sobota 29. srpna 2009

První společná lumpárna

Erýsek mi šlehal mléko do kafe takovým verkem z ikea, Rudýsek přihlížel. Erýsek přisedl k Rudýskovi na zem, aby mu vysvětlil, na jakém principu to šlehátko funguje ("Točí se to a eště hejbá, Rudo! Dělá to pěnu, do kafíčka!"). Rudýsek vztáhl ručku, nečekanou silou sklenku vyrval a rozlil pěnomléko po podlaze. Pak už jen spokojeně plácal do bílé louže za nadšeného jekotu staršího bratra: "Ruda mi to rozlil, Ruda, Ruda! My jsme lumpíci, že jo?"

HH aneb happy housewife

Dopoledne jsme gruntovali. Já a Eriček. Vystříkal sice půl litru Ironu pánubohu do oken, ale bavil se. I já se bavila. Ruda se taky bavil, s babičkou od tatínka v parku (naše vztahy mírně pookřály, obě jsme spolkly kus naší přebujelé hrdosti a zvládneme komunikaci o dětech během předávky kočáru).

Sobotní oběd, meloun na balkoně a teď jsem vytáhla z trouby bábovku. Skoro lituju, že nemám moučkový cukr na posypání a nějakou pěknou zástěru, tak dobře se v téhle roli dneska cítím.

pátek 28. srpna 2009

Noční pyšný příspěvek

Erýsek už pár týdnů odmítá noční plenku. Je velkej, děda prý taky nechodí spát s plenkou. (Kéž mu to vydrží.) Většinou se probouzí suchý, ale párkrát už letěla celá postel do pračky.

Dneska kolem půl desáté večerní vyklopýtal z ložnice polospící plandavý človíček, serval overálek, vyšplhal se na záchod a učinil potřebě zadost. Pak mi klesl do náruče, nechal se obléct a donést zpátky. Je to borec.

čtvrtek 27. srpna 2009

Nosítka

Ráno v Motole se ještě Ruda předváděl paním doktorkám v nejlepším rozmaru, po obědě ho však rozmrzel třetí rostoucí zub a tak muselo jít dvanáct kilo do šátku k mamce na bříško. Sjeli jsme i s motorizovaným Erýskem na Anděla, obstarali nějaké nezbytnosti, nacpali je do kabely přes rameno, zakousli buchty z Rozmarýny. Erýse motorka znavila, strčil mi ji do ruky a na druhou se zavěsil. Za dvě hoďky jsme byli doma.

Odpoledne přinesla Olys na zádech Aničku. Cestou ze hřiště chtěl Erýsek taky na chrbát. Jasně, lepší než řev celou cestu domů. Je večer, sladká břemena spí a já si pouštím Kalandru.


Sundej z nich to břímě a nechtěj za to nic
holky ať už se nedřou
hej, hej, hej, héééj

nandej mi ho, nandej mi ho na záda.

Hromadnou...

...cestujeme rádi. Především když je Ruda v šátku, budíme všeobecné pozdvižení ve všech pražských přesunovadlech. Lidi se na kluky culí, a když píšu lidi, nemyslím jen důchodkyně. Oslovují nás ženy, muži, děti i bezdomovci. Uvolňují nám místa k sezení, pomáhají Erýskovi s motorkou přes tu nesmyslnou mezeru mezi vagonem metra a nástupištěm, vynášejí do schodů a nabízejí cukrlata. (Peníze, ošacení či základní potraviny zatím nikdo nenabídl, asi to bude tím, že se před cestou downtown maluju.)

Lidé jsou v podstatě dobří, ne?

úterý 25. srpna 2009

Krteček je mrtev...

...ať žije prasátko Pepina!

Ocenila jsem, že Erýsek obměnil skladbu ranních pohádek (večerníčky fakt nestíháme). Ze začátku jsem se z příběhů o rodině prasátek upřímně těšila, máma s tátou se tam mají rádi, děti se chovají vcelku slušně, když si něco provedou, omluví se, a v loužích mají dovoleno skákat jen v holínkách.

Jenže pak se mi začalo něco nezdát. Kamarádka to něco popsala jako "genderově nejnevyváženější večerníček na světě." Prasátko tatínek je vcelku neschopa, chvástavý jouda a hrdopýšek a lecjaká scénka končí tím, že si prasátko maminka nebo Pepa samotná povzdychnou: "Ach, ten náš tatínek." Tatínek uzná svou chybu, hřmotně se zasměje hohoho a v dalším díle udělá zase jinou kravinu.

Navíc ten nadrzlý spratek v předškolním věku prasátko Pepina si osobuje svého otce dobírat pro jeho veliké bříško. Teda mě někdo říkat s takovou frekvencí jako ona jemu, že mám veliké bříško, že bych neměla papat tolik koláčků a raději sportovat, nedělala bych vůbec žádné hohoho, naopak, pověsila bych toho opovážlivce za (achillovu) šlachu do průvanu.

pondělí 24. srpna 2009

Tomu by vyrost i průhonickej trpaslík...

...říkalo se u nás doma obzvláštním smolařům.

Včera jsem vyslechla hodinové vyprávění o tom, jak se jednomu zanítila achilovka. Pak dostal trombózu. Sedm let života a jeden krásný vztah mu to zkazilo. Z práce ho vyhodili. A když už to chtěl konečně prolomit, sbalil někde nějakou krásku a vyrazil s ní na tatarák, tak z něj chytil něco strašně ošklivýho a měl zkažený další měsíc.

Pech, co?

Mívala jsem dvě nohy

Sedím u stolu a jím pravou rukou. Sedím u počítače a v pravé ruce držím myš. Sedím v křesle a pravou rukou píšu smsky. Levou rukou přidržuju 12tikilové miminko, které mi sedí na levém stehně. Občas přiběhne Erýsek, že chce pochovat. Posadím si ho na pravé stehno a mazlím si oba dva.

Dneska jsem si posadila Rudu napravo. Erýsek přiběhl, že chce pochovat: "Ale to je moje noha, tamto je Rudy noha," prohlásil konzervativně. Posadila jsem chlapce na příslušné nohy a smála se, jak už je to dávno, kdy tolik částí těla patřilo jen mně.

sobota 22. srpna 2009

Lákala jsem...

.. Kaťasovou do Prahy, lapala, pěkně zpívala. Že se o ni budu starat, že si jen lehne na gaučík a bude odpočívat.

Dopadlo to jako vždycky, Kaťasová se zase starala o mě. Tak děkuju.

(Honzovi a Lubinovi taky, za kutilské zásahy :-)

pátek 21. srpna 2009

Superženy s Phil and Tedsem

Znám tři. Jedna do dvojčecího kočáru Phil and Teds nastrká své dvě děti a kolem ní se motají její další dvě. Zajděte se podívat do Strašecí. Druhá je Bludička, k vidění na Barrandově.

Třetí, když si hodně pospíšíte, právě naložila Máju a Rudu, obula a omotorkovala Erýse a Matýska a odjela na přilehlé hřiště, aby mi uvolnila místo k úklidu.

Kdo ji potká, štíhlounkou a přitažlivou, s dvěma lolitkovskými copánky, tomu spadne brada. Nahazuji spodní čelist a jdu na ten úklid.

čtvrtek 20. srpna 2009

Před schůzkou a šatníkem

Čas od času se s někým seznamuju. Oťukávací e-maily a pak hurá na první schůzku. Hurá se zatím konalo třikrát, protože předběžné oťukávání provádím důsledně a také proto, že tolik mužů má fatální mezery ve shodě podmětu s přísudkem.

Poprvé (šlo o vcelku zajímavého bohatce) jsem přípravu vážně nezanedbala. Koupila jsem si nové boty. Před skříní jsem nepostávala sama, ale se sousedkami v zádech, každá přinesla, co měla nejhezčího, bluzonky, kurále, a kombinovalo se. U toho se něco málo pojedlo, vypilo, vcelku pěkný večírek. Na schůzku samotnou jsem odložila obě děti a cítila se rozechvěle v očekávání věcí příštích.

Podruhé (šlo o velmi zajímavého nebohatce) už jsem se cítila poučená. Boty už jsem měla. Oblečení jsem za půlhodinku vyřešila sama. Šla jsem v sukni, tak jsem na lýtka použila samoopalovací krém zakoupený v rámci akce "interesantní mulat" (aneb všechno zlé je k něčemu dobré). Kojence jsem vzala s sebou a cítila se klidná.

Potřetí (šlo o druhé rande s velmi, ale velmi zajímavým nebohatcem) už jsem byla zase zdravě rozechvělá, pán se mi totiž líbil. Čas strávený nad garderóbou tomu odpovídal, přimázla jsem samoopalovák. Kojenec si dlouhou procházku užil.

Čtvrté a páté rande jsem odsunula na příští týden, jsou tu Kaťasovi a vychutnávám si je. Optikou tohoto příspěvku to bude stejně nuda, jsou to lezci a tak jdu v tílku, šortkách a sedáku. Navíc ještě mírně brokenegoed po třetím randeti (a to píšu jen proto, že brokenhearted by byl přece jen silný výraz) jsem ledově klidná.

Šesté rande bude zase v civilu. Asi jej budu směřovat do podvečerních hodin, už dlouho jsem nevyvenčila své oblíbené džíny, mám v nich hezký zadeček.

A pak bych si mohla dát zase pauzičku, nebo vypiju všechno nelkoholické pivo, co ho v okolních hospůdkách se zahrádkou je.

středa 19. srpna 2009

Tři praktická přísloví pro každý den

Někteří bližní si o nás dělají velké starosti. Jsem zřejmě lehkomyslná a odmítám nad naší situací několik hodin denně vzdychat. A tak vzdychají oni. Nad našimi existenčními (nikoli existenciálními) otázkami, nad naším zdravotním stavem a bezpečností a především nad mými vztahy ("prostě NESMÍŠ příště začít chodit s nikým, kdo...").

Dá-li pánbů ptáčka, dá i zob.

Koho mají pověsit, ten se neutopí.

Jaká šla, takovýho potkala.

pondělí 17. srpna 2009

Zase něco sháním

Tentokrát člověka schopného obsluhovat vrrrrrtačku s příklepem. Svou vlastní. Potřebuju na balkoně 4 díry do stropu, aby se měla má nová láska wistarie po čem pnout.

Za odměnu dotyčný/á dostane oběd, i koláč upeču.

Počty

Erýsek nechce zkrátit nehty. Lákám ho, slibuji, nakonec zabírá to, že nejdřív spolu ostříháme nehty Rudovi.

Držíme ručku a jedeme: Palec, ten je největší. Ukazováček, tím se ukazuje a dělá tytyty, prostředníček je uprostřed, prsteníček nosí prstýnek, malíček je malinkej. Druhé kolo v témže duchu.

Třetí a čtvrté kolo, nožky: Palec, ten je..., ukazováček..., prostředníček..., prsteníček...., prsteníček...., malíček. Ruda může nosit dva prstýnky. Erýskovi to nepřijde divné.

neděle 16. srpna 2009

V tramvaji

Erýsek: "Lidi nevoní."

sobota 15. srpna 2009

Mates

Matýsek viděl na hřišti děti, jak lížou zmrzlinu. Chtěl taky. Maminka mu vysvětlovala, že s sebou nemá ale vůbec žádné peníze. Mates se ale nedal: "Kaltu máš?"

pátek 14. srpna 2009

Člověk míní, děti mění...

...řekla jsem nahlas a pětiměsíční Ruda se uchechtl. Taky nahlas.

Celkem bezvýznamná epizoda, ale trochu se bojím, že tak za 15 let bude mít nějakou dohru.

čtvrtek 13. srpna 2009

Ještě ho mám!

Mozek. Včera jsem se setkala s mladými, nadějnými a bezdětnými, mými druhdy spolužáky z hispanistiky a spřátelenými Španěly. Po chvíli jsem se rozpomenula, že áno, hovoří se španělsky, to je přece ten jazyk, který ovládám plynně. Literatura? No jo, to mě vlastně taky zajímalo, nebyla já jsem náhodou slibná překladatelka, stejně jako ten sympatický spolužák, co mi připomenul, jak jsem se kdysi vyjádřila o stavu jeho vousů (to by mě zajímalo, kdo mu vykecal, že jsem tehdy ten pečlivě vykreslený útvar zhodnotila jako 3,14ču na bradě, holt neklidné mládí nešlo pro odsouzení daleko...).

Začnu se s nimi scházet častěji. (A třeba si taky časem pořídí nějaké děti.)

neděle 9. srpna 2009

Stojka...



V prádle



Night and day, day and night



Skoro stejně těžcí kamarádi

Námořník

Erýsek jel s velkým a maceškou Sázavu. Strašně jsem se těšila, až se vrátí a bude mi vyprávět. Vrátil se v sedm večer spící. Nevadí, vstal totiž v pět ráno, nadšením se skoro zalykal, vlezl si ke mně, šil sebou a funěl mi do ospalého ucha: "Maminko, já byl námořník a jedl jsem chleba s mazacím sýrem!"

sobota 8. srpna 2009

Scénáře

Jako autorka telenovely jsem na těchto stránkách selhala na celé čáře. Ona to nejspíš bude otázka formátu, takový Divoký anděl je rozsáhlý, možná bych byla úspěšnější třeba s modelem Bakaláři, dějí se mi spíš krátké úsměvné formy. Kupříkladu včera jsem se dočkala vtipné pointy jednoho kratšího příběhu. Z důvodu nejvyššího stupně utajení všech zúčastněných o něm nemohu napsat prakticky nic :-).

Pro velmi věrné čtenářky a čtenáře: šlo o něco na způsob zápletky příběhu o "interesantním mulatovi", jen kolonka osoby a obsazení byla zalidněnější a úmysly zúčastněných méně prvoplánové.

Shnutí hlavní myšlenky: Internet je strašlivě šílené médium a Praha roztomile malá.

pátek 7. srpna 2009

Bože!!!

Měla bych si vzít dovolenou a odjet někam na měsíc číst a poslouchat muziku. Dneska jsem chtěla zamachrovat, že vím, kdo na desce Jorge Parda hraje na basu. Když ale člověk řekne Carlos Bepanten, ztrácí to ten správnej level zasvěcenosti.


(Pro nezasvěcené: Carlos Benavent - španělský baskytarista. Bepanthen - výtečná mast na opruzeninky.)

středa 5. srpna 2009

V rytme

Onehdá jsem propadla panice - váha už jakžtakž dobrý, ale ty proporce! Ať se snažím podle moudrých knih milovat sama sebe jak chci, jedna měkoučká zranitelná část mé osoby z toho všeobjímajícího proudu pozitivních emocí pořád nějak vyčnívá. Taky z džínů.

Cvičit na bříško doma samozřejmě dokážu. Mám totiž pevnou vůli. Už čtvrté ráno mi ta pevná vůle vydržela 4-5 minut na tři trapně krátké série. Nezbývá, než se svěřit do péče profesionálů, proto jsem sjela na Smíchov do Holmes Place Energy Clubu, milý Watsone. Mají totiž dětský koutek pro Erýse, obě děti udat najednou se mi nedaří moc často.

P-class od deseti ráno jsem si představovala jako hodinu zábavného nenáročného posilování ve společnosti jiných stejně postižených. Kdo už jiný než matky na mateřské může proboha chodit cvičit DOPOLEDNE? Což zábavné to bylo. Nenáročné už méně, přestože jsem si vybírala ty nejlehčí činky a nejpružnější cvičící gumy, měla jsem v jedenáct co dělat, abych sešla schody do šatny. Ale ty dívky tam - to nebyly matky. To byly cvičenky soustředěné na výkon a následný efekt. A taky na efekt okamžitý, soudě podle oblečků je pro ně návštěva tamní tělocvičny společenská událost. Zastyděla jsem se za své tílko a lezecké kalhoty. Když si vezmu malé večerní, budu příští týden na P-classu konečně správně mezi svými.

Jak jsem vyčuchala babičku

S Rudovou babičkou nemám přátelské vztahy. Jednak kvůli mé překypělé hrdosti - na genetické testy mě nikdo posílat nebude, druhak kvůli její překypělé hrdosti - ona coby zasloužilá celoživotní svobodná matka se nezasloužilé omlouvat nebude. Takže se nevídáme, nicméně od začátku jsem dala jasně najevo, že se na vnuka může kdykoli přijít podívat.

Dnes šel chlapík jako obvykle vyvenčit mimíse v kočárku do lesa. Zatímco jsem odcházela na cvičení (poprvé po dlouhé době, to taky popíšu...), babi se zřejmě někde skrývala za rohem a když byl vzduch čistý, jala se kochat vnukem. Pak mi ho chlapík skoro po třech hodinách vkládal do náruče k nakojení, čichám, čichám člověčinu, tuhle vůni jsem už někde cítila. Zeptala jsem se tedy překvapeného špiona Šiškina, jak že se babičce Ruda líbil? Prý líbil.

Představa babičky hrdě se plížící mezi živými ploty mě rozveselila natolik, že jsem jí po obědě brnkla, ať se někdy staví i oficiálně. Škoda jen, že mi nebere telefon.

pondělí 3. srpna 2009

Vyvolávačka

Asi bych to neměla vůbec komentovat, ale neodpustím si. Já ty doktory nechápu - proč proboha denně uměle vyvolávají porody zdravých dětí s porodní vahou kolem třech kilo opírajíce se o následující argumentaci: "Ono by vám to miminko vyrostlo, už tak má velkou hlavičku, a neprošlo by pánví." Vážně si nemyslím, že by moje děti měly malou hlavu (popřípadě prdelku) či byly jakkoli jinak drobné. Taky si nemyslím, že bych měla nadměrnou pánev. Ani že dítěti za týden dramaticky vyroste kebule jak skřivanskýmu řídícímu. Řekla bych, že se to má takhle: Normální ženská porodí normální dítě v čase, který jim pro to určil pánbů. Ono pak méně porodů končí císařem z důvodu nepřipravenosti porodních cest, nástřihem a jinými lahůdkami. A vděčnými pacientkami, které jsou přesvědčené o tom, že nebýt včasného zásahu (na který si páni doktoři sice předtím sami zadělali, ale "hlavně že se to narodilo zdravý") nikdy by to dítě neporodily.

"Ty jsi holt měla štěstí," říkají kámošky. Měla, obrovský. Ale ani ne tolik na porody. Na informace o tom, že těhotenství není choroba léčitelná v porodnici, a na lidi, kteří mě tím jiným stavem i jeho finále s respektem a laskavě provedli. A jakkoli to bude znít pateticky, měla jsem nějakou víru, nebo co.

(A nemám nic proti tomu, jak ty klucí v bílých pláštích dělají svoji práci, když je třeba něco opravdu zachránit, abychom si špatně nerozuměli, jo?)

Likvidace zásob

Moli byli a budou. Na jejich periodické nálety na domácnost (či spíše z hlubin domácnosti) si pamatuju odjakživa. Jen jsem o nich nesměla před sousedkami mluvit, mamince to nějak vadilo. Teď, když ostudí mou vlastní kuchyni, už je můžu probírat po libosti. Jdu na to.

Jsou to prevíti. Dlouho vyčkávají, vyletí jeden, dva, jako by se nic nedělo. Nechávám se ukolébat zdánlivým klidem a odjíždím na dovolenou. POKAŽDÉ, když se vracím, zjišťuji, že opanovali domácnost. Všechno vyházím a nakoupím nové zásoby. Odjedu na Dušičky k tetě. Jsou zpět. Odjedu na hory. Zas.

Včera zase letělo několik kilo obilovin, vloček a mouk/muk (Pavlíno, Víte, jak se to skloňuje? Napíšu mouky, jakože hromadné.) V rámci záchrany zbylého materiálu jsme s Erýskem pekli chleba. Uplácali jsme dva zdařilé bochníčky. Erýsek komentoval upatlané packy: "Já to, maminko, nebudu mýt. Já si ručičky opapám!"

Pak ještě zhodnotil výsledek: "Chleba. Vezmeme si ho na cestu. Ale musíme mu pořídit obal." DSMP, jako vždy.