Že by nejen hormony?

Prostě nejsem schopná s tím bližním vyjít. Ach já špinavec odkládám dvě špinavé plíny vedle gauče, odmítám si nechat poradit ohledně přebalovacího pultu (prostě se mi dobře přebaluje na pleně prostřené na gauči), můj dvou a čtvrtletý syn drobí jídlo po bytě a sám si bere brambory z hrnce. Zřejmě nejsem schopna vychovávat druhé dítě lépe než první a musím za to být patřičně napomínána - co na tom, že tyto hříchy páchám ve svém vlastním bytě a stále ještě ve fázi ranného šestinedělí, na převýchovu není nikdy brzy ani pozdě. Marně dumám, jak si stanovit hranice, abych já měla klid a druhorozený otce.

Róza chodí do práce

Spřátelená spolumatka Š. je krásná, pracovitá a zodpovědná žena. Jablko (dvou a čtvrtletá Rozárka) nepadlo daleko od stromu. Jednoho rána prohlásila, že jde do práce. Na dotaz, čím že se to v práci zabývá, odvětila: "Hlídat. Klokana."

A pak má být na trhu práce ještě něco slušnýho, když všechny fajnovůstky vyberou batolata.

Miminka

Dělání aneb říkadlo...

... inspirované Erýskovým velkorysým opomenutím nahlásit velkou potřebu:

Mám doma dva syny
Každý z nich je jiný.
Oba dělaj do gatí
Ve světě se neztratí.

Ať dělají do umění
Ať dělají do dřeva
Hlavně že se pobaví
A vydělají na chleba.

A je po pláči

Stačila na to jedna, ani ne moc dobře míněná věta mého bližního, a už se zase těším na ničím nezatížené dny budoucí. :-)

Erýsovy genderové úvahy

"Maminka je slečna, byla v porodnici."

"Erýsek je kluk, maminka holka."

"Renďa byl včera ženský!" (Chlapík měl miminko v šátku a vypadal těhotně.)

Neskutečnej Erýs

Hormony společně s čímsi razantním pokusem o moji převýchovu (šmarjá, proč mi všichni, kdo to se mnou myslí dobře, nedaj pokoj aspoň pár dní po porodu a radši něco neuvařej) způsobily další slzavé údolí. Erýsek na to kouká z jídelní stoličky a volá: "Maminko, neplakej! Musíš uklidnit, maminko!" Maminka se uklidnila a šla ho okoupat, Rudýs zatím tiše čekal v síti, až přijde řada na péči o něj. Okoupáno, převlečeno, začínám vyprávět pohádku. Rudýs se budí a spouští pláč. Nechci Erýska ošidit o večerní rituál a povídám dál. Skočí mi do řeči a do Krtečka a povídá: "Běž za Rudou!" Tak jsem šla.

Ruda se usmívá.

Spící i bdělý.

Taky máme všichni rýmu, strašlivou, bacily lítají prostorem jak malý štamprlata, mimís to nemohl nechytit, takže chrochtá ze zavinovačky a pořád se budí. Mám ho v posteli a kontroluju, aby to chrochtání nepřekročilo rozumnou míru. Do toho mi chytrolíni radí, že by měl spát v jiném pokoji, neb ho budím vůní mléka. Ach jo.

Hormonální hladinka

Už jsem obrečela syna, kytku od velkýho, dvě rozloučení s Reném, svobodnomatkovství... A tečou dál. Děs běs.

A jinak jsem moc šťastná. :-)

Kojení podruhé

Ruda je panečku jiný savec, než jeho věku Erýsek. Už druhý den jsem začala u kojení nehezky sykat a polykala nadávky. Vývěva milovaná.

O svaté prostotě a jak se nám hodila

V době těhotenství jsem čelila podezřívavým pohledům na vzdouvající se bubínek a dohadům o počtu Rudů, které v něm poponáším světem. Mávala jsem nad tím rukou a sebevědomě tvrdila, že tam mám jedno poměrně malé miminko, velkou placentu a spoustu vody. Svatá prostota.

Ve středu ráno jsme vyrazili s Erýskem autem do Hlubočep na hřiště. Na Radlické zácpa jako obvykle kolem deváté hodiny, popojíždíme po centimetrech a já mám konečně čas si všimnout, že ty "poslíčky" jsou nějaké pravidelné. Zvažuju barbarskou otočku přes plnou čáru a návrat prázdným protisměrem domů, ale Erýsek touží po Ríšovi, tak jedeme dál.

Stálo to za to. Závětrné hřiště kousek pod tratí bylo příjemně vyhřáté, kluci si užívali, maminky taky, hlavně ty nenápadně sílící stahy slibující, že následující den už budu bez bříška. Cesta od hřiště k mamce Andrejce na fazolovou polévku byla jak z grotesky - Ríša odmítal jet na kole, na vozítko pro tříleťáka proto nasedla Andrejka, kolena až u brady, za ní se řítil na motorce nadšený Erýsek a v těsném závěsu a záchvatu smíchu klusal Ríša se mnou. Ruda se natřásal, stahy sílily.

Po polévce jsem zavolala všechny naše otce (jeden byl roztomile prvorodičovsky ve stresu), rozebrali si děti a maminku a jelo se do Vrchlabí. Tam už na nás čekaly vychechtané paní asistentky Vnoučková a Menčlová těšící se na porod. Taky stařičký pan doktor, který však v tomto příběhu sehrál jen vedlejší postavu. Budiž mu za to dík.

Pak jsem chvíli rodila, do toho zavolala Shari a praskla voda, ale nějak neškodně, protože hned přestala a miminko dál postupovalo dolů chráněné tekutým polštářkem. Nejlíp bylo ve vaně, kde jsem vyčkala pořádného prasknutí. Po něm jsem musela vylézt, neboť jak pravila paní asistentka Konvalinová, rodit prdelkou napřed vleže je jako jít do lesa a nejít tam. Hladivé teplo jsem opouštěla s nechutí, pověsila se vstoje na žebřiny a všem zúčastněným začala práce. Pokud můžu soudit za sebe, tvrdá.

Rudásek se šinul zadečkem vpřed, první známku života vydal, ještě ani nebyl vidět - pokakal podlahu pode mnou. To mě teda překvapilo, nikdy jsem neslyšela, že by mimi kakalo už z maminky :-). Pak vykoukl pytlíček - a pro změnu se hned vyčural. Prostě prcek s názorem. Pak už ho koukalo půl a já se modlila za další kontrakci, byl celkem tlustý v pase. Závěrečný stah a dávám slovo hrdému otci: "To bylo jak na ragby. Asistentky ve střehu a stejně ho jen tak tak chytly! Přihrávka zezadu a už ho Háňa držela."

Neuvěřitelných čtyři a čtvrt kila se zamračeným xichtíkem bylo na světě. Za zmínku pak stojí ještě hrdinný boj Reného proti třem zástupcům novorozeneckého oddělení, syna si odebrat nedal a na vyšetření si ho odnesl sám. Je frajer, na mě by tři byli moc.

Druhý den narazil v časopise na článek, kde se psalo, že podle české něconatologické společnosti (jak se ti joudové přesně jmenují?) se Ruda vůbec takhle narodit neměl, neb od 3,6kg váhy nahoru už na přirozený porod koncem pánevním nemá nárok ani druhorodička. Tak sorry, kluci, kuchněte si jinou.

Naprosto nestíhám...

... tak aspoň obrázek.

Mrkvový koláč s rozinkami...

... podle receptu http://makrobiotika.aspone.cz/usr/ReceptDetail.aspx?ReceptID=553 je právě v troubě. Ještě nevíme, jak chutná, ale už teď je jasné, že nás hodně baví. Těsto se skvěle patle a protože je bez vajec, nešílím, když se s ním Erýs láduje už v procesu tvorby, a plánovanou dávku jablek a rozinek jsem zdvojila rovnou, užíráme oba.
Přikrývám jednu vrstvu těsta s jablky a rozinkami druhou vrstvou a Erýs komentuje: "Už jsou přikrytý, rozinky, už se na nás nebudou koukat."

A jak se už stalo pěknou tradicí...

... potřetí blahopřejeme Vlastimilovi P. Divokému k svátku!

Netrpělivá

Nerodím a nerodím. Erýskova babička si na to vyložila karty a prý až v sobotu. To je strašně daleko, nechce se mi tomu věřit. Zase na druhou stranu - ty karty dostala k šedesátinám ode mě, tak bych si za nimi měla stát.

Princezna

Červená noční košilka s kytičkami můj a Rudův růst nepřežila - včera byla oplakána a pro velikou zchátralost hozena do koše. Provizorně jsem vytáhla dlouhou bleděmodrou (taky s kytičkami), druhdy výkřik módy, dárek od maminky asi k 11tým narozeninám, skryla do ní velrybí tvary a šla si čistit zuby. Erýsek se na mě vrhnul a hulákal, že jsem princezna. Tak jo.

Po o...

... má Erýs nárok na tři gumové medvídky nebo mističku zmrzliny Míša. Krásně se nám tím vyřešily prosby o bonbonky během dne. Dostane jen rozinky nebo křížaly, protože sladkosti se přece jedí po obědě.

17:35

E: "Maminko, prosím, bonbón."
M: "Bonbóny se jí po obědě."
E: "JE PO OBĚDĚ!"

Ruda je vybavený

Soudná kamarádka M, kterou tímto veřejně chválím, se onehdá ptala, co má Rudáskovi přinést, až ho půjde poprvé okouknout. Dobrá otázka. Ruda má všechno, co potřebuje. Ba co víc, má i to, co nepotřebuje. Předpokládám, že prvních pár měsíců nebudu muset ani prát a pořád bude mít dost krásného oblečení. Hraček bude mít taky spoustu, alespoň se v tom smyslu vyjádřil jeho starší bratr, že se s ním jako podělí. Pokud si začínáte trhat vlasy, s čím že s čím jen přijít na návštěvu, až se začneme zapojovat do společenského života, nečiňte tak. Noste ovoce, zeleninu a křížaly. Tulipány ze zahrádky, buchty z plechu.

(Čokoládu ne, včera jsem syna v obchoďáku poučila, že malí skvělí kluci papají jahody a jabka a čokoládou se cpou jen staré prdelaté báby. Zbytek nákupu zasvětil tomu, že se nahlas snažil lokalizovat "starou prdelatou bábu" a zjistit, zda se cpe čokoládou. To zase bylo ostudy.)

Rodiče bez fantazie

Spolumatku včera napadlo, jaké to asi bude, až naše děti shledají, že jsme suchaři, kteří vedou naprosto nudný život. Erýsek o tom mohl začít přemýšlet už dneska u snídaně, kdy jsem trapně jen kousala do banánu a nechápala, že to ovoce je multifunkční - dá se přece zároveň ukusovat a ještě jím razítkovat stůl.

Dva roky a skoro čtvrt

Nalij Máje čaj

Bařtipáni

Jít příkladem

Příručka praví, že děti nemám vychovávat příkazy, ale příklady. Pokud chci tedy po Erýskovi, aby jedl u stolu, měla bych v době jídla usedat ke stolu s ním a exemplárně slušně pojídat svou krmi. Došlo mi to dneska, když papal ve stoličce 4. naběračku špenátového eintopfu (poslala jsem ráno ho s tatínkem ven bez svačiny, hehe) a já si s talířem hověla v křesle.

Z dětství si pamatuji, jak moc mě rozčilovalo, že já musím sedět v jídelně u stolu, zatímco maminka se s talířem pohodlně rozvalovala. Bylo to TAK nespravedlivé! :-D

Dnes už chápu, že maminka požila oběd a křeslo zůstalo stejně čisté, jako před tím; zatímco kdybych na něj v tom věku usedla za stejným účelem já, smutně by si z potahů otíralo ušmudlané slzičky.

Mám tedy dvě možnosti. Jít příkladem a nepohovět si. Nebo se spolehnout na to, že potahy od Ikei jsou skutečně prací a prohlásit křeslo a gauč jídelním prostorem.

Any comments, starší a zkušené/í?

Finanční

Vyjmu z peněženky bankovky a platím. Erýsek: "Já chci taky peňouze." Dávám mu pětikorunu, není však spokojen: "Já chci všechny!"

Kalhotama

Erýsek byl poučen o způsobu vylodění bráchy Rudy. Nepředpokládala jsem, že ho Stáňa nějak zaskočila, když se ptala, kudy vyleze. Přestože věděl, že miminka se rodí mamince mezi nohama, Erýs se chichotal a neodpovídal. Významně jsem se na inkriminované místo podívala a Erýs tedy svolil: "Ruda se narodí... kalhotama!"

Zpěvná

Myji nádobí, zpívám si Narodil se Kristus Pán (asi těhudemence) a odvažuji se až kamsi k výšinám mezzosopránu: "Náááám, nááám, narodíííl sééé!" Erýs dozpíval al fine: "Růůůůdááá!"

Máslo má rád

V rámci přípravy na náročné dny budoucí se Erýsek učí mazat si sám máslo na dalamánek. Dvakrát jsem mu ho přísně odnášela do lednice, aby pochopil, že zubama teda ne! Rozplakal se: "Mě tam ještě chybí, na rohlíčku..." Pak dodal: "Kurňa!" - to když mu spadl nůž. Nakonec se nějak nasnídal, ovšem nedělám si iluze o tom, že by uhlohydráty nad lipidy ve skladbě snídaně nějak významně převážily...

Radši si je uvažte...

Pokud máte doma psa, který patří do kategorie tzv. "bojových" plemen a zároveň i malé dítě, rozhodně nedoporučujeme nechávat dítě se psem o samotě! K tomu, co vidíte, stačila docela malá chvíle nepozornosti ...

(To mi přišlo mailem, neodolala jsem.)

Jinonické pískovce

Bruslař na Štvanici

Erikové spolu chodí na brusle. Podobnost se Sáblíkovou je čistě náhodná. :-)

Oběti porodů doma... a těch v porodnici

Vyjádření Hnutí za aktivní mateřství k případu úmrtí dítěte po porodu doma:

Média přinesla zprávu, že v pátek 28. 2. 2009 krátce po porodu zemřel novorozenec, projevila se u něj skrytá vada srdce. Matka se rozhodla porodit jej doma, což nemělo žádnou souvislost s jeho smrtí, přesto titulky tento dojem vyvolávají. Zprávy obsahují i řadu zkreslujících a nepodložených informací, zejména ve výpovědích zdravotníků:
"riziko při domácím porodu je velké" - mluvčí pražské záchranné služby Jiřina Ernestová.
"Pět až šest případů ročně skončí tragicky: smrtí nebo ochrnutím novorozence."
- z článku na serveru zpravy.idnes.cz – tato informace se objevila na různých místech několikrát, nevychází ovšem z reálných statistik, neboť ty nerozlišují plánované porody doma a např. porody překotné, utajované apod. Zprávy se tak ve velké míře staly pranýřem žen, které si zvolily porod doma. V neposlední řadě některé zprávy neoplývaly přílišným respektem k právům rodiny na soukromí nevhodným zveřejňováním podrobností – například bydliště a věk matky. Považujeme za důležité v této souvislosti zdůraznit, že plánovaný porod zdravé, tzv. nízkorizikové ženy doma, doprovázený náležitě kvalifikovaným zdravotníkem, ideálně zkušenou porodní asistentkou, je četnými výzkumy hodnocen jako srovnatelně bezpečný s porodem v nemocnici.
Spolehlivým zdrojem informací jsou například doporučení Světové zdravotnické organizace či Cochrane database (odkazy uvádíme níže). Ve vyspělých zemích je porod doma součástí celého zdravotnického systému, byť je využíván jen menšinou žen. Velkým rizikovým faktorem je u nás zejména vyčleněnost porodu doma ze systému zdravotní péče – odborné společnosti (gynekologické a pediatrické) ho odmítají a snaží se jeho počty snižovat tím, že doma rodícím ženám a jejich rodinám komplikují život. Například Společnost praktických lékařů pro děti a dorost všem svým členům rozeslala v loňském roce doporučení nepřijímat do péče dítě mladší 72 hodin – tím ovšem riziko pro dítě narůstá. Samostatně registrované porodní asistentky se rovněž potýkají s řadou problémů, takže rodiče v některých regionech marně hledají "tu svou". Rovněž matriční úřady se někde neřídí matričním zákonem, ale ústně předávanými pokyny (které šíří například Magistrát Hl. M. Prahy).
V českých porodnicích zemře ročně bezmála 400 novorozenců a více než 10 žen, malé množství z nich dokonce v důsledku prokázaného selhání zdravotníků. Pochybení porodní asistentky u porodu doma nebylo u nás doposud prokázáno.

6. března 2009 Hnutí za aktivní mateřství http://www.iham.cz/

Zdroje doporučení a výzkumů:

http://www.who.cz/ (Text příručky WHO Péče v průběhu normálního porodu najdete v češtině na http://www.iham.cz/)
http://www.cochrane.org/ (konkrétně třeba http://www.cochrane.org/reviews/en/ab000352.html)

Tývý

Dvě znavené matky na mateřské leží zhrouceně na malinkém gauči a přestože se jim podařilo uspat všechny děti, stále tupě čučí na pejska a kočičku. Pak jednu napadne, že by to mohly aspoň přepnout na nějaký dospělácký program. Cvak a ocitnou se přímo uprostřed happyendu amerického náboženského filmu - černošky zpívají jak o život "Háááálelůůůůja! Háááálelůůůja!", (předpokládám) hlavní hrdinka se vznáší někde ve výšce u samotné kupole zvláštního (předpokládám) protestantského kostela, černý anděl se na chvíli zjeví a zase mizí, všichni září štěstím a hlubokým vytržením a kdosi odchází v dál. Titulky.

Matka I: "Není to divný, že ti Američani mají tu kostelní muziku takovou pěknou a veselou?"
Matka II: "Ty voe, to je Händel..."
(Záchvat smíchu, jedno dítě se budí.)

Erýs a rytmické texty

On Erýs básničky sice umí, ale celé je neřekne. Když mu je povídám a zastavím se, dořekne aspoň to chybějící slovo. Jen zřídkakdy se splete:

H: "Jedna,dvěěě, Honza jdéééé, nese pytel..." E: "Tři, čtyřííí..."
H: "Běží liška k táboru, nese pytel..." E: "Mouky."

Taky jsme tuhle zpívali v dešti Prší, prší. Donutila jsem ho zpívat se mnou. Kdo by to byl řekl, že z té písničky jde udělat tak pěkný kánon pro alt a piskoříka.

Přesun

Jsou tu Kaťasovi, aby mě měl kdo hýčkat. Je nám dobře jak za starých časů ve Stodůlkách, jen Kaťasová je nervózní, abych nezačala rodit. Před polednem mě začalo bolet břicho a něco intenzivního se s ním začalo dít. Vyjekla jsem a Kaťasová se lekla. Přestalo to a my jsme nad břichem bezradně stály a přemýšlely, jestli je to teda kontrakce nebo kýho čerta a co se asi děje.

H: "Je nějaký tvrdý, nemyslíš?"
K: "Ukaž, sáhnu si. No, je docela tvrdý, a jaký je jinak?"
H: "No, ne tak tvrdý..."
K: "My jsme jak Pat a Mat"
H, K: (Záchvat smíchu.)

Bylo to strašně vtipné, jen to tak nedovedu přepsat, některé sitcomy jsou nesdělitelné... Nicméně jsem neporodila a odpoledne mohla docenit úžasný vedlejší efekt Rudovy předpolední akce - posunul se tam nějak líp a já zase můžu chodit!!!

Vesmírný objednávkový servis podruhé

V pátek k večeru jsem pila na Andělu kafe s jedním zlobivým tátou. Po kafi jsem si chtěla koupit kytku tulipánů. Na květinářství bylo už pozdě, ve stánku před KFC stál jeden 35 korun, na to s nimi fakt nehraju. Váhala jsem, zda se pro levnější dokutálet až do Tesca, zavrhla jsem to pro přílišnou fyzickou náročnost a řekla si, že mi ji určitě někdo přinese. V sobotu mi sousedka Míša přinesla - půlku chleba a kytku tulipánů.