středa 30. ledna 2013

Já jen připomínám, že bude ten...



...KURZ PÉČE O OVOCNÉ STROMY, který se koná 23.BŘEZNA u nás v Křivenicích.

Program: dopoledne něco teorie, oběd (z mých, případně i vašich velmi vítaných zásob), odpoledne v sadu. Máme tu starý strom, mladý sad a novorozený sádek, takže pro každého něco. V předjaří se řežou jabloně a hrušně, v případě zájmu svoláme v létě další kurz na peckoviny.

Večer volná družba u meruňkovice nebo jiné -ice, sežene-li spoluorganizátor Bobek jakou (ještě mám trochu ve sklepě, nebojte). Přespání možné, děti, kromě hodných kojenců v šátcích, nepříliš vítané, ale domluvit se dá leccos. Cena je 500 Kč.

Takže se houfně přihlašujte na kloubh@seznam.cz .

Těším se na Vás!

neděle 27. ledna 2013

Samá zvířata

Růžovka strašně mečela včera a strašně mečela i dnes. Jako před pár týdny ostatně. Dneska se to ale už nedalo popřít, slečna se nám prská. Jako chovatel-začátečník jsem obvolala několik kolegů chovatelů-pokročilců a zjistila, že bych jí to potěšení v podstatě dopřát mohla, pokud dosáhla váhy 35kg.

Tak se teda oblékám a beru osobní váhu pod paží do výběhu. Stoupám na ní a odečítám šokující hodnotu, to byste nevěřili, co ty holinky váží. Chytám Růženku a jdeme na to spolu. Padáme. Chytám ji znovu a odečítám uspokojivou hodnotu, zhruba o 35kg těžší. Rohatičku neunesu, z toho soudím, že má o něco víc.

Teď už jen detail, sehnat kozla. Sousedé neporadili, internet nabízí plemeníky ve vzdálenostech, na které se mi s holkama v kufru fakt nechce vydávat. Po půl dopoledni online (které jsem původně chtěla strávit koupelí, holením holení a lakováním nehtů na nohou) jsem odvolala Hospodáře z jeho nového pole a vyrazili jsme do Tuhaně za Ferdou. Nadšená Růženka se hrnula do ohrady, kde k mému zděšení stál kozel asi tak sedmkrát větší než ona. Pan chovatel prohlásil, že je ještě moc mladá a že by ji připouštěl až za rok, ale z ohrady už mi ji nevyndal a Ferda nevypadal, že by mu nějaká vyklepaná blondýna mohla zabránit v akci. Inu, proběhlo, a já si teď drbu hlavu, jestli jsem to neuspěchala a jestli ta kozička opravdu ještě nepotřebovala růst a sílit, jestli ji březost nepodtrhne a nebude z ní rachitický dojící chcípáček. Růžovka nevypadá, že by ji něco trápilo, naopak. Pěkně se rozvoněla a celé auto s ní.

Pak tady máme kauzu vrabec. Už dlouho bojujeme s kotlem. Ráno nám vodu na koupání ohřeje, večer ne. Když přijde opravář a sáhne na kotel, ohřeje nám ji i večer. Když odejde, kotel zase usne. Už tu byl třikrát, vždycky něco vyměnil, profouknul, děti teatrálně zajásaly "horká voda, horká voda" a další večer nic. Včera bráška prohlásil, že určitě netáhne turbo (to je ten komín od kotle zdí k sousedovic zahradě), protože tam bude mrtvý potkan. To by ovšem nevysvětlovalo, že ráno to topí. Hospodář tam vlezl a už je jasno. Přes den to jede, protože vrabec tam spí (a kadí) jen večer. Vyhostil ho a opatřil otvor mřížkou.

Ještě nám zpod Koniášovy boudy (kde Koniáš nespí, protože spí v chodbě pod schodama, a kde jen občas v létě odpočívá Ruda) vylézá živý potkan, rozhlídne se, vleze do misky, ukradne granuli a zahučí do díry. Jinak je všechno v pořádku, slepice mírně nesou a dneska jsem vážně ráda, že už žádné zvíře až do rána neuvidím.


sobota 26. ledna 2013

Introspektivní a s pudinkem

Genetika je zapeklitá věc, a já na sobě pozoruji čím dál jasněji rysy mých předků, které jsem vždycky z hloubi duše nesnášela. To bude ještě dlouhá, dlouhá cesta... Ubohý můj milovaný muž, snad na ní vydrží se mnou.

A ještě jsme si zvolili toho kapouna škaredého.

Strašné. Abych si nemusela jít nalít ořechovici, což je prostředek, ke kterému se uchyluji někdy k večeru, když už je dětí moc, udělám radši pudink. Vanilkový, s pravou vanilkou, od doktora Oetkera. Uvařený v selském mléku plnotučném. Lepší aktuálně neznám.

Závislost jako závislost, nakonec i ta by se v genech vyštrachala bez dlouhého pátrání.

středa 23. ledna 2013

S láskou

"Maminko, a jak říká děda holčičkám?"

"No jak by jim říkal, proč se ptáš?"

"No že nám tu celé odpoledne říkal sráči a satani."

"A on na vás jako křičel?"

"Ne, byl hodnej, stavěl s náma, přivez koláče, jenom nám říkal sráči a satani. A jak teda říká těm holčičkám?"

Maminka se hluboce zamyslí.

"No, když jsem byla malá, tak mi říkal sráči a satane. Ale s láskou."



pondělí 21. ledna 2013

První včelí příspěvek

Na jaře jdu do včel. Zatím se vzdělávám a šetřím na úly. Jen s krajním sebezapřením nakupuji dětem nové zimní botičky a skoro vidím, jak se jim za ty peníze na každé nožce kinklá nástavek a půl. (Někdo by jim měl vysvětlit, že slušným dětem neroste skokově chodidlo uprostřed zimní sezony, na kterou už jedny boty dostaly.)

Ty včely u nás budou mít PODMÍNKY. I díky intervenci mnohých z vás jsme jim vloni na podzim vysadili kus kvetoucího živého plotu. Pak dostaly do vínku ovocný sádek. Přibyde vinice, vrbovna, levandule. S rozmyslem a správným načasováním jim vyseju svazenku, hořčici a slunečnice.

A pak přijde podzim a moje včely ani tehdy nebudou mít hlad. Dočetla jsem se totiž, že mají rády jiřiny. Taková od pohledu nejedlá kytka a ono to je schopné něco živit. (Já jsem ty jiřiny stejně už dlouho chtěla, protože jsou krásné, a tohle je taková pěkná bohulibá záležitost.)

Je to brnkačka. Udělám vedle brambor ještě jednu rýhu traktůrkem a do ní naházím hlízy. Zahrnu a je hotovo. Odkvetou, posekám, vyorám, uskladním a tak pořád dokola.

Jo, ty hlízy nemám. Pěkně vás proto prosím, až teď přestanou ty mrazy, zabalte nějaké přebytky vysokých jiřin (k nízkým mám negativní citovou vazbu, včelky, sorry...) a pošlete je na adresu Ekozahrada Pod věží, Hana Beranová, Křivenice 58, Horní Počaply, 277 03. Děkuji!

středa 16. ledna 2013

Básnivě

Ještě že mě holky paní učitelky ve školce znají, protože po dnešku by si musely myslet.

Erýsek na chodbě rozvádí teorii na téma, čím bych se podle něj měla živit, a začíná větou: "Maminko, když nemáš ráda ty děti, tak bys mohla..." Kolemjdoucí paní učitelka Věrka se láme v pase.

Později ve třídě se předškoláci připravují k zápisu do první třídy, jeden po druhém říkají básničky, prý to bude třeba. Erýsek se drbe, že asi neumí ty správné básničky k zápisu, prý ho obyčejné nebaví, tak ho maminka nemohla žádnou naučit. A jakou tě teda naučila, Erýsku? A chlapec spustil: "Nagasaki, Hirošima, číňanům už není zima, maj prdele spařený od jadernýho záření, nánánánananánanáná."

Tak abych to uvedla na pravou míru, já ho to NEUČILA. Tiše jsem si to zpívala v kuchyni nad krájením zeleniny v den, kdy jsem se dozvěděla, že se nám mamka dvojčat chystá zpátky do Křivenic. Prostě jsem to zoufalství přebíjela něčím hodně drsným (spolu s dvěma panáky Kapitána).

Jenže ten malinkatej prevít má dobrý sluch a skvělou paměť a ve školce ji vystřihl, jako bych to s ním biflovala každý večer před spaním.

(Druhá sloka je ještě lepší: "Ve Strašecí na náměstí stojí socha vojáka, vedle něho stojí holka a drží ho za ruku, nánánánananánanáná." To sousoší tam opravdu je a to děvčátko je směrem k vojínovi orientované fakt divně a tohle jsme si zpívali na gymplu, tak co. Třetí a čtvrtou sloku už psát nebudu, aby mě někdo neobvinil, že mám něco proti homosexuálům. Nemám. I děti bych jim svěřila do pěstounské péče, teda cizí, ne moje.)

Nakonec to rozlouskl Erýskův nejlepší kamarád Láďa. Vzal Erika za ramena a naučil ho Polámal se mraveneček. Holky učitelky mi to popisovaly, prý to byl doják jak závěrečná scéna z celovečerního filmu s happyendem.

PS: Asi bych se měla připojit do klubu několika mých mělnických studentek Drunk mothers - dirty children.


pondělí 14. ledna 2013

Zle je ženě samotné...

... potřebuje kamarádky. Tak jsem si tak dneska upadla do lehké euforie, že jsem ráda, že je mám.

Není nových témat

"Leden s rampouchy si hrál, únor posune den dál, březen tlačí trávu vzhůru, duben barví stromům kůru..."

Děti se teď učí takovou pěknou básničku. Ještě taky Ho, ho, watanai (tak ta by zrovna ještě ušla) a Chtěl bych být medvídkem (tak ta už by neušla). Tak jsem si říkala, kolik už vzniklo básniček a písniček na téma týden od pondělí do neděle a rok od ledna do prosince a že už to těm autorům jako neni blbý.

Pak jsem si po delší době pustila Avé od Koubka a lup ho, rok od ledna do prosince. Nicméně formou, která mě odstřelila a dětem by jistě také prospěla, namátkou "v září jsem hin z úrody, pytluji zelí brambory, co dozraje, zmoštuji, vosy vodháním", jasné, poetické, praktické.

Tak jsem si zase vzpomněla, že nic nového pod sluncem a holt záleží na tom, jak to kdo podá.

sobota 12. ledna 2013

Smurfs

Když se k nám stěhovaly dědou vylíhlé a odchované maransky (vzešlé z nákupu vejec od chovatele, kdo mi to jen nakukal, o množství kohoutů přibyvších na náš dvorek jsem tu už psala... ), slitoval se dědeček a přihodil bonus, čtyři malinkatá kuřátka vlastního odchovu. Zapůjčil k nim i malinkatou a velmi asertivní kvočnu, která pro ně běžně rvala sousta i od husích zobáků.

Ta kuřátka mají pestrý rodokmen, maminka byla červená dominanta, tatínek kříženec araukaního táty a zdrobnělé mámy neznámého plemínka. Vemínka. Haha. Ze všech čtyř vyrostly slepičky. (Ani jeden kohout, pročež se dušuju, že jediný chovatel, od kterého letos hodlám brát drůbež, je děd.) A to slepičky tak malé, že jako jediné se dokáží prosmýknout pod plotem a hrabkají si v živém plotě a pečlivě zamulčovaných česnekových záhonech.

Jdu takhle do seníku kozám pro seno a tam leží malé pěkné vajíčko barvy vyblitého šmouly. Druhý den zase. Třetí den znovu. Navečer učinil Hospodář opatření na oplocení a maličké již nenechává přijíti k seníku. Čtvrtý den jsem v našem frekventovaném kurníku našla malé pěkné vajíčko barvy vyblitého pokakaného šmouly.


úterý 8. ledna 2013

Ekozahrada POD VĚŽÍ

Ona jakože právně ještě neexistuje, ale fyzicky se rodí, strukturuje a bude!

Zatím na necelém půlhektaru, ale máme prostor k rozpínání. Má to být místo, kam můžete přijet na kurzy tvořivé, přírodymilovné a sebepoznávací. Nebo jen příležitost k zastavení na cyklostezce mezi Mělníkem a Štětím. Permakulturní oáza k rozjímání a hlazení kozího čumáku ve stínu ovocného sadu nebo prostor k tomu, dát si pořádně zemědělsky do těla - podle vašich i našich potřeb.

Kvetoucí živý plot, včely, sad, vinička s pergolou, zašívárna v jurtě, houpací křeslo ve stínu, levandulové políčko na slunci, kus mladého lužního lesa, vrbník, hromady dýní, měsíčku lékařského a pasoucí se kozy nebo husy s housaty. Indičtí běžci ekologicky likvidující slimáky, naše a vaše děti ekologicky likvidující úrodu malin. To vše ve stínu "krasavice na Labi" elektrárny Mělník III a její inspirativní chladicí věže, která nám slouží jako geniálně prostý orientační bod.

Postupně to zhmotňujeme a uvítáme vaše návštěvy, podněty, nápady, pomoc ruční nebo materiální. A jestli znáte nějakého hodného milionáře, který chce podpořit vizionářský projekt, tak mu o nás řekněte.




KURZ PÉČE O OVOCNÉ STROMY

Sadaříci, dočkali jste se. První událost ve stále neoficiálním ekocentru EKOZAHRADA POD VĚŽÍ. S panem Bořkem Pavlatou jsme domluvili termín a tak vás můžu s radostí pozvat na náš první

KURZ PÉČE O OVOCNÉ STROMY, který se koná 23.BŘEZNA u nás v Křivenicích.

Program: dopoledne něco teorie, oběd (z mých, případně i vašich velmi vítaných zásob), odpoledne v sadu. Máme tu starý strom, mladý sad a novorozený sádek, takže pro každého něco. V předjaří se řežou jabloně a hrušně, v případě zájmu svoláme v létě další kurz na peckoviny.

Večer volná družba u meruňkovice nebo jiné -ice, sežene-li spoluorganizátor Bobek jakou (ještě mám trochu ve sklepě, nebojte). Přespání možné, děti, kromě hodných kojenců v šátcích, nepříliš vítané, ale domluvit se dá leccos. Cena je 500 Kč.

Takže se houfně přihlašujte na kloubh@seznam.cz .

Těším se na Vás!


středa 2. ledna 2013

Ó hrůza hrůz

Ne, že by se toho dělo málo, ale nejvýraznější zážitky nového roku jsou rozhodně dva. Teda tři. První byla novoroční hádka s tchyní, konečně jsem té čilé sportovní paní po šedesátce sdělila, co tak mívám na srdci, když dojde na komentáře na téma vedení MÉ domácnosti. Hezké to nebylo, ale je to venku.

Druhý zážitek má rozhodně velký dějový potenciál. Maminka dvojčat se nám hodlá vrátit do Křivenic. K hodnému pánovi s barákem, co už od něj jednou utekla, ale holt když jedna nechodí do práce a nemá kde bydlet... To zase bude zamotaných hlav, hlaviček, zlomených srdcí  i srdíček, zápletek a vyústění. Sledujte mikrouše, ať o to nepřijdete. (Teď bych sem měla šikovně vložit nějaký odkaz na fundraisingový účet na výstavbu ekocentra, do kterého začnu v lednu bušit, abyste měli kam jezdit na rozvojové kurzy.)

Třetí zážitek je malinký a dobrý - Hospodář to dneska ustál, i když jsem vyšilovala na kvadrát.