3

Kroky. Samostatné.

O 100% víc

Hluku.

Ruda chce mluvit. Hromě hlasitého ham a mamoooo, propřípadě mamůůů se na jakýkoli sebemenší frustrující podnět rozkřičí jasným NE, NE, NE!

Tuhle od kuchyňského stolu zařval Járóóóó a Jára skutečně přišel. Ruda nadšeně hulákal Járo, dokud Járo ochotně odbíhal od stavebnice. Pak ho to znudilo, jenže Ruda řval dál, ale už zoufale a čím dál tím hlasitěji. Bučel, jak vůl, kdepak zvonivý dětský hlásek jeho bratra/ů. Doteď jsem zřejmě neměla ani potuchy, že čtyři děti v jedné domácnosti je pro uši fakt velké sousto.

Poslední slunečný den

17:50

Jolma ve Frýdku si bere telefon. Venku leje, fučí, 13 stupňů, srpen jak malovaný. Do telefonu vrkám já, jak se dobře mám, že sedím se spícím Rudou v kočárku na úžasném skalním hnízdečku nad přehradou, Hospodář s klukama rybaří a OPALUJU SE. Jolma je znechucená.

17:55

Jekot. Neskutečný. Erýsek šlápl do vosího hnízda. Tři čtyři ho bodly, do čela, pod bradu... zbytek Hospodář umlátil čepicí. Těšíme Erička a nevnímáme, že...

18:00

... se zvedl vítr a nebesa se otevřela. S vyděšenými, promoklými a posléze promrzlými dětmi se probíjíme lesem kolem Žlutické přehrady k autu.

Utopila jsem ho

Mobil. S ním i spoustu telefonních čísel. Pište mi podepsané smsky na mé původní číslo, děkuji.

Jak Velkej zlobil

Nejvíc teď u nás frčí příběhy o tom, jak Erýskův tatínek v dětství lumpačil. Házení pytlíků s vodou z oken, vyloupení skladu se zářivkami za účelem opatření si světelných tříštivých mečů, kameny na kolejích... Děti sedí bez dechu v altánku a hltají slova ze rtů.

Představte si, že jste řidič tramvaje, jedete si v poklidných osmdesátých letech po starých Košířích, vjedete do zatáčky... a tváří v tvář vám na kolejích stojí třímetrový sněhulák. Buch. Pan řidič nechal tramvaj i s lidmi stát a honil Velkýho, tehdy ještě malýho, až na Kavalírku.

Jiná sněhuláčí. Kluci si stavěli sněhuláka kdesi u garáží. Bezohledný řidič jim do něj pokaždé plnou parou najel (ono to asi nebude tak jednoduché s tou bezohledností, viz předchozí historku). Podruhé. Potřetí. Počtvrté byl sněhulák vyztužený ocelovou tyčí. Pan řidič už neodjel.

Dovolená snů

Ta poslední teda fakt byla. Byli tam totiž i jiní dospělí, s kterými se dalo přes den rozumně pohovořit, a jiné děti, které zabavily naše děti, aby se dalo přes den rozumně pohovořit. Dvakrát jsem lezla v moravském krasu. Jejich klasifikaci nechápu, moravskokrasová pětka je srbská sedmička jak malovaná. (V září tam jedu znovu a bez dětí.)

Fotek je hromada u Cífky na Webusu Pilatusu, jděte tam.

Lavice

Vyhlédla jsem si na netu lavici švédské kvality. Poslední tři kusy měli v Brně. Děkujeme Jerrymu, co bydlí u Ikea a skvěle hraje na basu, za včasný zásah.

Děti štelunk nadmíru bavil a na závěr se všechny čtyři hrdě vyškrábaly na společné foto. I díky montáži byly dnes tak hodné, že jsem na ně dneska prvně zařvala až ve čtvrt na pět.

Hospodář jde do vany!!!

Hlavně zdravě

Večery na seně :-)

Mák

Z okénečka

Myslí aneb Cikánov

Erýsek se na hřišti pustil do debaty s desetiletým cikánětem. Asi byl shledán inteligentním, či co, chlapec mu uznale řekl: "Ty vole, ty myslíš víc než já!"

Maminka si zatím zahrála pinčes s patnáctiletým cikánětem a Rudu v kočárku uspaly cikánečky neurčitého školního věku.

Dostala jsem mlýnek

Na mák. Doteď jsem si půjčovala od paní Trnkové. Mají nádhernej, secesní. To slovo paní Trnkovou překvapilo. No co, já sice vím, co je secese, ale zase nemám ten její mlýnek.

Hospodář je pozorný muž, tak mi koupil můj vlastní, nesecesní. Den předtím mi koupil kytaru, takže dárků by myslím bylo dost, ale správně usoudil, že kytarou mák nenamelu a obdaroval mě podruhé.

Tak jsem namlela skleničku máku a šla odvézt Velkého z otcovského odpoledne na vlak do Beřkovic. V Beřkovicích opadávala švestková alej. Jako správná žena ekologova nosím pytlíček stále sebou, co kdybych chtěla něco koupit a nedejbože mi nabídli igeliťák, že jo... Doma jsem na stole vysypala do mísy kilo švestek, jen se rozplývaly. Hospodář zrovna sklidil do mističky ostružiny, takže ty tam stály taky. Obraz hojnosti. Hospodář se těšil, že si po večeři dá.

A najednou dežaví jak hrom. Já sice samozřejmě vím, že se to francouzsky píše jinak, ale nemám tu ty znaky. Mohla bych si to teda napsat ve wordu a pak to překopírovat, ale jsem lempl. Využijme této příležitosti k malé soutěži. Kdo z vás to na první pokus napíše správně, může přijet na koláč.

To totiž bylo to dežaví. Babiččin kynutý koláč se švestkami, mákem a ostružinami. Po večeři, když nás Hospodář živil prací na počítači, jsem zadělala, obložila ovocem, posypala mákem a dala do trouby. Pokladla malými plátečky másla, jinak to není ono.

Najednou se Hospodář objevil v kuchyni a měl mlsnou v zádech. Natěšeně vypadal jen chvíli, pak smutně, ukřivděně a zklamaně. Ty jsi mi nenechala ani trošku těch ostružin? Miláčku, jsou na koláči, bude za chvíli. Kouknul do trouby a tam to ještě vůbec nevypadalo k jídlu, tak se smutně vrátil k obživě a brblal.

Abych to neprodlužovala, nakonec procházela láska žaludkem i náručemi a když jsem se ráno probudila, na plechu se krčila slabá třetina. Hospodář se tvářil vesele, tak mi ty ostružiny asi odpustil.

Macecha

Ty paní v pohádkách, co se nedokázaly chovat k Jeníkovi či Popelce, tak, jak pohádkové okolí očekávalo. Já je chápu. Mezi Marfuškou a Nastěnkou prostě nejdou nedělat rozdíly.

Ráno v šest mě vzbudí Ruda. Nechci budit ostatní děti, tak si ho beru nahoru a mazlíme se. Cupicup, za chvíli je tam Jára. Rudínku, ty sluníško... Ruda začne řvát a odstrkovat ho. Járovi se nedá vysvětlit, že Ruda se s ním chovat nechce. Skoro nikdy. Sedmiletej mozeček asi těžko zkousne, že ho to mimino prostě nemá rádo. Pak se omotá kolem mě a začně dělat mamama - fakt se strašně potřebuju pomazlit, to nevidíš, ty macecho blbá? Macecha vidí, rozumem chápe, jenže jí není dobře po těle. Chce si ňuchat to vzteklý mimino. Vadí jí, že Járovi smrdí z neumyté pusy - Rudovi a Erýskovi samozřejmě taky po ránu táhne z pusinky vůně noci, ale tam je to nějaké jiné.

Čím víc se Jára potřebuje přitisknout, tím hůř to macecha prožívá. Jára to někde vevnitř cítí a o to víc se tiskne, já jsem přece hodnej, milej, mám tě rád, koukej, sahej to.

Cítím se jak svině. Objektivně se snažím chválit, když se mu něco povede. Ale nepodmíněná láska jen tak, že tu s náma je... kdepak. Z tohohle děcka asi bude jednou dospělý zaměřený na výkon a já na tom ponesu svůj díl viny.

Nabušená empétrojka :-)

Lidé jsou různí a každý si štěstí představuje jinak. Na sousedním spřáteleném blogu Cífka píše zjevně optimistický příspěvek o tom, jak byla večer běhat se svou dcerou Amálkou, která na ni celou tu dobu mluvila.

Taky ráda chodím běhat. Díky Cífce jsem se k tomu po roce vrátila. Své dva prcky miluju, ty druhé dva trpaslíky mám taky ráda, ale představa, že do mě během jediné svobodné hodiny z celého dne nějakej malej jouda cosi hustí... Brr.

Asi si pořídím mp3.

Smolař

Jára a Kája dostali po měsících proseb vlastní nože, švýcaráčky. Spolu s nimi dostali i poučení, jak se k nim chovat a jak je, pokud možno, neztratit. Jára na svém velmi lpěl, přesto nožík brzy ztratil. Dlouho přemlouval výchovného Hospodáře, aby mu koupil nový. Nakonec přispěl stokorunou z kasičky a znovu chodil s plnou kapsou jako každý správný muž. Netrvalo dlouho, zmizel i ten druhý. Pak mu přivezla babička jakýsi pravěký, měl i vývrtku. Ztratil ho zas. Babička ještě někde vyhrabala miniaturní červenou kudličku s pidivývrtkou, asi na vinné trpaslíky. Vůbec se nedivím, že kamsi zapadla, nebyla skoro vidět.

Zoufalý Jára prosí o další nůž. Už se nemůže finančně podílet, nemá další stokorunu. Pak na jedné půdě našel nádherně vyřezávanou dřevěnou lžičku. Byl hbitý: "Ta je moje." Mně se taky strašně líbila, ráda jím ovesnou kaši dřevěnou lžící od Vaška, měla bych další do sbírky. Nabídl prodej, prý za dvě stovky je moje. Usmlouvala jsem to na stopáďo. Měla jsem jen tisícovku, odložili jsme obchod do té doby, než rozměním. Když jsem po obědě měla menší peníze, Jára... už ji neměl.

Za dva dny ji Kája někde našel a znovu se schylovalo k transakci. Prodleva tak pět minut. Když jsem se dostala k peněžence, Jára se zoufale šacoval... nikde nic. Po třech dnech se nečekaně objevila v autě. Jára se těšil, až dojedeme domů, kde doufal v inkasování budoucí půlky vytouženého nože. Než jsme dojeli domů, a ne, fakt si nevymýšlím, aby to bylo napínavé, fakt to takhle bylo, prostě ta lžička zase někam zapadla.

Po pár dnech doma vyplula na světlo boží, ležela na podlaze v autě a někdo na ni asi při vykládání batohů dupnul. Byla dost zlomená. Tak zlomená, že se s ní už nedá jíst ovesná kaše. Ačkoli se Jára s izolepou fakt hodně snažil.

Modleme se, aby ta klika Járovi nevydržela do dospělosti.

Jak jsem nepařila

V sobotu byla v Liberci pařba. Jako zamlada, všichni ti milí pánové muzikanti, co si mě jako mladičkou hýčkali a s kterými jsem tehdy dokázala držet půlkrok v pití - oni velkýho panáka, já malýho. Až do rána a pak svítajícím Libercem pěkně pěšky k Beroušovi domů, mívala jsem tam i svůj kartáček na zuby.

Strašně jsem se těšila. Jenže pak začalo pršet a mně přišlo nějak nepatřičný vydat se na Mladou Boleslav a pak ještě po dálnici, světa kraj. Permanentně nevyspalá matička dobrovolně se vzdávající osmi hodin spánku? (Ruda spal poprvé u táty Chlapíka.) A do toho lákal Hospodář, že spolu pojedeme bez dětí na Vysočinu, tam sice dvě děti budou, ale i s babičkou, vyspíme se, půjdeme na houby...

Tak nevím, jestli jsem lety zmoudřelá nebo jen vyměklá, ale šla jsem na ty houby.

Traktát o mužné síle

Je tu kolem dětiček, domečku, políčka, loučky a sádku tak nějak pořád co dělat. Ale i když si moc nesedám, stejně si jedu ve svém typickém klidném rytmu, kterým jsem od dob puberty vytáčela maminku až - vlastně ji tím vytáčím dodnes. Dokud ovšem nepřijde ze zaměstnání (hehe) Hospodář a nevezme za práci. Najednou do mě něco vjede a makám jak fretka, hýřím nápady, co by se dalo vylepšit a dokonce je často i realizuju.

Fakt to není tím, že bych se před ním chtěla vytáhnout, na to už jsem moc stará a lenivá, abych dojímala muže svou pracovitostí. Nějak na mě přeskočí ta vůně testosteronu a najednou ji cítím. Sílu, mužnou. Nakažlivou.

Vodouch

Erýsek: "Rudo, neber ten kýbl, to je na zelejvání! Ježišmarjá, von se zalil, Rudásek. Rudo, pokveteš jak kytička!"

Nadrob si do mlíka chleba

řekla by asi babička, ta babička, když by se jí Barunka zeptala, co si má vzít k snídani.

Dneska jsem si ukrojila krajíc čerstvého Hospodářova celozrnného a přemýšlela, co si na něj namažu. Do toho jsem dávala pít Rudovi mlíčko (čerstvé od Olmy bio) a jak jsem tak měla první netrpělivé sousto chleba v puse, zapila jsem ho od Rudíka.

Ušetřila jsem si přemýšlení a jenom dolila hrnek. Luxusní, naprosto harmonická, čistá, smetanová a obilná chuť.

Běh

Vytáhla jsem sousedku běhat, protože jsem potřebovala, aby mě někdo vytáhl běhat a Cífka bydlí daleko.

Sousedka běhá strašně rychle a pořád zastavuje, tak jsem si do jejích pauz vložila silový trénink a klikovala. One hundred pushups jako nadšenci ze sousedního spřáteleného blogu neplánuji, ale desítka mezi každými třemi sty metry je fajn. Sousedku jsem po dvou kilometrech zanechala před domem a vyrazila na vlastní pěst. Klídek, elektrárna, vlaky s uhlím, pak už les, obec Podvlčí, která má tak děsivý název, že jsem radši strachy vběhla do nepokoseného pole a dala si tři kiláčky přespolně. Výsledek - dva zajíci, čtyři kusy srnčího a jeden gymnastický prvek (překonala jsem plavně teplovod).

Partnerská neshoda

Pohádali jsme se s Hospodářem nad zvyšováním ekologické efektivity naší domácnosti. Nedosáhli jsme ani happyendu, ani kompromisu. Prostě se to téma uspokojivě nevyřešilo ani pro jednu stranu. A přesto se na sebe smějeme a večer se těšíme do postele. Jestli to nebude láska, tatátá.

Klid

Jára s Kájou odjeli na pár dnů k babičce. Hospodář je v práci. Zase jsem po většinu dne sama na dvě děti. A jak je to všechno relativní. Coby svobodnou matku mě to vyčerpávalo. Teď si ten relax neskutečně užívám.

Sweet like honey

Skejťák na jaře

Doma

V trávě

U sudu

VW Golf, nejen osobní auto

Potřebuju slámu na mulčování zeleniny. Na blízkém poli jsou hromady krásné slámy, zlaté a dlouhé. Kárku nemám. Tak jsem se dvakrát otočila s Golfem a na zahradě máme menší stoh. A to vzrušení, s vidlemi se krást za tmy po poli...

O tom podaném prstu a utržené ruce

Možná tu o Cikánech a Cikáňatech byla řeč. A jestli ne, tak říkám. Vyřazovaly se hračky, tak je hodná Hanička dala Cikánům. Vyhazovalo se obnošené prádlo, dalo se Cikánům. Starý kočárek? Cikáni to užijou. Pracovalo se na zahradě, Hanička je přizvala, aby hodná Cikáňata pomáhala. Čokoládová droboť obhlížela, kde co roste a hlasitě to komentovala.

Tuhle se tak nějak stalo, že se ztratily všechny meruňky, co jich na stromě bylo. Cikánka ani nepozdraví. Cikáňata obden stojí u vrat, zvoní jak by jely do Vídně nebo ječí jak na lesy: "Panííí, nemáte nějaký hračkýýý?" A budí spícího Rudolfa.

A pak nebuďme rasisti.

Cífka

Vodní plochy na zahradě

Mira se zrovna vrátil po pěti kilometrech běhu rozpáleným Polabím:

C: Nějakou zahradní sprchu tu nemáte?

H: Nemáme, ale máme tamhle ty barely. Občas se v nich i smočíme.

Hanička mi podala tři řepy právě vytažené z matičky země.

H: Tu řepu v nich, prosím tě, umyj.

Čistota půl... aneb jak praví jedna kniha na poličce v křivenické kuchyni "Praktická bezmasá kuchařka pro prevenci zdraví."

Cífka

O živočišné výrobě

Rostlinnou výrobu má Hanička zmáklou perfektně. Večeřeli jsme salát a zeleninovou směs z vlastních zdrojů (řepa, mrkev, cibule, česnek, rajčata, okurky, cukety, mangold) a namazali se olivovým olejem na opečených dýních z klíčové dírky. Dokonalé.

Leč, ozval se Hospodář, že se zdržel u šneků a přijede později, že má(me) obstarat slepice, králíky a psa. Hanička se čílila, že tu živočišnou výrobu fakt nezvládá.

"Miro, vezmi si Jaromírka a zajdi na pole pokosit jetel pro králíky, my půjdeme s Cífkou běhat."

Sice to dopadlo jinak, ale z výše uvedeného je patrné, že ačkoli není Hanička příliš dobrý živočichář, manažerka je zkušená.

Cífka

Genetika je prevít

... říkala Hanička.

Myslela si, že Erýsek je vzteklý po Velkém Erikovi. No jasně, to zní logicky. Ovšem, když se Ruda, syn to naprosto klidného Chlapíka, propracoval k několikanásobně mohutnějším projevům vzteku, musela Hanička uznat, že ti hoši jsou spíš tedy po mamince.

To nevadí, my Tě máme rádi i tak :-)

Cífka

Poznámky docela obvyklých neobvyklostí

Děti v autě paří na Skoumala. Kája je rocker, Vendulka hlasitě ječí, Jára bubnuje a Ruda do rytmu pohupuje horní polovinou těla. Erýsek snad nemá smysl pro rytmus.

Pozn. autora: Ruda není tlustý, je pouze vysoký a těžký, navíc má nádherné oči. Nevěřím, že Erýsek je arytmický a rockerům i zpěvačkám fandím.

Ruda si vyžádal botičky jako mají jeho sourozenci. Maminka našla dostatečně volné sandálky, které jeho šestiprsté tlapy pojmuly a Ruda radostně podupává a chlubí se.

No ba, vždyť parádně stojí.

Cífka

Hostující autor

Byla jsem u Haničky a řekla mi toho tolik, co už tu mělo být. Vyzvala jsem ji k tesání mouder a dostala jsem pověření toho učinit osobně, by to nebylo zapomenuto pro generace příští.

Budu se radši podepisovat, ať v tom nemáte hokej.

Cífka