Tipovačka, určovačka

Růžička v dobré společnosti, jména sousedících rostlin si tipněte, vítěz získává lahvičku růžového sirupu. Ten vařím z té druhé, tmavší, holky od růží, prosím, určete mi ji.

Chcíplá meruňka a rambler do stromu, elegantní řešení pro ženy, které už pilu do ruček neberou. A má osobní kvítka jara, ježaté a břichaté.

O modlitbách

To je taková dost intimní záležitost, tyhle modlitby. Svého těhučasu jsem si, ratolest mírně ateistické rodiny, vygooglila Zdrávas, a takhle před spaním to bylo moc fajn.

Poslední dobou nějak vyvstává potřeba komunikovat s Všehomírem, milým Pánembohem, dobrou vůlí a tak. Většinou chci za něco poděkovat nebo prosím o déšť. Ale nějak mi ta slova nesedí, zdají se moc velikášská, neupřímná a recitační.

Předevčírem, to mě zrovna splachoval ten přívalový déšť ve Vlíněvsi, jsem přišla na takový milý, nenásilný způsob jemné improvizace na melodii Tenessee Waltzu, na který mám i tak samé dobré vzpomínky. A tak místo já bych tančil, pojď má milá... jsem si pěkně prosila, aby se ten velký mrak posunul o tři kilometry a zalil taky Křivenice. No, nezalil, ale nějak to stejně bylo ono.

A dneska konečně přechází fronta, kytky pijou, co se do nich vejde, a já bych tančila.

Smutný konec ekologův

U nás se hadicí nezalévá. ZÁSADNĚ!!! Čeká se na déšť a pak se bere dešťovka ze systémku do země zapuštěných sudů. Za čtvrt roku tu zapršelo jednou, tak nám zásoby záhy došly. Dneska jsem jako letos již potřetí natajňačku vytáhla hadici ze sklepa a rychle zalévala, aby mě nechytil Hospodář a já si tak ušetřila přednášku o drancování spodních vod a zasolování záhonků častým odparem tvrdé vody.

Hospodář se vrátil nečekaně brzy a chytil mě, jak pravíme my hispanisté, s rukama v těstě. Než jsem stačila nasadit úplně hloupoučký výraz (a vysvětlit tu strašnou frustraci, co na mě padla, když mě ve Vlíněvsi chytil a málem smetl ze silnice přívalový déšť a o pět kilometrů dál u nás v Křivenicích zase ani kapka), Hospodář rezignovaně pravil, že ať proboha nezalévám za sluníčka, když už musím, ale počkám si, až nebude takový vedro.

Bylo to velké plivnutí do tváře ekologii, ale taky příslib přežití letošní zeleniny. Za týden zkusím, jestli to ještě funguje.

Fotit kytky

Když propadám depresi z neutěšeného stavu mé zahrady (porovnáno třeba s klenoty z The English Garden), dost pomůže to vyfotit. Neutěšená místa se nezabírají, utěšená vyniknou v dobrém světle.

Třeba lupiny, i když jsou to předloňské semenáčky a jako takové by neměly barevně překvapit, vykvetly několika různými odstíny. První kvetení vloni zakoupených plaménků, šalvěj, orlíček a překrásný odkvetlý česnek jsou bonus.

Rurálek

Husy patří na vodu. Hospodář je naložil do kárky, na hlavu jim položil kus kartonu, zajistil gumicukem a odvezl k Labi.

Husy na řeku nedůvěřivě hleděly a nic. Tak jsem je tam naházela. Jedna dostala amok ze samého štěstí, potápěla se a skákala nahoru dolů.

Babička pásla, děti se svlékly do trenek, plácaly si na břehu jezírka a já s Hospodářem jsme hrabali a nakládali seno. Povodí Labe nám tam zdarma udělalo senoseč břehů ďábelským strojem, na slunci to rychle uschlo a my skorobezpráce koláče odvezli domů. Všichni jsme vypadali velmi šťastně, cyklisté na tu idylku se zalíbením hleděli, soused se vyložil na plot a pozoroval závěrečnou scénu, kdy jsme husy cpali zpátky do káry, venkovský půvab sám.

Malakologické dny

Výkvět české obce malakologické propátral středohoří. Erýska klopýtání do kopce a z kopce krajinou bývalých sopek brzy zmrzelo: "Tohle středohoří... samá láva! Nejlepší lokalita je stejně postýlka!" Taky si s Veronikou bez dovolení domluvil pakobylky. Pacholek.

Rudýsek, když pochopil, že maminka kytaru nepustí, adoptoval Bernešku.

Beráňata zdatně hrála. Doteď běhají po domě a pořvávají: "Kriminalista, kriminalista, kriminalista MLÁDEŽE!!!"

Malakologický vtip

Šinou se tři slimáci lesem. Je po deště, dobře to klouže, spokojenost, a najednou jeden prásk, vybuchnul, malinký kousky tkáně se rozlítaly po lese...

Zbylí dva na sebe zmateně koukaj.

"Co to bylo?"

"Asi nějakej muslimák..."

Inzerát

Hledám na léto wooferku, au-pairku, děvče. Věk 18-80 let, chuť špinit si ruce od hlíny, inteligence, vtip a lehkost úsudku. Bereme studentky, manuálně pracující, socioložky i úradníčky; pokud nás ještě čtou, pak i milé jeptišky. Doba pobytu pár až 14 dní, po domluvě možno i víc.

Nabízíme: Skromnou chutnou stravu, střídavou přítomnost a absenci dětí, možnost naučit se kosit, péct kváskový chléb, vařit kyselo, pochytit základy přírodymilovného hospodaření, lesnictví a trvale udržitelného žití, minikurzy plstění hraček, šperků a šití filcových broží, anglické, španělské a portugalské konverzace.

Máme to tu krásné, koupání je nedaleko, dobře se u nás jezdí na kole, na ryby, na pivo je to kousek, na zmrzlinu dál.

Tak to prosím šiřte, i mezinárodně.

Vodák

Taky stříká

Erýsku, jak je možný, že ti na tvým záhonku vylezla řepa, když nikde jinde neklíčí?

Chodím si na ní pravidelně čurat, maminko.

Pole

...abyste viděli, do čeho si na svatbu neberete sváteční šat.

Židovské ovoce

Strýček přivezl banány, jako vždycky. Pro každé dítě dva, i na mě pomyslel, věda, že jsem pažravá. Vezeme židovské ovoce, zahlaholil.

To bylo tenkrát, za Hitlera. Německo chtělo být soběstačné (jako to děláme my) a nabádalo své občany, aby jedli jablka a nekupovali dovážené banány (jako to děláme my), protože banány jsou dovážené světovým židovským obchodnictvem. Nekupujte židovské ovoce, pravil Vůdce.

Tak jsem si tu vzácnost vyfotila a svůj příděl pomalu vyškrabávala lžičkou ze slupky, jak mě to naučila Cífka. Lepší způsob není.

Taky jsem si vzpomněla na druhdy platonicky milovaného oponenta mé diplomové práce. Přišel mezi nás na fakultu a jiskřil myšlenkami. Mé serrrdce plálo. V životě by mě nenapadlo, že je strašně tlustý, měl sexy mozek, jo.

Pak jsem jednou šla konzultovat a on seděl posmutněle v kabinetu, kolem sebe trsy banánů jak v zázemí pavilonu opic, jeden po druhém loupal a pojídal. Co se děje, pane doktore, dostal jste mikuláše? Ne, držím ovocnou dietu, hubnu. A bylo po lásce. Muž, který si sám za sebou nestojí, který přiznává, že je nedostatečný, prostě ta jeho aureola byla v čudu. I za to mohly banány.

Miss Nymburk

Hospodářova maminka byla kdysi zvolena nejkrásnější ženou Nymburka. Příbuzní vyhrábli fotky a já se kochala tím, že babička byla opravdu o level hezčí a živější než první a druhá vicemiss. Nemohlo mě nezaujmout, že všechny tři krásky měly nohy od levé k pravé úplně všude. Chápete to? Neměly to jakože noha, volný prostor, druhá noha, jak je to moderní dnes. Měly ty ty nohy úplně stejně jako já!

Těší mě, že kdybych se v té době přihlásila do podobného klání, vyloučili by mě maximálně kvůli nedostatečně symetrickému obličeji, ale objem stehen by byl ideální. Mám krásný nohy, jo!

Kabel

Strýček elektrikář přijel přepojit troubu. Ta se stěhuje kvůli myčce. BUDU MÍT MYČKU!!! Neuvěřitelné, výsledek mého jemného podvratného úsilí na Hospodáře, později silného tlaku a nakonec prachsprostého vydírání. Promiň, lásko, bereš si mrchu.

Strýček jel 60km, vzal si s sebou dcery a vnuka a kabel na troubu. Že je nad ní sporák, to mě nějak nenapadlo zmínit. Sporák chtěl 4x1,5. Nezoufám si, volám truhláře Káju a v bouřce svištím na kole pro... až doma jsme zjistili, že 3x1,5 a mě zmrzlo na tváři uspokojení, že sice jsem trošku nablblá, ale mám vybavené sousedy. Volám do Počapel a sháním elektrikáře. Prý je v hospodě. Jedu do hospody a vznáším vesmírnou objednávku, že za 10 minut potřebuju správný kabel.

Elektrikář v hospodě není. Oslovuji přítomné postarší muže s prosebným výrazem krásky v nesnázích. Mám sukni, je to dobrý. Jeden s povzdechem dopíjí pivo a vede mě ob dvě ulice do garáže, kde jsou tuny kabelů. Obdivuju slepice ve výběhu a zmiňuju, že budeme mít kuřátka. Pán volá manželku, které slibuju, že jí je seženu taky.

V kuchyni zeje nádherná díra na myčku a trouba na novém místě peče koláč. Vesmír je bezpečné a přátelské místo.

Tam a zpátky

Jdu si takhle k večeru postříkat pole dobrou vůlí. Je mi blbě, teče mi z nosu, být tak bezdětná a nemuset uspávat Rudu, věšet poslední pračku, kdo vysadí ty rajčata ven, to by mě teda zajímalo.

Stoupnu si, nastavím dlaně - a ono nic neproudí. Totiž pozor, proudí, docela dost proudí, ale do mě. Srdečně děkuji, brzy vrátím.

Stříkání česneku aneb materialisté, přeskočte to rovnou

Mám letos nádherný česnek. Nenamrzla mu pod slamou ani špičička, skví se jasnou zelení nasmrádlých dlouhých listů nad tady tradičně vyschlou půdou. Návštěvy k záhonu pyšně vodím, každý zahrádkář bez výjimky upřímně pochválí a dodá: "A teď už to jen postříkat, abys vo něj nepřišla."

"My nestříkáme."

"???"

"No my nic nestříkáme, my to děláme bez chemie, úplně."

"Tak to vo ten česnek přijdeš, taková škoda."

Nějak jsem se na tom šprajcla. Leželo mi to v hlavě do večera, děti usínaly, já krmila králíky a otáčela se po poli. Ovlivněna (podle Bobka rozhodně škodlivou) esoterickou četbou jsem nakonec vztáhla ruce a jala se milý česnek mentálně ovlivňovat. To si stoupnete k záhonu, představíte si, že do vás hlavou prýští sloupec dobré vůle z Vesmíru, od Boha či jiné entity, v kterou věříte, a rukama ho posíláte na kýženou plodinu, jemně to proudí z dlaní, je to docela příjemná záležitost. Pokud si k tomu zvládnete vizualizovat nádhernou zdravou sklizeň, máte celý proces vpodstatě v kapse.

Nejradši bych ale uměla mentálně sázet. To by byla krása, pořídila bych si proutěné lehátko z místních vrbiček a nechala bych dobrou vůli, ať se činí. Ale ne, nebudu si klást nadsazené cíle, pěkně krok po krůčku.