Pětiprstý syn

Pro mě děsná exotika, při každém převazu jsem šokovaně hleděla, jak štíhle vypadají Rudíkovy nožky bez šestého čudlíku.

Na Bulovce bylo krásně, bez debat, já jsem si to (až na výjimky, třeba když se Ruda poprvé a podruhé budil z narkózy) užila. Pečení holubi do úst, výjimečně vláčný Rudík, který si vychutnával péči jak o jedináčka, pokorné uvědomění, jak krásně zdraví všichni doma jsme, nečekané chvilky pohody a porozumění na nečekaných místech (kdo by v téhle situaci doufal v červené sofátko...?)

Už jsme doma, Ruda sviští po kolenou, těšíme se na první krůčky.

PS: Erik před usnutím: "Maminko, víš, že jste s Rudíkem byli v německé vojenské nemocnici? A umřel tam Heydrich!"

Rekord

Tak ještě jednou o Rudovi, když je teď chlapec tak aktuální. Erik si půjčil můj mobil a pařil snejky. Kája ho dostal po něm. Radovali se spolu: "Jsem v sedmým levelu, mám novej rekord! ... Já mám taky rekord!"

Ruda pátravě zamířil (kam jinam než) k mlsníku: "Mami, Tája a Euik maj uekoudy, já ci taky doftat uekoud!"

Zviřátka

Ruda začínal svou kariéru jako pejchi. On byl pejchi, máma byla pejchi, Erik taky. Pak se z něj stal mefef. Kupodivu jeho máma byla stále pejchi, bratr s ním držel medvědí basu.

Pak dostal plyšového ježečka. Odmítl se naučit to vyslovit a stal se ježífkem. Ruda je ježífek, máma je pef (asi jsem vyrostla), bratr mefef, ostatní v rodině taky pfi. Psi, medvědi a ježíšek se mají rádi, to nám kladl na srdce včera.

Zítra nastupuje ježíšek na Bulovku, kde bude ukrácen na počtu prstíků. Bude z něj úplně normální pětiprstý chlapeček, tak jsem zvědavá, co to provede s jeho identitou. Pokud se mi tam s mým chabým technickým vybavením nepodaří napíchnout na nějakou síť, tak nás na týden omluvte. A buďte s námi, chytám z toho nerva.

Po uši v jílu...

... mi ani pět dětí nevadí. Přijela zase tlupa holandských ochránců přírody v důchodu (plus nějací ti mlaďáci) a pomáhali Hospodářovi měnit svět kopáním tůní pro obojživelníky.

Vypnula jsem telefon, nebo něco na ten způsob, a užívala si pospolitost, práci, jíl, příšernou angličtinou mou, Hospodářovu a chrochtavou holandskou. Děti se praly s mlaďáky, naučily se wait, my friend, a byly tak boží (jak se vektory jejich sil rozbily do zhruba dvaceti směrů), že jsem se s nimi vyblbla jak naposledy vloni touhle dobou. Hospodář nespěchal, zářil, ani příliš neplánoval, jedl v restauraci (modří vědí).

No, už je to za námi.

Spouštěč

Koupila jsem si na Fleru od Kaori nádherné náušnice. Tímto jí směle dělám reklamu, go to www.fler.cz/Kaori - umí nejkrásnější růžovozelené kytky do ucha na světě. Když si je nasadím, svítím.

Včera jsem jí napsala děkovný dopis. Dneska jsem ztratila pravou. Nu což, říkám si rozumně, napíšu Kaori další dopis, ať mi udělá náhradní, a je po problému.

Jenže Rudík má jít brzy na operaci a já jsem z toho nesvá, k tomu nějaké to emocionální pnutí mimo rodičovskou sféru a z růžovozelené kytky byla poslední kapka. Vybrečela jsem se dosyta, opláchla a šla vysévat svazenku pro včelky a jetel pro čmeláky.

Inzerát léto 2013

Hledám na léto wooferku, au-pairku, děvče. Věk 18-80 let, chuť špinit si ruce od hlíny, inteligence, vtip a lehkost úsudku. Bereme studentky, manuálně pracující, socioložky i úradníčky; pokud nás ještě čtou, pak i milé jeptišky. Doba pobytu pár až 14 dní, po domluvě možno i víc.

Nabízíme: Skromnou chutnou stravu, střídavou přítomnost a absenci dětí, možnost naučit se kosit, péct kváskový chléb, vařit kyselo, pochytit základy přírodymilovného hospodaření, lesnictví a trvale udržitelného žití, minikurzy plstění hraček, šperků a šití filcových broží, anglické, španělské a portugalské konverzace.

Máme to tu krásné, koupání je nedaleko, dobře se u nás jezdí na kole, na ryby, na pivo je to kousek, na zmrzlinu dál.

Tak to prosím šiřte, i mezinárodně.

Vaječné baletky

Neumím prosvěcovat vejce, ale kdosi mě v době našeho prvního líhnutí poučil o diagnostické technice ponořením do teplé vody. Kdo byl jednou těhotná a vlezl do bazénu, už je mu to jasné, princip je stejný. Vznášející se vajíčko se rozpohybuje, tvořeček zbavený části zemské tíže roztahuje křidélka a pošlapkává pařátky. Zvenku to vypadá, jak by se vajíčka roztančila a kulatí bílí medvídci neobratně baletili v hnědém smaltovaném hrnci.

Ovčelená

A zase koutek nevyžádané reklamy, ale nakonec je to můj blog a co by ne: Učte se včelařit s Pracovní společností nástavkových včelařů (PSNV)!

Kde jinde se nakonec mimo hlavní program dozvíte, že láhev s pálenkou je třeba před konzumací strčit do úlu, aby se ovčelila? Je pak přeci mnohem lepší. Kromě asi pěti druhů alkoholu, které mají co dělat se včelami, jsem byla vystavena vzdělávacímu tlaku několika včelařských osobností a domů jsem v neděli večer doplynula tak ovčelená, že se na mě Hospodář podíval zkoumavým okem a jemně pravil: "Á, děti, maminka je zamilovaná."

Až se mi to v hlavě trochu usadí, tak vám napíšu, co jsem se dozvěděla, a kdyby na to v letním shonu nedošlo, tak na stránkách Ekozahrady Pod věží by se měl časem objevit termín kurzu Včelaření pro začátečníky s výběrem těch lektorů, co byli mému srdci obzvláště milí.

Kopky

Včera jsme se s dědou Trnkou potkali u Labe při večerním kopení sena. Pěkně jsme si zapracovali a probrali, odkud kdo pochází (kupodivu jsme od sebe nebyli geograficky ani tak daleko, na časové ose je to o něco markantnější rozdíl, děda vzpomínal, jak jezdil do Rakovníka na prázdniny okolo roku 1953, já tam taky bývala ráda, okolo 2001...).

Prý tady v Polabí nebylo zvykem shrabat seno na noc. Uschlo i tak, naležato, jen nemělo tak pěknou barvu. Místní to naučil až děda s nějakou paní Novotnou, co pocházela od Mnichova Hradiště, tam to dělali stejně. Co se mě týče, kopím ráda, je to dobrá rehabilitace po kosení.

Děda odjel, bylo hezké světlo a kopky vypadaly poklidně, romanticky, a foťák nikde. Když pro něj pojedu domů, děti budou chtít večeři a už se nevrátím, to bylo jasné.Vznesla jsem vesmírnou objednávku na pána s fotícím mobilem. Po chvilce kousek ode mě jeden zastavil, opřel si kolo o stojánek a večeřel. Byl to milý Angličan sídlící v Mělníku, nevadilo mu skamarádit se a nafotil to ochotně, takže se kochejte:

Druhý den s kosou

Mám po těle opravdu prapodivné svalové skupiny, na jejichž existenci jsem od loňské sezóny zřejmě zapomněla.

Dopoledne jsem si vzala Erika a Rudu k Labi, školka je v přírodě, tak aby tam taky byli, a závodila s časem, aby traktůrek s rozšmelcovávací sekačkou patřící Povodí Labe zítra sežvejkal co nejmíň té nádherné vysoké trávy. Odpoledne se ke mně přidal Hospodář, přišel dřív z práce, začal řadu, já se připojila pár kroků za ním do druhé a už jsme svištěli ve stejném rytmu. Na druhé straně cyklostezky drobnými elegantními pohyby kosil děda Trnka a babička hrabala.

Ve chvílích odpočinku nám děti kradly kosy, přidala se i cikáňata, uzavřeli jsme příměří s Pepou za zapůjčení srpu, idylka. Erýsek má objednanou novou padesátku, kosiště udělá truhlář Kája, kluk je totiž talent a zaslouží si ji. Stejně už má encyklopedií dost, tak ať se taky jednou rozvíjí i prakticky.

Bez klobouku kos!

Je to pořád stejné. Každý rok mám z kosení veliký respekt, tráva není dost vysoká a nebe dost modré a ještě jsem neodnesla kosu naklepat dědovi Trnkovi a dvacet tisíc výmluv, proč chodit pořád se srpem.

Dneska Rudík milosrdně usnul po obědě a došlo na ni, na kosu moji zlatou rakouskou, co jsem ji vloni strhla o nějaké habaždí. Děda Trnka mi ji svařil a dneska kosila zase jako nová, kus zahrady se naležato suší na sluníčku a byl by větší, kdyby tam nějaký jouda nezapomněl lešenářskou trubku, ta nezarostla travou a já o ni nezavadila v půlce švihnutí. Prasklo to hned za tím svařeným místem. Děda svařuje podruhé, zavařuje do ni hřebík stovku a já objednávám novou na www.kosimesnadno.cz, abych stihla nadělat aspoň nějaké seno, než se s Rudou zašijeme na tu Bulovku. Kdo rád kosí, suší, hrabe a dává do kopek, seberte se a kdykoli přijeďte, je vás tu třeba jak příslovečné soli.

A bez klobouku proto, že pihy jsou roztomilé!

Návštěvy

Od 27.5. budeme s Rudíkem na Bulovce. Zhruba týden a budeme se tam zřejmě pekelně nudit. Odpoledne mají návštěvní hodiny, tak předem brnkněte a stavte se za námi, ať se rekonvalescent zabaví.

Kurz kváskování

Ekozahrada Pod věží má za sebou svůj druhý kurz a je to pěkné. Jsem vděčná za ohlasy od milých frekventantek, sešla se tu taková pěkná vyvážená ženská společnost, probral se kvásek, muži, ženy, chléb a čakry, teda jenom ta jedna, co se používá při vymíchávání těsta.

Upekly jsme chleba a mazancobábovku, usmažily lívance a uvařily kyselo. Pak jsme to všechno snědly.

Nepostupovaly jsme ani zdaleka intuitivně, stanovily jsme si pěkné schéma a toho jsme se při tvorbě také držely. Nejčastější uváděnou jednotkou bylo arci "přiměřeně".

Pak se skoro všechny naučily háčkovat a vytvořily osobitou dekoraci, kterou jsme s nasazením života guerillově věšely na strom. Mám dobré reference od skupinky náhodně projíždějících spřátelených cyklistů, že jsme tvořily klidnou a velmi nenápadnou skupinku. :-)

Děkuji všem za účast a opět velmi vřele Pavlíně Vytiskové za fotodokumentaci! Těším se na další společně strávené chvíle u letních kurzů!

Tavení a sluneční žár

Bobek provedl ukázku zatavování mezistěn do rámků a já se TAK těšila, až dorazí voňavý balík s voskovými pláty a já se do toho pustím sama. Ve vytouženém balíku byly mezistěny o malinký kousek delší a malinký kousek užší, než bych potřebovala. Copak to delší se ukrojilo, ale úzká mezistěna jen taktak držela v rámku, kdepak zaklapnout a jedním tahem stříkačky přilepit horkým voskem.

Vracet už se mi to nechtělo, oddálil by se tím čas, kdy žiju bez svých oddělků, takže jsem roztavila vosk, zalepila to ze všech stran a prostě to drží. Příšerně zbastlené, ale snad se včelky neurazí. Pokapanou kuchyň jsem oškrabala, vydrhla nějakým rádobyekologickým sajratem od zbytků vosku a příští týden jedéééém za Ondrou s krabicemi, abych se za pár měsíců s veselou a včelami mohla vracet domů.

Pokud někoho z vás trápí, že nevíte, co některá výše zmíněná slova znamenají, nevěšte hlavu. Bobek pro vás v Ekozahradě Pod věží chystá včelařský kurz pro začátečníky, jen musíme vyladit termíny.

Aby toho nebylo málo, solární panely nám na střechu montuje tak příjemný, fundovaný a krásný pán, že jsem se rozhodla s ním uspořádat minikurz o praktickém užití solární energie v domácnosti, kolik to žere, kolik to dává, co to stojí, jestli s tím ušetříte nebo proděláte, jak se to montuje a tak podobně, dávejte mi na ekozahradní email ekozahradapodvezi@seznam.cz vědět, koho by to zajímalo.

Nesnídám, nesvačím.

Nestíhám napsat reportáž z posledního kurzu kváskování, po včerejšku se k ní přidává sraz permakulturních zahradníků s návštěvou u neuvěřitelně nadšeného pěstitele včelí pastvy Jirky Junka.

Sázím, seju, pleju, stloukám rámky pro včely a až se konečně dostanu k počítači, všechno vám to napíšu, slibuju.

Je to ale krásné jaro!

Kruhový trénink

Je třeba držet se v kondici, tak jsem včera s Rudíkem, kozami, osivem a nářadím vyrazila k Labi. Vzali jsme to protizákonně kousek autem cyklostezkou, vyložili živé a neživé, Ruda pohlídal kozy a já mastila zpátky zaparkovat do vsi, aby nás tam nepotkal ten přísný pan policista z Počapel.

A pak to začalo, tři minuty kopat motykou, poklus na druhé stanoviště, rozmotat kozám vodítka, pohladit Rudíka a pomoci mu zasadit semínka, poklus na další stanoviště, hrabat, kopat, klusat, sít, hladit, motat, dovolovat cyklistům fotit se s kozami a tak celé sváteční dopoledne. Závěr patřil královské disciplíně - přesunu všeho a všech po cyklostezce k autu. Kozy do pravice, motyku a hrábě do levice, Rudu mohutně motivovat a kam s kýblem s drobným nářadím a osivem? Požádali jsme projíždějícího bruslaře, aby nám ho vzal do vsi a nechal u zábradlí. Podivil se, ale neremcal. Děkujeme. V závěru jsme drobnosti vysypali do auta a do kýble nažali trávu pro králíky na večer.

Pak už jsme jen doma nakrmili, uklidili housata před deštěm, převlékli se do slušného a vyrazili do Počapel na areál na zaslouženou dršťkovou, a taky aby se Ruda trochu sociálně vyžil. Potkala jsem tam fajn macechu, tak jsem se vyžila i já, některé zážitky s nikým jiným než macechou neproberete.