Pani, co v Mělniku hledala klid

Vyzvedla jsem Erýska u vlaku a při té příležitosti vzala všechny čtyři na zmrzlinu. Bylo nádherně, tak jsme zakoupili a vzali si to na vyhlídku nad soutokem.

Děti dojedly a pak si vesele hrály. Skákaly ze zídky, běhaly z kopce a do kopce, když dělaly nějakou jó bejkárnu, výchovně jsem zasáhla. Procházejícím lidem příliš nevadili, dokud... Na lavičku usedla paní svažující se ke střednímu věku, taková normální, slušně oblečená, zarážel na ní jen jeden jasně zelený pramen v ofině. Její pán vypadal taky normálně, sedět ho nebavilo, tak se procházel. Paní se natáhla na lavičku a slunila se.

Jenže se, chudera, cítila rušena. Mrzutě se zase posadila a postěžovala si pánovi (velmi nahlas a velmi konfrontačním stylem), že ta ženská se čtyřma dětma dělá děsnej čurbes. Zrovna jsem se v tu chvíli chápala kočárku, že ho kousek posunu, a paní opět velmi zjevně zajásala na celé náměstíčko: "Hele, voni už dou pryč, no hurá, konečně tu bude klid!"

I když jsem to původně neměla v úmyslu, dala jsem dětem dvacetikorunu, aby si ji strčily do dalekohledu a pořáááádně se rozhlédly po krajině. Chudák paní byla děsně zklamaná, patřičně to okomentovala a znechuceně vyklidila pole někam, kde bude mít klidu víc. No jo, holt vyhlídka kousek od kostnice, kolikrát tam projde i školní výlet, co taky čekala, tiché spočinutí v zelené náruči smuteční vrby?

A tak se stalo, že už neviděla, co se strhlo za čurbes, když dorazil Hospodář z práce za námi:

Tatínku, tatínku, můžu ti držet kolo?
Tatínku, tam na lavičce ležela pani!
Luboši, já mám u táty tank s hlavní!
Bébé, bubu, bleblebleble, bůůůůůůů!

Dali jsme si pusu na uvítanou a Kája se praštil do čela: "A už to ví celej Mělnik, že se máte rádi... Celej Mělnik!!!"

Umřel Ála

Jeden z prvních, kdo mě učili lézt. Je mi to moc líto.

Pořádek v emocích

Když člověk pociťuje nějakou emoci, měl by se nad tím pocitem zastavit a ujasnit si, co je zač. Dneska se mi rozlil prazvláštní proud v oblasti třetí čakry. A je to tady, napadlo mě. To co cítím, bude určitě láska. Ne k jednotlivci, ale taková ta všeobjímající, nekonečná, jistě mi zaplaví celou oblast trupu a půjde dál... Nezůstala jsem u tohoto zjištění a pocit jsem důkladně zanalyzovala.

Byl to hlad.

Polštářek

Erýsek se pevně mi vmáčkl do prostoru mezi klínem, bříškem a poprsím a zahučel: maminko, ty seš měkoučká jako polštářek.

Ještě pět minut poté jsem si výjimečně nepřišla jako béčková ženská.

Potopark

Erýsku, jedeme do Liběchova, ukážu ti starej park. S obrovskýma stromama!!!

Parkem protéká mírně vzedmutá Liběchovka, Erýsek přemýšlí, jak se dostaneme na druhou stranu k těm velikým borovicím...

Maminko, to není park, to je potopark!

Agrese

Na kurzu pro ženy jsem se dozvěděla, že potlačováním agrese si velmi škodím. Nasnadě jsou pak častá drobná zranění (o otlučeninách a říznutích ani nemluvím, ale jsem třeba expert na spáleninky žehličkou, ač žehlím 5x ročně, obvykle se 6x spálím) a přibírání na váze. Agrese do těla nepatří, musí ven!

To mě takhle naštval otec mého dítěte takovou frivolní smskou. Vyběhla jsem tedy po schodech nahoru, že ze sebe agresi vybuším pěstmi do futonu pro návštěvy. Pořvávala jsem cosi o drobnějších (ne, to tady fakt nemůžu zveřejňovat) a práskla za sebou dveřmi.

Vybušila jsem se a udělalo se mi strašně dobře. Rozhodla jsem se vstát a s nadhledem a věcně mu odepsat. Smůla, urazila jsem jakýsi jazýček v zámku. Zavolala jsem pomooooc. Nic, Hospodář se staral o čtyři děti v přízemí. Po chvilce vyšla Vendulka do chodby. Vendulko, pomoooooc!

Tatínku, jdi zachránit Hanku! Vendulko, ty si koukej složit ty šatičky a Hanku nech, šla si nahoru odpočinout. Ale ona volala o pomoc! Vendulo, ty šaty!!!

Tak jsem si z knihovny vytáhla knížku a než mě vysvobodili, pěkně si odpočinula. Ten zámek si prý zaplatím sama nebo můžu zkusit požádat otce dítěte.

Tys ho rozplakal!

...obvinila jsem Erýska, že na Rudu ve vaně schválně hulákal, i když Ruda nechtěl.

Nerozplakal. Nemoh! Já jsem mu vyprávěl nějaký vtipy!

Vzteklý nemluva

Ruda bude v březnu dvouletý. Nijak ho to nezneklidňuje, nejen, že se nenaučil nová slova, ale přestal rozlišovat mamuuuu a babuuu a indiferentně bučí na obě milované ženy tak nějak stejně. Je to děsný nezvyk, po Erikovi, který touto dobou plynně konverzoval na řadu abstraktních témat.

Regreduje nejen v použití českého jazyka. Začal mi zase cpát ruku do výstřihu, už mám fakt naštvaný prsa. A vzteká se při oblékání, to snad ani nikdy nedělal.

V solné jeskyni jsme se setkali s jinými dvouletými dětmi. Já o jeho nadzemské inteligenci samozřejmě nepochybuji a V ŽIVOTĚ by mě nenapadlo srovnávat jej s jinými dětmi, ale vypadal jak retard.

Takže se těším, až jednoho krásného dne spustí a všechno mi to poví, jo.

Kyselé

Když jsem před rokem v nějaké makrobiotické příručce četla o tom, jak důležitá je kyselá chuť, byla jsem úplně mimo a cítila jsem se za to vinna. Já kyselou prostě v životě nepotřebovala, mé zdraví utrpí!

Až dnes vím, že za to může sladkokyselá mánie českého národa a že kyselou naprosto miluju!!! Ovšem, slanokyselou...

Začalo to nějakým anglickým receptem na nakládané kukuřičky, dával se do toho kvalitní vinný ocet, tymián a dost soli. Neskutečná dobrota.

A pak jsem objevila umeocet. Nejdřív u Sajsi v strouhané salátovce. Pak dlouho nic a - božské prozření - do čočky. Objednala jsem si tři lahve, bez toho se nedá žít, a spotřeba zdravé luštěniny tím proporcionálně také velmi stoupla. (Pozn.aut. - zkuste sehnat v chrámech konzumu evropskou čočku.)

Teď už si ho leju do všeho. Děti taky. Dojíždíme třetí lahev.

Erýskovy tvořivé

Šla Nanynka do zelí, natrhati lupení, lupeníčko lupení, pošlapala rybičku.

Vem dudy, přebíraj, a do Batmana hybaj.

Oženil se mi bratr

Bylo to moc pěkné a chutné a inspirativní. Tak my se teda inspirujeme.

Koláče

Kája přišel s tím, že musíme v praxi ozkoušet sílu přísloví: "Bez práce nejsou koláče." Mělo to probíhat tak, že já upeču koláče a pak se uvidí, co s tou prací.

Nejdřív jsem zavolala babičce. Nadiktovala mi recept, bez vah a měr, tak nějak přiměřeně. Pak jsem zavolala Jolmě, která vaří pro obdobně rozsáhlou rodinu, jestli stačí z kila. Prý jo. Pak jsem zavolala Shari, jestli mi upřesní ty míry a váhy. Moc neupřesnila, ale aspoň jsme se slyšely. Přiměřeně stačilo, vykynulo, babička z hor pomohla vykrájet, naplnilo se dvěma druhy marmelád a hlavně tvarohem se žloutkem a rozinkami.

S uspokojením jsem se dívala na dva plechy nádherně nadýchaných, zlatých, tvarohových a marmeládových. Samet v puse. Měla jsem pocit, že jsme strašně bohatí, že se něco tak skvělého můžeme dovolit.

Macecha vybuchla

Od pondělí do středy vyzvedávám děti ze školy. Už jsem se naučila respektovat jejich počítačovou půlhodinku a přicházím, až když mají dopařeno. A stejně mě vítá protaženej xicht. Klucí, jdeme domů, je tam kokosová buchta. Hm, a proč pro nás nepřijel táta? Nebo babička autobusem? Protože jsem přijela já, dusím se vzteky, proč mě normálně nepozdraví a aspoň trošinku se neusmějou? Doma mi pak lezou po klíně, buchtu sežerou na posezení, ale tohle si neodpustí.

Takhle je to od září a pomalu to ve mně narůstalo. V pondělí jsem zase dostala u dveří družiny svou denní dávku negativních emocí, skousla to a poprosila chlapce, aby se rychle oblékli a šli ze šatny hned k autu, že tam mám dvě nemocné děti. Vrátila jsem se na parkoviště u školky, utěšila plačícího Rudu a vyčkávala příchodu školáků. Nic, nic, nic, po necelé čtvrhodince jsem se zvedla a došla si do šatny, kde se (alespoň) obutý Kája honil se zcela nezměněným Járou. Jára je takový hromosvodovitější, opět se to osvědčilo, prostě mi padl do ruky první a dostal skutečně pořádně na prdel. Krize a katarze v jednom.

Vrátila jsem se k dětem do auta s tepovou frekvencí na horní hranici. Zavolala zatepla Hospodářovi, že jsem ochotná chlapce týden učit jezdit do školy autobusem, ale že s vozením končím. Práskla jsem telefonem, odvezla uplakaná ptáčátka domů a šla na zahradu.

Dva dobré důvody, proč tu žiju. Hospodář a zahrada. Po dvou hodinách mi bylo výrazně líp a k večeru jsem přistoupila na to, že autobus zatím ne a že se děti polepší.

Druhý den vyzvedávám děti ze školy. Ahoj, Hanko! Proběhli kolem mě ze schodů do šatny a Jára vyrobil dokonce úsměv. Vyšel mu strašlivě nakřivo, ale já málem učurávala smíchy, jak se fakt dojemně snažil. Nakonec je ten život vcelku legrace, ne?

První schůze

Na první hasičskou schůzi jsem šla já. Hospodář hlídal děti. Myslím, že byl rád, on není společenský typ. Tchyně nad tím arci povytáhla obočí.

Nejdřív to vypadalo vážně, volil se pokladník. Pak to postupně polevovalo při bouřlivé debatě na téma, kam jet na výlet do hasičského muzea. Nakonec to polevilo úplně, protože Kája slavil padesátiny.

Kája je vlastně skoro z rodiny, je první, s kým Hospodářova bývalá žena odcházela z domu, a navíc nám udělal k vánocům nádherné botníky. Kadibudku dodělává.

Překvapilo mě, kolik v Křivenicích bydlí bílých spoluobčanů. Ve sboru dobrovolných hasičů je nás třicet! To je víc, než profesionálů v Mělníku! A budeme mít pravidelná cvičení!

Taková schůze je bezvadná, praktická věc. Zítra mi Tonda přiveze balík prvotřídní slámy až do domu. Věrka si zase přijde pro kýbl kukuřice, s Lenkou jsme probraly popínavé růže a rodinou situaci do devátého kolena. Potykala jsem si s velmi vzdáleným bratránkem, moje prateta je odtud. Náhodička. Domů jsem se vracela plavmo a kolem půlnoci.

A v létě bude hasičská tancovačka!

English in progress

Po give me a hug a daddy (stepmummy se nějak nevžilo) zaznamenáváme další velký úspěch. Jára zahlásil směrem na Káju: Wash your winky!

Smyslzivota.cz

Přemýšlela jsem o své touze pracovat. Ona vlastně není zas až tak velká, jen se mi nechce být s dětmi sama, zatímco jiné maminky pracují. Chápete, jakože bych se neměla s kým družit, coby nepracující. A taky bych tedy ráda nějaké peníze.

Ale jinak mě nejvíc ze všeho na světě baví být na zahradě. Plít, sázet, plánovat. Sklízet a hned z toho vařit čerstvé jídlo. Líbat Ruďáka a Erýse, kdykoli se mi zachce.

Takže jsem si vymyslela, jak to chci mít. Pracovat bych mi stačilo tři dny do týdne plus sem tam večer nějaký ten překládek. Jerry Mandere, ráda bych se u toho vyhnula tomu tempu určovanému korporacemi a technique, jak o něm píšeš, zkus se za mě pomodlit. Downshiftuju jak umím, jo?

Vysvědčení

Erýsek měl na vysvědčení ze školky dvě dvojky. Za uklízení a oblékání.

Kluci dvojčata přinesli ze školy samé jedničky a Erýskovi teď není jasné, jak je možné, že je o tolik horší. Ani to, že jsem nad jeho lejstrem propukla v hurónský smích, ho úplně neuklidnilo.

Tak já nevím, je to nutné?

Zahradníci

Jedni odvážejí - pytle s posekanou trávovou drtí, listy, větvičkami ze zastřižených tůjí.

Druzí přivážejí organický materiál, co to dá.

Máme hromadu štěpky, ovčí hnůj a zálusk na slámu, heč.

Koberec

V pondělí jsme měli milou návštěvu s dětmi. Večer jsme využili příležitosti, pořádně porovnali hračky a chystali se vyluxovat. Pak z toho nějak sešlo, děti chtěly lochtat, pak úkoly, večeře...

V úterý jsem posbírala několik rozházených hraček a chystala se vyluxovat. Pšouch, vypli elektriku.

Ve středu jsem pořádně porovnala hromadu rozházených hraček a pšouch, vypadly pojistky. Brnkačka, nahozeno, vyluxováno, koberec se těší na hromady hraček.