Rodinná oslava v kostce

Dozvěděla jsem se, že bych měla studovat fyzioterapii, abych se teda jednou uživila. A hlavně se vykašlat na to hloupé hrabání v hlíně! Kontrovala jsem čímsi ve smyslu, že od toho má žena chlapa, aby nemusela v šest večer fofrem vyzvedávat děti z keramiky, dořvat je za úkoly a po večeři je rychle hnát na lože. Nedočkala jsem se valného pochopení.

Nejdřív jsem byla strašně rozčilená. Ale večer se mi to nějak rozleželo a teď tady řvu smíchy nad tím, kolik musí mít někteří času, když se můžou zaobírat takovýma kravinama.

Brigáda a oslava

Srdečně vás zveme na oslavu mých narozenin spojených s výstavbou vyvýšených záhonů v sobotu 15.10. Odvážní mohou přespat ve stanech, starší osoby ubytujeme pod střechou, pár spacáků tu je.

Zapotřebí jsou lopaty a motorové pily. Pokud nemáte, vemte aspoň děti na hraní pro naše děti. S dárky si hlavu nelamte a pokud vám to nedá, pak v současné době potřebuji jen keramické hrníčky nebo misky-mísy a kvalitní potraviny.

Valuško, vezmi Kapitána!

Co takhle dvě kila pro Koenigsmarkovou?

Dne 21. září 2011 bylo vydáno rozhodnutí soudu prvního stupně, který odsoudil porodní asistentku Ivanu Königsmarkovou ke dvěma letům vězení s podmínkou na pět let a k pětiletému zákazu činnosti za těžké neúmyslné ublížení na zdraví, ke kterému mělo dojít u domácího porodu, při němž asistovala. Ivana Königsmarková se na místě odvolala, pochybení odmítá. O odvolání bude rozhodovat Městský soud v Praze.

Právní zástupci Ivany Königsmarkové poukazují na fakt, že drtivá většina důkazů navržených obhajobou, zejména výslech všech znalců, svědků a většina listinných důkazů byla soudkyní zamítnuta a obhajobě tak nebylo umožněno prokázat svá tvrzení a stanoviska, čímž došlo k bezprecedentnímu porušení ústavního práva na spravedlivý proces.

Při odvolání chtějí obhájci využít důkazy, které neměli možnost předložit, a dále zajistit další znalecké posudky, jak českých, tak také zahraničních znalců.

Věříme, že se tento konkrétní případ netýká jen Ivany Königsmarkové jako soukromé osoby a jako porodní asistentky, ale že kopíruje celospolečenský postoj k domácím (a obecně mimoklinickým) porodům. Vývoj v této oblasti se v České republice bohužel vydává opačným směrem než je běžné v zemích západní Evropy, kde jsou úřady nakloněny porodům v porodních domech, v centrech porodních asistentek a podporují i porody mimo zdravotnická zařízení.

Konečný výsledek procesu může dlouhodobě ovlivnit přístup soudů k domácím porodům a může se stát precedentem, který se dotkne všech žen, které si na základě pečlivého a zodpovědného uvážení vyberou domácí porod s pomocí porodní asistentky.

Svobodná volba místa porodu patří mezi základní lidská práva. Podle Evropského soudu pro lidská práva (rozsudek ze dne 14. 12. 2010, stížnost č. 67545/09) je povinností státu zajistit právní a institucionální podmínky pro svobodnou volbu žen ohledně místa porodu.

Prosíme všechny, kterým není lhostejné, jak se náš stát k realizaci této lidské svobody staví, aby podpořili Ivanu Königsmarkovou, a to i finančně. Náklady na odvolací řízení budou vysoké. Zahrnují mimo jiné pokrytí soudních výloh, platbu zahraničním soudním znalcům, překlady soudních listin, následné překlady do češtiny a honorář pro právní zástupce.

Finanční příspěvky je možné zasílat na účet veřejné sbírky vedený o.s. Zrnka, číslo účtu: 3789354036/5500, variabilní symbol 8888.

Příspěvky je možné zasílat do 30.11. 2011. Sbírka bude vyúčtována podle zákona č. 117/2001 Sb. o veřejných sbírkách. V případě, že budete mít zájem o zaslání potvrzení o daru (pro potřeby odečtu hodnoty daru z daňového základu), napište, prosím, na klicova@unipa.cz.

Předem děkuji jménem rady Unie porodních asistentek všem, kteří vyjadřují Ivaně Königsmarkové ať už morální nebo finanční podporu.

Mgr. Kateřina Hájková Klíčová
výkonná ředitelka
Unie porodních asistentek
tel: +420 734 637 379

klicova@unipa.cz

www.unipa.cz

Babosed

Erýsek jede se školkou do ZOO. Nejedou jen tak obyčejnou Karosou. Jedou babosedem!

Jak jinak nazvat vozidlo zhruba ze sedmdesátých let, decentně prorezlé, kde děti sedí po pěti na jakýchsi lavicích a užívají si tu nádhernou patinovanou starobu. Dvě paní učitelky statečně vlezly k nim, ostatní jeli se školou autobusem. A hurá s tím verkem do Prahy!

Nemůžu dočkat druhé hodiny odpolední.

Pááártýýýý

Líná huba, holý neštěstí. Proto jsem zastavila uprostřed každodenní trasy Křivenice-Počaply, kde velké stroje čistí takový plac, jako stvořený pro podnikavého developera. Lákala mě totiž hora hlíny a vyrvaného kořání, z které by se tak krásně stavělo.

Příjemný, jen malinko kolozubý pán byl jednání nakloněn, takže v dohledné době celou tu nádhernou hromadu organické hmoty vysype k nám na pole. Stejně by to jinak musel vézt někam na skládku.

Co z toho plyne pro vás? Že někdy v listopadu provedu opožděnou oslavu mých 32 narozenin a všechny vás pozvu. Dárky nevozte, zato si vemte lopatu na komunitní výstavbu úhledných vyvýšených záhonů.

Žehrovice, o dvě více

Žehrovice jsou Mšecké a dvě jsou plodiny. Z velmi společenské sklizně brambor, kukuřice a dýní jsme si odvezli kukuřici Malované hory a dýně (prý) Buttercup. Já si ten Buttercup celý (nový) život představovala úplně jinak, takže budu muset zapátrat po nějakém fakt informovaném serveru a udělat si v těch odrůdách konečně pořádek. Je možný, že je to fakt brčálově zelená, vevnitř kuřátkově žlutá, kulatá, na pólech zploštělá dýně?

Malovaná kukuřice je prostě nádherná. Tu až objeví nějaký tvořivec z Fleru, tak rozpoutá revoluci v oblasti bižuterie a kdoví čeho ještě. Má všechny barvy, na které pomyslíte, z teplého i studeného spektra. Lentilky hadra. Krom toho je fajn na mouku a za nedozrála na vaření v osolené vodě, takže se velmi těšíme na příští sezónu.

S Buttercupem to tak jednoznačné nemám. Konzistencí je vcelku hokkaidoidní, jenže naše oblíbená jídla (dýňové hranolky, dýňové chipsy) mají trochu problém s výrazně sladkou chutí. Usoudila jsem, že to bude zřejmě dezertní dýně. Povařila nastrouhanou dužinu s mlékem a smetanou, ochutila skořicí. Cukr netřeba. Hmotu rozmixovala do nadýchana, nalila do mističek, vychladlé sypala praženou slunečnicí. Je to dobré, chybí jen nějaké orientální koření.

Kromě plodin a nějakých těch posbíraných semínek jsme získali ještě inspirativní kontakt: http://www.poddracimkamenem.cz/blog/ , což mě těší ještě víc než šperkařská kukuřice a dýně pro cukrovkáře.

Panebože proč?

K: "Hani, proč nepřišly holky?"

H: "Protože jely do Mělníka na vinobraní."

K: "Ale vždyť mi včera říkaly, že pojedou zítra?"

H: "No vždyť jo, když včera říkaly, že zítra, tak to znamená, že dneska, ne?" (Ukazuju na prstech, ukazuju v kalendáři...)

K: "Tak to je ale divný, proč teda nepřišly, nezůstaly dlouho ve škole?"

H: (polyká bezmocný vztek) "Kájo, to těžko, v pátek nebývá škola dlouhá."

K: "Ale my měli dnes pět hodin."

H: "Kájo, vyzvedávala jsem tě ve 12 a byli jste naobědvaní, koukni do rozvrhu, pět hodin byste nestihli."

K: "A stejně jsme měli pět hodin, stejně!" (vítězně odbíhá, konec scénky.)

A pak jsem se nad třetím plechem buchty (dvě na víkend, jedna na odpoledne) rozbrečela bezmocí. Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí, a jestli se něčeho nedostává Kájovi, pak mně shůry nedosypali dost trpělivosti a nadhledu. Sním o internátních zařízeních.

Lekce z nepodmíněné lásky

Hasičské dcerky si k nám přišly pohrát s nemocným Erýskem. Se zápalem se pustily do úklidu našeho mužného dětského pokojíčku. Erýsek s Rudou si tam hráli s autíčky, Jára ženám úslužně pomáhal. Pak spustil na Erýse: "Pojď holkám taky pomoct! Na holky se musíš snažit, aby tě měly rády!"

Erýsek klidně odvětil od letitého VW Brouka po tetě Martině: "To je blbost. Holky mě maj rádi i když se nesnažim. Protože jsem jejich, ne?"

O pět minut později Jára stále nechápe ten princip: "Éro, co by si udělal, kdyby tě holky neměly rádi?"

Denisa: "Nic, protože my ho rády máme."


Existuje způsob, jak mu natlouct do palice, že láska se nedá vysloužit, vyprosit, vyuklízet?

Krišňácký zelí

Měli jsme návštěvu dvou skvělých žen z Budějovic a při té příležitosti proběhla zelná dílna. Sklidily jsme zelí. Děti natrhaly některé hlávky na kousky, což ocenily ovce. Druhý den jsme je s mírnou kocovinkou nakrouhaly, navážily, osolily. A okmínovaly. Chybička se vloudila, ruka (naštěstí jen mírně dávkující) sáhla po římském kmínu. To je dobré koření, obzvlášť do asijské kuchyně.

Nu což. Tak to Erýsek našlapal do zelňáku a uvidíme, jak to s naším východním zelím dopadne. Každopádně první ochutnávková sklenka letí na jih!

Zářijové pondělí

Jára vstal z postele a s ním i jeho sebelítost. Ano, i já mám svoji sebelítost, i když se mnou v posledních týdnech už moc často nevstává. Ale ta dnešní Járova, to byl formát. Po půlhodině fňukání jsem neustála snídaňový příděl negativních emocí a dořvala synka jak sirotu, že je kurník šopa do pytle jeho volba, jestli bude šťastný nebo ne a že jestli si myslí, že tím někoho zaujme, tak dlouhodobě jistě ne!

Našlapeme se do auta směr Počaply. Před školou na mě Jára upře zoufalý pohled. Já si zapomněl doma tašku! Ty oči smutné, dali byste mu korunu. A v pozadí na sítnici velkými písmeny OTOČ TO AUTO, HERGOT, A DOVEZ MI JI, NEEE?

Kdepak, já důsledná jsem mu to nechala vypapat a po obědě si doma od Káji přepisoval, co mu v sešitech chybělo. Tašku už si bohdá nezapomene. Ani se na mě nezlobil, tak nějak si ten důsledek vzal za své.

Hospodář si to arci tolik za své nevzal, ale tohle myslím vyřeší až první rok Erýskovy školní docházky, až se provalí, že něco tak ošklivého jsem schopna s klidným srdcem vyvést i vlastněti.

A pak byla hudebka, s králíkem na veterinu, učení nového žáka, cesta domů v kufru (měla jsem tu smůlu, že mám pětimístné auto a přisedla jsem jako poslední :-), jedna pračka, druhá pračka, večeře.

Hospodář nabídl, že vykoupe děti, když přeci musím k Labi na trávu. ANO, ANO, ANO! Západ slunce nad hladinou, vrbičky, nikde nikdo, jen já, svištící kosa a brousek, co nádherně cinkne o asfalt cyklostezky, když se pustí z výšky 5 cm plus mínus. Na chvíli jsem si tam sedla, představila si, že život je jako puzzle z mnoha kousků, i ta veterina a nádobí jsou nakonec taková puzzlátka, zavřela jsem oči a představila si ještě jeden dílek, který sice nemám, ale zřejmě ho jednou v životě mít budu, a to neuhádnete, co to bude, fakt to neuhádnete.

Wellness ve vlaku Nymburk-Mělník

Nabrali jsme po víkendu děti a v plné sestavě opustili Nymburk. V kupé jsem si sundala po celém dni sandále a nožky vyhodila přes uličku Hospodářovi na klín. Tam se pravé chopil Jára a levé po chvíli Kája a luxusně mi je namasírovali. Erik si vzal na starost levou ruku a pod pravou mi usnul Ruda. Jsem rozmazlovaná matka, což?

Brambory v dírce

Sklidila jsem brambory z klíčové dírky. Tak především je samozřejmě blbost sázet brambory do klíčové dírky, protože zas až tak úrodnou půdu nepotřebují. Prostě neexistuje omluva pro to, aby tam zabíraly místo zelenině. Kromě jediné - Hospodář si to přál zkusit. A protože mně toleruje o dost větší úlety, neřekla jsem ani popel a šly tam.

Má to své výhody. Na sklizeň netřeba traktor, ba ani rýč, dokonce i dětská plastová lopatka, pro kterou jsem si hrábla do pískoviště cestou pro přepravku, se ukázala nadbytečnou. Máme ji totiž tam! Tu nádhernou hlínu samý humus, o které psal Svoboda, že se do ní bez obtíží ponoří ruka až po loket (no, o tom, kolik je k tomu potřeba zapojit kinetické energie, už nepsal, ale v podstatě to tak nějak je.) Sklízela jsem brambory jen prsty a očišťovala z nich nádhernou živou sypkou hmotu, tu a tam žížalka.

Ruďák to pozoroval a vždycky, když jsem na hromadu přihodila další úlovky, se radostně zasmál. Jojo, Ruďák je můj člověk, taky rád, když je něčeho hodně.

Takže teď uvařím večeři, sjedeme ke stohu pro slámu na zazimování, aby nám dírka darmo nevysychala a nemrzla, a hurá pro Hospodáře k vlaku. A příští rok, přátelé, se máte na co těšit! Příští rok tam bude MRKEEEFFF!!!!!

PP

Vyrostla nám spousta kudrnaté petržele. Prý je bohatá na vápník a céčko a esoterici tvrdí, že i na jakousi tajuplnou people-friendly energii. No hanba nechat to tam shnít, že jo. Rozmixovala jsem velkou kytici s olejem a solí, získala malou hromádku PETRŽELOVÉHO PESTA a namazala na náš domácí chleba. Není nic lepšího.

Když Rudu trápí žal...

... zpívá stupnice. Nejdříve se rozpláče, v zoufalství se vrhne na zem a pak vydá čistý tón. Pak o tón níž. A ještě. A ještě. A ještě.

Až bude jednou coby slavný hudební skladatel psát životopis, snad se mu tahle krátká poznámka na mikrouších hodí.

Hasičské dcerky...

... nám změnily život.

Chlapci se s nimi seznámili na výletě do hasičského muzea. Nebyla to jednoduchá cesta, panu řidiči chvíli po výjezdu zemřela žena a on musel brzy domů za desetiletým synkem. Přesto nás dovezl a děti to nezkrušilo, tak se statečně seznamovaly.

Po mně to Erýsek rozhodně nemá, ale omotal si kolem prstu druhačku a dvě třeťačky, sbíral pusinky a nechal se rozmazlovat. Jára s Kájou fňukali, že chtějí být taky Erik. Stejně se s tím svezli a od oné soboty se naši zaprďánkové pod dohledem těch malých žen stali součástí křivenické dětské party.

Uf, už jsem se bála, že budou do smrti chodit do vsi jen s tatínkem.

Kája the heartbreaker

Shakira, to by taky nebyla špatná žena...

Kája the meateater

Hani, proč všichni ve škole jedí brumíky, salám a my jsme takoví zelenináři?