás usadili do pohodlných křesílek a tvářili se tak, aby bylo jasné, že je něco ve vzduchu. Čekali jsme, kdy to spadne. Wiebe S. spustil dlouhý proslov o tom, jak se muži žení jen proto, aby ženy potěšili, a že je to u nás jistě taky tak (to ses, milý Wiebe, moc nesekl) a ještě spoustu jiných moudrých věcí, které si do manželství poneseme vryté do paměti zlatým písmem.

Wiebeho si pamatuju křestním jménem, protože snad jako jediné z celé partičky při představování nechrochtne. Jo, ještě Niels, ale ten jméno zdědil po norském pradědečkovi. Do Nielse jsem platonicky zamilovaná. Taky ekolog, ale jezdí na motorce a je docela starý. Ale je ho kus.

Pak dvacet něco úst zapělo severoholandskou sedláckou svatební a dva silní chlapi přinesli stůl s obrovským dvoupatrovým SVATEBNÍM DORTEM a poukázkou na romantickou večeři U Rytířů bez dětí!

Všechno jsme snědli a vypili a vyslechli veselou historku, jak šel Wiebe s Hirtje pro dort do zámecké cukrárny v Mělníku a slečny tam usoudily, že to asi budou snoubenci přestárlíci, a jaly se jim nabízet všemožné služby. Wiebe a Hirtje (pozor, tohle jméno už chrochtne, ale zapamatovala jsem si ho, protože je ženské) by byli krásný pár. Ale to my jsme taky, takže je u nás dort na místě.