Posun

Ruda se v bříšku posunul níž. V praxi to znamená, že jsem byla nucena změnit styl chůze. Normálně, když se jde, tak člověk pokládá jednu nohu před druhou ve vzdálenosti n a délka jeho trajektorie pak činí součet vzdáleností n (+- nějaká ta terénní nerovnost). Těhule na spadnutí pokládá jednu nohu téměř vedle druhé a vytáčením těla kolem středové osy dosahuje rozdílu v úhlu zhruba 40°. Tím získává vzdálenost rovnající se nějakému zlomku n. (Technicky zdatní si jmenovatele spočítejte, jistě je to snadné zadání, ale pozdní stádium těhotenství mi působí změny nejen v chůzi.)

Tímto stylem jsem se včera po čtvrthodině dokachnila na metro a vyčerpaně se zhroutila do sedadla, o které jsem ach tak čtenářsky založené spolucestující musela asertivně požádat. Rudo, suň se dál.

Velká Samaritánská Akce

Jdeme s chlapíkem z matriky ke mně pověsit na strop kolíbku. Sousedka vyjde na chodbu a s doufajícím úsměvem zahlásí: "Tak se tatínek přece vrací domů?" (Třeba podotknout, že jsme spolu na toto téma vedly několik pavlačových hovorů, kdy jsem jasně vysvětlila, proč se (jí) tak vytoužený návrat nekoná.) Koukáme s chlapíkem jak z jara. Ona pokračuje dál... Moje pověst rázné ženy od huby (tento týden už podruhé) selhává.

Sedmá třída: Rozhodla jsem se vysvětlit P.H. a M.Š., že by spolu měli chodit. Koukali na mě jak z jara. Snad se to dalo vysvětlit mou tehdejší sociální nezkušeností. Přesto se jim po dnešku za trapnou chvilku omlouvám.

Matrika

Dneska chlapík podepsal, že je Rudův tatínek. Rozveselilo mě, že moc úřední reprezentovala stejná půvabná matrikářka jako při Erýskovi. Třeba nám nosí štěstí. :-D

(Erýsek v tu dobu bruslil s velkým na Štvanici. Prý si ho tam fotili nějací Francouzi, neboť mu to šlo lépe než jim. Jak z nich dostat fotodokumentaci pro Mikrouše, netuším.)

Syndrom malého šneka

Někdy to u nás doma ohledně různých potravin a pochutin probíhá podle následujících řádků:

Malý šnek u jahod
Ohrnoval pusinku.
Dejte pryč tenhle plod
Já chci papat brusinku.

Táta šnek přísně řek:
Nereptej a lízni si!
Když si dal, ochutnal
Div nevlezl do mísy.

Než si můj malý tvrdohlavý šnek lízne, zabere to i čtvrthodinku doprovázenou strašlivým řevem. Dnes jsem přišla na druhé možné řešení, jak z takové situace těžit. První řešení je v klidu usednout ke knize; než to Erýse přejde, jsem zase o pár stránek sečtělejší. Druhé řešení je ryze ženské a naprosto geniální: Jdu do koupelny, učešu a namaluju se. Ze zanedbané vynervené matky je půvabná žena, šnek si mezitím obvykle lízne a jsme spokojení oba.

Logika

E: "Prosím bonbon!"
M: "Erýsku, už jsme měli, už nebude."
E: "Prosím dva bonbony!"

Mám ho ráda

Při pokusu o snídani v křesle mě Erýsek objal kolem krku, otočil mi rukama hlavu na stranu, políbil na tvář a řekl: "Mám tě ráda!"

Vodní a lední sporty

Nese to ovoce

Ráno se Erýsek půl hodiny vztekal nad snídaní, dvakrát byl odvelen do ložnice na uklidnění (to aby sis, Papu, nemyslela, že tu vládne nevím jaká idylka), dostal na zadek při oblékání a pak teprve přistoupil ke hře. Vyprázdnil dva kontejnery, třídil do nich autíčka podle mně neznámého klíče a vesele si popiskoval: "Do plastůůů, do papírůůůů!"

"A co teda vlastně chceš?"

... mírně otráveně odzívla spřízněná duše, když jsem se svěřovala s tím, jaké je to pusté, když už se tu člověk ani nemůže pořádně zakoukat a spřádat plány o životě s životem obnaženým pánem se zahradou, na které by se jabka dala moštovat, který by měl vztahy vyřešené tak pěkně, jako já s velkým, zhruba stejně kladný postoj k oběma rodičům (moc čtu o konstelacích?) ... když zatím jediný zajímavý chlapík objevivší se v poslední době je Pražátko jemné s ambivalentním postojem k zástupu svých ex, s rodinnou anamnézou na chlup stejnou jako zástup mých ex - a samozřejmě bez zahrady.
Moje ne/výhoda je, že i tak zavádějící zjevení mi dokážou na čas přinést tolik dětinské radosti a elánu při stavění vzdušných zámků, že i Aniččina maminka, která mě přes rok neviděla, podotkla, že "ten blog je nějaký veselejší, Hanička někoho potkala?" (Tímto ji srdečně zdravím!) Další ne/výhoda ovšem je, že to nevydrží dlouho a nastupuje zase zdravá nuda, 1000+1 kamarád a zaplaťpánbů za ně.

(To je zase smysluplný příspěvek... :-)

"Děda troubil!" ...

... vzpomínal Erýsek, jak mu děda předváděl zvuky lesních zvířat. Nevěděla jsem hned, o co jde, tak se ptám: "A to troubil autem?" E: "Ne, zvukem!"

Z večírku

Dokutáleli jsme se s Rudou na fakt dobrý večírek. Skupinky mladých lidích obého pohlaví, co se vzájemně přiliš neznaly, se veselily a poznávaly. Dokonce došlo i na společenské hry, jaké znám jen z románů Emily Brönteové - a já se u toho dobře bavila! Asi mám mentalitu sirotka Lowoodského? :-)

Co mě ovšem rozbilo, křehce krásná dívka Bára seděla chvíli proti mně, mezi námi NEBYL ŽÁDNÝ STŮL, pojídaly jsme sušené banány ze stejné misky, celkem plynule se už asi pět minut prokousávaly vlnami společenského smalltalku, a najednou ta něžná panenka šokovaně zvolala: "Ježišmarjá, ty jsi těhotná! Já si toho nevšimla!" Velké výstřihy stahují pozornost k odhaleným partiím, zase jsem tu poučku nedocenila... bývala bych je nosila častěji.

Vyvážilo se to při odchodu, kdy mi na schodech praskl po celé délce už dlouho zkoušený zip zimního kabátu a vyprovázející táta od dětí se podivil mému naivnímu dotazu, proč že mi poslední dobou pořád odcházejí zipy od oblečení. Proč asi.

Volal děda...

... že Erýsek na nočníku začal tenkým hláskem dělat opičky: "Maminko, kdepak jsi? Jsi v Krušovicích? Jsi v Praze? Kde jsi?"
A sám si hlubokým hlasem odpovídal: "Hele, Eriku, uklidni se, jo? U-KLI-DNI SE!"

:-D

Maminka při uspávání: "Mám tě moc ráda, Erýsku."

Erýs: "A teď tu o Krtečkovi..."

Slon v kýblu

Strýc V donesl slisovaného sloníka, který vůbec nevypadal jako nějaké zvířátko. Když se hodí do vody, nasákne se a je z něj sloní žínka. Tak na ten zázrak lákám Erýska večer do koupelny, ten se toho samozřejmě chytne, s napětím pozoruje, jak modrou placku vybaluji, hází jí do vody a prorocky praví: "A teď se sloník rozpustí, jako cukr."

Nerozpustil. :-)

Orientace

Na muže, na ženy, na výkon... já jsem orientovaná na přežití. Radostné.

(Jo, a pak tedy na ty muže.)

Pojedeme na výlet

S Rudou. Do Vrchlabí, domluvit se na případném vylodění. Momentálně jsme ve fázi shánění spoluřidiče, kdybyste někdo jó nevěděl, co ve středu nebo ve čtvrtek s časem, pojeďte na výlet a oběd.

Pomáhá...

... kde může. Věší prádlo a bouchnutím zavírá pračku, do které odnesl špinavý kus oblečení. Myje nádobí a zalévá kytky - ekologická katastrofa a ještě to musím vytírat. Rozsvěcí a zhasíná. Míchá těsto, někdy taky horkou polévku na plotně - stále doufám, že to přežije. Nosí domů nákup - málokdy donese, ty tašky na to prostě nejsou stavěné. Uklízí ponožky a punčocháče - za dva dny jsem je našla i já.

Je skvělej :-).

Zoubky

Erýs zírá na Joe Zawinula, když tu se youtube kousne.

E: "Co to je?"
M: "Kouslo se to..."
E: "Počítač, jo? Má zoubky ostrý!"

Cedulky

Máme na zvonku i na schránce napsáno Kloub. Už několik let mi nestálo za to kvůli -ová vyměňovat dobře přilepené papírky. Za pár let budeme muset na zvonek a schránku nalepit novou cedulku, to až budou Erýskovi Veselému chodit dopisy a zvonit kamarádi. Kvůli Rudovi žádné velké změny probíhat nebudou muset, navzdory mým původním představám ponese příjmení maminky. Pravděpodobně důsledkem mé malichernosti, ale nebudu běhat po úřadech kvůli změně jména jen pro to, že se někomu náhodou "povedly" genetické testy. Nejsem totiž děvka.

Valentýnská story

Usedám k počítači a chystám se sepsat průběh jednoho z mých nezadaných valentýnských večerů. Cífka jí na gauči jogurt a povídá si s Erýskem.

Já: "Jdu napsat na blog něco o Valentýnovi."
Cífka: "Jo, jo, napiš, že tě tvůj syn má rád. Erýsku, máš rád maminku?"
Erýsek: "Ne-e."

Takže k té historce.

Kluci hráli u Malého Glena a já si je šla poslechnout. Sama, proč taky nejít sama do jazzového pidiklubíku. U všech stolečků dvojice, ve skleničkách nastrkané růže, už během prvního setu se to všechno stulilo a mně došlo, kolikátého je. Přišla jsem si nemístně. Nedaleko seděl starý pán. Taky si asi přišel nemístně.

Pak jeden z nás toho druhého oslovil (můžete hádat, kdo asi koho) a strávili jsme báječný večer v příjemné společnosti.

Pulsatilla 30CH

Obvykle se podává plačtivým měkce působícím maminkám, kterým má před porodem dodat na optimismu.

Podána drsné mamince, rozplakala ji.

Jak mě porazila reklama...

... a jak jsem porazila já ji.

Dějství první:

Bobík a Lipánek. Dva podobné produkty z tvarohu a smetany. Bobík má stabilizátory a xantanovou gumu, Lipánek ne (navíc se mi zdá, že chutná líp). Erýsek ale chce Bobíka, viděl totiž na youtube, jak postavičky z jeho obalu tančí a zpívají si k tomu "Mňam, mňam, Bobík!"

Koupila jsem Bobíka, reklama mě porazila.

Dějství druhé:

Rozmixovala jsem plnotučný tvaroh a domácí marmeládu. Naservírovala v kelímku od Bobíka. Nic nezbylo.

(Jak budu za pár let vyrábět iPod pro třetí dějství, to zatím netuším.)

Přesvědčit Rudu

Vyskytla se teorie, že Ruda se chystá na svět prdelkou, protože se mu nejeví dostatečně lákavým místem k vylodění. Chtělo by to něco pozitivního. No, asi to bude komplexnější problém, ale proč to nezkusit. Přestávám číst o rizicích porodu koncem pánevním, o dětské encefalopatii v důsledku neuváženého očkování a jiné neveselé. A vy mě zavalujte aspoň dvakrát denně krásnými řečičkami a činy.

(Jsem celkem idealistka, třeba zaberou už ty řečičky. Takže, čím začnete svůj pracovní den? "Co krásného bych dnes mohl/a Háně sdělit?")

Jak jsem včera rodila

Ráno se probudím a koukám, že rodím. Aspoň to tak vypadalo. Zrušila jsem návštěvu, povolala velkýho, napustila vanu. Erýs do ní vlezl za mnou a pěkně mě 3/4 hodiny bavil, až to přestalo. Tak až příště, no.

Dítě a hip hop

Po mně to asi úplně mít nebude, po trampském tátovi taky ne - Erýs má rád hip hop. Když mohutně zapařil na pár klipů stažených z youtube, shrnul své dojmy lapidárně: "Černoši tancujou, paní maj prdelku."

O nesmazatelných škodách...

..které jsme s Vargošem oba spáchali na Erýskovi.

Před čtrnácti dny tu Vargoš byl s medem a strašně se zlobil na policajty. Erýsek chtěl strýčka rozveselit a nosil mu své oblíbené hračky: policejní auto, policejní anton, policejní motorku, policejní vrtulník, plastové policisty sedící i stojící.

Šílel, ubohý. Svou zlobu zkoncentroval v pohrdavé: "Stoupové! Jsou to stoupové, Erýsku! Až potkáš pána v téhle uniformě, řekni mu stoupo!"

Erýsek nic. Až před chvílí, o dva týdny později, zvedl nad hlavičku figurku policisty a pozdravil: "Ahoj, stoupo!" Zvedla jsem telefon, vytočila viníka a sladce mu oznámila: "Vargošku, já tě zabiju!"

Asi mě nemělo překvapit, že když jsem to po chvilce veselé konverzace položila, zářící Erýs zahlásil: "Vargošku, já tě zabiju! Maminko, já tě zabiju! Já tě zabiju, hehe!"

Funkce literatury

Pečlivý češtinář Vodvářka jimi popsal celé jedno křídlo tabule. Matně si vzpomínám, že tam byla estetická, poznávací... a apelativní.

Musela jsem povstat ze školních škamen a zařadit se do produktivního života (byť zatím produkuji převážně jen děti), abych pochopila, co tou poslední funkcí myslel.

Když se Erýsek začne bezdůvodně vztekat a hledat problémy tam, kde nejsou (dnes mu například u oběda nevyhovoval bryndáček), beru krásnou knihu a ostentativně se s ní natahuji na gauč. Apeluji tím na něj neverbálně: "Neser, lásko!" Doba záchvatu vzteklého pláče se tím výrazně zkracuje. (Polévku snědl a šel uklízet autíčka.)

Nebo že by to Vodvar myslel jinak? :-)

Drezúra

Maminka šla na pracovní večeři, staral se (tradičně vzorně) tatínek. Ještě před odchodem jsem poslouchala, jak se kluci věnují nacvičování pádů střemhlav v postel a dmula se pýchou nad synkovou slovní zásobou. Po každé ráně Erýskův vysoký hlásek zavelel jiný povel: "Postavíme se!" (Prásk!) "Stoupneme si!" (Prásk!) "Zvedneme se!" (Prásk, protesty znaveného otce...) "Budeme vstávat!" (Prásk!)
Bylo mi velkého skoro líto, ale už mezi dveřmi jsem zaslechla i šťastný konec: "Ajvajs! Tatínku, jdeme jíst rozinky!"

Tak jsem se zasnila...

... nad svými oblíbenými stránkami www.ekozahrady.com a našla skvělé čínské přísloví:

NEJLEPŠÍ HNOJIVO JE ZAHRADNÍKŮV STÍN.

Pochechtávám se sebekriticky, zda by právě v duchu tohoto přísloví moje zahrádka nezašla.

Wellness & Spa

Před pár dny jsem si vydělávala psaním o jednom vytuněném místě, kde člověka zahrnou péčí, parou, masážemi, vůněmi a pěkným dizajnem v přírodních materiálech. To vše samozřejmě za pěkné peníze.

Dnes večer Erýsek prohlásil, že se chce koupat bez kyblíku. Využila jsem nových poznatků, několika deka himalájské soli a pár mililitrů vonných olejů a připravila nám večerní wellness & spa párty v nepříliš dizajnové koupelně. Když se zapálila malá svíčka, stejně na ty dlaždičky nebylo vidět.

Užili jsme si oba, byl to luxus jako hrom a vrcholem večera bylo vzájemné nalévání vonné koupele kelímkem od Lipánka do pusinek a plivání po spoluláznícím se. Když wellness, tak wellness!

Co sis nadrobil...

Jedna z mých nejmilejších si nechce říci o pomoc, neb se prý do obtížné situace dostala sama. Pominu-li filozofický aspekt celé záležitosti, tedy že do obtížných situací se nakonec dostáváme vždycky sami, ať už pasivně nebo aktivně, stejně mi to přijde přinejmenším nespravedlivé. Podívej se na mě, má milá, taky jsem si nadrobila sama a kolik dobrých lidí mi pomáhá to sníst!

(Za to jim budiž dík.)

"Hlavně se nesmím zamilovat!"

Za posledních 14 dní jsem tuhle větu slyšela už 3x, od třech různých chlapíků rozmanitého věku (vesměs ale příliš mladých na to, aby se jim taková děsuplná životní událost mohla v tomto životě už definitivně vyhnout).

Připomnělo mi to příběh, už nevím od koho z množství ezoterických psavců, kteří mi prošli rukama. Byl jeden muž a ten přestal věřit na lásku. Rozhodl se tedy i bez takové hloupé iluze spokojeně žít. Potkal ženu, ta to měla podobně, tak se skamarádili, leccos sdíleli, sestěhovali, sdíleli toho ještě víc, moc se nehádali (proč taky, když se jako přátelé mohli dohodnout bez zbytečných emocí, že jo) a byli velice šťastní a spokojení. Láska se spokojeně culila, jak na ty chytrolíny vyzrála.

Pak (protože to byl děsně ezoterický příběh) muž dosáhl jakéhosi osvícení nebo co a z nebes mu do vztažených dlaní spadla hvězda. Ten s ní nadšeně běžel za ženou, již bral jako svou přirozenou polovičku, a chtěl se s ní o ten zázrak podělit. Jenže ona ji upustila a milá hvězda se rozbila. Konec příběhu, alespoň tak, jak si to pamatuju.

Poučení jsem z toho vyvodila takové, že není zas až takový průšvih se zamilovat, ale všechno se holt sdílet nedá. Třeba proto, že partner není tak dokonalý. Nebo je dokonalý úplně jinak.

Dotkla jsem se nebe

Sličná fyzioterapeutka K. přišla, vyléčila Erýska z plačtivé nálady, společně spáchali masáž mého ubohého těla a přehodivši mne dekou, šli hrát do chodby pingpong. (Anketní otázka: Umíte říct pingpong, aniž byste pohli rty?)

Stěžejní vztahový problém

Když spolu dva žijí, sdílí spoustu krásného - a taky prkýnko. A to, jak ví každý muž žijící v páru, je třeba sklápět. Proč? Nejde o to, že žena by si ho nemohla dát dolů zrovna tak, jako si je muž denně několikrát zdvihá. Rozdíl tkví v přístupu - frontálním a dorsálním.

Muž přistupuje k toaletě čelem a proto má přehled o jejím stavu, eventuálně možnost úpravy do stavu vyhovujícího potřebě, s níž přichází. Žena však až na výjimky k toaletě couvá (mnohdy s kojencem v náručí, ale jelikož se bavíme o vztazích obecně, nechám to být), usedá a - když porcelán hnusně zastudí, logicky vzniká vztahový problém.

Zažila jsem i variantu "sklápeč svrchního deklu". To pak žena pozadu přispěchá a už když usedá... a pak to vytře, no.

Lékařský zápis

Děda vyhledal se strašlivě zraněným Erýskem ordinaci dětského lékaře. Pan doktor Cibulka bouli i vnuka ohledal a vypsal žádanku pro případné další specialisty:

Z.: Contusio frontis., t.č. bez zn. kommoce
Dop.: Observace, při alteraci... /děda poučen/ ad CHO

Tak se tu chechtám nad tím, jak se mu děda do té latiny pěkně propašoval.