pondělí 26. října 2009

Kusy

Ruda nejdříve odmítl mixovanou mrkev. Přijímal jen kousky. Posléze odmítl i kousky, jeho nikdo lžičkou krmit nebude. Takže třímá osminku jablka, vařenou mrkev, bramboru, banán a patlá si sám.

Publikace...

... z dob, kdy se Erýsek učil jezdit na motorce.

www.horydoly.cz/vypsat.php?id=12491

neděle 25. října 2009

Die Hausfrau und die Yoga

A že nevíte kdo mi poradil, že chci-li pravidelně jednou týdně cvičit, nemusím se vázat na jeho hlídání a ačkoli odjíždí zase na čtrnáct dní do prdele, mohu přece cvičit doma?

Když jsem se sdostatek vyvztekala a vynadávala všem, kdo byli na skypu online (blush), jak že-nevíte-kdo cábruje po všech čertech a svobodně si běhající po lesích mi radí, že si můžu skvěle zasportovat i s kočárkem, vytěžila jsem ze situace zase jedno pěkné pozitivní vyústění.

Je půl deváté a děti usnuly. Hausfrau následuje doporučení příručky, obléká se do volného oděvu a větrá místnost. Uklidí hrníčky se zbytky džusu z dětského stolečku. Provádí pozdrav slunci. Vlhkou žínkou otírá dětský stoleček. Provádí pozdrav slunci, v pozici střechy tiskne paty blíž k podlaze, sedací kosti jsou nejvyšším bodem, ale neprohýbá se v bedrech. Sesbírá citroen, vw brouk kabriolet a audi z gauče. Provádí pozdrav slunci, paty jsou zase o level blíž k nezametené podlaze, dbá na to, aby prsty rukou, na které rovnoměrně přenáší váhu, tvořily vějíř. Bere koště, pak smetáček a lopatičku. Provádí pozdrav slunci, paty se téměř dotýkají zametené podlahy. Háže plenky do pračky a naposledy provádí PERFEKTNÍ pozdrav slunci.

sobota 24. října 2009

Jak jsem oslavila...

... ty třicátiny konečně už.

Ruka, jež spravedlivě rozděluje, mi vynahradila příkoří a kalorické ztráty utrpěné v den původně plánované oslavy a včerejšek mi udělala sladkým jako cukrkandl.

V půl deváté jsem vyrážela na skutečnou oslavu do SKUTEČNÉHO BARU!!! Navyklá na nedotknutelnost matky s kočárkem jsem si neštípla lístek. Ouha, potřebnou rekvizitu jsem si však do baru nebrala a světe div se, revizor mě zastavil. Máte lístek? Nemám. Máte sedm set? Nemám, teda mám, ale víte, já mám doma dvě malé děti a to menší má půl roku a já jdu poprvé od porodu na večírek, normálně nemívám hlídání, víte, já jsem svobodná matka, je mi zrovna třicet, ne fakt, děkuju, to jste milej, ale já sama nevím, jak to dělám, no a když vám dám těch sedm set, tak mám prakticky po oslavě a výživný v tahu a tak prosím, prosím, že mě pustíte?

Pustil.

A pak jsem tančila a pila malinový milkshake a dokonce i dostala fousatou pusu, takže já jsem s oslavou navýsost spokojena.

Nalezenec a jiné veselé

Našli jsme kdysi v Božím Daru na sněhu válet plyšového pejska. Sželelo se nám ho a žije u nás. Dokonce má na mikrouších fotku, někde v hluboké historii. Ptala jsem se Erýska, jestli si pamatuje, jak jsme k němu přišli.

E: "Našli jsme ho?"
M: "Jo, je to pejsek nalezenec. A víš, kde jsme ho našlil?"
E: "Když je nalezenec, tak toho jsme našli na lezení."

Dále Erýsek začíná zvládat základy anatomie: "Já mám na noze kloub. Jako prase divoký, děda ho stahoval a mělo taky kloub. Kloub kotník, ale je až pod krví!"

"Maminko, tys byla taky miminko? A kojila tě babička krušovická? A vozila ses v trabantech? A pak ve škodovce?" (Jak to jen může vědět?)

pátek 23. října 2009

Jak to s hlídáním nebylo tak žhavý

"Dobrý den, babičko, ráda bych vás poprosila o hlídání kluků v pátek večer, přátelé mi uspořádali oslavu třicetin. Hanka."

"LITUJI. MK."

Tak já vám nevím, čeho babi lituje. Jestli jako nemůže, protože jí bolí noha, nebo není v Pze, je s kámoškou v divadle, na kafi... Nebo jestli nebude odloženku po svém synovi podporovat v paření. Těžko z toho něco poznat a jak říkají tamty, Toltékové, nevytvářej si domněnky, děvče.

středa 21. října 2009

Pendolíno

Tak se nám nějak podivně zamotaly okolnosti a ze dne na den jsme jeli pendolinem do Ostravy. Všichni tři. Cesta tam byla báječná, neb jsme sdíleli vagón se svatou ženou v jakési bíločerné plachetce a její ještě svatější kámoškou v civilu, které se s veškerou vervou a láskou k bližnímu, jaké byly schopné, vrhly na kluky. Přečetla jsem dokonce kus Apetitu, no chápete to?

Cestu zpátky jsem oddřela sama, svaté holt asi zůstaly na východě a do sodomy gomory hlavního města už se nevracely. Zato jel moc krásný pán s očima, který si četl knížku o zenovém buddhismu, tak jsem si mezi výchovou, kojením, krmením sušenkami a Erýskovým neustávajícím tříhodinovým monologem tak posnívala, jak by bylo fajn nemít žádné děti, usednout pánovi v pozici lotosového květu na klín, ta mi jde, a tím jej zcela okouzlit.

Už v Praze se kamarádka Erýska ptala: "Bylo to v pendolínu báječný?" a Erýsek uměřeně zhodnotil: "Báječný to nebylo. Bylo to jen normálně krásný."

pondělí 19. října 2009

We all shine all

Já: "Vy jste moje sluníčka."
E: "Svíííítííííme!"

neděle 18. října 2009

Nevěřící babička

V rámci vyhánění salmonely spánkem jsem povolala chlapíkovu maminku, aby se potěšila vnoučkem. Ochotně přišla a péče se zhostila zkušeně a láskyplně.

O to víc jsem se pozastavila nad větou: "Kdyby byl z našeho rodu, tak bude mít problémy s kyčlemi."

"Babičko, vy pořád ještě nevěříte, že je Ruda váš? Vždyť je celej R..."

"Já ho tam nevidím. Já tam vidím jenom Hanku."

Ani jsem se nenaštvala. Znělo to upřímně. Selektivní slepota je její problém, ne můj. Hlavně že hlídá.

sobota 17. října 2009

Va fan culo

V protějším domě bydlí stárnoucí Ital s mladou ženou. Býval šaramantní, odpověděli mi sousedé na otázku, proč si ho proboha brala.

Nešťastnými řízeními osudu se potkáváme, vždycky když řeším nějakou výchovnou pouliční situaci se řvoucím Erýskem. Erýsek odmítá přejít přechod. Erýsek odmítá dojít posledních dvě stě metrů domů. Erýsek řve jen tak, protože na to má ten den náladu. Tyto situace řeším tak, že se prostě vzdaluji tak daleko, dokud nedocílím toho, že za mnou syn nakonec přijde.

Tento host na našem území si ale osobuje právo vstupovat do mého výchovného činění, syna řvoucího hrůzou mi násilím přivádí, nahlas se mi snaží vyčinit svou verzí toho, jak si představuje češtinu, a (ach mé ego) KRITIZUJE mé postupy. Plamenně, jak jinak.

Představuju si, jak přijíždím do jeho rodného Horního Parmazánova, vrhám se na prvního ušmudlaného Giovanna a navážím se do jeho černě oděné ovdovělé matky Francesky, že proč s tím bambinem proboha něco nedělá a co to s ním ježiši dělá a ať hlavně nedělá to co dělá. By vyletěli černě odění kníratí bratři s kudličkama a takovou vendettu svět neviděl.

Tak ať se taky nesere, jo?

pátek 16. října 2009

Jak v koupelně řveme smíchy

Ve vaně sedí Erýsek na špuntu, je tam víc vody, Rudýska se pokouším neutopit v druhé, mělčí půlce. Jenže vana má spád a Ruda miluje svého bratra. Takže se začne vrtět, pomalu nabírá rychlost, odkopává se nožkama a řítí se přímo na Erýse. Ten ho čapne za ramena, posune zpět na jeho půlku a legrace může jet nanovo.

Upírci, pán v síti


U nás v koupelně jsou i hroši


Dědův

E: "Maminko, střílení je báječný, že jo?"

M: "Já nevím, Erýsku, já jsem pacifista."

E: "Já nejsem pacifista, já jsem myslivec."

středa 14. října 2009

LETS

Proste a bude vám dáno. To se nám osvědčilo. A co takhle jak sedlák měnil až vyměnil?


en.wikipedia.org/wiki/Local_Exchange_Trading_Systems


Když už jsme toho tolik dostali, tak pro změnu pouštíme do oběhu:

- fusáček na mimi něžně pruhatý modrobílý, mikrovlákno, Tchibo, v začátcích neocenitelný pomocník

- větší množství barevných tvarovaných plen, bambusky, swaddlebeesky (rolls-royce mezi plenkami, dámy!) a čert ví co všechno k tématu

- větší množství hraček v pěkném stavu, hlavně plyšových, ale i nějaká autíčka a hroši

- hrací deku pro miminka s vycpanou medvědí hlavou a objímacími packami, kdysi v ní usnul otec jednoho z mých synů a jen cynik by neocenil tu roztomilost

- protimuší síťka na kočár v holubí šedi (nepoužitá, nikdy jsem nepochopila, na co je to dobré)

- dvě dobře garážované zimní kombinézy pro klidně i roční dítě - Rudovi tradičně malé.

Přijeďte a odvezte si, jen to pak pošlete zase dál, prosím.

K zapůjčení by tu bylo jedno rodinné stříbro - teploučký ovčí fusak, vzhledem k Rudovým nadstandardním rozměrům pořizuji jiný v prodloužené délce.

pondělí 12. října 2009

Kde si pani vzala pani

Nějak se to horšilo, tak jsem zavolala na Motol, ujmuli se mě na infekčním. Něco mi dali a tak se to jistě zlepší. Chlapík obětoval kus pracovní doby a odvezl mě, za což jsem vděčná, neb jsem díky horečce pořád někomu říkala brankář (tak u vrátného na dolní vrátnici se to dalo pochopit, ale pan doktor měl do fotbalisty daleko...).

Nemyslím si ale, že by za to mohl můj lehce indisponovaný intelekt, když jsem si nebyla jistá, kde že ty ordinace přesně jsou, na základě polopatického návodu sestřičky: "Pani, děte tam, kde si ta pani vzala pani."

sobota 10. října 2009

Tančící balvan

Další pro...ehm podvečer jsem hodlala strávit na gauči u líbivých melodií z bollywoodských filmů. Položila jsem Rudu, aby dobře viděl, zapnula http://www.youtube.com/watch?v=bIP8GyLPBGk&feature=channel a tanečními kroky se přesouvala ke gauči, na kterém jsem hodlala ODPOČÍVAT.

Ruda se rozzářil a aplaudoval. Panebože, někomu se líbí, jak tancuju! Mých deset lekcí orientálního tance za nekřesťanský peníz mělo své opodstatnění.

A nezůstal jen u toho, jal se mohutně plácat rukama, vrtět obrovskou prdelkou - tančil.

A tak jsem si mezi dvěma odběhnutími tam, víme kam, osvojila několik nových figur, ať žije Madhuri Dixit.

Jak jsem oslavila třicátiny

V předvečer dne, kdy jsem měla dosáhnout nejkrásnějšího věku ženy, se stavil kamarád s lahví šampusu. Mužně jsem potlačila vzrůstající nevolnost, přijala květinu a před oslavou chtěla ještě vykoupat a uspat Rudu. Mezitím stádium zimnice přešlo ve stádium horečka, hadrové ruce a špatná rovnováha, takže kamarád obstaral veškerou silovou manipulaci s Rudou, uvařil čaj, uložil šampus do ledničky, mě (v džínách :-) ) do postele a odešel. Díky za dárek, dnes jsem si konečně rozbalila.

Druhý den sousedky nachystané na oslavy zaskočily do lékárny pro Smektu, do obchůdku pro suché rohlíky, Háňa vzala Rudu na sluníčko.

Dnes dorazila Rudova babička, aby ho vzala na deštíčko. Otec je už týden v prdeli. Kdo necestuje alespoň jednou do měsíce, jistojistě zakrní.

Pozitivní vyústění jsou tentokrát dvě:

1) Naučila jsem se Rudu transportovat taháním na dece.
2) Nečekaně jsem se dostala na svou ideální váhu.

pátek 9. října 2009

Synek truhlářův

Ruda nezdědil po tatínkovi jen nosík. Leží si takhle otráveně na břiše a odstrkuje všechny hračky, co mu jeho milující bratr nosí, aby ho zabavil. Erýsek už neví, co si počít: "Mami, on ty hračky nechce! On chce mlíko!" Mléko rozhodně nechce, rozhoduje krkavčí matka. Erýsek činí poslední pokus a podává kus dřeva. Ruda se blaženě rozzáří a dvacet minut ho zkoumá, otáčí, okusuje.

středa 7. října 2009

Dvě nejpotřebnější vlastnosti rodičů

Trpělivost a důslednost.

Trpělivost postrádám naprosto, naštěstí jsem občas schopná alespoň minimální reflexe a proto poté, co vybuchnu, se mnohdy i uklidním a věc dořeším v normálním modu chování.

Důslednosti se důsledně učím. Nebylo tomu tak vždycky a Erýsek na mou nedůslednost umí zdatně hřešit. Moje alternativní cvokařka mi jednou nastínila vizi mé domácnosti, pokud se jí nenaučím dostatečně rychle a efektivně. Představte si dva malinkaté chlapíky (ne obyčejné chlapíky, ale ve smyslu Chlapíka coby jedné z postav tohoto blogu), jak si ze mě dělají služku a prdel.

Jak jsme lepili...

... krmítko z lékařských špachtlí. Těch dřevěných, co se s nima dělá Aaaaa.

Sousedka zapůjčila lepidlo Herkules. Pomalu schne a tak jsem jednou rukou držela schnoucí materiál, druhou zabavovala Rudýska a třetí se snažila zabránit Erýskovi pomatlat lepidlem celý balkón, sebe, bratra a mne.

Do toho zavolala O. Pustila jsem krmítko a to se zhroutilo. O. se ptala, čím že to lepím? Herkulem? Ten je prý na ho*no. Přesně tak. A já hloupinká jsem si do dneška myslela, že je na dřevo.

Rudolf zabejčil...

... odlepil celou plochu břicha od podložky a krátce couvl. Radujme se.

úterý 6. října 2009

Nešpor válcuje Pepinu (k mé veliké radosti)

Náhodou jsem na youtube objevila smíchy pana doktora Nešpora. Erýsek se do smějícího pána zamiloval: "Maminko, on je ten pán stejně veselej jako já."

http://www.youtube.com/watch?v=bHeYS-dmXVE&feature=related

Velké téma

Maminko, děda praděda je na hřbitově. Odpočívá, protože je mrtvej. Pak ho lidi nějaký spálili. A šli se na to podívat.

sobota 3. října 2009

Jak jsem vyřešila dilema

Přišla pracovní nabídka trvalejšího charakteru. Naše finanční situace si o nápravu vcelku jasně říká, tak jsem zajásala a jala se zjišťovat, kolik si za své služby mohu říci. Vyhlídky báječné, pěkná dřevěná postýlka pro Rudíka, dva nové stromky na balkon a POŘÁDNÁ matrace pro Erýse, ne ty dva polštáře z gauče, na kterých spí teď. Pro maminku brýle.

Pak jsem jásat přestala a jala se pro změnu přemýšlet, co by nás to reálně stálo. Alespoň tři hodiny práce u počítače každý večer, takže miláčkové v osm do postýlek, ať se děje, co se děje. Marodění a především blinkání zakázáno, prosím! Odpolední spaní u nás nefrčí, takže by se musely výrazněji zapojit babičky. Ty dosud povolávám jen kvůli doktorům, fyzioterapii a plavání s Rudou. Možná by stálo za to zkoordinovat tatínky, velkej už Rudu pohlídat dokáže a je ochotný. U chlapíka jsem to od šestinedělí zkusila jen jednou a neprošlo mi. Nejsem úplně ten správný doprošovací typ a nejsem si jistá, jestli by to těšilo také Erýska.

Přestože nedělám skoro nic jiného, než si hraju s dětmi a pohrávám s domácností, světe div se, občas se cítím ve stresu a na Erýska řvu. Nepovažuji za moudré si stresu přidávat.

Večer komunikuji se spřátelenými matkami na skypu. Pokud je deštivo a jinonické matky nevycházejí na hřiště, jsou to jediné dospělé bytosti, s kterými ten den přijdu do styku. Občas se cítím osamělá a fikaně vyrážím na procházku ke školce kolem páté, kdy zavírají a je větší pravděpodobnost, že tam někoho potkám. Přijít o skype? Bohnice.

Občas jdu cvičit, vychází to tak jednou za dva týdny. Děti dám do koutku a utěšuju se tím, že i pro malé miminko je lepší hodina a půl s cizími tetami a bratrem, než matka zpruzená z kynoucího zadku. Přijít o to? Bohnice.

No heleme, jak jsem si ty argumenty pěkně sepsala. Práci dohodím single kámošce. Brýle dostanu k narozeninám od mámy. Stromky někde vykopu, špendlíky na balkoně taky udělají parádu a děti potěší. Postýlku a matraci mi, drazí čtenáři, dodejte vy.

čtvrtek 1. října 2009

Traktát o srábkovi ve mně

Mám kamaráda a je na něm jedna věc, nad kterou mi vždycky úplně zatrne. On se zasměje a ten smích je tak zranitelný, jak když se jiný svlékne za bílého dne. Otevřená rána hadr. Ostýchám se koukat na něco takového.

Skoro mi to vadí. Proč by mi to mělo vadit? Je asi pravda, že nám na druhých vadí to, co nechceme sami u sebe, Jung s tím jeho stínem a tak. Za živého boha bych nechtěla se takhle smát. Vydat se všanc, když se směju na dítě. Nikdo se tak nesměje, ne?

Ale třeba by to bylo všechno v pořádku, kdyby se tak smáli i ostatní.

Plíny

Cífka má na spřáteleném pilátím webu fotku látkových plen a vyznání lásky k nim. Podepisuji a při této příležitosti hrdě hlásím, že už jsem zpátky v látkařských řadách. Díky Cífce a Ajuli, které dodaly nepromokavé svrchňáčky zvící několika arů, z nichž Rudovi neleze jeho úctyhodná prdelka. Nemusím jezdit každý týden do DMka pro pleny. Nemusím vynášet denně megakoš papíru. A cítím se strašně dobře, tak jako splynutějš.

Piáno a bratrská láska

Po zhruba roce jsem zase na chvilku usedla k piánu. Rudolf řezal pod mýma nohama do modrých dětských kláves s příšerným elektrickým zvukem (já ty klávesy ale upřímně miluju, protože ho na dlouho zabaví), Erýs obsadil část mé klaviatury od tříčárkované oktávy výš a do mých kruhů mi hrábl jen občas. Zkusila jsem si staré navrčené skladby z útlého mládí, včetně toho Debussyho, co jednou překvapil Frantu M. (jak já byla pyšná, že mě tehdy pochválil...). Hrála jsem prabídně a do toho odpovídala na nějaké Erýskovy otázky v rytmu Bachových osmin (ne-e-e-vi-i-im, kde-e se be-e-rou), neumím hrát a mluvit v normální lidské kadenci zároveň.

Ale příslib by to byl. Kluci se jeden druhým zabavili do té míry, že jsem si mohla střihnout hned tři kousky - s Erýskem coby jedináčkem slušná sci-fi. A navíc se u toho zjevně bratrsky milovali, jako ostatně každý večer.

Hleďme na potvoru!

Má období vzdoru.