sobota 31. ledna 2009

Paní sociální pracovnice, zatkněte mě!

Na rodinné oslavě jsme načichli kouřem. Kuřáci sice smrděli ohleduplně na chodbě, tam však také čekaly všechny naše zimní vrsty oblečení. Než jsem se oblékli, smrděli jsme celí. Na útěku z plynové komory jsem zapomněla Erýskovi vyměnit letní botky, které používáme jako bačkůrky, za zimní boty. Došlo mi to na autobusové zastávce, mezitím se Erýskovi v klouzavém obutí podařilo přistát na nose a skropit si bundičku nepřehlédnutelými kapkami krve.

Pak přijel autobus, Erýsek se posadil, natáhl před sebe nožky v letní výbavě, rozšmudlal si kapesníkem krev po obličeji, vydával výrazný cigaretový smrad a vesele se snažil kontaktovat paní na okolních sedačkách. Dlouho mi nebylo tak trapně, kam se hrabe druhé nemanželské břicho při procházce rodnou obcí.

pátek 30. ledna 2009

Nákupní seznam

Ve středu jsem dobíhala autobus 137. Přestože (já trulant) vím, že má intervaly kolem pěti minut. Nedobře jsem činila, má druhdy robustní základna neunesla otřesy jedenácti kil nadváhy a cosi v ní louplo. Od té doby se mi blbě chodí a ještě hůř nosí.
Proto, až k nám půjdete na návštěvu, stavte se, prosím, pro:

-mrkev
-petržel
-celer
-cuketu
-salátovou okurku
-žampiony
-červenou/žlutou papriku
-cibuli
-banány
-anglickou slaninu
-konzervu cizrny
-bio mléko Olma
-červený tvaroh vaničkový
-bílý jogurt Hollandia
-100% jablečný džus Pfanner

Všechno nebo cokoli z toho. Mockrát děkujeme, něco dobrého z toho uvaříme a kousek vám dáme.

Už se to blíží...

... a mně se ve zvýšené míře dostává nevyžádaných rad. Ano, uvědomuji si rizika porodu doma a nikde není psáno, zda doma nakonec porodím (pro začátek by se Ruda musel otočit hlavičkou vpřed). Abych neopakovala stále tutéž argumentaci, kopíruju jeden starší článek pro Betynku, enjoy!


Místo narození – doma

V životě by mě nenapadlo, že bych mohla rodit někde jinde než v porodnici. Tedy do té doby, než jsem otěhotněla. U gynekologa jsem dostávala informace o krevním tlaku, o průměru hlavičky plodu – nic, z čeho bych se mohla dobrat toho, jak se miminku skutečně daří, jestli jsou moje bolístky a nálady normální, zkrátka nedostávala jsem odpovědi na takové obyčejné těhotenské starosti.


Nejsem žádná citlivka a nejspíš bych nad tím ani nepřemýšlela, shodou okolností jsem však v té době potkala soukromou porodní asistentku paní Menčlovou a octla se v jiném světě. Zajímalo ji všechno, co mě trápí, nesahala mi na bříško, dokud si studené ruce neohřála pod teplou vodou, z její poradny v porodním domě U Čápa jsem odcházela vždycky nadšená ze všeho, co se s námi děje. Zprostředkovala mi literaturu, kde jsem se dočetla o tom, jak strávit devět měsíců jiného stavu bez zbytečných stresů a zásahů – a pak také o tom, že porod může být i jiný, než jaký zažila generace našich maminek. Hltala jsem knížku za knížkou a pomalu jsem se přátelila s představou, jaké by to bylo, zůstat prostě doma v naší obrovské posteli, nedat miminko ani na chvilku z ruky a nebát se, jak se asi bude cítit, až ho odnesou ruce v gumových rukavicích na nezbytnou zdravotní prohlídku...

V rozhodnutí mi bránila spousta obav – co kdyby se NĚCO stalo? Proto jsem začala zodpovědně hledat porodnici s co nejpřátelštějším přístupem. První e-mail jsem napsala do Motola, naivně jsem popsala svou představu pokud možno přirozeného porodu s dvěma blízkými osobami (partner a paní asistentka, která o mě pečovala v průběhu celého těhotenství) a za dva dny obržela stručnou ale upřímnou odpověď, že bude zřejmě lepší, vyhledám-li jiné zdravotnické zařízení.

Pátrala jsem dál. Vyhlášené Vrchlabí se mi zdálo poněkud z ruky, zvlášť když termín vycházel na Vánoce, ne že bych silničářům nedůvěřovala, ale přeci jen představa, jak se malinkým teréňáčkem bez kloudného topení prodíráme zasněženými okreskami, nebyla nic moc. Nakonec jsem se zapsala v Podolí a v záloze si nechala i Hořovice, kde spokojeně a bez zbytečných zásahů rodila švagrová.

Myšlenkou na porod doma jsem se zaobírala stejně. Ne, že by mi vadilo neosobní prostředí s bílými kachlemi – jednak to ve spoustě porodnic vypadá opravdu krásně a navíc nejsem ten typ, co by ho podobné malichernosti nějak svazovaly. Bála jsem se spíš rutinních zásahů do porodu v nemocnici, kde můžou mít v jeden okamžik na starosti tolik rodiček, že nejspíš na nějaké diskuze ani nemají čas. Zbytečných injekcí, hadiček, oxytocinu, nástřihů. A pak to nejdůležitější – co miminko? Devět měsíců se ke mě tulilo zevnitř a já se opravdu bála okamžiku, kdy jej cizí ruce čapnou, odnesou „ohřát“ do inkubátoru a mně doporučí odpočívat. Vím, není to tak všude, ale slyšela jsem spoustu příběhů, kdy zdravé novorozeně po fyziologickém porodu spatřilo maminku až po několika hodinách. Takový začátek jsem pro mimíse nechtěla.

Pro porod doma jsem měla velkou výhodu - spolehlivou a zkušenou paní asistentku, která mě důvěrně znala. Další plus bylo, že v případě komplikací bych z ložnice svého bytu v Motole mohla být za deset minut, máme to jen přes kopec. Co ale dělat se všemi těmi strachy z náhlých komplikací?

V knížkách jsem se dočetla, že porod, který běží svým tempem, bývá pro miminko daleko méně riskantní a nedochází během něj k obvyklým „nemocničním“ komplikacím způsobeným medikací. Zkušená porodní asistentka respektuje tempo, kterým miminko prochází porodními cestami a neurychluje je podáním oxytocinu matce, v porodnicích tak běžným. Děťátko proto má čas, aby se v porodních cestách naštelovalo, jak je třeba, a málokdy pak u něj dochází k problémům se srdeční činností či nedostatkem kyslíku. Strašák omotané pupeční šňůry či vyhřeznutí pupečníku se nás netýkal, na posledním ultrazvuku bylo miminko již nasedlé hlavičkou na vchod a pro podobná alotria tam prostě nebylo místo.

Stav děťátka během porodu monitorují asistentky poslechem a shledají-li nejmenší problémy v srdeční akci, rodičku odvážejí do nemocnice. Obávala jsem se i situace, kdy by mělo miminko po porodu problémy s dýcháním. To se ale nejčastěji stává u dětí, které byly během porodu vystaveny vlivům léků tlumících bolest rodičky, u přirozeně porozených dětí obvykle stačí očistit nosík a odsát případné hleny či vodu z pusinky nebo stimulovat činnost plic lehkou masáží.

„Vždyť můžeš vykrvácet!“ – nejčastější reakce příbuzenstva. Jsem zdravá jak řípa a srážlivost mám normální. K masivnímu krvácení dochází nejčastěji po užití léků na uvolnění porodnické branky nebo agresivního vybavení placenty dříve, než by se sama odloučila (ne vždy má personál v porodnicích čas čekat třeba dvě hodiny, než se vaší placentě uráčí odloučit se od děložní stěny sama). Stažení dělohy pak může podpořit masáž bradavek či přiložení miminka a ledový obklad na bříško, v nouzi nejvyšší pak porodní asistentka použije injekci oxytocinu. Zvýšená krvácivost se objevuje u žen, které během těhotenství užívaly magnesium proti tvrdnutí dělohy. Magnesium uvolňuje svaly dělohy, bohužel působí ještě dlouho po vysazení, takže může mimo jiné negativně ovlivnit účinnost kontrakcí.

Když jsme u těch kontrakcí, i lidská maminka je pořád jen savec. A většina savců u porodu vyhledává klid. Pokud do jejich porodu něco zasáhne, porod se zastaví a rodička vyčkává, až opět nastanou ideální podmínky. To by mohlo vysvětlovat, proč takové množství maminek po příjezdu do cizího prostředí porodnice ztrácí kontrakce. A kolotoč se rozbíhá – dostanou injekci na urychlení porodu, zmatené miminko je tlačené bez ohledu na jeho přirozený rytmus špatně otevřenými porodními cestami a nakonec může být maminka ráda, že jí lékaři „zachrání“ porod císařským řezem. Samozřejmě to není pravidlem, je spousta maminek, které se v porodnici cítí v bezpečí a rodí naprosto bez problémů. Nebylo by rozumné porody v nemocničním prostředí odsuzovat, každá maminka určitě najde tu správnou porodní variantu pro svoje děti.

Miminka narozená v klidném prostředí domova mají zaručenou intimitu při poznávání nového prostředí a rodičů, je obklopeno známými zvuky, osvětleno jen tlumeným světlem a nepříjemné manipulaci je vystaveno v nejnižším možném množství. První píchanec přijde až s návštěvou pediatra a u maminčina prsu na něj rychle zapomenou.

Takže jak vidíte, teoreticky vyzbrojená jsem byla. Teď už nezbývalo, než čekat, kdy to vlastně přijde a jaké to bude. Nechtěla jsem se zaseknout na jediné verzi porodu, takže jsem poctivě sbalila tašku do porodnice a byla otevřená čemukoli, co přijde. Večer 28. prosince 2006 napadl první sníh, trošku jsme v něm vyváděly s pejskovou a do postele jsem šla brzy. V půl druhé ráno mě probudily slabé kontrakce po deseti minutách. V pět ráno už jsem funěla jak sentinel, probudilo to dokonce i přítele. Usoudila jsem, že tohle je ještě čajíček a paní asistentku jsem slušně vytáhla z postele až v sedm. Když před osmou dorazila, už mi během kontrakcí nebylo zrovna do řeči, hučela jsem si svoje HÁÁÁÁÁ a komunikovala jen v přestávkách mezi nimi. Paní asistentka mě vyšetřila a oznámila radostnou zprávu – otevřeno na sedm centimetrů! Navrhla mi, jestli se nechci přesunout do vody. Do té doby jsem se totiž povalovala v posteli na boku jak veliká úpící velryba a divila se, jak je možné že některé ženy při porodu stojí, chodí, či dokonce tančí. Přítel napustil vanu a pak se stalo to, co se nikdy předtím ani poté nezopakovalo – kotel odmítl spolupráci a další vodu prostě neohřál. V tu chvíli na mě přišla krize, zoufale jsem se prý na přítele podívala a prohlásila, že už by to ale vážně mohlo přestat.

Vrátila jsem se do postele a kupodivu, přestalo to. Než jsem mohla začít panikařit, že se mi zastavily kontrakce a musím jet do nemocnice, uklidnila mě paní asistentka, že je to velmi častá fáze klidu před poslední vypuzovací částí porodu a ať si zkusím schrupnout. Na pět minutek jsem zabrala a pak už to šlo tak rychle, až jsem se divila. Hlavička se chvilku nechala přemlouvat, jestli se protlačí hrází nebo ne. Paní asistentka místo nástřihu přiložila na hráz ručník namožený ve velmi teplé vodě, ohřátá hráz povolila – a Erýsek byl na světě, v pravé poledne.

Apgar skóre na výbornou, růžové nepříliš pomačkané novorozeně pozorovalo, kde se to octlo, a tulilo se mi pod plenkou na bříšku. Sát se mu nechtělo, jen tak klidně koukalo a čekalo s námi na placentu. Ta přišla na svět až o hodinu později na toaletě, přítel utřel něco krve z podlahy a bylo to. O hodinu později dorazil předem telefonicky upozorněný pan doktor pediatr, pochválil zdravé miminko a poradil nám pár fíglů k péči. Paní asistentky (na poslední fázi si ta moje přizvala posilu paní Dvořákovou) nám vyplnily papíry a poučily novopečeného tatínka pro vyjednávání na úřadech. A pak všichni odešli a my tři zůstali sami. Doma, v té obrovské posteli a s dobrým pocitem, že to spící stvořeníčko přišlo na svět nejlíp, jak jsme všichni uměli.

BOX I

Literatura o přirozeném porodu a těhotenství:

Michel Odent: Znovuzrozený porod
Ingeborg Stadelmann: Zdravé těhotenství, přirozený porod
Vlastimil Marek: Nová doba porodní
Zuzana Štromerová: Možnost volby
a mnohé další přínosné knihy...

BOX II

Zajímavé webové stránky:

Hnutí za aktivní mateřství: http://www.iham.cz/
Porodní dům U Čápa: http://www.pdcap.cz/
Aperio: http://www.aperio.cz/
Česká asociace porodních asistentek: http://www.capacz.cz/
Asociace dul: www.rodina.cz/duly

středa 28. ledna 2009

Přejete si?

Dočetla jsem se, že přání dobré chuti před jídlem je překonaná záležitost a ve společnosti se neužívá. Tento jasný signál k začátku hodování byl nahrazen čekáním na to, až se "hostitel jemně ukloní". Asi za to může můj venkovský původ, ale u mě by to určitě nefungovalo. Ke stolu totiž usedám hladová a pozornost věnuji výhradně tomu, co se mi dostalo na talíř, pchá, nějakej hostitel?

Nebo si zkuste představit, jak před Erýska pokládám ranní talíř ovesné kaše s rybízem a držím lžíci z jeho dosahu, dokud se jemně neukloním. :-D

Piece of cake for Bluesky

Obdržela jsem recept na strašně jednoduchý koláč:

3 hrnky hrubé mouky
1 hrnek cukru krystal
pytlík sušeného droždí
hromada jablek o proměnlivém objemu
rozinky, skořice
2/3 kostky másla

(jablka se dají nahradit tvarohem)

Smíchejte mouku, cukr a droždí a rozdělte na třetiny. První třetinu nasypte na dno pekáče, pokryjte vrstvou strouhaných jablek s rozinkami a skořicí, na to druhou třetinu, na ni jablka, na to třetí vrstvu a celé postrouhejte máslem. Pečte do křupava.

Toť verze pro sprostý lid. Privilegované rodiny s přístupem do bioobchodů na něj arci nereflektují a postupují podle receptu uvedeného níže:

3 hrnky BIO hrubé mouky
1 hrnek BIO třtinového cukru o hrubosti krystal
pytlík vinného kamene mletého
hromada BIO jablek o proměnlivém objemu
BIO rozinky, BIO skořice (pokud možno z fair-trade projektu)
2/3 kostky BIO másla

(BIO jablka se dají nahradit BIO tvarohem)

Smíchejte BIO mouku, BIO cukr a vinný kámen a rozdělte na třetiny. První třetinu nasypte na dno pekáče, pokryjte vrstvou strouhaných BIO jablek s BIO rozinkami a BIO skořicí, na to druhou třetinu, na ni jablka, na to třetí vrstvu a celé postrouhejte BIO máslem. Pečte do křupava.

Easy, piece of cake. Verze pro sprostý lid nám velice chutnala.

úterý 27. ledna 2009

Dilema

Mám pustit/tahat svého malého outdoorového intelektuálečka do zhůvěřilého světa reklamních fotografií?

pondělí 26. ledna 2009

Proč to dělají?

Není to libůstka jen pro matky, "nové" otce a trpící samomluvou. Už jsem četla blog vědeckého pracovníka, bojovníka za přirozené porody i důchodkyně. Často jsou zábavnější komentáře pod články než původní podnět samotný. Spřátelení bloggeři mezi sebou diskutují pod čarou docela často, až to kolikrát působí jako výměnný obchod - vyjádřím se u tebe, ty se vyjádříš u mě.
Pak jsou tu podpovrchové toky informací (A prý občas ráno volá B, ať si přečte na WP, jak...) nebo taky vyložené náhody (A v centru Brna potkává pána, jehož tělo zná z facebooku možná důvěrněji, než mnozí jeho blízcí).
Třeba mikrouši jsou ohromně užitečný blog. Nemusím každému dokola vyprávět, co je nového, vyňufám se tu z Erýskových roztomilostí a při osobním setkání se pak můžu pokoušet pár minut působit jako člověk, který má i jiné zájmy, než je rozvoj nejúžasnějšího batolete na světě. I drby se tu dají docela rozumně dávkovat. A komentáře hltám, jak jinak. :-)

Mléčné výrobky

Erýsek: "Šnečku, šnečku, vystrč růžky."
Mamka: "Dám ti krejcar na tvarůžky."
Erýsek: "Krejcar na máslo, máslíčko, jo?"

sobota 24. ledna 2009

Tak tohle jsme taky řešili, díky, manželko!

Šmarjá...

... vychovávám z něj rasistu? Dnes zatoužil po společnosti kluků z přízemí: "Já chci k Arabášům..."

Posun k basu

Dosud odmítal moje pokusy o hudební výchovu, maximálně tančil. Dneska v cukrárně ale skoro do rytmu chřestil cukříky a když jsem vytáhla po spaní kytaru, nejenže odmítavě neřval, ale vydržel 6 písniček a k jedné se přidal!
Navíc, a nesmějte se mi, kdo o mé úchylce víte, lákají ho HLUBOKÉ struny...

pátek 23. ledna 2009

Prdel

Kamarádka má fascinující dekolt. Bohatý a plný. Protože to o sobě ví, svou krásou se pyšní a decentně ji odhaluje výstřihy. Pilátovic Amálka tam zvědavě nahlédla a zahlásila: "To vypadá jako prdel!"
Já bych řekla, že spíš jak dětská prdelka.

Traktát o snech

Včera jsem vyslechla optimistický sen o kytkách s poselstvím. Dneska se mi taky jeden zdál, o babičkách, nic pěknýho to teda nebylo, jedna moje a jedna Rudova mě naštvaly a dostaly obouvací lžící. Zkusím se z toho poučit a nikdy je bít nebudu, slibuju.

Náhody a tango

Vyrazila jsem s jedním tátou od dětí na malé pivo a několik litrů džusu do mnou druhdy frekventované hospůdky. V rámci podnětné konverzace jsem zavzpomínala té příšerné pitky, které jsem se tam ještě zamlada zúčastnila pod velením violoncellisty tangového kvinteta. A při odchodu potkám - violoncellistu tangového kvinteta! V podobném rozpoložení jako tehdy... :-)

Aby toho nebylo málo, ráno mě vytáhl z postele vedoucí kvinteta - pan tanguista numero uno P, abych jim napsala booklet na CDčko. Vyloženě mě to potěšilo.

čtvrtek 22. ledna 2009

I wonder :-D

Můj 17tiletý student angličtiny si měl vybrat osobu, již shledává přitažlivou, a popsat ji za pomoci předem uvedených adjektiv. Zvolil MĚ a vyhnul se jen výběru z dvojice fat/slim (ono taky kdo to má teď posuzovat, že...). Sodoma gomora, k čemu ty děti dnes vedou? :-D

Vzhledem k tomu, že na jeho klasifikaci nemám vliv, si toho velmi vážím.

středa 21. ledna 2009

Přišli si pro něj...

... děda s babičkou. Vyměnili jsme si auta, já dostala báječný špinavý psí teréňák a Erýsek ze sedačky mého slušňáckého autíčka jen čučel, jak děda sedá za volant a odváží jej v dál. Před garáží jsem zamáčkla slzu a vyrážím užívat bezdětnosti.

úterý 20. ledna 2009

Bez plínky!

Velcí chlapi chodí na procházky naostro. Když se po půlhodině vracejí, maminky litují, že nemají gumové rukavice a perou všechno kromě bundy. Kus byl i v botě.

Vystřídat, prosím!

Oba tatínkové jsou v cizích zemích a Erýsek se naučil říkat: "Nech toho!" Bařtipán sedí u snídaně, cpe se a zakazuje mi zpívat, tančit, hrát na kytaru. Nálada "vystřídat, prosím" na mě padla už včera kolem šesté. Tak si pro něj dneska odpoledne někdo přijďte.

pondělí 19. ledna 2009

Vyřešená minulost

"Až budeš mít vyřešenou minulost, tak si tě vezmu za ženu." Prohlásil v žertu starý dobrý kamarád. Moje minulosti vesele kopou nožičkama a požírají zmrzlé psí čuránky. Asi to myslel jinak, jenže život je tak krásně proměnlivý, a minulost a přítomnost a budoucnost jedno jsou, no ne?

Nikdy nevíte...

Bětuška naučila Erýska lízat sníh. Holčička, spořádaně nabrala hrstičku špinavého sněhu v parčíku, kde denně čurají smečky psů (taky se u vás pejskaři kolem sedmé večerní sdružují do hrozivých tlup a táhnou krajinou?), a nacpala si ji do pusy.
Jenže Erýsek je chlapeček. Netroškařil, lehl si do bláta a ostrůvky sněhu okusoval přímo ze země. Upřímně, je mi to celkem šumák, ale vzhledem k přítomnosti dalších pohoršených žen jsem rádoby výchovně zaláteřila (jsem srab, co?). Asi jsem vypadala přesvědčeněji, než jsem ve skutečnosti byla, protože procházející paní v nejhorších letech pocítila potřebu mě ukonejšit: "Nechte ho, mladá pani, nikdy nevíte, po čem jsou zdraví."

Snídaně do postele

Dnes mě Erýsek probudil rozinkou. Donesl do postele celý balíček modrých thompsonů a spravedlivě je mezi nás dělil. Prokládal pusinkami mamince i Rejkjavíkovi (Rudu se nehodlá naučit), ke svému velkého rozhořčení občas nějakou slízla i Terezka. Jen tak dál.

neděle 18. ledna 2009

O spokojenosti

Ráno mě potěšila taková blbůstka, tak si tancuju po kuchyni a zpívám si: "Já jsem spokojená!" Erýsek vyprskne lžíci jogurtu na stůl a nadšeně huláká: "Nééé, JÁ jsem skopojenej!"

sobota 17. ledna 2009

Normálka a děti Štěstěny

Dnes ráno se Erýsek probudil a všechno bylo normální. "Maminko, vyndat, normálně vstávám!" Moc normální mi to v půl šesté ráno nepřipadalo, tak jsem si ho šoupla do postele a spala do sedmi. Probudil mě veselý pokřik: "Normálně kakám! Sundat pyžamko!" (Uf, stihla jsem to včas.)
Spolulezcům onemocněly všechny slibované děti, tak jsme řešili, co dělat: "Normálně ven! Na mráz!" Zatímco nám hodný webmaster Kuba na dálku opravoval počítač (tyhle věci nikdy nepochopím, Kuba sedí v Budějkách v obýváku a na mém počítači se samy otevírají a zavírají okýnka, o jejichž existenci jsem dosud neměla tušení...), vyrazili jsme na rybník. U Sokola Erýskovi došla šťáva a stál. Rozinky nepomohly. Z okolojedoucího černého vozu vykoukl nečekaně anděl (spřátelená mamka Bára) a k rybníku nás zbývajících 400 metrů dovezl.
"Normálně klouzat! Du, du, du p ledu!" Prásk! "No-no-normálně bolííí!" Po hodině a půl se snažím Erýska přesvědčit, že se můžeme mazaně svézt domů autobusem. "Nééé, ci normálně klouzat!" Stotřicítka odjíždí následována mým toužebným pohledem, je mi zima, chce se mi čurat, Ruda vesele kope. Prásk! Prásk! Prásk! To třetí fakt nevypadalo pěkně, hlavičkou pěkně do chladivého podkladu. Teď už by domů chtěl, ale pro slzičky zakopává. Takhle domů nedojde a já ho nedonesu. A přilétá druhý anděl strážný v podobě nám dodnes neznámého souseda z protějšího domu, nakládá nás do auta ke svému malému hokejistovi a Erýsek nadšeně hlásí: "Domů normálně autíčkem!"
Doma je teplo, počítač fachá, polívka se vaří a strýček V. volá, že odpoledne přiveze knížku. Normálně boží den.

pátek 16. ledna 2009

Mor tam nebyl!

Připravuju Erýska na spaní a prozpěvuju si Mackieho Messera: "Na nábřeží řeky Temže kdekdo život dokonal. Mor tam nebyl..." Shýbám se pro plínku, bříško mačká plíce, chytám chvíli dech a Erýsek svižně navazuje: "Mol tam nebyl. Byl tam most a náklaďák!"

čtvrtek 15. ledna 2009

Dojalo

O dobrém hostu

Byl tu, přinesl džuveč od táty hospodského, koláče, lezecké historky a vychlazený Braník. Co dodat.

úterý 13. ledna 2009

www.lehkahlava.cz ...

... je boží restaurace. Zatímco daňoví poplatníci krvácejí na moji mateřskou, já si tam občas bezostyšně zajdu. Mají vege-dobrůtky a nádherný záchod. Záchod jak Alhambra.
A protože za nějakých osm týdnů budu mít dobrý důvod se tam nějakou dobu nepodívat, vyhlašuji akci VEMTE SVOU TĚHULI DO LEHKÉ HLAVY.

Tímto prosím milovanou sestřenku L., aby se připravila na večerní pohlídání Erýska, a já už se těším na ty nádherné chvilky, kdy se budu před zrcadlem hodiny rozhodovat... (mezi jedněmi a druhými těhotenskými kalhotami.)

Pokroky

Minule v Sokole jsem chtěla Erýse pohoupat na kruzích. Byl z toho veliký pláč a vzteklé batole odmítající jakékoli nářadí. Dnes se houpal jak šimpanzátko.

Minule na stěně vylezl docela vysoko. Dnes vylezl ještě výš. (Opakování však opět odmítl.)

(A vůbec tahle stěna. Vždycky se strašně těším, jak se tam Erýsek vyřádí a já společensky vyžiju. Nakonec se vždycky vyřádíme oba, protože mi to nedá a blbnu s ním. Cestu od metra prohekám a večer ani neposbírám hračky. A co, kdo řekl, že hračky mají být posbírané.)

Hovory

Šněruju si boty, tak tak že si na ně přes bříško dosáhnu a hudruju směrem na Erýska: "Maminka by měla mít rozum, sedět pěkně v teple a ne s tebou pořád někam lítat."
Erýsek vlažně: "Hm."
Já: "Máš na to nějaký názor?"
Erýsek: "Jo."
Já: "Tak mi ho řekni."
Erýsek: "Názor!"


Táta spřáteleného batolete: "Učíme se barvy, ale jsou těžký."
Já: "Jo, barvy jsou těžký."
Erýsek (ukazuje na červený nápis nad dveřmi tramvaje): "Maminko, barvička, těžká, červená."

pondělí 12. ledna 2009

Opravdu veliké juchuchůůů!

Cífka se i s celou košatou rodinou stěhuje z Moravy do Čech! Což pro nás má za následek kromě veliké pospolitosti budoucí také značnou úsporu benzínu. Radujme se, Středočeši!

Nohavica

Maminka myje nádobí, Erýs zavěšený v houpačce pořvává vcelku do rytmu: "Du, du, duuu, du p leduuu, dozaduu, p leduu..."

středa 7. ledna 2009

Proč to Krtek vlastně dělá

Erýsek komentoval díl, kde Krteček se zasyčením vypouští autíčku ventilek u kola: "Krteček vypouští kolo, aby se autíčko vyčuralo."

Rozpálila jsem se...

... během teoretického rozhovoru na téma "pořídí-li si žena dítě s někým, s kým nežije, má smysl, aby trvala na svém životním standartu?" Myšleno čistě finančně, jakože jestli má holka s dětmi dál nárok jezdit na hory, slušně se oblékat, koupit si čas od času nějaký nesmysl... To vše za předpokladu, že i otec má dál nárok jezdit na hory, slušně se oblékat a čas od času si kupovat nesmysly.
Nelíbí se mi tiše schvalovaný fakt, že svobodné mamky jsou ty chudery, co sedí doma s rodičákem a čtrnácti stovkama, co jim určil soud, pilně kojí, přešívají a když se poštěstí, dychtivě lapnou po prvním rytíři, který je z jejich nezáviděníhodné situace vytáhne. Štěpánka na to psala diplomku, brr. Zastávám názor (abychom zůstali třeba u těch hor), že když si dva mohli dovolit jet spolu x-krát na hory, je správné, aby po rozchodu mohli jet každý x/2-krát. A případný nový chlap pak nemusí být záchranář, ale normální partner.
A že mám kliku na lidi, vypadá to, že ho budu moci nakonec zastávat dál.


PS: Asi by bylo "politicky korektní" nepsat o horách a nesmyslech, ale o kroužcích, cyklistických přilbičkách a všem tom modrém z nebe, které se dá dětem snést. Ale tenhle článek má být o matkách. (Na přilbičky stejně přispívá pojišťovna :-) )

Hnusná Hydra

Domácnost. Dneska jsem se vytáhla a usekala jí čtyři hlavy. Pak se tu stavila návštěva a dvě makovice jsou zpátky na krku. Snažím se přehlížet, že ve dřezu roste třetí. Zítra mě buď sežere, nebo ji zabiju Ecoverem s vůní heřmánku.

pondělí 5. ledna 2009

Co všechno umím

M mě trošku vyhecoval, ať tu napíšu, co všechno umím, že to pak půjde jistě snáz. Tak koukejte:

Když hraje Honza Fuchs na basu a David Pišvejc na bicí, tak umím moc hezky hrát Stratus od Cobhama. Ale tahle rytmika je podmínka.

Umím namasírovat chodidlo jak nikdo jiný.

Skvěle učím děti mluvit.

A dnes jsem upekla výtečný chleba. Tak. Pokračování příště.

Rozesmálo

Po kamarádce pokukuje nějaký chlap. Stěžuje si, že se jí nelíbí, navíc je tak o metrák těžší než ona, ramena přes celý pokoj a tak. Probíráme to s holkama a kámoška P reaguje rozhořčeně: "No právě, co na tebe čumí, když je to taková hrana?"

Nedepkařský příspěvek do blogu :-)

Dneska jsme měli takový požehnaný den. Jeden tatínek si vzal synka, druhý mě doprovodil na ultrazvuk. Miminko je zdravé a mužné a já mám strašnou radost. Druhý tatínek zjevně taky.
Odpoledne se mi synek vrátil spící, než se na balkoně v dobré náladě probudil, měl na peřině tři čísla sněhu. Poobědval chabou mističku polévky (které jsme mu celý hrnec snědli s prvním tatínkem, když mi ho předával), maminka operativně přismažila rybičku s kuskusem a šlo se BOBOVAT!
Překvapil, nejenže odmítal maminčinu spolupráci při sjezdu z kopce, ale záhy pochopil, že do kopce ho tahat nebudu a vycházel, někdy i vybíhal, sám. Skvělé. Po hodině a půl jsem ledového mužíčka musela násilím odtáhnout domů, řval, že vyběhly dvě sousedky. Krteček, večeře, koupačka, ani jsem nemusela uspávat, vytuhl mi při první větě pohádky v náručí.
V pekárně od tety Jolmy se peče první chleba a já jsem šťastná holka.

Je to chlap!

A bude se jmenovat Rudolf.

neděle 4. ledna 2009

A je mi ještě víc ouzko

Tak to vypadá, že mikrouši se pomalu ale jistě mění na depkařský blog. Počala jsem druhé dítě s mužem, který nic nedostal zadarmo. Vypracoval se sám, všechna čest, a první hypotéku má teprve před sebou. Narozdíl ode mne, která dostala zadarmo vzdělání, byt, auto a zřejmě přemrštěné výživné na první dítě.

Tak mě napadají katastrofické scénáře Štědrých večerů budoucích, v nichž se snoubí hrubý materialismus hromady hraček pro Erýska a oduševnělé uskrovnění Rekjavíkovo. Ale třeba jsem nespravedlivá katastrofistka.

sobota 3. ledna 2009

Ouzko je mi

Připomněla jsem si radostné první dny s Erýskem. Většinu času jsem strávila neupravená v ložnici, bez podprsenky v Kuzmově veliké lezecké košili a snažila se donutit nesavého savce sát. Velkej chodil pro jídlo, připravoval jídlo a nosil mi jídlo téměř k ústům, protože mladík se výjimečně rozesával právě v době, kdy tatínek prostřel (popř kdy babička s dědečkem přivezli vývar, škvarky a jiné nezbytné proprietky pro plnohodnotně kojící matku).
Buď to bude s Rekjavíkem nějak jinak, nebo se začínám vážně bát života dvojsvobodné.

Prokope, naval to kolečko!


Ergonomická přepravka na 10 litrů s přídavnými držadly

V břiše jako v sudu -přepravuji Rudu.