středa 29. června 2011

Sklizeň

Odjezd se blíží, já obcházím kvetoucí ráj na zemi, z kterého mi na dovolenou odjíždět fakt netřeba, a je mi do pláče. To je naposledy, dušuju se. Příští rok si místo moře střihnu nějakou tu agroturistiku, s rostlinnou výrobou, pokud možno, na dojezd od voňavého domova. (Ehm, voňavé tu jsou momentálně hlavně exteriéry; jak je venku hezky, doma moc neuklízím a po vzoru středověkých smraďochů občas někde kápnu grepový éteráček.)

Vzedme se ve mně vlna činorodosti, popadnu nůžky a provázek a sklízím. Oregáno, řepík, yzop, saturejka, měsíček, sléz, levandule, divizna, třezalka, meduňka, libeček. Stříhám, vážu, věším do altánku. Stejně mě štve, že jedeme, ale aspoň se u toho tolik nelituju.

neděle 26. června 2011

Pýcha a chlouba

Pod suchou zídkou bylo na jaře skladiště suti a tak, potěšilo mě, že to dneska vypadá jak nejmíň dvouletý záhon. Poprvé zaplodila kdoule, v sadu pod jabloní roste oregáno a třezalka, na hromadě trávy strašná síla hokkaid ze semínek od Teji, do klíčové dírky si Hospodář prosadil brambory a obrostla fazolová raketa. Pod vínem už není plevel, ale růže The Fairy a trvalky vesměs z vlastního odpěstu.

Suchá zídka



Kdoule


Klíčová dírka s brambory

Tejina hokkaida

Fazole a cukety

pátek 24. června 2011

Hezký, no

Koupila jsem si nové plavky. Byl to boj, rozhodla jsem se, že nebudu celou dovolenou zatahovat břicho a sháněla tankini. V Mělníku. Ehm. Když už jsem si zoufala, že budu muset do Phy, našla jsem krásné dorůžova ve sportovních potřebách.

Doma se kochám před zrcadlem a prochází Hospodář. Hele, lásko, plavky! Hm, hezký, no. Ano, jsem si od začátku vědoma, že fyzicky nejsem jeho typ a ladíme především duševně, ale snad není tak těžký říct něco jako sluší ti to, voe.

Věta!!!

Ruda se podíval za odjíždějícími policajty, zamával a zamyslel se. "De je audo?"

Zřejmě mu došlo, že promluvil, protože to ještě dvakrát udiveně zopakoval.

středa 22. června 2011

BRIGÁDA!!!

TENTO VÍKEND probíhá v našem sadě setí kopretinové loučky! Vezměte si hrábě, pláštěnku, jemnější povahy i pracovní rukavice, omezený počet obého můžu i zapůjčit. Vyhrabeme na kousku sadu stařinu, osejeme a uválíme (to by mohlo provést nějaké dítě, zřejmě vaše, moje nejsou doma).

Bude domácí chleba, buchta, polévka. Žádný velký kulinářský zážitek tedy neslibuji, jdete na práci :-). Kdo by chtěl přijet i na charitu, budeme jen rádi, výtěžek odevzdáme na účet Zrnek.

úterý 21. června 2011

Mokro

Erýsek se v noci počurává. Čtyřleťákovi už plenka fakt trapně nesluší. Já v tom mám jasno, upouští v noci tu páru, co se v něm natlakuje přes den. Spousta dětí, křiku a hádek, na maminčinu lásku se vrhají další tři děti a malej člověk si ani nesmí kopnout do psa, aby si ulevil.

U dědečka je to jiné. Prarodiče ho (nekriticky) zbožňují, s nelíčenou hrůzou ve tváři vyslechnou jeho stížnosti na ty strašné nové bratry, věnují se mu 24h denně.

Dnes ráno mu sundávám plínku a vzdychám: "Erýsku, ta plínka je mokrá. Jaktože u dědy se nepočuráváš a tady jo?" (Jako bych to nevěděla, hloupě si nabíhám...)

"Protože u dědečka mě líp vychovávají!"

Čí že ústa to z něj mluvila?

pondělí 20. června 2011

Ach ti myslivci

Přijeli Holanďani. Dobrovolně týden pracovali pro kokořínskou přírodu, takoví aktivní sedmdesátníci s dospělými dětmi a tak. Kdybych tady v šedesáti sedmi hudrala, jak mě to stáří zkrušilo a jaká je to nuda, připomeňte mi je, prosím. Jestli se toho tedy dožijete.

Kopeme takhle na sluníčku tůně pro obojživelníky, staříci statečně čelí infarktu a nahé děti v holinkách s maličkými rýčky se baví, jak umí. Po chvíli tři starší vzdávají bahno a lezou na přilehlý posed. Tam jsou naprosto potichu a klidní dobrou půlhodinu. Holanďani chválí, jací jsou hodní, šikovní a dobře vychovaní, jak krásně dokáží soužít s přírodou.

Slezli až na svačinu a po sušence z Káji vypadlo, že na posed asi chodívají nějací dospělí myslivci, protože tam našli časopis, kde dvě paní pusinkují pánovi jednoho pindíka a jak je to jako možné, že jeden pán má na tyhle věci dvě slečny. Zastávám teorii, že dětem se má všechno vysvětlit jednoduše a pravdivě. Trochu jsem se zapotila, ale snad mají jasno v tom, k jakému účelu slouží pornografické materiály a že tento typ inspirace není nutné přenášet do reálných vztahů.

Holanďany debata v češtině bůhvíproč zaujala, asi něco v těch nevinných dětských očích, a vyžádali si překlad. Pobavilo je to a ve vřavě nastálé diskuze na téma děti a pornografie se jeden čiperný stařík strašně nenápadně zvedl od termosky s kávou a vyšplhal na posed jak veverka. Časopis zřejmě ztopil, za což mu za výchovný tým Hospodář-a-jeho-snoubenka děkuji, jen ty děti pak nějak přestalo bavit to tiché soužití s přírodou a začaly úplně normálně zlobit.

Transportér

Máme nové devítimístné auto. Vepředu má tři sedačky, takže bylo nutné ujasnit si, že na té třetí smí sedět jen dospělí málomluvní lidé. Tedy žádné děti, žádné babičky.

A můžeme vesele růst.

Nejlepší

"Hani, ňaňa, ty seš nejlepší!"

No, sice je bída, že se spokojí s takovým málem, ale stejně mě to potěšilo.

středa 15. června 2011

Kosička, kosa

Dorazil kosiřík a já si složila novou rakouskou kosu, naklepanou od pana Dudmana. Pěticentimetrový jetelíček mi lehal k nohám. Nevěřila jsem - já snad jsem pan Trnka nebo co...? Oproti loňskému létu se nepotím, nedřu silou, jen tak se pohupuju. Rozdíl asi jako když jsem zamlada přešla z příčné flétny Amati Kraslice na Armstronga. Věci mají smysl.

pondělí 13. června 2011

Sexy týpek a švýcarský srp

Když hodnotím dnešek, tak za zmínku stojí dva zážitky.

Před Kauflandem upravují parkoviště. Takoví ti klasičtí kluci se sbíječkou, trošku pupky, montérky, melírek. A mezi nimi postává do půl těla chlap, trochu moc drsnej na to, aby mohl dělat modela, pracovní kalhoty spuštěné mírně pod lem dost nízko posazených trenek, neskutečně nádherně tvarovanej, bez melírku. Vlastně měl dost podobnou figuru jako Hospodář, ale ten by se v životě takhle nevystavil před Kauflandem a ještě u toho neházel lascivní očko na maminku, která čeká na to, až děti dolížou zmrzlinu, a nemůže se dost vynadívat.

A pak jsem si ještě k večeru vzala svůj nový švýcarský srp na dětské hřiště a nasekala ovcím a králíkům dva košíky pampelišek s jetelem, nádhernej materiál takhle na obecním, a srp to jen tak vulgárně nežnul, on je jemňounce holil nízko u země, jako kdyby krájel máslíčko.

pátek 10. června 2011

Kdopak to tu vychovává?

Naši chlapci zlobí v družině. Perou se mezi sebou i s ostatními lumpy. Paní družinářka si denně povzdechne, jak to s nimi má těžké. Já ji denně vyslechnu a nevím, jak jí poradit. Kurz respektovat a být respektován jí z vlastního arci nezaplatím. Navíc Kája, ten zlý, si už nepřál nosit ofinku, podle které ho ve škole paní učitelky rozeznávaly. Tak jsem mu ji před 14ti dny ostříhala, stejně vypadal jak debil.

A jeden krásný pátek si děti ze školy vyzvedávala rodná mamka. Paní družinářka s paní učitelkou, které ještě včera říkaly Hospodářovi, že je všechno v pohodě, jí sdělily své výhrady. Když se stavovali doma pro bundy, mamka zuřila. Kája se mě drapl kolem krku a držel jak klíště, slzy na krajíčku. Jára dělal, že vůbec není.

Ofina je prý už od školky pro jejich bezpečnost, aby paní učitelka věděla, jak na ně má ve vyhrocené situaci zavolat. Argument, že Kája si ji prostě nepřeje, není zřejmě dost silný, když učitelky si ji přejí. A že kluci jsou poslední dva měsíce hovada. Jako já mluvím hodně sprostě, ale to jsem se musela ohradit. Kluci se poslední dva měsíce perou, ale nejsou hovada. A že to tak nenechá. Že do té školy bude denně volat, a když budou stížnosti, tak přijede a vyřeší to. No, na to jsem byla vždycky zvědavá. A proč že nejedou na školu v přírodě? (Zeptala se paní, která je na školku v přírodě posílala od dvou a pů a ta traumata mi kluci mají potřebu vyprávět ještě dneska.) Povídám, že nechtěli, tak si je necháme doma, stejně tu jsou Holanďani, aspoň naposlouchají angličtinu. Tak páni prý nechtěli??? Já tady taky musím, co nechci, a oni nechtěli??? Vendulka taky nechtěla a jak se jí tam líbilo! (To jsme si víkend poté vyslechli, jak moc se jí tam líbilo, ehm.)

Rodná mamka s vyklepanými dětmi odjela a já neméně vyklepaná vzala telefon a vysvětlila paní družinářce, jak se věci mají a kdyby byla tak hodná a řešila výchovné problémy s námi. Ono už v knize džunglí se praví, že za jeden průšvih by se dvakrát trestat nemělo, to bysme je za chvíli mohli řezat popořadě všichni příbuzní za to, že ve škole provádějí klukoviny.

No a to by byl ten můj úhel pohledu. Ale kdo má vlastně právo rozhodovat? Máma, co je porodila, (podle mého) poškodila a odešla do světa, ale podle legislativy i Hellingera pořád ta nejdůležitější, Matka, jejich půlka, základ jejich světa. Nebo já, co je mám už druhý rok denně na očích, ale i ten moudrý Hellinger říká, že jejich matce se sluší ustoupit. Vím prd.

Hudebka, králíci, růže

Erýsek je u dědy, využívám menšího počtu dětí a vezu dvojčata na zápis do hudebky. Hospodář využívá téhož a prosí mě, abych cestou vzala králíky na veterinu. Je megavedro.

Ruda spí. Oblékám se slušně, nakládám 5 králíků do pytlů. Otírám čelo. Budím Rudu, kupodivu neřve. Vyzvedáváme kluky, kterým se nechce od fotbálku a tvrdí, že do hudebky nikdy chodit nechtěli. Cestou na Mělník už jsou smířlivější, jeden by rád kytaru, druhý buben.

Čekáme na pány učitele a zaléčujeme nervozitu sušenkami. Kluci po mě vyděšeně tlapkají a mně se objevují první kola v podpaždí. Volá děda - je v Křivenicích a kdeže jsme. Probíhá první část navigace.

Páni učitelé jsou milí a kluky zevrubně zkoušejí. Ruda žere basu. Chytám Rudu, zvoní telefon a probíhá druhá část navigace. Zpívám se stydlíny Havrany a Skákal pes, aby bylo vidět, že jsou muzikální. Jsou. Ruda žere záclonu, jdu ho odchytit, pod oknem děda parkuje, kde nemá, a šíleně na mě gestikuluje. Kola v podpaží už jsou do pasu. Kluci jsou přijati, vyplňujeme papíry a ujasňujeme si některá příjmení. Paní učitelka vysvětluje, že je taky rozvedená. Děda troubí.

Vybíháme ven a fasujeme Erýska s polévkou. Next stop veterina. Každý chce vyndat, držet, očkovat nějakého králíka. Paní doktorka má porozumění. Hotovo, uf. Už jsem chtěla propadnout sebelítosti (a ujasnila si, že holčičku fakt až 2013), vím ale, že mi to nesvědčí, tak jsem poodjela dva kilometry do Mlazic, nechala celý zvěřinec v autě a v klidu vybrala růže na nový záhonek. Když jsem se vrátila, půlka auta spala a králíci mleli z posledního.

Dopadlo to dobře. Králíci žijí a neumřou nám na my/i(?)xomatózu, růže prospívají a já kvetu.

středa 8. června 2011

Prostě chytrej, no.

Maminko, víš, proč jsem tak chytrej? Přece protože jsem z Prahy!

pondělí 6. června 2011

Další velký životní krok

Kupuju kosu. Rakouskou s jasanovým kosištěm a slovenským brouskem Rozsutec či jak se to jmenuje.

Dědu jsem zapojila do projektu "malá kosa pro vnuka", našel zachovalou padesátku a truhlář vybastlí kosišťátko. Děkuji paní Dudmanové za podklady pro jeho výrobu.

Růžovoň měl recht

Hospodář mě požádal o ruku. Asi jsem s odpovědí váhala moc dlouho a Kája pocítil potřebu to rozlousknout: "Tak jo nebo ne? Jo, ne?"

Tak jo. :-)

sobota 4. června 2011

Partnerská krize

pátek 3. června 2011

Hornina, chápeš

Mami, víš jak to bylo se Zemí? Lítaly tam nějaký skály, placatý, a prach nějakej, a jak se to spojilo, vznikla koule. Jako hornina, chápeš. Až pak tam přišli dinosauři, ty býložravý žrali trávu, to je jasný. Ty druhý maso.

Růžovoň

Sklízím si růžové lístky na sušení. Erýsek mi lohne hrstičku, po cestě ještě oškube pivoňku. Láká mě do kuchyně a já žasnu - vysypal mi cestičku až ke kuchyňské lince, prý až se budu vdávat.

čtvrtek 2. června 2011

Kosení v davu

V Rakovníku je kapela Ztraceni v davu. To se nám tu stát nemůže, ani když je nejúspěšnější schůze SDH a před hasičárnou se sejde skoro kompletní bílé obyvatelstvo Křivenic.

Tráva už vyrostla, jakmile bude počasí na sušení a Ruda nebude mít v hubičce afty (předpokládám že nakažlivé), vezměte kosy a přijeďte. Kdo kosu nemá, zapůjčím mu. Termín operativně upřesním, sledujte svůj oblíbený web.

středa 1. června 2011

Moje venkovská idyla...

... vypadala asi takhle. Ženy dopoledne pracují na poli a smějí se. V lese kácejí stromy mužní nemluvové. Děti se honí kolem matek a bezděky na broučcích, mravencích a bylinkách vstřebávají zákony Vesmíru.

Realita: Dopoledne pracuji sama na poli a občas se usměju na Rudu. Mužný nemluva někde kácí strom. Ruda stojí a čučí na silnici, protože díky změněné trase v Liběchově jezdí všechny kamiony přes nás.

Ruda mluví: audo (malé auto), audodo (nákladní a autobusy), ham (jdeme se domů najíst).